Harry Kane

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Harry Kane
Harry Kane (13. června 2018)
Harry Kane (13. června 2018)
Osobní informace
Celé jménoHarry Edward Kane
Datum narození28. července 1993 (30 let)
Místo narozeníLondýn, Anglie Anglie
Výška188 cm
PřezdívkaHurricane[1]
Klubové informace
Současný klubNěmecko Bayern Mnichov
Číslo dresu9
Poziceútočník
Mládežnické kluby*
1999–2001
2001–2002
2002–2004
2004
2004–2009 		Anglie Ridgeway Rovers
Anglie Arsenal
Anglie Ridgeway Rovers
Anglie Watford
Anglie Tottenham Hotspur
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2009–2023
2011
2012
2012–2013
2013
2023–		 Anglie Tottenham Hotspur
→ Anglie Leyton Orient
→ Anglie Millwall
→ Anglie Norwich City
→ Anglie Leicester City
Německo Bayern Mnichov		 3170(213)
018000(5)
022000(7)
003000(0)
013000(2)
001000(1)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2010
2010–2012
2013
2013–2015
2015–		 Anglie Anglie U17
Anglie Anglie U19
Anglie Anglie U20
Anglie Anglie U21
Anglie Anglie		 00300(2)
01400(6)
00300(1)
01400(8)
0840(58)
Úspěchy
Mistrovství Evropy ve fotbale
Stříbrná medaile ME 2021 Anglie
Liga národů UEFA
Bronzová medaile 2018/2019 Anglie
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 2018/2019 Tottenham Hotspur
Anglický ligový pohár
Stříbrná medaile 2014/2015 Tottenham Hotspur
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
16. 8. 2023
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
16. 8. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harry Edward Kane MBE (* 28. července 1993 Londýn) je anglický profesionální fotbalista, který hraje na pozici útočníka za německý klub FC Bayern Mnichov v německé nejvyšší ligové soutěži a za anglický národní tým. V Premier League se postupně etabloval jako jeden z elitních útočníků.[1]

Poté co se stal nejlepším mladíkem sezóny 2014/15, opanoval ve dvou následujících sezónách listinu ligových střelců. Tento počin v sezóně 2020/21 zopakoval. V lednu 2018 se stal nejgólovějším fotbalistou Tottenhamu v Premier League. V únoru 2018 v této soutěži dosáhl na metu 100 gólů jako druhý nejrychlejší v historii soutěže. V únoru 2021 zase nejgólovějším fotbalistou v historii North London Derby, severolondýnského derby Tottenhamu s Arsenalem. V únoru 2023 se stal nejlepším střelcem Tottenhamu v klubových dějinách.

V březnu 2015 byl ve finále ligového poháru na straně poražených. V dubnu 2021 v témže poháru prohrál ve finále znovu. V červnu 2019 nastoupil do finále Ligy mistrů UEFA 2018/19, v němž Tottenham podlehl 0:2 Liverpoolu. Kane byl svým někdejším trenérem Mauriciem Pochettinem přirovnán k bývalému argentinskému kanonýrovi Gabrielu Batistutovi.[2]

Od roku 2015 nastupuje za reprezentaci Anglie a postupem času se stal její oporou a kapitánem. Prvním velkým turnajem pro něj bylo Euro 2016. O dva roky později se objevil na Mistrovství světa v Rusku a se šesti góly se stal nejlepším střelcem turnaje, za což obdržel Zlatou kopačku. Anglie skončila bez medaile čtvrtá. Roku 2021 se účastnil Euro 2020, na kterém si zahrál finále, se spoluhráči však v domácím prostředí stadionu Wembley prohrál v penaltovém rozstřelu. Roku 2022 se zúčastnil Mistrovství světa v Kataru.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tottenham Hotspur[editovat | editovat zdroj]

Kane hrál v mládežnických týmech klubu Tottenham Hotspur FC. V A-mužstvu se objevil na podzim 2010, ale už od ledna 2011 šel hostovat, postupně to bylo v anglických klubech Leyton Orient, Millwall, Norwich City a Leicester City.

Sezóna 2014/15[editovat | editovat zdroj]

Osudovou byla pro Kanea sezóna 2014/15, kterou odstartoval na lavičce. V úvodním ligovém kole 16. srpna přivítal jeho a jeho spoluhráče West Ham. Kane byl poslán novým trenérem Mauriciem Pochettinem na trávník v 83. minutě na úkor útočníka Emmanuela Adebayora a o 10 minut později připravil vítězný gól Erica Diera zajišťující po výhře 1:0 tři body.[3] Rovněž v srpnu pomohl zdolat Limassol v play-off Evropské ligy, proti kterému vstřelil v obou zápasech po jednom gólu.[4] Kaneův střelecký účet nabyl na objemu 23. října ve skupinovém zápase proti Asterasu Tripolis. Před domácím publikem stadionu White Hart Lane zaznamenal při výhře 5:1 první soutěžní hattrick od začátku profesionální kariéry. V závěrečných minutách si po červené kartě a tedy vyloučení Huga Llorise vyzkoušel roli brankáře a byl to on, koho soupeř svým jediným gólem překonal.[5]

