Giorgio Chiellini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Giorgio Chiellini
Giorgio Chiellini (2015)
Giorgio Chiellini (2015)
Osobní informace
Datum narození 14. srpna 1984 (36 let)
Místo narození Pisa, Itálie
Výška 186 cm
Klubové informace
Současný klub Juventus FC
Číslo dresu 3
Pozice obránce
Mládežnické kluby
1990–2000 Itálie Livorno
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
2000–2004
2004–2005
2005–
Itálie Livorno
Itálie ACF Fiorentina
Itálie Juventus
05500(4)
03700(3)
3550(24)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2004–2007
2004
2004–
Itálie Itálie U21
Itálie Itálie U23
Itálie Itálie
02600(6)
00200(0)
10300(8)
Úspěchy
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Bronzová medaile LOH 2004 Itálie U 23
Mistrovství Evropy ve fotbale
Stříbrná medaile ME 2012 Itálie
Konfederační pohár FIFA
Bronzová medaile 2013 Itálie
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 2011/2012 Juventus FC
Zlatá medaile 2012/2013 Juventus FC
Zlatá medaile 2013/2014 Juventus FC
Zlatá medaile 2014/2015 Juventus FC
Zlatá medaile 2015/2016 Juventus FC
Zlatá medaile 2016/2017 Juventus FC
Zlatá medaile 2017/2018 Juventus FC
Zlatá medaile 2018/2019 Juventus FC
Zlatá medaile 2019/2020 Juventus FC
2. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 2006/07 Juventus FC
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2014/2015 Juventus FC
Zlatá medaile 2015/2016 Juventus FC
Zlatá medaile 2016/2017 Juventus FC
Italský superpohár
Zlatá medaile 2012 Juventus FC
Zlatá medaile 2013 Juventus FC
Zlatá medaile 2015 Juventus FC
Zlatá medaile 2018 Juventus FC
Další informace
Web www.giorgiochiellini.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
12. 8. 2020
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
12. 8. 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giorgio Chiellini (* 14. srpna 1984, Pisa, Itálie) je italský fotbalový obránce a reprezentant hrající od roku 2005 za Juventus.

Účastník MS 2010 v Jihoafrické republice a MS 2014 v Brazílii.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Během svých fotbalových začátků vystřídal několik postů od středního záložníka, křídla po krajního obránce.[1] S profesionálním fotbalem začínal v klubu AS Livorno. Roku 2002 získal část práv na hráče AS Řím, Chiellini však zůstával v Livornu. Roku 2004 vykoupil od Říma práva na hráče Juventus, od léta 2004 však působil jednu sezónu ve Fiorentině. Zde se prosadil a následující sezónu už se stal součástí turínského mužstva.[1]

Trenér Fabio Capello v něj vložil důvěru opomíjením zkušeného obránce Pessotty a Chiellini se z pozice krajního obránce podílel na dalším ligovém triumfu.[2][1] Po sezóně se pozornost upírala nejen na mistrovství světa v Německu, ale také na propuknuvší skandál v italském fotbale, který se později dostal do povědomí veřejnosti jako Calciopoli. Juventusu byly odebrány některé poslední získané trofeje a následovalo přeřazení do druhé ligy, Serie B. Turínský klub opustili fotbalisté jako Zlatan Ibrahimović a Patrick Vieira a také obránci Fabio Cannavaro, Lilian Thuram, Gianluca Zambrotta. Chiellini v klubu zůstal.[1]

Na pomoc Juventusu přispěchal trenér a bývalý fotbalista Didier Deschamps, který zde v 90. letech jakožto hráč působil. Zůstaly opory Gianluigi Buffon, Alessandro Del Piero, David Trézéguet, Mauro Camoranesi a Pavel Nedvěd. Chiellini se z levého kraje obrany přesunul doprostřed, kde se jeho partnerem stal zkušený obránce Nicola Legrottaglie. Juventus vyhrál Serii B a vybojoval si prvoligovou účast, kvůli neshodám s vedením ovšem odešel Deschamps.[1]

