Romelu Lukaku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Romelu Lukaku
Romelu Lukaku (2018)
Romelu Lukaku (2018)
Osobní informace
Celé jménoRomelu Menama Lukaku Bolingoli[1]
Datum narození13. května 1993 (28 let)
Místo narozeníAntverpy, Belgie Belgie
Výška190 cm
Přezdívkanový Drogba[2]
Klubové informace
Současný klubAnglie Chelsea
Číslo dresu9
Poziceútočník
Mládežnické kluby*
1999–2003
2003–2004
2004–2006
2006–2009
Belgie Rupel Boom
Belgie KFC Wintam
Belgie Lierse
Belgie Anderlecht
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2009–2011
2011–2014
2012–2013
2013–2014
2014–2017
2017–2019
2019–2021
2021–
Belgie Anderlecht
Anglie Chelsea
Anglie West Bromwich Albion
Anglie Everton
Anglie Everton
Anglie Manchester United
Itálie Inter Milán
Anglie Chelsea
0730(33)
01000(0)
0350(17)
0310(15)
1100(53)
0660(28)
0720(47)
00200(1)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2008
2011
2009
2010–0000
Belgie Belgie U15
Belgie Belgie U18
Belgie Belgie U21
Belgie Belgie
00400(1)
00100(0)
00500(1)
0980(64)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Bronzová medaile MS 2018 Belgie
Evropská liga UEFA
Stříbrná medaile 2019/2020 FC Inter Milán
1. belgická fotbalová liga
Zlatá medaile 2009/2010 RSC Anderlecht
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 2020/2021 FC Inter Milán
Další informace
RodičeRoger Lukaku
PříbuzníJordan Lukaku (sourozenec)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 15. 8. 2021
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 15. 8. 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Romelu Menama Lukaku (* 13. května 1993, Antverpy [3]) je belgický fotbalový útočník a reprezentant. V srpnu 2021 se vrátil do anglického klubu Chelsea, mezi prvním a druhým působením v Londýně hrál za Everton, Manchester United a Inter Milán.

Účastník Mistrovství světa 2014 v Brazílii, EURA 2016 ve Francii, Mistrovství světa 2018 v Rusku a EURA 2020, které se konalo napříč Evropou.

Dokázal se výrazně prosadit mezi seniory na klubové úrovni i v reprezentaci již od svých 16 let. Jeho otec Roger Lukaku reprezentoval ve fotbale Zair, mladší bratr Jordan prošel stejně jako on mládežnickou akademií Anderlechtu Brusel.[4]

V Anderlechtu dostal Romelu přezdívku „nový Drogba“, jemuž se podobá stylem hry a v minulosti i vzhledem[2], Didier Drogba je navíc jeho fotbalovým idolem.[4]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Anderlecht Brusel[editovat | editovat zdroj]

Prošel mládežnickými kategoriemi Lierse SK a RSC Anderlecht. Před sezónou 2009/10, tedy jako šestnáctiletý, podepsal profesionální kontrakt s Anderlechtem. Krátce nato 24. května 2009 debutoval v mistrovském playoff zápase proti Standardu Lutych (Standard i Anderlecht získaly v sezóně shodně 77 bodů, o  titulu rozhodovaly 2 dodatečné playoff zápasy), v 69. minutě střídal obránce Víctora Bernárdeze.[5] Anderlecht tento zápas prohrál 0:1 a protože v prvním zápase se zrodila remíza 1:1, titul získal Standard.

Romelu Lukaku v dresu West Bromwich Albion.

Lukaku se brzy prosadil do základní sestavy na pozici útočníka. Má pro tento post vhodné fyzické parametry (výška 193 cm), jeho hra se vedle průbojnosti vyznačuje i značnou rychlostí. Ve své první sezóně (2009/10) vstřelil ve 25 utkáních 15 branek a stal se králem střelců belgické ligy. Výrazně tak napomohl Anderlechtu k zisku domácího mistrovského titulu a v roce 2011 získal ocenění „Ebonová kopačka“, která se uděluje nejlepšímu hráči afrického původu v belgické lize.

V utkání Evropské ligy proti Ajaxu Amsterdam vstřelil svůj první gól v evropských pohárech.