Na půdě Aston Villy 2. listopadu začal Tottenham s útočným duem Roberto Soldado—Emmanuel Adebayor, jehož Kane zastoupil ve druhém poločase. Prvním (a dokonce vítězným) gólem v ligové sezóně pomohl vyhrát 2:1.[6] 9. listopadu si poprvé v probíhající sezóně vysloužil jmenování do základní sestavy proti Stoke City, navzdory příležitosti skórovat hlavou ovšem nezabránil domácí porážce 1:2.[7] V základní sestavě setrval i pro zápas na půdě Hull City a 23. listopadu vyrovnával na 1:1 při venkovní výhře 2:1.[8] Během posledního měsíce v roce pokračoval ve střílení gólů a podpořil třízápasovou řadu výher – 14. prosince otevřel skóre na hřišti Swansea City (výhra 2:1),[9] následně 20. prosince gólově vyrovnával před domácími diváky proti Burnley (další výhra 2:1) a 26. prosince opět otevřel skóre, a to proti Leicesteru (opětovná výhra 2:1).[10][11]

Kane nastřílel v dresu Tottenhamu celkem 31 gólů ve všech soutěžích a stal se druhým nejlepším střelcem ligové sezóny. V té se počet jeho gólů zastavil na čísle 21 – tolik gólů vstřelili v minulosti za Tottenham Teddy Sheringham, Jürgen Klinsmann a Gareth Bale.[12] S týmem se dostal do finále ligového poháru, kde se ale gólově neprosadil a Tottenham tak prohrál s Chelsea 0:2.[13] Tentýž rok Harry Kane převzal cenu pro nejlepšího mladíka sezony Premier League (PFA Young Player of the Year).[14]

Sezóna 2015/16[editovat | editovat zdroj]

Navzdory zájmu Manchesteru United o jeho služby zůstal Kane v Londýně a v týmu Mauricia Pochettina získal v důsledku odchodu forvardů Adebayora a Soldada pozici v základu startujícího útočníka.[15]

Při výhře 4:1 proti Manchesteru City 26. září ukončil takřka 750 minutové čekání na gól.[16] Následně pomohl svým hattrickem zdolat venku Bournemouth 5:1 v zápase ligy 25. října při výhře 5:1.[17] Proti Arsenalu venku otevřel skóre zápasu hraném 8. listopadu, soupeř ale zásluhou Kieran Gibbse vyrovnal na konečných 1:1.[18]

Sezóna 2016/17[editovat | editovat zdroj]

Kane mezi spoluhráči během duelu na půdě Manchesteru United (prosinec 2016)

Ve druhém kole ligové sezóny si vzhledem k absenci gólmana Huga Llorise poprvé vyzkoušel kapitánskou roli. Srpnový zápas Tottenham doma zvládl a vyhrál 1:0 nad Crystal Palace, přičemž Kane sám zaznamenal asistenci na gól Victora Wanyamy.[19][20] Ve čtvrtém kole pomohl jedním gólem vyhrát 4:0 na půdě Stoke City a ukončil své devítizápasové čekání na branku.[21] V průběhu září si poprvé v kariéře zahrál Ligy mistrů, ale Tottenham doma nestačil na Monako a ze skupiny nakonec nepostoupil.[22]

Po zranění kotníku se 6. listopadu vrátil pro zápas 11. kola s Arsenalem, ve kterém proměněnou penaltou pomohl k remíze 1:1 venku, než byl po asi 70 minutách vystřídán.[23] Na půdě Monaka vsítil proměněnou penaltou svůj první gól v Lize mistrů, ale soupeř sebe vmžiku poslal do vedení 2:1, které monackému týmu již zůstalo. Tottenham byl po této prohře na konci listopadu ze soutěže vyřazen.[24]

Když Kane nastoupil 1. ledna 2017 proti Watfordu, odehrál zároveň svůj 100. zápas v Premier League. Dvěma góly podpořil výhru 4:1.[25] Po narození dcery nastoupil 14. ledna do domácího zápasu proti WBA a stvrdil výhru 4:0 vlastním hattrickem. Tottenham tímto vyhrál šest ligových zápasů za sebou a vyrovnal vlastní klubový rekord.[26] V pátém kole Poháru FA na hřišti Fulhamu zaznamenal další hattrick a díky němu Spurs 19. února vyhráli 3:0.[27] Další hattrickový zápas odehrál 26. února v lize proti Stoke City, kdy tři góly vsítil již v prvním poločase a čtvrtý připravil Dele Allimu. Tentokrát Tottenham doma vyhrál 4:0,[28] na první Chelsea ovšem ztrácel již 10 bodů. Kane proti Stoke dosáhl hranice sta gólů v kariéře.[29] Později byl vyhlášen únorovým hráčem měsíce.[30]

V polovině března nedohrál čtvrtfinále Poháru FA proti Millwallu, poranil si totiž kotník, jeho tým ale po domácí výhře 6:0 v soutěži pokračoval.[31] Při svém návratu na hřiště v polovině dubna se levačkou jednou prosadil proti Bournemouthu při výhře 3:0. Jednak vstřelil 20. gól probíhající ligové sezóny, a jednak napodobil trio Alan Shearer, Thierry Henry a Ruud van Nistelrooy, tedy jediné tři fotbalisty v dějinách Premier League, kteří dokázali vstřelit 20 gólů ve třech sezónách po sobě.[32] O pár dní později byl jedním ze čtyř hráčů Tottenhamu, kteří se objevili v ideální jedenáctce sezóny Premier League podle PFA.[33] Navíc se dvakrát objevil na šestičlenném seznamu jmen, ze kterých měl vzejít jednak Nejlepší hráč sezóny podle PFA, a jednak Nejlepší mladý hráč sezóny podle PFA.[34][35] V dubnovém londýnském derby s Chelsea hlavou vyrovnával na 1:1, ale Tottenham venku nakonec soupeři podlehl 2:4 a do finále Poháru FA tedy nepronikl.[36]