Sezónu 2007/08 začali Bianconeri na domácí půdě proti Livornu a ve druhém utkání pak změřili síly venku s Cagliari. Sardinský celek měl za stavu 1:1 kopat už svou druhou penaltu, postranní rozhodčí však nakonec rozhodl, že Chielliniho zákrok byl v pořádku. Poté obě mužstva dala po jednom gólu, vítězství 3:2 pro Bianconeri v samotném závěru zařídil hlavou právě Chiellini.[3] Očekávaný střet v rámci Derby D'Italia proti Interu Milán se udál 5. října v Turíně a dopadl remízou 1:1. Chiellini s dalšími obránci využívali ofsajdové pasti,[4] sám Chiellini pak dokázal uhlídat hvězdu Interu Zlatana Ibrahimoviće, který předtím před sestupem působil právě v Juventusu. Frustrovaný Ibrahimović po utkání Chielliniho pohlavkoval, hráči obou týmů ale situaci zklidnili.[5] Proti Laziu Řím během 35. kola vstřelil rovnou dva góly a pomohl doma vyhrát 5:2 a i když Juventus v tomto kole přišel o možnost vyhrát Scudetto, zajistil si účast v Lize mistrů pro další sezónu konečným třetím místem.[6][7]

Léta roku 2010 posílil kádr tehdejšího trenéra Luigi Delneriho obránce Leonardo Bonucci, který se měl stát Chielliniovým kolegou v obraně. 12. prosince vstřelil Chiellini úvodní gól v utkání proti Laziu a přispěl k výhře 2:1, která dopomohla průběžnému druhému místu za AC Milán,[8] který nakonec vybojoval Scudetto.

Před sezónou 2011/12 tým nově trénoval Antonio Conte, sám bývalý hráč „Staré dámy“. Ten po pár zápasech přešel na rozestavení 3–5–2 se třemi středními obránci, čímž do obrany zakomponoval jak Chielliniho s Bonuccim, tak v zimě příchozího Barzagliho.[1] Tato trojice časem obdržela přezdívku „BBC“ (Barzagli, Bonucci, Chiellini).[9] Obrana se stala páteří mužstva, které získalo hned v první Conteho sezóně titul. Juventus se stal mistrem Itálie po devíti letech a během ligového běhu navíc nebyl nikým poražen.[1]

S Juventusem dále nasbíral řadu trofejí včetně několika Scudett (titulů v Serii A).

Sezóna 2014/15[editovat | editovat zdroj]

Chiellini poprvé okusil ligové utkání 20. září 2014 proti AC Milán, které Juventus na venkovní půdě vyhrál 1:0 díky gólu Carlose Téveze.[10] Dne 22. prosince odehrál plných 120 minut prodlužovaného utkání o italský superpohár v Dauhá proti Neapoli a v penaltovém rozstřelu neproměnil tu svoji a Juventus neuspěl.[11][12]

V roli kapitána dovedl mužstvo k triumfu v italském poháru 20. května, ve kterém Juventus porazil Lazio. Už po deseti minutách činil stav 1:1 a byl to Chiellini, kdo vyrovnal a odpověděl tak na gól Ștefana Radua. Potvrdil tím svoji střeleckou formu proti tomuto římskému týmu, kterému v soutěžních zápasech vstřelil již pátý gól. Juventus vyhrál v prodloužení 2:1 a Chiellini patřil mezi jeho nejlepší hráče.[13] Ve finále Ligy mistrů proti Barceloně absentoval kvůli zranění a jeho spoluhráči bez něho prohráli 1:3.[14][15]

Sezóna 2015/16[editovat | editovat zdroj]

Chiellini se zranil v červenci na začátku sezóny 2015/16 během vítězného přátelského duelu (2:1) proti polskému klubu Lechia Gdańsk. On i další stoper Barzagli tak absentovali v srpnovém zápase o italský superpohár proti Laziu Řím.[16] Chiellini byl kouči Allegrimu k dispozici pro úvodní domácí ligové utkání Serie A s Udinese, turínský klub však musel skousnout prohru 0:1,[17] přesto však Chiellini s Bonuccim a Barzaglim patřili k tomu lepšímu z týmu.[18] Chiellini otevřel skóre venkovního záříjového utkání proti Manchesteru City v Lize mistrů, poté co dal v 57. minutě hlavou vlastní gól. Juventus otočil skóre po trefách Mandžukiće a Moraty a úvodní skupinové klánívyhrál 2:1.[19] Na konci října v 10. kole proti Sassuolu vydržel na hřišti 39 minut, než byl po druhé žluté kartě rozhodčím vyloučen. Juventus prohrál již čtvrté ligové utkání, tentokráte 0:1.[20]

Sezóna 2019/20[editovat | editovat zdroj]