V sezóně 2010/11 vstřelil 16 branek a začaly se o něj vážně zajímat evropské velkokluby jako Chelsea FC, Real Madrid, Inter Milán, Arsenal FC či Bayern Mnichov. Sezónu 2011/12 začal sice v belgické lize, 6. srpna 2011 však Anderlecht oznámil, že se dohodl na přestupu s Chelsea FC, kam Lukaku odcestoval na zdravotní testy. Podrobnosti smlouvy nebyly zveřejněny, přestupní částka se odhaduje na 18 milionů liber.[6]

Chelsea FC[editovat | editovat zdroj]

Lukaku podepsal v létě 2011 5letý kontrakt s Chelsea a dostal dres číslo 18 (toto číslo dříve nosil Jurij Žirkov).[7] Debutoval v zápase proti týmu Norwich City FC, který Chelsea vyhrála 3:1, přišel na hřiště v 83. minutě za Fernanda Torrese.[8] Druhý start si připsal při porážce 1:3 s Manchesterem United.

Nicméně od února 2012 nedostával v prvním týmu Chelsea příležitost a hrál za rezervu. Na konci své první sezóny v Anglii 2011/12 vyjádřil frustraci ze svého nízkého zápasového vytížení mj. tím, že odmítl převzít trofej pro vítěze Ligy mistrů (kterou Chelsea v sezóně vyhrála), protože necítil, že by byl důležitou součástí vítězného týmu.[9] 18. června 2012 vstřelil Romelu Lukaku 2 góly v přípravném utkání proti týmu americké Major League Soccer (MLS) Seattle Sounders FC, které Chelsea vyhrála 4:2.

V Superpoháru UEFA 2013 proti FC Bayern Mnichov kopl v závěrečném penaltovém rozstřelu svoji penaltu velmi laxně a trofej tak získal soupeř. Trenér José Mourinho okamžitě zareagoval a další den ho poslal na hostování do Everton FC.[10]

Po sezoně 203/14 (hostoval v Evertonu) se chtěl dobře uvést na Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, kam se Belgie suverénně kvalifikovala, aby mohl změnit klub a opustit Chelsea.[11]

West Bromwich Albion FC (hostování)[editovat | editovat zdroj]

10. srpna 2012 odešel Lukaku na hostování do anglického klubu West Bromwich Albion FC.[2] Debutoval v úvodním kole Premier League 2012/2013 proti Liverpoolu a podílel se na jeho porážce, když v 77. minutě vstřelil gól na 3:0 pro WBA a stanovil tak konečné skóre.[12] Svým vystoupením přesvědčil trenéra Steva Clarka, aby mu dával v klubu více příležitostí.[13] 19. května 2013 v posledním ligovém kole Premier League 2012/13 se podílel hattrickem na divoké remíze 5:5 v zápase proti Manchesteru United (po němž se mj. rozloučil s trenérskou kariérou sir Alex Ferguson). WBA skončil se ziskem 49 bodů na solidním osmém místě tabulky.[14] Po úspěšné sezóně měl Lukaku nabídku z Liverpoolu, který ji musel předložit i Chelsea FC.

Everton FC[editovat | editovat zdroj]

Lukaku jako hráč Evertonu mezi dvěma soupeři (prosinec 2016)

Začátkem září 2013 před koncem letního přestupového okna souhlasil s ročním hostováním v klubu Everton FC.[15] První gól v novém působišti vstřelil při svém debutu 21. září proti domácímu West Hamu United, kdy zařídil vítěznou branku na konečných 3:2.[16] 30. září na domácím hřišti proti Newcastle United vstřelil dva góly a výrazně přispěl k vítězství 3:2.[17]

Dne 30. července 2014 natrvalo přestoupil za 28 milionů britských liber (35 milionů eur) z Chelsea do Evertonu, kde podepsal pětiletou smlouvu. Stal se tak nejdražším hráčem v historii tohoto celku z Liverpoolu, překonal nákup krajana Marouane Fellainiho z roku 2008.[18][19]
Společně s brazilským útočníkem Alanem z FC Red Bull Salzburg se stal v dresu Evertonu s 8 góly nejlepším kanonýrem Evropské ligy 2014/15.[20]

Manchester United FC[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2017 přestoupil z Evertonu za bezmála 2,2 miliardy Kč do Manchesteru United, kde se opět sešel s trenérem José Mourinhem. Měl nahradit útočníky Zlatana Ibrahimoviće a Wayna Rooneyho.[21]

Inter Milán[editovat | editovat zdroj]

Druhou sezónu v Miláně odstartoval jedním gólem v prvním ligovém zápase doma proti Fiorentině při výhře 4:3, na který navázal v dalším zářijovém zápase Serie A dvěma góly do sítě Beneventa při venkovní výhře 5:2.[22][23]

Ke konci října se dvakrát střelecky prosadil v úvodním zápase skupiny Ligy mistrů proti Borussii Mönchengladbach a 21. října zachránil remízu 2:2.[24] Proti stejnému soupeři se prosadil znovu dvakrát 1. prosince, čímž pomohl vyhrát 3:2,[25] Inter se ale nakonec ze skupiny do osmifinále nedostal.

