Giorgio Chiellini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Giorgio Chiellini
Giorgio Chiellini (2021)
Giorgio Chiellini (2021)
Osobní informace
Datum narození14. srpna 1984 (38 let)
Místo narozeníPisa, Itálie Itálie
Výška187 cm
Klubové informace
Současný klubUSA Los Angeles
Pozicestřední obránce
Mládežnické kluby*
1990–2000 Itálie Livorno
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2000–2004
2004–2005
2005–2022
2022–		 Itálie Livorno
Itálie Fiorentina
Itálie Juventus
USA Los Angeles		 05500(4)
03700(3)
4250(27)
00000(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2003
2004–2007
2004
2004–2022		 Itálie Itálie U19
Itálie Itálie U21
Itálie Itálie U23
Itálie Itálie		 00500(0)
02400(6)
00200(0)
11600(8)
Úspěchy
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Bronzová medaile LOH 2004 Itálie U23
Mistrovství Evropy ve fotbale
Zlatá medaile ME 2021 Itálie
Stříbrná medaile ME 2012 Itálie
Konfederační pohár FIFA
Bronzová medaile 2013 Itálie
Další informace
Webwww.giorgiochiellini.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
3. 6. 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giorgio Chiellini (* 14. srpna 1984 Pisa) je italský profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního obránce za americký klub Los Angeles FC. Mezi lety 2004 a 2022 odehrál také 116 utkání v dresu italské reprezentace, ve kterých vstřelil 8 branek. Od roku 2018 byl reprezentačním kapitánem.

S Juventusem, v jehož dresu strávil většinu své hráčské kariéry, nasbíral řadu trofejí včetně 9 mistrovských titulů v Serii A (neboli Scudetto).[p. 1] Ve dresu Juventusu dále dosáhl dvou finále Ligy mistrů UEFA, v obou případech ale odcházel jako stříbrný medailista.

Účastník Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice a Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Rovněž si zahrál na Mistrovství Evropy – roku 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, roku 2012 v Polsku a Ukrajině, roku 2016 ve Francii a roku 2021 na odloženém Mistrovství Evropy 2020 konaném v několika evropských zemích, kde s Itálií vybojoval zlato.

Herní profil[editovat | editovat zdroj]

Atletický a fyzicky zdatný obránce Chiellini ve fotbale začínal jako levý krajní obránce neboli „bek“, než se přesunul na stopera.[2] Na začátku kariéry si osvojil jak hru ve tříčlenné obraně, tak ve čtyřčlenné.[3] Pro svůj fyzický až „surový“ a „rváčský“ přístup mívá soupeřův respekt.[4] Dominuje ve vzdušných soubojích.[2][5] Umí vyslat dobrou přihrávku.[5] Na hřišti bývá velmi soutěživý a temperamentní.[3][4] Trenér Walter Mazzarri vyzdvihl svého bývalého svěřence slovy, že je „univerzální hráč, kterého by chtěl v týmu každý trenér“. Dále ho označil za „sílu přírody“.[6]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Livorno[editovat | editovat zdroj]

Giorgio Chiellini v zimě za hustého sněžení (2010)

Během svých fotbalových začátků vystřídal několik postů od středního záložníka, křídla po krajního obránce.[7] S profesionálním fotbalem začínal v klubu AS Livorno. Roku 2002 získal část práv na hráče AS Řím, Chiellini však zůstával v Livornu. Roku 2004 vykoupil od Říma práva na hráče Juventus, od léta 2004 však působil jednu sezónu ve Fiorentině. Zde se prosadil a následující sezónu už se stal součástí turínského mužstva.[7]

Juventus[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2005/06[editovat | editovat zdroj]

Trenér Fabio Capello v něj vložil důvěru opomíjením zkušeného obránce Pessotty a Chiellini se z pozice krajního obránce podílel na dalším ligovém triumfu.[7][8]

Po sezóně se pozornost upírala nejen na mistrovství světa v Německu, ale také na propuknuvší skandál v italském fotbale, který se později dostal do povědomí veřejnosti jako Calciopoli. Juventusu byly odebrány některé poslední získané trofeje a následovalo přeřazení do druhé ligy, Serie B. Turínský klub opustili fotbalisté jako Zlatan Ibrahimović a Patrick Vieira a také obránci Fabio Cannavaro, Lilian Thuram, Gianluca Zambrotta. Chiellini v klubu zůstal.[7]

Sezóna 2006/07[editovat | editovat zdroj]

Na pomoc Juventusu přispěchal trenér a bývalý fotbalista Didier Deschamps, který zde v 90. letech jakožto hráč působil. Zůstaly opory Gianluigi Buffon, Alessandro Del Piero, David Trézéguet, Mauro Camoranesi a Pavel Nedvěd. Chiellini se z levého kraje obrany přesunul doprostřed, kde se jeho partnerem stal zkušený obránce Nicola Legrottaglie. V říjnu 2006 navíc prodloužil smlouvu s klubem do roku 2011.[9] Juventus vyhrál Serii B a vybojoval si prvoligovou účast, kvůli neshodám s vedením ovšem odešel Deschamps.[7]

Sezóna 2007/08[editovat | editovat zdroj]