Po sezóně obdržel Zlatou kopačku pro nejlepšího ligového střelce, když navzdory zraněním nastřílel 29 gólů ve 30 zápasech a nechal za sebou dalšího kandidáta na tuto cenu, útočníka Evertonu Romelua Lukakua. Střelecké ocenění z předchozí sezóny tímto obhájil.[37]

Sezóna 2017/18[editovat | editovat zdroj]

Kane se gólově neprosadil ani v jednom ze tří srpnových utkání odstartované nové sezóny v Premier League, to ale odčinil ve 4. kole dvěma góly proti Evertonu.[38] Tottenham i díky němu vyhrál venkovní utkání 3:0. Kane ovšem tímto dosáhl osobního úspěchu, šlo totiž o jeho 100. a později 101. gól za Spurs.[38] Vystačilo mu na to 169 odehraných soutěžních utkání.[38] Po dvou gólech vstřelil také v úvodním utkání v Lize mistrů proti Borussii Dortmund, německý soupeř si z Anglie odvezl prohru 1:3.[39] Povedené zářijové výkony pokračovaly ve druhém utkání v Lize mistrů na půdě kyperského APOELu. Vítězství Spurs 3:0 zařídil Kane prvním hattrickem v této prestižní evropské soutěži.[40]

Na hřišti Burnley 23. prosince zaznamenal tři góly – tedy hattrick – a zařídil výhru Spurs 3:0. Vyrovnal tak rekord Alana Shearera v počtu gólů za kalendářní rok. Třetí gól do sítě Burnley byl jeho 36. ligovým gólem za rok 2017.[41] Do konce roku Shearera překonal, neboť 26. prosince vstřelil hattrick Southamptonu při výhře 5:2.[42]

V lednu se dvakrát prosadil proti Evertonu při výhře 4:0 a překonal dřívějšího útočníka klubu Teddyho Sheringhama v počtu gólů v Premier League v dresu Tottenhamu.[43] V únoru dosáhl stovky gólů v Premier League, když se z penalty prosadil proti Liverpoolu a v závěru tak vyrovnal na 2:2. Jediným fotbalistou s méně zápasy na první stovku gólů v Premier League od jejího založení byl opět útočník Alan Shearer (Kane potřeboval 141 zápasů, Shearer 124).[44] V dubnu byl počtvrté za sebou v řadě obsazen do nejlepšího týmu roku podle PFA, po jeho boku se v útoku objevila jména Sergia Agüera a Mohameda Salaha.[45]

Dne 8. června 2018 bylo oznámeno prodloužení smlouvy, Kane se klubu nově upsal do roku 2024.[46]

Sezóna 2018/19[editovat | editovat zdroj]

V polovině srpna 2018 se jednou gólově prosadil proti Fulhamu při domácí výhře 3:1 ve druhém kole a zlomil své „prokletí“, kdy do té doby v lize v srpnu neskóroval.[47] Na konci srpna se gólem podílel na venkovním tříbodovém zisku na půdě Manchesteru United, kde Spurs zvítězili 3:0 nad domácími.[48] V utkání 7. kola hraného 29. září na půdě Huddersfieldu dvěma góly rozhodl o výhře 2:0, přičemž druhý gól dal proměněním pokutového kopu.[49] Dne 2. ledna 2019 vstřelil první gól utkání proti Cardiffu (3:0) a stal se prvním hráčem Premier League, který dal gól každému prvoligovému týmu (celkem 28), kterému čelil.[50]

Mezi lednem a únorem byl Kane zraněn, po zotavení se okamžitě vrátil na hřiště a proti Burnley vstřelil gól, ten ale venkovní prohru 1:2 neodvrátil.[51] Odehrál odvetu osmifinále Ligy mistrů na stadionu Borussie Dortmund 3. března 2019 a jediným gólem utkání stvrdil postup do čtvrtfinále, Tottenham již předtím doma zvítězil 3:0.[52] Tato trefa z něj učinila nejlepšího střelce Tottenhamu v evropských pohárech se 24 góly.[53] Ve čtvrtfinále proti Manchesteru City se sice týmu trenéra Mauricia Pochettina podařilo prorazit mezi poslední čtyři celky, Kane se však opět zranil a jeho kotník ohrozil závěr sezóny v lize, Lize mistrů a též Ligu národů UEFA konanou v červnu.[54] Nakonec přece zasáhl do celoanglického finále Ligy mistrů mezi Tottenhamem a Liverpoolem, on ani jeho spoluhráči ale na soupeře nestačili a prohráli 0:2. Jeho start byl s ohledem na předešlé zranění předmětem mnoho debat nejen v mediálním prostoru.[55]

Sezóna 2019/20[editovat | editovat zdroj]

Sezónu 2019/20 zahájil jeho tým na novém vlastním stadionu a Kane se dvěma góly ve druhém poločase přičinil o tři body po výhře 3:1 proti Aston Ville.[56] Porážku 0:1 na Southamptonu 1. ledna 2020 doprovázelo Kaneovo zranění tzv. hamstringů,[57] na jaře vypuknuvší pandemie covidu-19 ale zbrzdila závěr sezóny a Kane tak závěrečné boje o evropské poháry stihl. V utkání proti West Hamu 24. června zaznamenal druhý gól Tottenhamu, jenž Kladiváře porazil 2:0. Kane ve svém 200. utkání v Premier League vstřelil 137. gól.[58]