Na úvod ligové sezóny 2019/20 proti Parmě pod novým trenérem Mauriziem Sarrim se Chiellini, kapitán týmu, zasadil o jednogólové vítězství 1:0, poté co se prosadil hlavou po centru obránce Alexe Sandra.[21] Pár dní nato na konci srpna 2019 si n tréninku zranil kotník.[22] Do zápasu se vrátil v polovině února po šesti měsících jako střídající hráč proti Brescii, když v 77. minutě vystřídal Leonarda Bonucciho za potlesku diváků.[23] Vedle Bonucciho a Chielliniho se o místo ve středu obrany hlásili také talentovaní mladí stopeři Matthijs de Ligt nebo Merih Demiral.[24] Juventus se s Chiellinim dohodl na prodloužení smlouvy 29. června 2020, další spolupráce měla trvat do června 2021.[25]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Giorgio Chiellini v roce 2011

Itálii Giorgio Chiellini reprezentoval již v mládežnických reprezentacích od kategorie U15. Na Letní olympiádě v roce 2004 v Řecku získal s italským týmem do 23 let bronzovou medaili.[26]

V A-mužstvu Itálie debutoval 17. 11. 2004 v přátelském utkání proti Finsku (výhra 1:0).[27]

Zúčastnil se MS 2010 v Jihoafrické republice[28], MS 2014 v Brazílii, EURA 2008 ve Švýcarsku a Rakousku[29], EURA 2012 v Polsku a na Ukrajině[30], Konfederačního poháru FIFA 2009 v Jihoafrické republice a Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii.[27]

Kuriozní zápas absolvoval 10. října 2014 v kvalifikaci na EURO 2016 proti Ázerbájdžánu (výhra 2:1), kde nejprve vstřelil vedoucí branku svého mužstva, poté si v 77. minutě dal vlastní gól a nakonec v 82. minutě vsítil vítězný gól.[31]

EURO 2012[editovat | editovat zdroj]

Chiellini se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a odehrál všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V základní skupině C to byly postupně zápasy se Španělskem (remíza 1:1)[32], Chorvatskem (rovněž 1:1)[33] a Irskem (výhra Itálie 2:0).[34] Ve čtvrtfinále absolvoval zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu a skončil výsledkem 4:2 pro Italy.[35] V semifinále byl u výhry Itálie nad mírně favorizovaným Německem 2:1.[36] Ve finále musel se spoluhráči čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, které nakonec Itálii deklasovalo poměrem 4:0. Giorgio získal s národním týmem stříbro.[37]

Mistrovství světa 2014[editovat | editovat zdroj]

Byl zařazen do 23členné nominace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, jejíž složení oznámil trenér Cesare Prandelli 2. června.[38] Na šampionátu, kde Itálie vypadla již v základní skupině D odehrál všechny tři zápasy: utkání proti Anglii (výhra 2:1), proti Kostarice (prohra 0:1) i proti Uruguayi (prohra 0:1 a vyřazení).[39]
V zápase s Uruguayí, kde se rozhodovalo mezi těmito týmy o postup do osmifinále jej pokousal do ramene útočník soupeře Luis Suárez. Chiellini se stal v tomto směru po Nizozemci Otmanu Bakkalovi a Srbu Branislavu Ivanovićovi jeho třetí obětí. V zápase to však Suarézovi prošlo bez povšimnutí a nebyl vyloučen, ačkoli Chiellini vehementně protestoval u rozhodčího.[40][41] Suárez to dlouho zapíral, 30. června 2014 se nakonec na sociální síti Twitter přiznal a omluvil se Chiellinimu. Samotný Chiellini omluvu přijal a vyjádřil přání snížení trestu pro Suáreze (který dostal od FIFA).[42]

Úspěchy a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Klubové[43]
Juventus FC


Reprezentační[43]
Italská reprezentace do 19 let
Italská reprezentace


Individuální

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Giorgio Chiellini v zimě za hustého sněžení