Sezónu 2007/08 začali Bianconeri na domácí půdě proti Livornu a ve druhém utkání pak změřili síly venku s Cagliari. Sardinský celek měl za stavu 1:1 kopat už svou druhou penaltu, postranní rozhodčí však nakonec rozhodl, že Chielliniho zákrok byl v pořádku. Poté obě mužstva dala po jednom gólu, vítězství 3:2 pro Bianconeri v samotném závěru zařídil hlavou právě Chiellini.[10] Očekávaný střet v rámci Derby D'Italia proti Interu Milán se udál 5. října v Turíně a dopadl remízou 1:1. Chiellini s dalšími obránci využívali ofsajdové pasti,[11] sám Chiellini pak dokázal uhlídat hvězdu Interu Zlatana Ibrahimoviće, který předtím před sestupem působil právě v Juventusu. Frustrovaný Ibrahimović po utkání Chielliniho pohlavkoval, hráči obou týmů ale situaci zklidnili.[12] Proti Laziu Řím během 35. kola vstřelil rovnou dva góly a pomohl doma vyhrát 5:2 a i když Juventus v tomto kole přišel o možnost vyhrát Scudetto, zajistil si účast v Lize mistrů pro další sezónu konečným třetím místem.[13][14]

Sezóna 2010/11[editovat | editovat zdroj]

V létě roku 2010 posílil kádr tehdejšího trenéra Luigi Delneriho obránce Leonardo Bonucci, který se měl stát Chielliniovým kolegou v obraně. 12. prosince vstřelil Chiellini úvodní gól v utkání proti Laziu a přispěl k výhře 2:1, která dopomohla průběžnému druhému místu za AC Milán,[15] který nakonec vybojoval Scudetto.

Sezóna 2011/12[editovat | editovat zdroj]

Před sezónou 2011/12 tým nově trénoval Antonio Conte, sám bývalý hráč „Staré dámy“. Ten po pár zápasech přešel na rozestavení 3–5–2 se třemi středními obránci, čímž do obrany zakomponoval jak Chielliniho s Bonuccim, tak v zimě příchozího Barzagliho.[7] Tato trojice časem obdržela přezdívku „BBC“ (Barzagli, Bonucci, Chiellini).[16] Obrana se stala páteří mužstva, které získalo hned v první Conteho sezóně titul. Juventus se stal mistrem Itálie po devíti letech a během ligového běhu navíc nebyl nikým poražen.[7]

Během sezóny zaznamenal dva góly, oba v lize. Ten první 12. prosince proti AS Řím (venkovní remíza 1:1),[17] ten druhý 18. února proti Catanii (domác výhra 3:1).[18] Celkově odehrál 37 soutěžních zápasů, v závěru zápasu závěrečného 38. kola s Atalantou si však přivodil zranění stehenního svalu a přišel o pohárové finále v Coppa Italia.[19] V něm Juventus podlehl Neapoli. Naopak účast na turnaji Euro 2012 mu neunikla.

Sezóna 2012/13[editovat | editovat zdroj]

Svůj 250. zápas za Juventus odehrál proti Chievu 22. září 2012, který Juventus 2:0 vyhrál.[20] Na přelomu roku si zranil lýtko a chyběl zbytek prosince, v lednu a únoru a jako lídr v obraně „Staré dámě“ chyběl. Juventus bez něj vypadl v semifinále domácího poháru Coppa Italia 2012/13.[21] V lednu obdržel trest na jeden zápas za kritiku rozhodčího, kdy dokonce vešel na hřiště z tribuny, aby rozhodčímu domlouval.[22] Při návratu na trávníky 1. března hlavou otevřel v Neapoli skóre po 10 minutách. V souboji dvou aspirantů na titul se nakonec urodila remíza 1:1.[23] Na začátku dubna byl u prohry 0:2 ve čtvrtfinále Ligy mistrů s Bayernem Mnichov, při které Bavoři utnuli sérii 18 zápasů Juventusu na evropské scéně bez prohry.[24]

Sezóna 2013/14[editovat | editovat zdroj]

Před domácím publikem proti AC Milán 6. října 2013 dal gól při výhře 3:2.[25] Pojišťujícím gólem v závěru zápasu na hřišti Boloni 6. prosince pomohl vyhrát 2:0, čímž Juventus vyhrál posedmé za sebou bez obdrženého gólu.[26] Prosincová porážka v Istanbulu proti Galatasaray v závěru podzimní skupinové fáze Ligy mistrů přestěhovala tým do Evropské ligy, v níž měl Juventus motivaci navíc, finále této soutěže se totiž hrálo na jeho stadionu v Turíně.[27]

Proti AS Řím 5. ledna 2014 se představil ve 300. zápase za turínské mužstvo.[28] V průběhu února se potýkal s poraněným lýtkem a zkraje března byl k nelibosti klubu pozván na reprezentační duel proti Španělsku.[29] Proti Neapoli 30. března neodvrátil venkovní výsledek 0:2, při němž byla zlomena řada 22 ligových zápasů bez porážky. Soupeř při úvodním gólu využil Chielliniho nepřítomnosti, který byl po souboji nucen převléknout si krví potřísněný dres.[30]

Finále Evropské ligy UEFA se však obešlo bez účasti Chielliniho a i jeho spoluhráčů po venkovní semifinálové porážce 1:2 s Benfikou, po níž následovala bezgólová domácí odveta.[31] Juventus získal Scudetto potřetí v řadě, sám Chiellini v závěru sezóny chyběl tři zápasy kvůli disciplinárnímu trestu, když při výhře 1:0 nad pronásledovatelem AS Řím udeřil loktem soupeřova záložníka Miralema Pjaniće.[32] Navzdory jeho absenci vyhrál Juventus závěrečné ligové kolo proti Cagliari a jako první italský klub překonal hranici 100 bodů, získal jich totiž 102.[33]

Sezóna 2014/15[editovat | editovat zdroj]

Chiellini poprvé okusil ligové utkání 20. září 2014 proti AC Milán, které Juventus na venkovní půdě vyhrál 1:0 díky gólu Carlose Téveze.[34] Dne 22. prosince odehrál plných 120 minut prodlužovaného utkání o italský superpohár v Dauhá proti Neapoli a v penaltovém rozstřelu neproměnil tu svoji a Juventus neuspěl.[35][36]