Ve dresu Interu Milán zaznamenal svůj 300. gól profesionální kariéry, když se dvakrát gólově prosadil proti Laziu Řím 14. února 2021 a pomohl vyhrát 3:1.[26] O týden později, 21. února, pomohl vyhrát 3:0 proti vedoucímu celku tabulky, proti AC Milán. Inter se posléze chopil čela tabulky, Lukaku mezitím srovnal 71letý rekord v italské lize, když skóroval ve čtvrtém milánském derby za sebou, což se naposledy podařilo Benitu Lorenzimu v roce 1950.[27]

Začátkem května si Inter zaručil první mistrovský titul od roku 2010.[28] Lukaku získal svoji první klubovou trofej od mistrovského titulu v belgické lize rovněž v roce 2010, k čemuž přispěl 24 góly v lize. Více gólů dal jen Cristiano Ronaldo.[29][30] Koncem května byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem Serie A.[31]

Chelsea podruhé[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2021 zamířil znovu do Chelsea, která za něj Interu Milán zaplatila částku 97,5 milionu liber.[32]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

V belgické seniorské reprezentaci debutoval 3. března 2010 stále jako šestnáctiletý v přátelském utkání proti Chorvatsku (domácí prohra 0:1).[33] 17. listopadu 2010 v přátelském utkání proti Rusku ve Voroněži vstřelil oba góly Belgie při vítězství 2:0.[34] Potřetí se prosadil v domácím přátelském zápase 15. srpna 2012 proti sousednímu Nizozemí, když zvyšoval na průběžných 3:2, fotbalový duel skončil vítězstvím Belgie 4:2.[35]

6. února 2013 nastoupil v Bruggách v přátelském zápase proti hostujícímu Slovensku, Belgie zvítězila 2:1 gólem Driese Mertense z 90. minuty.[36] 11. října 2013 zařídil 2 góly výhru 2:1 v kvalifikaci na MS 2014 proti domácímu Chorvatsku, čímž si Belgie definitivně zajistila postup na Mistrovství světa.[37] 26. května 2014 v přípravném utkání před MS 2014 vstřelil hattrick Lucembursku, Belgie rozdrtila svého souseda 5:1.[38] Nicméně FIFA tento zápas přehodnotila jako neoficiální, neboť belgický trenér Marc Wilmots chyboval, poslal při střídání na hřiště 7 nových hráčů, přičemž v přátelských zápasech je povoleno jednomu týmu vystřídat pouze šestkrát.[39][40]

Mistrovství světa 2014

Marc Wilmots jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kam Belgie suverénně postoupila z prvního místa evropské kvalifikační skupiny A.[41] V prvních dvou zápasech (proti Alžírsku výhra 2:1, proti Rusku výhra 1:0) se nedokázal prosadit a byl střídán, Belgie skórovala vždy až po jeho odchodu. Navíc své vystřídání v utkání s Ruskem nevstřebal, kouči Wilmotsovi nepodal ruku.[42] V osmifinále proti USA vyhrála Belgie poměrem 2:1 po prodloužení, Lukaku šel na hřiště na začátku prodloužení, vstřelil v něm vítězný gól a na další branku přihrál.[43] Se šampionátem se Belgie rozloučila čtvrtfinálovou porážkou 0:1 s Argentinou.[44]

EURO 2016

Trenér Marc Wilmots jej nominoval na EURO 2016 ve Francii[45], kde byli Belgičané vyřazeni ve čtvrtfinále Walesem po porážce 1:3.[46] Nastoupil ve všech pěti zápasech svého mužstva na šampionátu a dvakrát skóroval (v utkání základní skupiny proti Irsku).

