Real Madrid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Real Madrid CF
Estadio Santiago Bernabéu 12.jpg
Název Real Madrid Club de Fútbol
Přezdívka Bílý balet (Los Blancos), Pusinky (Los Merengues)
Země Španělsko Španělsko
Město Madrid
Založen 6. března 1902
Asociace Španělsko RFEF
Barvy • bílá, modrá a černá ( ; 1902–1911)[1]
• bílá a modrá ( ; 1911–1925)[1]
• bílá a černá ( ; 1925–1926)[1]
• bílá a modrá ( ; od 1926, dresy bílé od 1955)[1]
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Primera División
2018/19 3. místo
Stadion Santiago Bernabéu, Madrid
Souřadnice
Kapacita 81 044[2]
Vedení
Předseda Španělsko Florentino Pérez
Trenér Francie Zinedine Zidane
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 33× mistr Španělska (1931/32, 1932/33, 1953/54, 1954/55, 1956/57, 1957/58, 1960/61, 1961/62, 1962/63, 1963/64, 1964/65, 1966/67, 1967/68, 1968/69, 1971/72, 1974/75, 1975/76, 1977/78, 1978/79, 1979/80, 1985/86, 1986/87, 1987/88, 1988/89, 1989/90, 1994/95, 1996/97, 2000/01, 2002/03, 2006/07, 2007/08, 2011/12, 2016/17)
Domácí trofeje 19× Copa del Rey
Supercopa de España
Copa de la Liga
Mezinárodní trofeje 13× PMEZ / Liga mistrů UEFA
Pohár / Evropská liga UEFA
Superpohár UEFA
Interkontinentální pohár
MS ve fotbale klubů
Latinský pohár
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Real Madrid CF (celým názvem: Real Madrid Club de Fútbol) je španělský fotbalový klub, který sídlí v Madridu. Od sezóny 1929 hraje v Primera División, španělské nejvyšší fotbalové soutěži. Největšími rivaly Realu Madrid jsou Atlético Madrid a FC Barcelona. Kromě fotbalu má klub také oddíly pro basketbal (viz článek), tenis, stolní tenis a vodní pólo. Má přezdívku „bílý balet“.

Klub byl založen v roce 1902, ale právo nosit titul Real (královský) mu bylo uděleno až v roce 1920 králem Alfonsem XIII (v letech 1931–40 slovo Real odebráno z důvodu existence Druhé Španělské republiky).[3] Poslední kosmetická změna názvu přišla v roce 1941, kdy bylo z názvu odstraněno anglické Football Club, které bylo nahrazeno španělským Club de Fútbol.[3] Stalo se tak z důvodu pečlivého frankistického potírání všech anglicismů v zemi.[3][4]

Real hraje na stadionu Santiago Bernabéu v Madridu s kapacitou 81 044 diváků, který byl postaven v roce 1947. Klubovou historii zdobí mnoho titulů. Real vyhrál třináctkrát Ligu mistrů UEFA (dříve Pohár mistrů evropských zemí), tedy vícekrát než kterýkoliv jiný fotbalový klub v celé Evropě. 18. prosince 2000 zvolila FIFA Real Madrid za nejlepší fotbalový klub 20. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Fotbal přivedli do Madridu profesoři a studenti Institución Libre de Enseñanza. V roce 1895 založili klub Football Sky, který každé nedělní ráno hrál v Moncloe. V roce 1900 se tento klub rozpadl na dva různé kluby New Foot-Ball de Madrid a Club Español de Madrid. Prezidentem pozdějších klubů byl Julián Palacios. V roce 1902 se klub rozpadl znova na Sociedad Madrid Foot-ball Club. Prvním prezidentem klubu byl Juan Padrós Rubió, prvním sekretářem klubu byl Manuel Mendía a prvním klubovým pokladníkem byl José de Gorostizaga. V roce 1905, pouze tři roky po založení, už Sociedad Madrid Foot-ball Club vyhrál první ze čtyř za sebou jdoucích titulů Copa del Rey (španělský pohár). V roce 1920 se název klubu změnil se svolením krále na Real Madrid Club de Fútbol.

Éra Santiaga Bernabéa a Alfreda Di Stefana[editovat | editovat zdroj]

V roce 1905 odehrál svůj první soutěžní zápas za Real Madrid tehdy sedmnáctiletý Santiago Bernabéu, který se později stal legendou klubu. Bernabéu odehrál v Realu celou svou fotbalovou kariéru a byl jedním z nejlepších hráčů, kteří v té době ve Španělsku hrávali.

Po ukončení své fotbalové kariéry se stal ihned úředníkem klubu a Real začal vzkvétat. V roce 1920 byl tehdejší Sociedad Madrid Foot Ball Club přejmenován na královský Real Madrid. Bernabéu měl v hlavě obrovskou vizi a chtěl vybudovat nejlepší tým světa.