V roli kapitána dovedl mužstvo k triumfu v italském poháru 20. května, ve kterém Juventus porazil Lazio. Už po deseti minutách činil stav 1:1 a byl to Chiellini, kdo vyrovnal a odpověděl tak na gól Ștefana Radua. Potvrdil tím svoji střeleckou formu proti tomuto římskému týmu, kterému v soutěžních zápasech vstřelil již pátý gól. Juventus vyhrál v prodloužení 2:1 a Chiellini patřil mezi jeho nejlepší hráče.[37] Ve finále Ligy mistrů proti Barceloně absentoval kvůli zranění a jeho spoluhráči bez něho prohráli 1:3.[38][39]

Sezóna 2015/16[editovat | editovat zdroj]

Chiellini se zranil v červenci na začátku sezóny 2015/16 během vítězného přátelského duelu (2:1) proti polskému klubu Lechia Gdańsk. On i další stoper Barzagli tak absentovali v srpnovém zápase o italský superpohár proti Laziu Řím.[40] Chiellini byl kouči Allegrimu k dispozici pro úvodní domácí ligové utkání Serie A s Udinese, turínský klub však musel skousnout prohru 0:1,[41] přesto však Chiellini s Bonuccim a Barzaglim patřili k tomu lepšímu z týmu.[42] Chiellini otevřel skóre venkovního zářijového utkání proti Manchesteru City v Lize mistrů, poté co dal v 57. minutě hlavou vlastní gól. Juventus otočil skóre po trefách Mandžukiće a Moraty a úvodní skupinové klání vyhrál 2:1.[43] Na konci října v 10. kole proti Sassuolu vydržel na hřišti 39 minut, než byl po druhé žluté kartě rozhodčím vyloučen. Juventus prohrál již čtvrté ligové utkání, tentokráte 0:1.[44]

Sezóna 2016/17[editovat | editovat zdroj]

V domácím zápase Serie A dne 26. října 2016 vpravil dva góly do sítě Sampdorie Janov a přispěl k výhře 4:1.[45] 23. prosince nastoupil do zápasu o italský superpohár a otevřel skóre, hráči AC Milán však srovnali na 1:1 a v penaltovém rozstřelu vyhráli 4:3.[46]

Proti Atalantě v remízovém zápase 28. dubna 2017 absolvoval 300. zápas v italské lize.[47] Ve finále Ligy mistrů proti obhajujícímu Realu Madrid 3. června byl mezi poraženými finalisty, Juventus totiž na soupeře po výsledku 1:4 nestačil a prohrál své druhé finálové vystoupení v Lize mistrů za tři roky.[48]

Sezóna 2017/18[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2018 se jeho Chielliniho jméno objevilo ve vyhlášené Nejlepší jedenáctce roku 2017 podle UEFA. Proti Tottenhamu v Lize mistrů 13. února 2018 nastoupil ke 460. soutěžnímu utkání za Juventus, překonal Giampieru Bonipertiho a stanul na sedmé příčce v klubové historii.[49] Juventus hrál doma nerozhodně 2:2, ovšem venku 2:1 zvítězil a postoupil.[50][51] Na jaře 2018 odehrál své 350. utkání v italské lize, v polovině března z toho ale byla jen remíza 0:0 se S.P.A.L., která ale stačila na udržení se na čele tabulky.[52] Dokázal překonat zranění a 31. března byl u výhry 3:1 proti AC Milán v základní sestavě. Ve čtvrtfinále se pokusil oplatit finálovou porážku Realu Madrid, na budoucího obhájce si ale Juventus nakonec nepřišel.[53] Poslední ligová kola strávil na lavičce náhradníků, mohl se ale těšit z dalšího titulu mistra ligy.

Sezóna 2018/19[editovat | editovat zdroj]

Brankář a kapitán Gianluigi Buffon mužstvo opustil a kapitánská role připadla Chiellinimu, jehož novým spoluhráčem se stal mimo jiné Cristiano Ronaldo.[54] Na hřišti Manchesteru United 23. října 2018 nedovolil soupeři skórovat a pomohl vyhrát 1:0. Trenér United José Mourinho vyzdvihl stoperskou dvojici Bonucci–Chielini a prohlásil, že by oba „mohli přednášet obranu na Harvardu“. Juventus ve třetím skupinovém zápase Ligy mistrů potřetí vyhrál a disponoval devíti body.[55]

Dne 16. ledna 2019 mohl po výhře 1:0 nad AC Milán pozvednout superpohárovou trofej Supercoppa italiana, a to poprvé jako kapitán.[56] Mezi březnem a dubnem sehrál Juventus v osmifinále Ligy mistrů dvojzápas s Atlétikem Madrid a dohnal prvotní manko 0:2 z venkovního zápasu domácí výhrou 3:0. Odveta hraná 12. března byla pro Chielliniho speciální, neboť odehrál svůj 500. zápas ve dresu Juventusu.[57] Ačkoliv Juventus následně vypadl ve čtvrtfinále proti Ajaxu, na domácí scéně získal osmý titul po sobě.[58]

Sezóna 2019/20[editovat | editovat zdroj]

Na úvod ligové sezóny 2019/20 proti Parmě pod novým trenérem Mauriziem Sarrim se Chiellini, kapitán týmu, zasadil o jednogólové vítězství 1:0, poté co se prosadil hlavou po centru obránce Alexe Sandra.[59] Pár dní nato na konci srpna 2019 si na tréninku zranil kotník.[60] Do zápasu se vrátil v polovině února po šesti měsících jako střídající hráč proti Brescii, když v 77. minutě vystřídal Leonarda Bonucciho za potlesku diváků.[61] Vedle Bonucciho a Chielliniho se o místo ve středu obrany hlásili také talentovaní mladí stopeři Matthijs de Ligt nebo Merih Demiral.[62] Juventus se s Chiellinim dohodl na prodloužení smlouvy 29. června 2020, další spolupráce měla trvat do června 2021.[63]

