Real Madrid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Real Madrid CF
Název Real Madrid Club de Fútbol
Přezdívka Bílý balet (Los Blancos)
Pusinky (Los Merengues)
Země Španělsko Španělsko
Město Madrid
Založen 6. března 1902
Asociace Španělsko RFEF
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Španělsko Primera división
2015/16 2. místo
Stadion Santiago Bernabéu
Madrid
Souřadnice
Kapacita 81 044[1]
Vedení
Předseda Španělsko Florentino Pérez
Trenér Francie Zinédine Zidane
Největší úspěchy
Ligové tituly 32
Domácí trofeje 19× Copa del Rey
Supercopa de España
Copa de la Liga
Mezinárodní trofeje 11× Liga mistrů UEFA
Evropská liga UEFA
Superpohár UEFA
Interkontinentální pohár
MS ve fotbale klubů
Primera División 2015/16
Přehled medailí
Pohár mistrů evropských zemí
Zlatá medaile 1955/1956 Real Madrid
Zlatá medaile 1956/1957 Real Madrid
Zlatá medaile 1957/1958 Real Madrid
Zlatá medaile 1958/1959 Real Madrid
Zlatá medaile 1959/1960 Real Madrid
Stříbrná medaile 1961/1962 Real Madrid
Stříbrná medaile 1963/1964 Real Madrid
Zlatá medaile 1965/1966 Real Madrid
Stříbrná medaile 1980/1981 Real Madrid
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 1997/1998 Real Madrid
Zlatá medaile 1999/2000 Real Madrid
Zlatá medaile 2001/2002 Real Madrid
Zlatá medaile 2013/2014 Real Madrid
Zlatá medaile 2015/2016 Real Madrid
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1984/1985 Real Madrid
Zlatá medaile 1985/1986 Real Madrid
Pohár vítězů pohárů
Stříbrná medaile 1970/1971 Real Madrid
Stříbrná medaile 1982/1983 Real Madrid
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 2002 Real Madrid
Zlatá medaile 2014 Real Madrid
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 1960 Real Madrid
Stříbrná medaile 1966 Real Madrid
Zlatá medaile 1998 Real Madrid
Stříbrná medaile 2000 Real Madrid
Zlatá medaile 2002 Real Madrid
Mistrovství světa ve fotbale klubů
Zlatá medaile 2014 Real Madrid
Primera División
Zlatá medaile 1931/1932 Real Madrid
Zlatá medaile 1932/1933 Real Madrid
Zlatá medaile 1953/1954 Real Madrid
Zlatá medaile 1954/1955 Real Madrid
Zlatá medaile 1956/1957 Real Madrid
Zlatá medaile 1957/1958 Real Madrid
Zlatá medaile 1960/1961 Real Madrid
Zlatá medaile 1961/1962 Real Madrid
Zlatá medaile 1962/1963 Real Madrid
Zlatá medaile 1963/1964 Real Madrid
Zlatá medaile 1964/1965 Real Madrid
Zlatá medaile 1966/1967 Real Madrid
Zlatá medaile 1967/1968 Real Madrid
Zlatá medaile 1968/1969 Real Madrid
Zlatá medaile 1971/1972 Real Madrid
Zlatá medaile 1974/1975 Real Madrid
Zlatá medaile 1975/1976 Real Madrid
Zlatá medaile 1977/1978 Real Madrid
Zlatá medaile 1978/1979 Real Madrid
Zlatá medaile 1979/1980 Real Madrid
Zlatá medaile 1985/1986 Real Madrid
Zlatá medaile 1986/1987 Real Madrid
Zlatá medaile 1987/1988 Real Madrid
Zlatá medaile 1988/1989 Real Madrid
Zlatá medaile 1989/1990 Real Madrid
Zlatá medaile 1994/1995 Real Madrid
Zlatá medaile 1996/1997 Real Madrid
Zlatá medaile 2000/2001 Real Madrid
Zlatá medaile 2002/2003 Real Madrid
Zlatá medaile 2006/2007 Real Madrid
Zlatá medaile 2007/2008 Real Madrid
Zlatá medaile 2011/2012 Real Madrid