Sezóna 2020/21[editovat | editovat zdroj]

Jeho první ligový gól v sezóně 2020/21 padl v druhém ligovém utkání. Spurs vyhrál nad Southamptonem 5:2.[59] V tomto zápase také čtyřikrát asistoval spoluhráči Hung-minu Sonovi při všech čtyřech gólech. Je to poprvé v historii Premier League, když hráč poskytl stejnému spoluhráči v zápase čtyři asistence a Kane se stal pouze šestým hráčem v historii Premier League, který asistoval při čtyřech gólech v jednom zápase.[60]

Kane dosáhl hattrick proti Maccabi Haifa v 1. kole play-off Evropské ligy 1. října a zajistil si tak kvalifikaci do skupinové fáze.[61] 4. října vstřelil gól při výhře hostí 6:1 proti Manchesteru United, což je největší výhra Tottenhamu na Old Trafford a jejich nejlepší výsledek proti United od domácího vítězství v roce 1932.[62] V listopadu vstřelil Kane první gól zápasu Evropské ligy mezi domácím Ludogorcem Razgrad a hostujícím Tottenhamem, ten nakonec vyhrál 3:1. Kane touto trefou dosáhl 200. gólu v klubu, a to v jeho 300. zápasu za Spurs.[63]

Kane skóroval při vítězství Tottenhamu 2:0 nad Arsenalem a stal se tak s 11 brankami rekordním střelcem v historii North London Derby.[64] 2. ledna 2021 proměnil Kane penaltu kterou otevřel skóre a později i asistoval při domácím vítězství Tottenhamu nad Leeds United 3:0.[65] 13. ledna vstřelil úvodní gól ligového utkání proti Fulhamu, který skončil remízou 1:1.[66] Skóroval i 17. ledna při výhře Spurs 1:3 na stadionu Venue Bramall Lane v Sheffieldu.[67] Přes pochyby ohledně jeho fyzické připravenosti nastoupil ve finále ligového poháru EFL v základní sestavě. Jeho Tottenham 25. dubna podlehl ve Wembley 0:1 Manchesteru City.[68]

Úvodním gólem do sítě Leicesteru pomohl 23. května vyhrát 4:2. Tento v pořadí 23. gól Kaneovi potřetí v kariéře zaručil Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Premier League, kterou před ním tři a vícekrát vybojovali jen Alan Shearer (třikrát) a Thierry Henry (čtyřikrát).[69] Rovněž vévodil listině nejlepších nahrávačů se 14 asistencemi a za to pro změnu obdržel cenu pro nejlepšího plejmejkra v lize. Stal se prvním fotbalistou, který obě ocenění obdržel v jedné sezóně a poprvé od roku 1999 se přihodilo, aby se nejlepším střelcem a nahrávačem stal tentýž hráč.[70] Kane se tak popáté objevil i v nejlepší ligové jedenáctce podle PFA.[71]

Sezóna 2021/22[editovat | editovat zdroj]

Ve dresu londýnského týmu si Kane opět nesáhl na trofej, což jej v létě roku 2021 přimělo požádat o odchod, o který požádal již předešlé léto, kdy se ovšem s předsedou Danielem Levym dohodl na pokračování pro jeden další rok. Jelikož jeho smlouva trvala do roku 2024, spoléhal se na Levyho slovo, s nímž měl „džentlmenskou dohodu“.[72] Kane se pokusil přestup vynutit také tím, že nedorazil na první trénink před sezónou 2021/22, ale ani to a ani zájem Manchesteru City předsedu Levyho neobměkčil a Kane v klubu zůstal.[73] Právě proti City nastoupilo mužstvo Tottenhamu v úvodním zápase ligy a vyhrálo 1:0,[74] avšak Kane absentoval a neobjevil se ani v dalším kvalifikačním zápase Evropské konferenční ligy s Paços de Ferreira.[75]

Sezóna 2022/23[editovat | editovat zdroj]

Kaneův první gól ligové sezóny padl dne 14. srpna 2022 ve druhém kole při remíze 2:2 s Chelsea a v nastaveném čase.[76] Tímto srovnal rekord Sergia Agüera v počtu gólů (184) v rámci Premier League a o šest dní později Argentince 185. gólem předstihl. Rekord stanovující gól Tottenhamu přiřkl výhru 1:0 nad Wolverhamptonem.[77] Dne 5. února 2023 svým gólem zařídil výhru 1:0 nad Manchesterem City, čímž překonal počin 266 gólů Jimmyho Greavese, dosavadního nejproduktivnějšího střelce v klubové historii.[78] Navzdory jeho dvěma gólům při výhře 4:1 nad Leedsem v závěrečném 38. kole na konci května zakončil klub sezónu na osmém místě v ligové tabulce a v nadcházející sezóně se ho evropské poháry netýkaly. Kane vstřelil 30 ligových gólů podruhé v kariéře a stal se tak po Sheararovi druhým hráčem Premier League, který třiceti gólů dosáhl ve více než jedné sezóně (Shearar toho dosáhl třikrát). Tento počin mu však vystačil na druhé místo mezi střelci, nejlepším se stal s rekordními 36 góly Erling Haaland.[79]

Bayern Mnichov[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. srpna 2023 Kane opustil Tottenham Hotspur po 14 letech a přestoupil do německého klubu Bayern Mnichov, kde podepsal smlouvu na 4 roky.[80]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Kane reprezentoval Anglii v mládežnických výběrech od kategorie U17. Zúčastnil se Mistrovství světa hráčů do 20 let 2013 v Turecku[81], kde mladí Angličané skončili se dvěma získanými body na posledním čtvrtém místě základní skupiny E.