Sezóna 2020/21[editovat | editovat zdroj]

Proti Neapoli 13. února 2021 odehrál Chiellini svůj 400. zápas v italské nejvyšší ligové soutěži. Juventus ale prohrál 0:1.[64]

Sezóna 2021/22[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku sezóny se nedařilo ani hráči ani klubu – Chiellini několik podzimních zápasů vynechal kvůli zranění, Juventus prožil pomalý start a vyhrál až páté ligové kolo se Spezií.[65] Chiellini byl u vítězství 1:0 nad AS Řím v rámci 8. kola před domácím publikem dne 17. října, byl ovšem u jedné ze dvou situací, již mohl rozhodčí odpískat jako penaltu.[66]

V květnu 2022 Chiellini potvrdil, že po sezoně odejde z Juventusu, se kterým získal devět titulů.[67] V Juventusu působil od roku 2004 a celkem za něj odehrál 561 zápasů. Víc mají na kontě jen Alessandro Del Piero (705) a Gianluigi Buffon (685).[67]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

V září 2017 podpořil iniciativu Common Goal Juana Manuela Maty, při které fotbalisté darují jedno procento ze svého platu na charitativní účely.[68]

V říjnu 2021 vyslovil podporu projektu Superligy, ke kterému se připojil mimo jiné i Juventus, a jehož cílem bylo vytvořit ligovou soutěž nejlepších evropských velkoklubů.[69]

Přestupy[editovat | editovat zdroj]

[70]

Hráčská statistika[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Národní poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
2000/01 Livorno Serie C1 3 0 - 0 0 - 0 0 3 0
2001/02 Serie C1 5 0 IP 3 0 - 0 0 8 0
2002/03 Serie B 6 0 IP 1 0 - - 0 7 0
2003/04 Serie B 41 4 IP 1 0 - 0 0 42 4
2004/05 Fiorentina Serie A 37 3 IP 5 0 - 0 0 42 3
2005/06 Juventus Serie A 17 0 IP+IS 0+0 0 UEFA 6 0 23 0
2006/07 Serie B 32 3 IP 3 1 - 0 0 35 4
2007/08 Serie A 30 3 IP 2 0 - 0 0 32 3
2008/09 Serie A 27 4 IP 1 0 LM 8[71] 1 36 5
2009/10 Serie A 32 4 IP 2 0 LM+EL 4+2 1+0 40 5
2010/11 Serie A 32 2 IP 3 0 EL 9[71] 2 43 4
2011/12 Serie A 34 2 IP 3 0 - 0 0 37 2
2012/13 Serie A 24 1 IP+IS 0+0 0 LM 8 0 32 1
2013/14 Serie A 31 3 IP+IS 1+1 0+1 LM+EL 5+6 0 44 4
2014/15 Serie A 28 0 IP+IS 4+1 1+0 LM 12 0 45 1
2015/16 Serie A 24 1 IP+IS 4+0 0 LM 6 0 34 1
2016/17 Serie A 21 2 IP+IS 2+1 0+1 LM 9 1 33 4
2017/18 Serie A 26 0 IP+IS 4+1 0 LM 7 0 38 0
2018/19 Serie A 25 1 IP+IS 2+1 0 LM 6 0 34 1
2019/20 Serie A 4 1 IP+IS 0+0 0 LM 0 0 4 1
2020/21 Serie A 17 0 IP+IS 4+1 0 LM 3 0 25 0
2021/22 Serie A 21 0 IP+IS 3+1 0 LM 1 0 26 0
2022 Los Angeles MLS ? ? - 0 0 - ? ? ? ?
Celkově 517 34 - 52 3 - 92 5 661 42

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Giorgio Chiellini v roce 2011

Itálii Giorgio Chiellini reprezentoval již v mládežnických reprezentacích od kategorie U15. Na Letní olympiádě v roce 2004 v Řecku získal s italským týmem do 23 let bronzovou medaili.[72]

V A-mužstvu Itálie debutoval 17. 11. 2004 v přátelském utkání proti Finsku (výhra 1:0).[73]

Zúčastnil se MS 2010 v Jihoafrické republice[74], MS 2014 v Brazílii, EURA 2008 ve Švýcarsku a Rakousku[75], EURA 2012 v Polsku a na Ukrajině[76], Konfederačního poháru FIFA 2009 v Jihoafrické republice a Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii.[73]

Kuriózní zápas absolvoval 10. října 2014 v kvalifikaci na EURO 2016 proti Ázerbájdžánu (výhra 2:1), kde nejprve vstřelil vedoucí branku svého mužstva, poté si v 77. minutě dal vlastní gól a nakonec v 82. minutě vsítil vítězný gól.[77]

EURO 2008[editovat | editovat zdroj]

Při tréninku italské reprezentace, trénované Robertem Donadonim, zranil jiného stopera, kapitána Fabia Cannavara, který tímto přišel o celé Mistrovství Evropy.[78] Chiellini 9. června zprvu přihlížel úvodní prohře 0:3 s Nizozemskem.[79] Takzvaná „skupina smrti“ pro Itálii pokračovala 13. června střetnutím s Rumunskem, ve kterém Chiellini nastoupil na stoperu po boku Christiana Panucciho, kterému pomohl k vyrovnávacímu gólu na konečných 1:1, když k němu odhlavičkoval balón při rohovém kopu.[80] Uhájením čistého konta 17. června proti Francii i s jejím útočníkem Thierrym Henrym a tedy po výhře 2:0 se Itálie kvalifikovala do čtvrtfinále.[81] Ve vyřazovacím souboji se Španělskem 22. června odehrál 120 minut, během kterých gól nepadl a ke slovu přišel penaltový rozstřel. V něm uspělo Španělsko poměrem 4:2.[82] Na turnaji patřil k nejlepším italským hráčům a vynikl obzvlášť proti Španělsku.[83]