Real Madrid CF (Real Madrid Club de Fútbol) je španělský fotbalový klub, hrající nejvyšší španělskou soutěž s názvem Primera división. Největšími rivaly Realu Madrid jsou Atlético Madrid a F.C. Barcelona. Kromě fotbalu má klub také sekce pro basketbal, tenis, stolní tenis a vodní pólo. Má přezdívku „bílý balet“. Klub byl založen v roce 1902, ale právo nosit titul Real (královský) mu bylo uděleno až v roce 1920 králem Alfonsem XIII. Klub hraje na stadionu Santiago Bernabéu v Madridu, který byl postaven v roce 1947. Klubovou historii zdobí mnoho titulů. Real vyhrál jedenáctkrát Ligu mistrů UEFA (dříve Pohár mistrů evropských zemí), tedy vícekrát než kterýkoliv jiný fotbalový klub v celé Evropě. 18. prosince 2000 zvolila FIFA Real Madrid za nejlepší fotbalový klub 20. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Fotbal přivedli do Madridu profesoři a studenti Institución Libre de Enseñanza. V roce 1895 založili klub Football Sky, který každé nedělní ráno hrál v Moncloe. V roce 1900 se tento klub rozpadl na dva různé kluby New Foot-Ball de Madrid a Club Español de Madrid. Prezidentem pozdějších klubů byl Julián Palacios. V roce 1902 se klub rozpadl znova na Sociedad Madrid Foot-ball Club. Prvním prezidentem klubu byl Juan Padrós Rubió, prvním sekretářem klubu byl Manuel Mendía a prvním klubovým pokladníkem byl José de Gorostizaga. V roce 1905, pouze tři roky po založení, už Sociedad Madrid Foot-ball Club vyhrál první ze čtyř za sebou jdoucích titulů Copa del Rey (španělský pohár). V roce 1920 se název klubu změnil se svolením krále na Real Madrid Club de Fútbol.

Éra Santiaga Bernabéa a Alfreda Di Stefana[editovat | editovat zdroj]

V roce 1905 odehrál svůj první soutěžní zápas za Real Madrid tehdy sedmnáctiletý Santiago Bernabéu, který se později stal legendou klubu. Bernabéu odehrál v Realu celou svou fotbalovou kariéru a byl jedním z nejlepších hráčů, kteří v té době ve Španělsku hrávali.

Po ukončení své fotbalové kariéry se stal ihned úředníkem klubu a Real začal vzkvétat. V roce 1920 byl tehdejší Sociedad Madrid Foot Ball Club přejmenován na královský Real Madrid. Bernabéu měl v hlavě obrovskou vizi a chtěl vybudovat nejlepší tým světa.

Jeden z nejvýznamnějších plánů Bernabéa byla samozřejmě stavba nového stadionu. Největší přestup za jeho dob byl jednoznačně příchod Alfreda di Stéfana, který se stal legendou klubu a nejlepším hráčem v historii klubu. Di Stéfano přišel do Realu v roce 1953. Okolo jeho přestupu bylo plno spekulací, ale di Stéfano se nakonec právoplatně stal hráčem Realu.

Ihned v první sezóně s di Stéfanem v týmu ukončil klub chudé období a dokázal vyhrát titul. Di Stéfano se pochopitelně stal nejlepším střelcem klubu i soutěže, když dokázal vstřelit 29 branek. Kolem roku 1955 tlačil Bernabéu na organizaci evropského poháru, aby Real mohl konečně svou sílu ukázat i proti evropským celkům.

V Realu se zrodil nejlepší útok světa a s hráči jako Ferenc Puskás (1958), Raymond Kopa (1956) a Francisco Gento (1953) si vysloužil přezdívku „Bílý balet“. V roce 1960 také Real vyhrál první titul v Evropském poháru, když si dokázal poradit s Frankfurtem v poměru 7:3. Toto finále je dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii. Za Real se čtyřikrát trefil Ferenc Puskás a třikrát Alfredo di Stéfano.

I po odchodu di Stéfana Real stále vítězil a přidával na své konto jedno vítězství ve španělské lize za druhým. Mimo jiné Francisco Gento se stal jediným hráčem na světě, který dokázal šestkrát vyhrát Pohár mistrů evropských zemí. V 70. letech Real vyhrál dalších pět titulů v lize a ve Španělském poháru a nyní vládly hvězdy jako Camacho, Juanito nebo Santillana. 2. června 1978 skončila éra Santiaga Bernabéa, který zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byl stadion Realu Madrid přejmenován na jeho dnešní název Estadio Santiago Bernabéu. Tímto skončila jedna velká a nejslavnější éra madridského velkoklubu.

Generace „supa“ a začátek novodobé historie[editovat | editovat zdroj]

V 80. a 90. letech přišla další slavná éra Realu Madrid. Tentokrát na španělských trávnících za Los Merengues hrály hvězdy jako Martin Vazquez, Manolo Sanchis, Bernd Schuster, Paco Buyo, Hugo Sanchez a především Emilio Butragueňo, který měl přezdívku „El Buitre“ (Sup).