V A-mužstvu Anglie debutoval 27. března 2015 pod trenérem Roy Hodgsonem v kvalifikačním zápase proti Litvě. Na výhře se podílel jednou brankou, v 73. minutě uzavíral skóre na konečných 4:0.[82][83]
Pod vedením trenéra Roye Hodgsona se zúčastnil EURA 2016 ve Francii, kam se Anglie suverénně probojovala bez ztráty bodu z kvalifikační skupiny E.[84]

Mistrovství světa 2018[editovat | editovat zdroj]

Harry Kane (vpravo) při oslavě gólu do sítě Panamy na MS 2018
Harry Kane v zápase proti Kolumbii dne 3. července

V průběhu května roku 2018 byl nominován do finální sestavy pro Mistrovství světa v Rusku. Trenér Gareth Southgate jej zvolil kapitánem mužstva.[85][86] Byl to právě Kane, kdo oběma góly rozhodl úvodní zápas 18. června proti Tunisku. Druhý gól padl v nastaveném čase a Anglie tak vyhrála 2:1.[87] Ve druhém zápase 24. června si Anglie dokráčela pro její nejvyšší výhru na světovém mistrovství, když porazila Panamu 6:1. Kane během střetu zacílil do branky soupeře přesně třikrát. Stal se třetím Angličanem s hattrickem na světovém turnaji, čímž navázal na Sira Geoffa Hursta (1966) a Garyho Linekera (1986). Anglie se posléze setkala s rovněž jistě postupujícími Belgičany o první místo ve skupině a prohrála 0:1, Kane ale do zápasu nezasáhl.

Úspěšným zahráním penalty otevřel skóre osmifinále s Kolumbií, zápas však dospěl po brance soupeřova obránce Yerryho Miny do prodloužení, ve kterém se týmy gólově neprosadily. Anglie poprvé na světovém šampionátu zvládla penaltový rozstřel (4:3) a poprvé od roku 2006 dosáhla čtvrtfinále.[88] Ačkoli se proti Švédsku ani v dalších zápasech střelecky neprosadil, jeho spoluhráči tentokráte ano a po výhře 2:0 postoupila Anglie do semifinále, kde byla vyřazena Chorvatskem po výsledku 1:2 po prodloužení. V souboji o bronz Anglie opět nestačila (0:2) na Belgičany a zůstala čtvrtá. Kane si odnesl Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce turnaje se šesti góly.[89]

Mistrovství světa 2022[editovat | editovat zdroj]

Představil se na Mistrovství světa 2022, které v listopadu a prosinci toho roku pořádal Katar. Proti Íránu dne 21. listopadu se na hrotu útoku gólově neprosadil, ačkoli výhře 6:2 nad papírově slabším soupeřem byl nápomocen prostřednictvím dvou asistencí.[90] Na rozdíl od prvního utkání odehrál o čtyři dny později druhé skupinové klání proti Spojeným státům celé. Během bezgólového střetu zaznamenal největší příležitost Albionu, jeho hlavička ovšem mířila vedle.[91] Kapitán Albionu nevstřelil gól ani dne 29. listopadu Walesu, asistoval však druhému Fodenově gólu. Kouč Southgate jej vystřídal po necelé hodině hry, kdy se už rýsoval osmifinálový postup.[92]

Proti Senegalu 4. prosince zvyšoval v nastaveném čase před poločasovou přestávkou vedení na 2:0. Konečný výsledek 3:0 stanovil Bukayo Saka, ale byl to Kane, kdo si odnesl ocenění FIFA pro nejlepšího fotbalistu utkání.[93] Čtvrtfinálovým soupeřem 10. prosince byla obhajující Francie, jež vedla nad Anglií už po 20 minutách. Odpískaný faul na Saku vyústil v 54. minutě v Kaneovu proměněnou penaltu a bylo vyrovnáno. Francie se dostala do vedení 2:1, rozhodčí však Anglii udělil další penaltu po 80. minutě. Při druhé penaltě již Kane selhal a branku svého klubového spoluhráče Huga Llorise přestřelil. Skóre se již neměnilo a Anglie byla vyřazena ve čtvrtfinále. Gólem proti Francii dorovnal Kane rekord 53 gólů Waynea Rooneyho, do té doby nejlepšího střelce anglické reprezentace.[94]

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové
Tottenham Hotspur
Reprezentační[95]
Individuální