Mistrovství světa 2010[editovat | editovat zdroj]

Trenér Marcello Lippi jej nominoval na Mistrovství světa, které v roce 2010 pořádala Jihoafrická republika. Chiellini se včas zotavil z potíží s lýtky a po boku Fabia Cannavara sehrál 14. června úvodní skupinový zápas proti Paraguayi, ten skončil nerozhodně 1:1.[84][85] Itálie nezvítězila ani proti Novému Zélandu 20. června a jen 1:1 remizovala.[86] Chiellini nastoupil také ve třetím skupinovém zápase se Slovenskem 24. června. Klíčový střet Itálie nezvládla a prohrála 2:3, se dvěma body tak dále nepostoupila a skončila poslední, čtvrtá.[87]

EURO 2012[editovat | editovat zdroj]

Chiellini se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a odehrál všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V základní skupině C to byly postupně zápasy se Španělskem (remíza 1:1)[88], Chorvatskem (rovněž 1:1)[89] a Irskem (výhra Itálie 2:0).[90] Ve čtvrtfinále absolvoval zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu a skončil výsledkem 4:2 pro Italy.[91] V semifinále byl u výhry Itálie nad mírně favorizovaným Německem 2:1.[92] Ve finále musel se spoluhráči čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, které nakonec Itálii deklasovalo poměrem 4:0. Giorgio získal s národním týmem stříbro.[93]

Mistrovství světa 2014[editovat | editovat zdroj]

Byl zařazen do 23členné nominace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, jejíž složení oznámil trenér Cesare Prandelli 2. června.[94] Na šampionátu, kde Itálie vypadla již v základní skupině D odehrál všechny tři zápasy: utkání proti Anglii (výhra 2:1), proti Kostarice (prohra 0:1) i proti Uruguayi (prohra 0:1 a vyřazení).[95]
V zápase s Uruguayí, kde se rozhodovalo mezi těmito týmy o postup do osmifinále jej pokousal do ramene útočník soupeře Luis Suárez. Chiellini se stal v tomto směru po Nizozemci Otmanu Bakkalovi a Srbu Branislavu Ivanovićovi jeho třetí obětí. V zápase to však Suarézovi prošlo bez povšimnutí a nebyl vyloučen, ačkoli Chiellini vehementně protestoval u rozhodčího.[96][97] Suárez to dlouho zapíral, 30. června 2014 se nakonec na sociální síti Twitter přiznal a omluvil se Chiellinimu. Samotný Chiellini omluvu přijal a vyjádřil přání snížení trestu pro Suáreze (který dostal od FIFA).[98]

EURO 2020[editovat | editovat zdroj]

Ve italském výběru Roberta Manciniho pro Mistrovství Evropy 2020 – odloženém o rok kvůli pandemii covidu-19 – byl jedním ze šestice z předchozího mistrovství, navíc plnil roli kapitána.[99] Ve věku 36 let a 301 dní se 11. června při výhře 3:0 v úvodním skupinovém zápase s Tureckem stal nejstarším Italem na Mistrovství Evropy.[100] Italové ovládli druhý postup zaručující zápas se Švýcarskem 16. června rovněž poměrem 3:0, ale přišli o zraněného Chielliniho. Tomu byl mimo to neuznán gól kvůli hře rukou, později jej střídal Francesco Acerbi.[101] Pro čtvrtfinálový střet s Belgií 2. července byl již v pořádku,[102] Itálie vyhrála 2:1 a zamířila do semifinále, kde ji čekalo Španělsko.[103] To Chiellinimu a jeho spoluhráčům nezabránilo v postupu do finále s Anglií 11. července, ve kterém Italové stejně jako proti Španělům uspěli v penaltovém rozstřelu a stali se mistry Evropy.[104]

Finalissima 2022[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. června 2022 odehrál Chiellini svůj poslední zápas v italské reprezentaci.[105] Reprezentační kariéru uzavřel porážkou 0:3 s Argentinou v premiérovém zápase Finalissima v Londýně na stadionu Wembley.[106]

Statistika na velkých turnajích[editovat | editovat zdroj]