V této době dokázali tito borci s Realem vyhrát dvakrát Pohár UEFA, pětkrát španělský titul a čtyřikrát španělský pohár. V roce 1990 dokonce Real vytvořil rekord v počtu vstřelených gólů v jedné sezóně – pod tehdejším trenérem Johnem Toshackem vstřelil ve 38 ligových zápasech 107 gólů a jednoznačně získal titul.

Po konci této generace ale do Madridu přišla krize, která vrcholila častým střídáním trenérů. Tehdejší prezident Ramón Mendoza dokonce v klubu vytvořil nepříjemné dluhy a Real se potácel ve velmi špatné situaci. Nový prezident klubu Lorenzo Sanz však dokázal klub částečně dostat z dluhů a „Bílý balet“ se chystal opět k výšinám.

Florentino Pérez opět na scéně aneb Los Galactícos II, konec Raúla a Mourinhova éra (2009-2013)[editovat | editovat zdroj]

Ovšem královský klub z Madridu toužil po svém 10. triumfu v Lize mistrů a po nepovedené sezóně, kdy byl, mimochodem kvůli údajným manipulacím během valné hromady, odvolán, respektive podal rezignaci, Ramon Calderon. Po půlroku přechodné vlády Vicenteho Boludy se do čela Realu znovu dostal Florentino Pérez, který začátkem léta 2009 rozjel projekt Galactícos II.

Do Realu Madrid přišla velká světová jména v čele s Cristianem Ronaldem (94 milionů eur) a Kaká (68 milionů eur). Do týmu přibyli i Karim Benzema, Raúl Albiol či Xabi Alonso. Vedení klubu navíc všem příchozím přichystalo obrovské prezentace přímo na stadionu Santiaga Bernabéu, na které dorazily tisíce fanoušků, vrcholem bylo představení Portugalce Ronalda, který vyprodal sám celý stadion (80 tisíc fanoušků). Pro ostatní, nepotřebné, hráče to však znamenalo konec působení v Realu. Balili se tak Klaas-Jan Huntelaar, Wesley Sneijder, Arjen Robben a v polovině sezóny i Ruud van Nistelrooy. Ani zvučné posily ovšem nepřinesly kýžený úspěch.

V Copa del Rey Los Merengues vybouchli s Alcorcónem, který dokonce u sebe doma vyhrál 4-0! Potupu Real Madrid dokonal opětovným neúspěchem v osmifinále Ligy mistrů, kdy ho vyřadil Olympique Lyon. Na ligové půdě to dlouho vypadalo na zajímavý konec soutěže, nicméně prohraná El Clásica znamenala, že Barca obhájila titul mistra. Prezident Pérez tak nelenil, odvolal trenéra Pellegriniho a na jeho místo dosadil Josého Mourinha, kterého přetáhl z Interu Milán, s nímž Portugalec zvítězil ve finále Ligy mistrů na Santiagu Bernabéu.

A The Special One začal Real předělávat k obrazu svému. Přišli Ángel Di María, Mesut Özil, Ricardo Carvalho a Sami Khedira, zatímco odešli Rafael van der Vaart, Mahamadou Diarra, ale hlavně Raúl González a Guti. Rozloučení obou hráčů na tiskových konferencích bylo více než emotivní. Královský velkoklub tímto dopsal jednu ze svých dalších slavných kapitol. Novým vůdcem bílé armády se stal další klubový symbol - Iker Casillas.

Bílý balet následně skutečně prorazil. V Lize mistrů došel až do semifinále, kde padl po kontroverzním dvojzápase s Barcelonou. V La Lize tu byl znovu prohraný souboj s Barcelonou, i když se nakonec většina odborníků shodla, že se o titul Los Blancos připravili sami. Každému ovšem utkví v paměti potupná prohra z Nou Campu, 5-0. Tohle všechno si Mourinhova družina vynahradila v Královském poháru. Na své pouti vyřadila postupně Murcii, Levante, Atlético Madrid a Sevillu. Ve velkém finále se utkala s Barcelonou, kterou po prodloužení porazila brankou Cristiana Ronalda, jenž ten rok překonal všemožné střelecké rekordy ve Španělsku (hlavně ten v La Lize). Na tuto trofej se  čekalo celých 18 let!