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b RUTHVEN, Graham. Is Tottenham's Harry Kane the Best English Striker in the Premier League?. Bleacher Report [online]. 2015-01-14 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ WHITTELL, Ian. Mauricio Pochettino: Harry Kane reminds me of Gabriel Batistuta - and could be even better. Independant [online]. 2017-09-10 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ROSE, Gary. West Ham 0–1 Tottenham. BBC Sport [online]. 2014-08-16 [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JUREJKO, Jonathan. Tottenham 3–0 AEL Limassol (agg 5–1). BBC Sport [online]. 2014-08-28 [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ CANAVAN, Steve. Tottenham Hotspur 5–1 Asteras Tripolis. BBC Sport [online]. 2014-10-23 [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ WHALLEY, Mike. Aston Villa 1–2 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2014-11-02 [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ROSE, Gary. Tottenham Hotspur 1-2 Stoke City. BBC Sport [online]. 2014-11-09 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ CRYER, Andy. Hull City 1–2 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2014-11-23 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ REDDY, Luke. Swansea City 1–2 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2014-12-14 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ HIGGINSON, Marc. Tottenham Hotspur 2–1 Burnley. BBC Sport [online]. 2014-12-20 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ CRYER, Andy. Leicester City 1–2 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2014-12-26 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ MAGOWAN, Alistair. Everton 0–1 Tottenham. BBC Sport [online]. 2015-05-24 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b MCNULTY, Phil. Chelsea 2-0 Tottenham Hotspur. BBC [online]. 2015-03-01 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b Tottenham striker Harry Kane named PFA Young Player of the Year. Goal.com [online]. 2015-04-26 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ HYTNER, David. Harry Kane: I achieved so much ... stuff I wanted to do in a career, I did in a season. The Guardian [online]. 2015-08-07 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ SANGHERA, Mandeep. Tottenham 4–1 Man City. BBC [online]. 2015-09-26 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ CARTWRIGHT, Phil. Bournemouth 1–5 Tottenham. BBC [online]. 2015-10-25 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ HIGGINSON, Marc. Arsenal 1–1 Tottenham. BBC [online]. 2015-11-08 [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ WOODCOCK, Ian. Tottenham Hotspur 1-0 Crystal Palace. BBC [online]. 2016-08-20 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ FINDON, Ben. Harry Kane shows promising signs in a new role as Tottenham edge past Crystal Palace. The Telegraph [online]. 2016-08-21 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ JUREJKO, Jonathan. Stoke City 0-4 Tottenham Hotspur. BBC [online]. 2016-09-10 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ FLANAGAN, Chris. Why Harry Kane's Dortmund brace could be a genuine watershed moment. FourFourTwo.com [online]. 2017-09-14 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ TAYLOR, Daniel. Harry Kane spot-on to claim draw for Tottenham at Arsenal on return. The Guardian [online]. 2016-11-06 [cit. 2021-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Monaco 2 Tottenham 1: Spurs out of Champions League as superb Hugo Lloris let down badly by team-mates. The Telegraph (telegraph.co.uk) [online]. 2016-11-22 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Callum Davis. Harry Kane equals Thierry Henry's goal record after 100 Premier League games. The Telegraph (telegraph.co.uk) [online]. 2017-01-01 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ REDDY, Luke. ottenham Hotspur 4–0 West Brom. BBC [online]. 2017-01-14 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Fulham 0–3 Tottenham Hotspur. BBC [online]. 2017-02-19 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ SKELTON, Jack. Tottenham Hotspur 4–0 Stoke City. BBC [online]. 2017-02-26 [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ King Kane marches on - Tottenham boss in 100-goal salute to Harry the great. The Standard (Hong Kong) [online]. 2017-02-28 [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ THOMAS, Lyall. Tottenham striker Harry Kane wins Premier League Player of the Month award for February. Sky Sports [online]. 2017-03-10 [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ WHALING, James. Harry Kane leaves White Hart Lane on crutches and in protective boot as Pochettino sweats over striker's injury. Daily Mirror (mirror.co.uk) [online]. 2017-03-13 [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ KEARNS, Sean. Harry Kane becomes just the fourth player in Premier League history to score 20+ goals in three consecutive seasons. Metro (metro.co.uk) [online]. 2017-04-15 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ PFA teams of the year: Chelsea and Tottenham dominate Premier League XI. BBC [online]. 2017-04-20 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Men’s PFA Players’ Player of the Year 2017. The PFA (thepfa.com) [online]. 2017-04-13 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Men’s PFA Young Player of the Year 2017. The PFA (thepfa.com) [online]. 2017-04-13 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ MCNULTY, Phil. Chelsea 4–2 Tottenham. BBC [online]. 2017-04-22 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ a b BROWN, Luke. Tottenham striker Harry Kane wins the Premier League's Golden Boot for the second season in a row. The Independent (UK) [online]. 2017-05-21 [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ a b c DAWKES, Phil. Harry Kane: Tottenham striker delighted with 'lucky' 100th goal in win over Everton. BBC [online]. 2017-09-09 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ RONY, Barney. Harry Kane's masterclass of craft and energy drags Tottenham to victory. The Guardian [online]. 2017-09-14 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ HYTNER, David. Harry Kane’s slick hat-trick smooths Tottenham’s path past Apoel Nicosia. The Guardian [online]. 