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie OH 2004 Bronzová medaile Čtvrtfinále 21. 8. Mali Mali 1 0 1:0 v prodl.[107]
Zápas o 3. místo 27. 8. Irák Irák 5 0 1:0[108]
ME 2008 2 zápas ve skupině 13. 6. Rumunsko Rumunsko 90 0 1:1[109]
3 zápas ve skupině 17. 6. Francie Francie 90 0 2:0[110]
Čtvrtfinále 22. 6. Španělsko Španělsko 120 0 0:0 (2:4 na (pen.)[111]
MS 2010 1 zápas ve skupině 14. 6. Paraguay Paraguay 90 0 1:1[112]
2 zápas ve skupině 20. 6. Nový Zéland Nový Zéland 90 0 1:1[113]
3 zápas ve skupině 24. 6. Slovensko Slovensko 90 0 2:3[114]
ME 2012 Stříbrná medaile 1 zápas ve skupině 10. 6. Španělsko Španělsko 90 0 1:1[115]
2 zápas ve skupině 14. 6. Chorvatsko Chorvatsko 90 0 1:1[116]
3 zápas ve skupině 18. 6. Irsko Irsko 57 0 2:0[117]
Semifinále 28. 6. Německo Německo 90 0 2:1[118]
Finále 1. 7. Španělsko Španělsko 21 0 0:4[119]
MS 2014 1 zápas ve skupině 15. 6. Anglie Anglie 90 0 2:1[120]
2 zápas ve skupině 20. 6. Kostarika Kostarika 90 0 0:1[121]
3 zápas ve skupině 24. 6. Uruguay Uruguay 90 0 0:1[122]
ME 2016 1 zápas ve skupině 13. 6. Belgie Belgie 90 0 2:0[123]
2 zápas ve skupině 17. 6. Švédsko Švédsko 90 0 1:0[124]
Osmifinále 27. 6. Španělsko Španělsko 90 1 2:0[125]
Čtvrtfinále 2. 7. Německo Německo 120 0 1:1 (6:5 na pen.)[126]
ME 2020 Zlatá medaile 1 zápas ve skupině 11. 6. Turecko Turecko 90 0 3:0[127]
2 zápas ve skupině 16. 6. Švýcarsko Švýcarsko 24 0 3:0[128]
Čtvrtfinále 2. 7. Belgie Belgie 90 0 2:0[129]
Semifinále 6. 7. Španělsko Španělsko 120 0 1:1 (4:2 na pen.)[130]
Finále 11. 7. Anglie Anglie 120 0 1:1 (3:2 na pen.)[131]

Hráčské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

ITA OMRI 2001 Cav BAR.svg Řád zásluh o Italskou republiku (27. 9. 2004) z podnětu Prezidenta Itálie [132]