Reprezentační góly[editovat | editovat zdroj]

Góly Romela Lukaka v A-mužstvu Belgie:

Gól Datum Stadion Soupeř Skóre (min.)[p. 1] Výsledek Soutěž
010 17. 11. 2010 Voroněž, Rusko Rusko 00:1000(2.) Rusko 0:2 Belgie přátelský zápas[34]
02 17. 11. 2010 Voroněž, Rusko Rusko 00:200(73.) Rusko 0:2 Belgie přátelský zápas[34]
03 15. 8. 2012 Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie Nizozemí 03:200(77.) Belgie 4:2 Nizozemsko přátelský zápas[35]
04 11. 10. 2013 Stadion Maksimir, Záhřeb, Chorvatsko Chorvatsko 00:100(15.) Chorvatsko 1:2 Belgie kvalifikace na MS 2014[37]
05 11. 10. 2013 Stadion Maksimir, Záhřeb, Chorvatsko Chorvatsko 00:200(38.) Chorvatsko 1:2 Belgie kvalifikace na MS 2014[37]
06 26. 5. 2014 Cristal Arena, Genk, Belgie Lucembursko 01:0000(3.) Belgie 5:1 Lucembursko přátelský zápas[38]
07 02:100(23.)
08 03:100(53.)
06 1. 6. 2014 Friends Arena, Stockholm, Švédsko Švédsko 00:100(34.) Švédsko 0:2 Belgie přátelský zápas[47]
07 1. 7. 2014 Itaipava Arena Fonte Nova, Salvador, Brazílie USA 02:00(105.) Belgie 2:1 USA MS 2014[43]
08 12. 11. 2014 Stadion krále Baudouina, Brusel, Belgie Island 03:100(74.) Belgie 3:1 Island přátelský zápas[48]
Platí k 13. 11. 2014