2017-09-26 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ ROSE, Gary. Kane scores hat-trick as Spurs win at Burnley. BBC [online]. 2017-12-23 [cit. 2021-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ SMITH, Peter. Harry Kane's record breaking 2017: The stats you need to know about the Tottenham star's year. Sky Sports [online]. 2017-12-26 [cit. 2021-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ STEINBERG, Jacob. Tottenham outclass uninspired Everton as Harry Kane reaches new milestone. The Guardian [online]. 2018-01-13 [cit. 2021-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ DUTTON, Tom. Tottenham star Harry Kane to wear special boots against Arsenal to mark 100 Premier League goals. London Evening Standard [online]. 2018-02-10 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Manchester City players dominate PFA team of the year. BBC [online]. 2018-04-18 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Harry Kane: Tottenham striker signs new contract until 2024. BBC [online]. 2018-06-08 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ ROSE, Gary. Tottenham 3-1 Fulham: Harry Kane scores first August Premier League goal. BBC Sport [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ O'BRIEN, Sean. Manchester United 0-3 Tottenham Hotspur: Visitors end Old Trafford hoodoo in style to pile pressure on Jose Mourinho. talkSPORT [online]. 2018-08-27 [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Huddersfield v Spurs 2018/19. premierleague.com:. [online]. 2018-09-29 [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ MOGAN, Tony. Harry Kane's Premier League goal record: The Tottenham star's best strikes from remarkable 28 team tally. London Evening Standard [online]. 2019-01-02 [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ BULLIN, Matt. Burnley 2-1 Tottenham Hotspur. BBC [online]. 2019-02-23 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ BROWN, Luke. Dortmund vs Tottenham result: Five things we learned as Harry Kane goal send Spurs to quarter-finals. Independant [online]. 2019-03-05 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. 
  53. ↑ BROWN, Luke. Dortmund vs Tottenham result: Five things we learned as Harry Kane goal send Spurs to quarter-finals. The Independent (UK) [online]. 2019-03-05 [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ LAW, Matt. Harry Kane fearing worst over ankle injury but is desperate to be fit for England's Nations League campaign. The Telegraph [online]. 2019-04-10 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ DELANEY, Miguel. Champions League final: Why the decision to start Harry Kane ultimately proved irrelevant for Tottenham. Independant [online]. 2019-06-02 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ JOHNSTON, Neil. Tottenham Hotspur 3-1 Aston Villa. BBC [online]. 2019-08-10 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Harry Kane suffers hamstring injury in Tottenham's defeat at Southampton. Sky Sports [online]. 2020-01-01 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ TAYLOR, Louise. José Mourinho hails 'fundamental' Harry Kane as Moyes hits out at VAR. The Guardian [online]. 2020-06-24 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Southampton vs Tottenham Hotspur 2:5 Prediction 20/09/2020. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11. 
  60. ↑ Scoring four goals incredible - Son. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2021-02-17]. (anglicky) 
  61. ↑ Tottenham Hotspur vs Maccabi Haifa 7:2 Prediction 01/10/2020. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-02. 
  62. ↑ Tottenham hit 10-man Man Utd for six. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2021-02-17]. (anglicky) 
  63. ↑ ROSTANCE, Tom. Ludogorets Razgrad 1-3 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2020-11-05 [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ 'We're entering our prime' - Kane. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2021-02-17]. (anglicky) 
  65. ↑ Tottenham Hotspur vs Leeds United 3:0 Prediction 02/01/2021. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11. 
  66. ↑ Tottenham Hotspur vs Fulham 1:1 Prediction 13/01/2021. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11. 
  67. ↑ Sheffield United vs Tottenham Hotspur 1:3 Prediction 17/01/2021. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11. 
  68. ↑ a b MCNULTY, Phil. Carabao Cup final: Manchester City 1–0 Tottenham Hotspur – Aymeric Laporte heads winner. BBC Sport [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ LAKE, Jefferson. Premier League Golden Boot award for third time. SkySports.com [online]. 2021-05-23 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ Kane wins double with 2020/21 Golden Boot and Playmaker awards. PremierLeague.com [online]. 2021-05-23 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ a b Manchester City dominate PFA Team of the Year with six players in the line-up. The Athletic [online]. 2021-06-05 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ KILPATRICK, Dan. Harry Kane hoping ‘gentleman’s agreement’ will allow him to leave Tottenham this summer. London Evening Standard [online]. 2021-05-18 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ AARONS, Ed. Harry Kane finds out the hard way Daniel Levy is not for turning. The Guardian [online]. 2021-08-25 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ MCNULTY, Phil. Tottenham Hotspur 1–0 Manchester City. BBC Sport [online]. 2021-08-15 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ ECCLESHARE, Charlie. Harry Kane has not travelled for Tottenham’s game against Pacos de Ferreira. The Athletic [online]. 2021-08-18 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ AMES, Nick. Kane snatches draw for Spurs at Chelsea as clashing Conte and Tuchel see red. The Guardian [online]. 2022-08-14 [cit. 2023-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ HERMAN, Martyn. Kane sets record with Tottenham winner against Wolves. Reuters [online]. 2022-08-20 [cit. 2023-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Harry Kane: Tottenham striker overtakes Jimmy Greaves as Spurs' all-time top scorer. BBC Sport [online]. 2023-02-05 [cit. 2023-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ Harry Kane Hits 30-Goal Mark For Second Time In Premier League Career. Sports Illustrated [online]. 2023-05-28 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ "Přišel čas odejít." Kane přestoupil do Bayernu, je nejdražším hráčem bundesligy. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2023-08-12 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  81. ↑ EGY – ENG 2:0 Archivováno 6. 10. 2014 na Wayback Machine., FIFA U-20 World Cup 2013, FIFA.com, cit. 3. 1. 2015 (anglicky)