ITA OMRI 2001 Uff BAR.svg Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie [133]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ K říjnu 2021 má nejvíce titulů v Serii A Gianluigi Buffon (10) následovaný dvojicí Leonardo Bonucci (9) a právě Giorgiem Chiellinim.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ DI MAGGIO, Roberto. Italy - Players With Four or More Serie A Titles [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-27 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b KUMAR, Pawan. World Cup Profile: Giorgio Chiellini – Italy. Goal.com [online]. 2010-05-01 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b PELLIZZARI, Tommaso. World Cup 2014: Italy profile – Giorgio Chiellini. The Guardian [online]. 2014-06-02 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b NICKY, Bandini. Giorgio Chiellini: ‘I have a strong temperament but off the pitch I am more serene’. The Guardian [online]. 2016-06-13 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Giorgio Chiellini (profil). WhoScored.com [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Napoli, Mazzarri sul mercato: "La società sa cosa voglio". TUTTOmercatoWEB.com [online]. 2012-06-29 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (italsky) 
  7. ↑ a b c d e f g SHARP, Will. Giorgio Chiellini: for the love of defending. These Football Times [online]. 2018-03-19 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ PRATESI, Riccardo. Juve, dimostrazione di forza. Gazzetta [online]. 2005-11-19 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (italsky) 
  9. ↑ Chiellini renews contract. juventus.com [online]. 2006-10-12, rev. 2007-09-28 [cit. 2021-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  10. ↑ MEADOWS, Mark. Juve snatch late victory at Cagliari, Roma win. Reuters [online]. 2007-09-02 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Juventus, Chiellini: "L'Inter è forte come noi due anni fa". tuttomercatoweb.com [online]. 2007-11-05 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (italsky) 
  12. ↑ BANDINI, Nicky. Juventus make their point in engrossing Derby D'Italia. The Guardian [online]. 2007-11-05 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Spitzentrio gab sich keine Blösse. Blick.ch [online]. 2008-04-27 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ FERRIGNO, Andrea. Italy 2007/08. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2009-08-12 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Juventus porazil Lazio a je druhý za milánským AC. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2010-12-12 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ DIGBY, Adam. Andrea Barzagli: The Best €300,000 Juventus Ever Spent. Bleacher Report [online]. 2016-10-25 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ AS Roma 1:1 Juventus FC. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ Juventus FC 3:1 Calcio Catania. Transfermarkt [online]. [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ DOYLE, Mark. Chiellini: I wouldn't miss Euro 2012 for the world. Goal.com [online]. 2012-05-23 [cit. 2022-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Chiellini a quota 250. juvenewsradio.it [online]. 2012-09-23 [cit. 2021-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-20. (italsky) 
  21. ↑ RZOUKI, Mina. Juventus knocked out of the Coppa Italia. ESPN [online]. 2013-01-29 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ LEE, Sam. Conte, Bonucci and Chiellini among Juventus staff banned over Genoa protestations. Goal.com [online]. 2013-01-28 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Strength and consistency is there in black and white. HeraldScotland.com [online]. 2013-03-05 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ JAMES, Andy. Chiellini concedes Juve 'lucky to be alive'. UEFA [online]. 2013-04-03 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Juve beat Milan to maintain unbeaten run. Eurosport.com [online]. 2013-10-06 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Juventus vyhrál sedmý zápas v řadě bez inkasované branky. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-12-06 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  27. ↑ KOYLU, Enis. Europa League final is Juventus' destiny – Chiellini. Goal.com [online]. 2014-02-19 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Chiellini: il numero 3 è nella storia della Juve. calciomercato.com [online]. 2014-01-14 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (italsky) 
  29. ↑ Chiellini returns for Juventus after month out. Eurosport [online]. 2014-03-08 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ DIMOND, Alex. Napoli vs. Juventus: Score, Grades and Post-Match Reaction. Bleacher Report [online]. 2014-03-30 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ MENICUCCI, Paolo; RADAELLI, Roberta. Chiellini laments Juventus's missed chance. UEFA [online]. 2014-05-02 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Juventus defender Chiellini banned for elbow. sportsnet.ca [online]. 2014-05-12 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Juventus smash Italian points record. CNN [online]. 2014-05-18 [cit. 2022-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Milan 0-1 Juventus. BBC [online]. 2014-09-20 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ DIMOND, Alex. Juventus vs. Napoli: Winners and Losers from Italian Super Cup. Bleacher Report [online]. 2014-12-23 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ FISHER, Alex. Allegri disappointed by wasteful Juve. myfootball.com.au [online]. 2014-12-22 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ CHIARI, Mike. Juventus vs. Lazio: Score, Grades and Reaction from Coppa Italia Final. Bleacher Report [online]. 2015-05-20 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ BANDINI, Nicky. Giorgio Chiellini injury can help Juventus do Italian job on Lionel Messi. The Guardian [online]. 2015-06-05 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Juventus 1-3 Barcelona. UEFA.com [online]. 2015-06-06 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ GLADWELL, Ben. Juventus defender Giorgio Chiellini out for three weeks as injury crisis deepens. ESPN [online]. 2015-07-31 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Juventus 0-1 Udinese. BBC [online]. 2015-08-23 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ ETERNO, Simone. Le pagelle di Juventus-Udinese 0-1. Eurosport.it [online]. 2015-08-23 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (italsky) 
  43. ↑ WALKER-ROBERTS, James. Manchester City 1-2 Juventus: Mario Mandzukic and Alvaro Morata score. Sky Sports [online]. 2015-09-16 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Sassuolo 1-0 Juventus: Paul Pogba and Co lose AGAIN as Giorgio Chiellini is sent off. Daily Mail [online]. 2015-10-29 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Juventus - Sampdoria 4:1 – Schick skóroval proti Juventusu! Obhájci titulu dal svůj první gól v Serii A. Sport.cz [online]. 2016-10-26 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. 
  46. ↑ Milan win Supercoppa Italiana in shootout triumph over Juventus. The Guardian [online]. 2016-12-23 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ La storia dice Juventus contro il Monaco. UEFA [online]. 2017-04-26 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (italsky) 
  48. ↑ TAYLOR, Daniel. Real Madrid win Champions League as Cristiano Ronaldo double defeats Juve. The Guardian [online]. 2017-06-03 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Chiellini to beat Boniperti record. football-italia.net [online]. 2018-02-13 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Juventus 2-2 Tottenham. UEFA [online]. 2018-02-13 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Tottenham 1-2 Juventus. UEFA [online]. 2018-03-07 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Spal-Juve: Talking points. juventus.com [online]. 2018-03-18 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ HANLON, Tim. Chiellini: This year we are determined to do something big. Marca [online]. 2018-04-02 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Chiellini: ‘I learned from Buffon and Del Piero’. Juve FC [online]. 2018-09-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Mourinho drools over Juve centre-back duo: Chiellini & Bonucci could teach at Harvard University!. Goal.com [online]. 2018-10-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ BURNTON, Simon. Juventus 1–0 Milan: Supercoppa Italiana – as it happened. The Guardian [online]. 2019-01-16 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Ronaldo hat-trick fires Juve past Atletico into Champions League quarter-finals. France24 [online]. 2019-03-12 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Giorgio Chiellini: "Cristiano Ronaldo is a superior entity". AS [online]. 2019-05-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Soccer-Chiellini gives Juventus opening win at Parma. National Post (Canada) [online]. 2019-08-04 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Serious knee injury for Chiellini. football-italia.net [online]. 2019-08-30 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ Chiellini: 'Worst part is over'. football-italia.net [online]. 2020-02-16 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ WILLIAMS, Tom. How Bad Has Matthijs de Ligt's 1st Season at Juventus Really Been?. Bleacher Report [online]. 2020-03-05 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Gigi and Chiello, 2021!. juventus.com [online]. 2020-06-29 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Bei Pleite in Neapel: Juve-Kapitän Chiellini absolviert sein 400. Spiel in der Serie A. Transfermarkt [online]. 2021-02-14 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. (německy) 
  65. ↑ MORK, Martin. Chiellini: ‘Juve need time, but there’s no patience’. football-italia.net [online]. 2021-09-24 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ WALSH, Sean. Juventus 1-0 Roma: Player ratings as Allegri trumps Mourinho. 90min.com [online]. 2021-10-17 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ a b Stoper Chiellini potvrdil, že po sezoně skončí v Juventusu. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  68. ↑ KILPATRICK, James. Giorgio Chiellini becomes latest player to pledge 1% of salary to Juan Mata scheme. FourFourTwo.com [online]. 2017-09-29 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Chiellini podpořil superligu, v evropských soutěžích vidí budoucnost fotbalu. Sport.cz [online]. 2021-10-11 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 
  70. ↑ https://www.transfermarkt.de/giorgio-chiellini/profil/spieler/29260
  71. ↑ a b i s předkolem
  72. ↑ http://www.fifa.com/tournaments/archive/mensolympic/athens2004/matches/round=2000001147/match=37193/index.html
  73. ↑ a b Profil hráče, eu-football.info (anglicky)
  74. ↑ ITA - PAR 1:1, MS 2010, FIFA.com, citováno 2. 12. 2014 (anglicky)
  75. ↑ ESP - ITA 0:0, 4:2 PSO, EURO 2008, UEFA.com, citováno 15. 12. 2014 (anglicky)
  76. ↑ ESP - ITA 4:0, EURO 2012, UEFA.com, citováno 15. 12. 2014 (anglicky)
  77. ↑ http://eu-football.info/_match.php?id=1588
  78. ↑ Cannavaro vows to stay with squad. BBC Sport [online]. 2008-06-03 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ BANDINI, Nicky. Euro 2008: Holland v Italy - as it happened. The Guardian [online]. 2008-06-09 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ HARROLD, Michael. Buffon saves Italy with penalty stop. UEFA [online]. 2008-06-13 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ MENICUCCI, Paolo. EURO 2008: l'Italia batte la Francia e vola ai quarti. UEFA [online]. 2008-06-17 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (italsky) 
  82. ↑ ASHDOWN, John. Euro 2008: Spain v Italy – as it happened. The Guardian [online]. 2008-06-22 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. ↑ WILSON, Gianni. Chiellini Proud Of His Euro 2008 Display. Goal.com [online]. 2008-06-23 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ Chiellini si před MS poprvé zatrénoval. TN.cz [online]. 2010-06-01 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. 
  85. ↑ Italy vs. Paraguay. ESPN [online]. 2010-06-14 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ SMYTH, Rob. World Cup 2010: Italy 1-1 New Zealand – as it happened. The Guardian [online]. 2010-06-20 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. ↑ FLETCHER, Paul. Slovakia 3-2 Italy. BBC Sport [online]. 2010-06-24 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ iDNES.cz: Španělsko - Itálie 1:1, podrobná reportáž
  89. ↑ iDNES.cz: Itálie - Chorvatsko 1:1, podrobná reportáž
  90. ↑ iDNES.cz: Itálie - Irsko 2:0, podrobná reportáž
  91. ↑ Aktualne.centrum.cz: Anglie - Itálie 0:1, čtvrtfinále Eura 2012
  92. ↑ Footballdatabase.eu: Germany - Italy 1:2 (anglicky)
  93. ↑ Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
  94. ↑ http://www.bbc.com/sport/0/football/27402363
  95. ↑ Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2014-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-18. 
  96. ↑ Uruguayský kanibal Suárez se zahryzl i na mistrovství světa, iDNES.cz, citováno 22. 6. 2014
  97. ↑ Volajú ho Kanibal. Suárez pohrýzol už tretieho súpera, SME.sk, citováno 22. 6. 2014 (slovensky)
  98. ↑ Suárez se omluvil Chiellinimu a slíbil, že už nikdy nebude kousat, iDNES.cz, citováno 30. 6. 2014
  99. ↑ Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters [online]. 2021-06-01 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ Imbattibili, vincenti e... i record di Chiellini: 5 curiosità su Italia-Turchia. La Gazzetta dello Sport [online]. 2021-06-11 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (italsky) 
  101. ↑ HAFEZ, Shamoon. Italy beat Switzerland to reach last 16. BBC Sport [online]. 2021-06-16 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. ↑ DOYLE, Mark. Chiellini's back! Italy's greatest warrior returns to Wembley for one final battle with England. Goal.com [online]. 2021-07-10 [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-12. (anglicky) 
  103. ↑ BEGLEY, Emlyn. Italy edge Belgium to set up Spain semi. BBC Sport [online]. 2021-07-02 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. ↑ MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. ↑ Chiellini potvrdil odchod z reprezentace, o kariéře ještě bude jednat. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  106. ↑ Italský tým potřebuje podporu, řekl končící Chiellini po prohře 0:3 s Argentinou. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  107. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2688760
  108. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2688766
  109. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/88041
  110. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/88050
  111. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/910151
  112. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/986789
  113. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/986804
  114. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/986817
  115. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169004
  116. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169006
  117. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169009
  118. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2221626
  119. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2232817
  120. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384335
  121. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384351
  122. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384318
  123. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2645642
  124. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2645654
  125. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2701332
  126. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2702908
  127. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287199
  128. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287207
  129. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
  130. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
  131. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
  132. ↑ https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/143163
  133. ↑ https://www.quirinale.it/elementi/59113