Poznámky[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g SHARP, Will. Giorgio Chiellini: for the love of defending. These Football Times [online]. 2018-03-19 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PRATESI, Riccardo. Juve, dimostrazione di forza. Gazzetta [online]. 2005-11-19 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (italsky) 
  3. MEADOWS, Mark. Juve snatch late victory at Cagliari, Roma win. Reuters [online]. 2007-09-02 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Juventus, Chiellini: "L'Inter è forte come noi due anni fa". tuttomercatoweb.com [online]. 2007-11-05 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (italsky) 
  5. BANDINI, Nicky. Juventus make their point in engrossing Derby D'Italia. The Guardian [online]. 2007-11-05 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Spitzentrio gab sich keine Blösse. Blick.ch [online]. 2008-04-27 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (německy) 
  7. FERRIGNO, Andrea. Italy 2007/08. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2009-08-12 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Juventus porazil Lazio a je druhý za milánským AC. Aktuálně.cz [online]. 2010-12-12 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. 
  9. DIGBY, Adam. Andrea Barzagli: The Best €300,000 Juventus Ever Spent. Bleacher Report [online]. 2016-10-25 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Milan 0-1 Juventus. BBC [online]. 2014-09-20 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. DIMOND, Alex. Juventus vs. Napoli: Winners and Losers from Italian Super Cup. Bleacher Report [online]. 2014-12-23 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. FISHER, Alex. Allegri disappointed by wasteful Juve. myfootball.com.au [online]. 2014-12-22 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. CHIARI, Mike. Juventus vs. Lazio: Score, Grades and Reaction from Coppa Italia Final. Bleacher Report [online]. 2015-05-20 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. BANDINI, Nicky. Giorgio Chiellini injury can help Juventus do Italian job on Lionel Messi. The Guardian [online]. 2015-06-05 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Juventus 1-3 Barcelona. UEFA.com [online]. 2015-06-06 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. GLADWELL, Ben. Juventus defender Giorgio Chiellini out for three weeks as injury crisis deepens. ESPN [online]. 2015-07-31 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Juventus 0-1 Udinese. BBC [online]. 2015-08-23 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ETERNO, Simone. Le pagelle di Juventus-Udinese 0-1. Eurosport.it [online]. 2015-08-23 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (italsky) 
  19. WALKER-ROBERTS, James. Manchester City 1-2 Juventus: Mario Mandzukic and Alvaro Morata score. Sky Sports [online]. 2015-09-16 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Sassuolo 1-0 Juventus: Paul Pogba and Co lose AGAIN as Giorgio Chiellini is sent off. Daily Mail [online]. 2015-10-29 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Soccer-Chiellini gives Juventus opening win at Parma. National Post (Canada) [online]. 2019-08-04 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Serious knee injury for Chiellini. football-italia.net [online]. 2019-08-30 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Chiellini: 'Worst part is over'. football-italia.net [online]. 2020-02-16 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. WILLIAMS, Tom. How Bad Has Matthijs de Ligt's 1st Season at Juventus Really Been?. Bleacher Report [online]. 2020-03-05 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Gigi and Chiello, 2021!. juventus.com [online]. 2020-06-29 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. http://www.fifa.com/tournaments/archive/mensolympic/athens2004/matches/round=2000001147/match=37193/index.html
  27. a b Profil hráče, eu-football.info (anglicky)
  28. ITA - PAR 1:1, MS 2010, FIFA.com, citováno 2. 12. 2014 (anglicky)
  29. ESP - ITA 0:0, 4:2 PSO, EURO 2008, UEFA.com, citováno 15. 12. 2014 (anglicky)
  30. ESP - ITA 4:0, EURO 2012, UEFA.com, citováno 15. 12. 2014 (anglicky)
  31. http://eu-football.info/_match.php?id=1588
  32. iDNES.cz: Španělsko - Itálie 1:1, podrobná reportáž
  33. iDNES.cz: Itálie - Chorvatsko 1:1, podrobná reportáž
  34. iDNES.cz: Itálie - Irsko 2:0, podrobná reportáž
  35. Aktualne.centrum.cz: Anglie - Itálie 0:1, čtvrtfinále Eura 2012
  36. Footballdatabase.eu: Germany - Italy 1:2 (anglicky)
  37. Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
  38. http://www.bbc.com/sport/0/football/27402363
  39. http://www.fifa.com/worldcup/players/player=306780/index.html
  40. Uruguayský kanibal Suárez se zahryzl i na mistrovství světa, iDNES.cz, citováno 22. 6. 2014
  41. Volajú ho Kanibal. Suárez pohrýzol už tretieho súpera, SME.sk, citováno 22. 6. 2014 (slovensky)
  42. Suárez se omluvil Chiellinimu a slíbil, že už nikdy nebude kousat, iDNES.cz, citováno 30. 6. 2014
  43. a b Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. UEFA.com Fans’ Team of the Year 2017 announced. UEFA.com [online]. 2018-01-11, rev. 2018-01-26 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]