V ročníku 2011/12 se Bílý balet prezentoval fantastickým fotbalem, který přinesl zasloužený ligový titul. O tom se prakticky rozhodl v Gran Derbi v Barceloně, kde rozhodoval famózní Ronaldo, tahoun celého týmu. Ten stanovil nový klubový rekord, když v jedné sezoně nastřílel celkem 60 gólů a zároveň rekord La Ligy za nejrychlejší dosažení mety 100 gólů – stačilo mu na to jen 92 uztkání. V Copa del Rey Barca Realu oplatila předchozí finálovou porážku, zatímco v pohárové Evropě Los Merengues narazili na neoblíbené Němce, přesněji FC Bayern Mnichov. Nervy drásající penaltový rozstřel v odvetě Madridistas nezvládli a čekání na La Decimu (desátý titul) se prodloužilo.

Sezónu 2012/13 začal Real úspěšně, když ve španělském superpoháru porazil Barcelonu díky vice gólům na hřišti soupeře. Tento rok take doplnil kádr nadějný Luka Modrič, který přišel za 33 mil. £ z Tottenhamu. V lize mistrů byl RM nalosován do “skupiny smrti” společně s Ajaxem Amsterdam, Manchesterm City a Borussií Dortumund. V této těžké konkurenci skončil nakonec druhý z Borussií, která skupinu vyhrála. Poté se přes Manchester United a Galatasaray Istanbul dostal do semifinále, kde opět nestačil na vynikající Borussii Dortmund. Ani v Copa del Rey se Realu nepodařilo vyhrát, když ve finále v prodloužení podlehl městskému rivalovi Atléticu. Po tomto neúspěchu oznámil president Peréz odchod kouče Mourinha, na kterém se vzájemně dohodli.

Real pod Carlo Ancelottim[editovat | editovat zdroj]

Novým koučem byl 25. června 2013 jmenován Carlo Ancelotti, který s klubem podepsal tříletou smlouvu. Jako asistenti byli představeni bývalá hvězda klubu Zinedine Zidane a Paul Clement. 1. září pak byla oznámena dlouho očekávaná zpráva, když klub dokončil další velký přestup – z Tottenhamu přišel za téměř 100 mil. € rychlík z Walesu Gareth Bale. Nákup se určitě vyplatil, Bale nastřílel nemálo důležitých gólů, přičemž jeden z nich zajistil Realu vítězství v Copa del Rey 2013/14 – ve finále proti Barceloně vstřelil Bale 5 minut před koncem zápasu vítězný gól na 2-1, na který již Barcelona nestihla odpovědět.

Ligový titul v sezóně 2013/14 sice Real nezískal (vyhrálo jej Atlético Madrid), ale stal se vítězem Ligy mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 po prodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid. Bylo to jeho jubilejní desáté vítězství v této nejprestižnější evropské klubové soutěži.[2][3] Následně se mu podařilo získat podruhé v historii získat evropský Superpohár, ve kterém zvítězil 12. srpna 2014 přesvědčivě nad Sevilla FC 2:0 (oba góly vstřelil Cristiano Ronaldo). Poprvé v historii zvítězil Real Madrid na MS klubů, když ve finále v roce 2014 zvítězil nad argentinským San Lorenzem 2:0.

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

  • Liga.png Primera División ( 32× )
    • 1931/32, 1932/33, 1953/54, 1954/55, 1956/57, 1957/58, 1960/61, 1961/62, 1962/63, 1963/64, 1964/65, 1966/67, 1967/68, 1968/69, 1971/72, 1974/75, 1975/76, 1977/78, 1978/79, 1979/80, 1985/86, 1986/87, 1987/88, 1988/89, 1989/90, 1994/95, 1996/97, 2000/01, 2002/03, 2006/07, 2007/08, 2011/12
  • RFEF - Copa del Rey.svg Copa del Rey ( 19× )
    • 1905, 1906, 1907, 1908, 1917, 1934, 1936, 1945/46, 1946/47, 1961/62, 1969/70, 1973/74, 1974/75, 1979/80, 1981/82, 1988/89, 1992/93, 2010/11, 2013/14
Vítězství v Primera División 2008

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Další získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

  • 24× vítěz Trofeo Santiago Bernabéu (1980, 1983, 1984, 1985, 1987, 1989, 1991, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013)
  • 18× vítěz Regionální ligy (1904, 1905, 1906, 1907, 1908, 1913, 1916, 1917, 1918, 1920, 1922, 1923, 1924, 1926, 1927, 1929, 1930, 1931)
  • 2× vítěz Small World Cupu (1985)
  • 2× vítěz Latinského poháru (1952, 1956)
  • 5× vítěz Mancomunado Trophy (1932, 1933, 1934, 1935, 1936)