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Giorgio Chiellini – klubová kariéra
Zlatá medaile Serie A 2011/12 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2012/13 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2013/14 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2014/15 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2015/16 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2016/17 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2017/18 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2018/19 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2019/20 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2014/15 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2015/16 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2016/17 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2017/18 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2020/21 – Juventus FC
Brankář
Obránci
Záložníci
Ůtočníci
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2012 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2013 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2018 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2020 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Giorgio Chiellini – reprezentační kariéra
Medailisté – fotbal na Letních olympijských hrách 2004
Argentina Argentina Zlatá medaile
Paraguay Paraguay Stříbrná medaile
Itálie Itálie Bronzová medaile
Mistrovství Evropy 2008 – Itálie Itálie
Hráči
Trenér
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2012
Španělsko Zlatá medaile
Itálie Stříbrná medaile
Portugalsko Bronzová medaile
Německo Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2020
Itálie Zlatá medaile
Anglie Stříbrná medaile
Španělsko Bronzová medaile
Dánsko Bronzová medaile
Bronzová medaile Italská fotbalová reprezentace na Konfederačním poháru 2013 Bronzová medaile
Itálie
Italská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2014
1 Gianluigi Buffon (C) • 2 Mattia De Sciglio • 3 Giorgio Chiellini • 4 Matteo Darmian • 5 Thiago Motta • 6 Antonio Candreva • 7 Ignazio Abate • 8 Claudio Marchisio • 9 Mario Balotelli • 10 Antonio Cassano • 11 Alessio Cerci • 12 Salvatore Sirigu • 13 Mattia Perin • 14 Alberto Aquilani • 15 Andrea Barzagli • 16 Daniele De Rossi • 17 Ciro Immobile • 18 Marco Parolo • 19 Leonardo Bonucci • 20 Gabriel Paletta • 21 Andrea Pirlo • 22 Lorenzo Insigne • 23 Marco Verratti • Trenér Cesare Prandelli
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giorgio_Chiellini&oldid=22188030“