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Během zápasu Romelu Lukaku vstřelil gól (v tabulce je zvýrazněn) v poznačené minutě utkání a stanovil toto průběžné skóre.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lukaku: Romelu Menama Lukaku Bolingoli: Player [online]. BDFutbol [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c DUBNICKÝ, Stano. Belgická zlatá generácia. iFutbal.sk [online]. 2013-02-05 [cit. 2013-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-08.  (slovensky)
  3. Romelu Lukaku [online]. [cit. 2011-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b WILSON, Jeremy. Jose Mourinho and Real Madrid rival Chelsea for 'new Didier Drogba'. The Daily Telegraph. London: 28 October 2010. Dostupné online [cit. 6 August 2011]. (anglicky)  (anglicky)
  5. Standard is opnieuw kampioen van België. www.sporza.be. Sporza, 24 May 2009. Dostupné online [cit. 26 May 2009]. (anglicky)  (nizozemsky)
  6. Sport.cz: Chelsea ulovila před startem ligy osmnáctiletý zázrak z Belgie
  7. EDWARDS, John. The most beautiful day of my life! Chelsea seal £12m deal for Eurostar Lukaku. www.dailymail.co.uk. London: Mail Online, 2011-08-08. Dostupné online [cit. 2012-27-08]. (anglicky)  (anglicky)
  8. Chelsea 3-1 Norwich. news.bbc.co.uk. BBC Sport, 27 August 2011. Dostupné online [cit. 27 August 2012]. (anglicky)  (anglicky)
  9. Romelu Lukaku felt no joy at Chelsea's Champions League win. www.bbc.co.uk. BBC Sport, 31 May 2012. Dostupné online [cit. 24 August 2012]. (anglicky)  (anglicky)
  10. Vztekal se na trenéra. Když Lukaku zkrotl, zařídil Belgii postup, iDNES.cz, citováno 1. 7. 2014
  11. Lukaku plánuje opustiť FC Chelsea, Profutbal.sk, citováno 8. 6. 2014 (slovensky)
  12. West Brom 3 Liverpool 0: Rodgers suffers baptism of fire as Gera fires Baggies [online]. Daily Mail, 18 August 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Showman Lukaku pushing Clark for a bigger role at West Brom after early signs of talent. www.dailymail.co.uk. Daily Mail, 19 August 2012. Dostupné online [cit. 24 August 2012]. (anglicky)  (anglicky)
  14. Ligu mistrů vybojoval Arsenal, Fergusonův poslední zápas skončil 5:5 [online]. iDNES.cz, 2013-05-19 [cit. 2013-05-20]. Dostupné online. 
  15. Moyes napokon získal do United bývalého zverenca, Profutbal.sk, citováno 3. 9. 2013 (slovensky)
  16. Kozák vystřelil Aston Ville výhru, Chelsea využila prohry Liverpoolu, iDNES.cz, citováno 20. 9. 2013
  17. V čele je Arsenal před Liverpoolem, Everton zůstává bez porážky, iDNES.cz, citováno 30. 9. 2013
  18. http://www.sport.cz/fotbal/premier-league/clanek/594748-lukaku-prestoupil-z-chelsea-do-evertonu-bezmala-za-miliardu.html#hp-artcl
  19. Lukaku prestúpil z Chelsea do Evertonu za rekordných 35 miliónov, SME.sk, citováno 29. 7. 2014 (slovensky)
  20. Alan and Everton's Lukaku finish as top scorer, UEFA.com, cit. 20. 7. 2015 (anglicky)
  21. Perfektní příležitost, říká střelec Lukaku o přestupu do Manchesteru, iDNES.cz, cit. 10. 7. 2017
  22. Inter Milan 4-3 Fiorentina: Hosts open Serie A season with dramatic win. BBC Sport [online]. 2020-09-26 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Benevento 2-5 Inter Milan: Romelu Lukaku scores twice in big win. BBC Sport [online]. 2020-09-30 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. THOMAS, Josh. Lukaku's incredible Inter record continues as he calls for the club to be 'mentally stronger'. Goal.com [online]. 2020-10-22 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. DA SILVA, Michael. Lukaku magic leaves Gladbach needing a result in Madrid. Deutsche Welle [online]. 2020-12-01 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Inter star Lukaku hits 300 career goals after double against Lazio. Goal.com [online]. 2021-02-14 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Lukaku equals 71-year-old record as Serie A leaders Inter beat rivals Milan. Goal.com [online]. 2021-02-21 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Inter Milan: Italian giants win first Serie A for 11 years. BBC [online]. 2021-05-02 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. CHOHAN, Raj. How Romelu Lukaku's resurgence fired Inter Milan to Serie A title. BBC Sport [online]. 2021-05-03 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. [1], cit. 2021-06-02
  31. JOHNSON, Jonathan. Inter Milan's Romelu Lukaku wins Serie A MVP award. CBS Sports [online]. 2021-05-31 [cit. 2021-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Lukaku se po letech vrací do Chelsea. Ta zaplatila rekordní částku. iDNES.cz [online]. 2021-08-12 [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. 
  33. Footballdatabase.eu: Belgium - Croatia 0:1 (anglicky)
  34. a b c Footballdatabase.eu: Russia - Belgium 0:2 (anglicky)
  35. a b Footballdatabase.eu: Belgium - Netherlands 4:2 (anglicky)
  36. Slováci prehrali v Belgicku, smoliar Vittek sa opäť zranil!. Pravda.sk [online]. 2013-02-06 [cit. 2013-02-06]. Dostupné online.  (slovensky)
  37. a b c Německo, Belgie a Švýcarsko slaví postup na mistrovství světa, iDNES.cz, citováno 14. 10. 2013
  38. a b Belgium - Luxembourg 5:1, BBC (anglicky)
  39. FIFA anulovala prípravný zápas Belgicka s Luxemburskom, SME.sk, citováno 5. 6. 2014 (slovensky)
  40. http://www.bbc.com/sport/0/football/27703265
  41. 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players, FIFA.com, citováno 15. 6. 2014 (anglicky)
  42. http://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-ms-2014/207617/lukaku-zuril-trenerovi-belgie-kvuli-stridani-nepodal-ruku-a-vynadal-mu.html
  43. a b BEL - USA 2:1 po prodl., iDNES.cz, citováno 1. 7. 2014
  44. Argentina - Belgie 1:0, favorit udeřil na začátku a pak postup hlídal, iDNES.cz, citováno 5. 7. 2014
  45. EURO 2016, SME.sk, cit. 11. 6. 2016 (slovensky)
  46. Historický úspech Walesu, "čierny kôň" z Belgicka končí!, Profutbal.sk, cit. 2. 7. 2016 (slovensky)
  47. Němci v přípravě před fotbalovým MS remizovali doma s Kamerunem, iDNES.cz, citováno 1. 6. 2014
  48. Holandsko prehralo v repríze osemfinále MS s Mexikom, Argentína otočila zápas s Chorvátskom Archivováno 13. 11. 2014 na Wayback Machine, Profutbal.sk, citováno 9. 11. 2014 (slovensky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]