  82. ↑ http://fotbal.idnes.cz/kvalifikace-fotbaloveho-eura-2016-dn0-/fot_reprez.aspx?c=A150327_224452_fot_reprez_par
  83. ↑ http://www1.skysports.com/football/news/11675/9766680/tottenham-striker-harry-kane-hopes-to-earn-his-first-senior-england-cap
  84. ↑ EURO 2016, SME.sk, cit. 11. 6. 2016 (slovensky)
  85. ↑ England World Cup squad: Trent Alexander-Arnold in 23-man squad. BBC [online]. 2018-05-16 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ O'CALLAGHAN, Rory. Harry Kane to captain England at World Cup in Russia. Sky Sports [online]. 2018-05-22 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. ↑ TAYLOR, Daniel. Kane double ensures England defeat Tunisia in World Cup opener. The Guardian [online]. 2018-06-18 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ MCNULTY, Phil. World Cup 2018: England beat Colombia 4–3 on penalties. BBC [online]. 2018-07-03 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ MCNULTY, Phil. World Cup 2018: England finish fourth after Belgium defeat. BBC [online]. 2018-07-14 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ MCNULTY, Phil. England 6-2 Iran: Three Lions win World Cup opener emphatically. BBC [online]. 2022-11-21 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ MCNULTY, Phil. England 0-0 USA: Three Lions labour to goalless draw. BBC [online]. 2022-11-25 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. ↑ MCNULTY, Phil. Wales 0-3 England: Rashford double helps Three Lions top group. BBC [online]. 2022-11-29 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  93. ↑ England beat Senegal to book France tie. FIFA.com [online]. 2022-12-04 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  94. ↑ MCNULTY, Phil. England 1-2 France: Harry Kane misses penalty as Three Lions out. BBC [online]. 2022-12-10 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. ↑ a b Harry Kane – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ Harry Kane and Jordan Pickford named England senior and U21s' players of the year. TheFA.com [online]. The Football Association, 2018-01-22 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  97. ↑ Harry Kane voted 2018 England Men’s Player of the Year. TheFA.com [online]. The Football Association, 2019-01-18 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. ↑ a b c Harry Kane Profile. PremierLeague.com [online]. [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  99. ↑ Chelsea's Eden Hazard named PFA Player of the Year. BBC Sport [online]. 2015-04-26 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ PFA awards: Leicester and Spurs dominate Premier League team. BBC Sport [online]. 2016-04-21 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. ↑ PFA teams of the year: Chelsea and Tottenham dominate Premier League XI. BBC Sport [online]. 2017-04-20 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. ↑ Manchester City players dominate PFA team of the year. BBC Sport [online]. 2018-04-18 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. ↑ De Gea? Kane? Kante? Your team of the decade revealed. BBC Sport [online]. 2019-12-19 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Anglická fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2018
1 Jordan Pickford • 2 Kyle Walker • 3 Danny Rose • 4 Eric Dier • 5 John Stones • 6 Harry Maguire • 7 Jesse Lingard • 8 Jordan Henderson • 9 Harry Kane - Kapitán • 10 Raheem Sterling • 11 Jamie Vardy • 12 Kieran Trippier • 13 Jack Butland • 14 Danny Welbeck • 15 Gary Cahill • 16 Phil Jones • 17 Fabian Delph • 18 Ashley Young • 19 Marcus Rashford • 20 Dele Alli • 21 Ruben Loftus-Cheek • 22 Trent Alexander-Arnold • 23 Nick Pope • Trenér Gareth Southgate
 Anglie
Anglická fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy 2016
1 Joe Hart • 2 Kyle Walker • 3 Danny Rose • 4 James Milner • 5 Gary Cahill • 6 Chris Smalling • 7 Raheem Sterling • 8 Adam Lallana • 9 Harry Kane • 10 Wayne Rooney (C) • 11 Jamie Vardy • 12 Nathaniel Clyne • 13 Fraser Forster • 14 Jordan Henderson • 15 Daniel Sturridge • 16 John Stones • 17 Eric Dier • 18 Jack Wilshere • 19 Ross Barkley • 20 Dele Alli • 21 Ryan Bertrand • 22 Marcus Rashford • 23 Tom Heaton • Trenér Roy Hodgson
 Anglie
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2020
Itálie Zlatá medaile
Anglie Stříbrná medaile
Španělsko Bronzová medaile
Dánsko Bronzová medaile
Nejlepší střelci Premier League
1992/1993: Teddy Sheringham (22) • 1993/94: Andrew Cole (34) • 1994/95: Alan Shearer (34) • 1995/96: Alan Shearer (31) • 1996/97: Alan Shearer (25) • 1997/98: Dion Dublin a Michael Owen a Chris Sutton (18) • 1998/99: Jimmy Floyd Hasselbaink a Michael Owen a Dwight Yorke (18) • 1999/00: Kevin Phillips (30) • 2000/01: Jimmy Floyd Hasselbaink (23) • 2001/02: Thierry Henry (24) • 2002/03: Ruud van Nistelrooy (25) • 2003/04: Thierry Henry (30) • 2004/05: Thierry Henry (25) • 2005/06: Thierry Henry (27) • 2006/07: Didier Drogba (20) • 2007/08: Cristiano Ronaldo (31) • 2008/09: Nicolas Anelka (19) • 2009/10: Didier Drogba (29) • 2010/11: Dimitar Berbatov a Carlos Tévez (20) • 2011/12: Robin van Persie (30) • 2012/13: Robin van Persie (26) • 2013/14: Luis Suárez (31) • 2014/15: Sergio Agüero (26) • 2015/16: Harry Kane (25) • 2016/17: Harry Kane (29) • 2017/18: Mohamed Salah (32) • 2018/19: Pierre-Emerick Aubameyang a Sadio Mané a Mohamed Salah (22) • 2019/20: Jamie Vardy (23) • 2020/21: Harry Kane (23) • 2021/22: Mohamed Salah a Son Hung-min (23) • 2022/23: Erling Haaland (36)
Výše jsou uvedeni střelci od roku 1992, kdy byl ustanoven nový formát ligy. V závorce je počet gólů nejlepších střelců.
Tottenham Hotspur FC – 2019/2020
Hráči
Realizační tým
Portugalsko José Mourinho (hlavní trenér)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Harry_Kane&oldid=23402233“