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 2. 2. 2016
# Pozice Hráč
1 B Kostarika Keylor Navas
5 O Francie Raphaël Varane
3 O Portugalsko Pepe
4 O Španělsko Sergio Ramos (kapitán)
6 O Španělsko Nacho Fernández
7 Ú Portugalsko Cristiano Ronaldo
8 Z Německo Toni Kroos
9 Ú Francie Karim Benzema
10 Z Kolumbie James Rodríguez
11 Z Wales Gareth Bale
12 O Brazílie Marcelo
13 B Španělsko Kiko Casilla
14 Z Brazílie Casemiro
2 O Španělsko Daniel Carvajal
16 Z Chorvatsko Mateo Kovačić
17 O Španělsko Álvaro Arbeloa
18 Ú Španělsko Lucas Vázquez
19 Z Chorvatsko Luka Modrić
20 Ú Španělsko Jesé Rodríguez
22 Z Španělsko Isco
23 O Brazílie Danilo
31 B Španělsko Rubén Yáñez
Trenérský tým
Pozice Jméno
Hlavní trenér Zinédine Zidane
Asistent trenéra Antonio Gómez
Asistent trenéra Fabio Pecchia
Trenér brankářů Xavi Valero
Kondiční trenér Paco de Miguel
Zápasový delegát Chendo

Hráči na hostování[editovat | editovat zdroj]

Slavní hráči[editovat | editovat zdroj]

Historie trenérů[editovat | editovat zdroj]

  • 1910-1920 Arthur Johnson
  • 1920-1926 Juan de Cácer
  • 1926 Pedro Llorente
  • 1926-1927 Santiago Bernabéu
  • 1927-1929 José Berraondo
  • 1929-1930 José Quirante
  • 1930-1932 Lippo Hertza
  • 1932-1934 Robert Firth
  • 1934-1941 Francisco Bru
  • 1941-1943 Juan Armet
  • 1943-1945 Ramón Encinas
  • 1945-1946 Jacinto Quincóces
  • 1946-1947 Baltasar Albéniz
  • 1947-1948 Jacinto Quincóces
  • 1948-1950 Michael Keeping
  • 1950-1951 Baltasar Albéniz
  • 1951-1952 Hector Scarone
  • 1952-1953 Juan Antonio Ipiña
  • 1954-1957 José Villalinga
  • 1957-1959 Luis Carringlia
  • 1959 Miguel Muñoz
  • 1959-1960 Miguel Fleitas
  • 1960-1974 Miguel Muñoz
  • 1974 Luis Molowny
  • 1974-1977 Milan Miljanič
  • 1977-1979 Luis Molowny
  • 1979-1982 Vujadin Boškov
  • 1982-1984
  • 1984-1985 Amancio Amaro
  • 1985-1986 Luis Molowny
  • 1986-1989 Leo Beenhakker
  • 1989-1990 John Toshack
  • 1990-1991 Alfredo di Stefano
  • 1991-1992 Radomir Antič
  • 1992 Leo Beenhakker
  • 1992-1994 Benito Floro
  • 1994 Vincente del Bosque
  • 1994-1996 Jorge Valdano
  • 1996 Vincente del Bosque
  • 1996 Arsenio Iglesias
  • 1996-1997 Fabio Capello
  • 1997-1998 Juup Heynckes
  • 1998 José Antonio Camacho
  • 1998-1999 Guus Hiddink
  • 1999 John Toshack
  • 1999-2003 Vincente del Bosque
  • 2003-2004 Carlos Querioz
  • 2004 José Antonio Camacho
  • 2004 Mariano García Remón
  • 2004-2005 Vanderei Luxemburgo
  • 2005-2006 Juan Ramón Lopez Caro
  • 2006-2007 Fabio Capello
  • 2007-2008 Bernd Schuster
  • 2008-2009 Juande Ramos
  • 2009-2010 Manuel Pellegrini
  • 2010-2013 José Mourinho
  • 2013-2015 Carlo Ancellotti
  • 2015-2016 Rafael Benítez
  • 2016- Zinedine Zidane[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.realmadrid.com/en/history/santiago-bernabeu-stadium
  2. Real slaví desátý triumf v Lize mistrů, Atlético porazil v prodloužení, iDNES.cz, citováno 25. 5. 2014
  3. Real - Atlético 4:1 a.e.t., UEFA.com (anglicky)
  4. Real vyhral aj MS klubov, za rok získal štyri trofeje, SME.sk, cit. 20. 12. 2014 (slovensky)
  5. Sport magazín č. 3/2016, str. 10-15

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]