Jeden z nejvýznamnějších plánů Bernabéa byla samozřejmě stavba nového stadionu. Největší přestup za jeho dob byl jednoznačně příchod Alfreda di Stéfana, který se stal legendou klubu a nejlepším hráčem v historii klubu. Di Stéfano přišel do Realu v roce 1953. Okolo jeho přestupu bylo plno spekulací, ale di Stéfano se nakonec právoplatně stal hráčem Realu.

Ihned v první sezóně s di Stéfanem v týmu ukončil klub chudé období a dokázal vyhrát titul. Di Stéfano se pochopitelně stal nejlepším střelcem klubu i soutěže, když dokázal vstřelit 29 branek. Kolem roku 1955 tlačil Bernabéu na organizaci evropského poháru, aby Real mohl konečně svou sílu ukázat i proti evropským celkům.

V Realu se zrodil nejlepší útok světa a s hráči jako Ferenc Puskás (1958), Raymond Kopa (1956) a Francisco Gento (1953) si vysloužil přezdívku „Bílý balet“. V roce 1960 Real vyhrál popáté v řadě Pohár mistrů, když si dokázal poradit s Frankfurtem v poměru 7:3. Toto finále je dodnes považováno za jedno z nejlepších v historii. Za Real se čtyřikrát trefil Ferenc Puskás a třikrát Alfredo di Stéfano.

I po odchodu di Stéfana Real stále vítězil a přidával na své konto jedno vítězství ve španělské lize za druhým. Mimo jiné Francisco Gento se stal jediným hráčem na světě, který dokázal šestkrát vyhrát Pohár mistrů evropských zemí. V 70. letech Real vyhrál dalších pět titulů v lize a ve Španělském poháru a nyní vládly hvězdy jako Camacho, Juanito nebo Santillana. 2. června 1978 skončila éra Santiaga Bernabéa, který zemřel přirozenou smrtí. Po jeho smrti byl stadion Realu Madrid přejmenován na jeho dnešní název Estadio Santiago Bernabéu. Tímto skončila jedna velká a nejslavnější éra madridského velkoklubu.

Generace „supa“ a začátek novodobé historie[editovat | editovat zdroj]

V 80. a 90. letech přišla další slavná éra Realu Madrid. Tentokrát na španělských trávnících za Los Merengues hrály hvězdy jako Martin Vazquez, Manolo Sanchis, Bernd Schuster, Paco Buyo, Hugo Sanchez a především Emilio Butragueño, který měl přezdívku „El Buitre“ (Sup).

V této době dokázali tito borci s Realem vyhrát dvakrát Pohár UEFA, pětkrát španělský titul a čtyřikrát španělský pohár. V roce 1990 dokonce Real vytvořil rekord v počtu vstřelených gólů v jedné sezóně – pod tehdejším trenérem Johnem Toshackem vstřelil ve 38 ligových zápasech 107 gólů a jednoznačně získal titul.

Po konci této generace ale do Madridu přišla krize, která vrcholila častým střídáním trenérů. Tehdejší prezident Ramón Mendoza dokonce v klubu vytvořil nepříjemné dluhy a Real se potácel ve velmi špatné situaci. Nový prezident klubu Lorenzo Sanz však dokázal klub částečně dostat z dluhů a „Bílý balet“ se chystal opět k výšinám.

Florentino Pérez opět na scéně aneb Los Galactícos II, konec Raúla a Mourinhova éra (2009–2013)[editovat | editovat zdroj]

Vítězství v Primera División 2008

Ovšem královský klub z Madridu toužil po svém 10. triumfu v Lize mistrů a po nepovedené sezóně, kdy byl, mimochodem kvůli údajným manipulacím během valné hromady, odvolán, respektive podal rezignaci, Ramon Calderon. Po půlroku přechodné vlády Vicenteho Boludy se do čela Realu znovu dostal Florentino Pérez, který začátkem léta 2009 rozjel projekt Galactícos II.

Do Realu Madrid přišla velká světová jména v čele s Cristianem Ronaldem (94 milionů eur) a Kaká (68 milionů eur). Do týmu přibyli i Karim Benzema, Raúl Albiol či Xabi Alonso. Vedení klubu navíc všem příchozím přichystalo obrovské prezentace přímo na stadionu Santiaga Bernabéu, na které dorazily tisíce fanoušků, vrcholem bylo představení Portugalce Ronalda, který vyprodal sám celý stadion (80 tisíc fanoušků). Pro ostatní, nepotřebné, hráče to však znamenalo konec působení v Realu. Balili se tak Klaas-Jan Huntelaar, Wesley Sneijder, Arjen Robben a v polovině sezóny i Ruud van Nistelrooy. Ani zvučné posily ovšem nepřinesly kýžený úspěch.

V Copa del Rey Los Merengues vybouchli s Alcorcónem, který dokonce u sebe doma vyhrál 4-0! Potupu Real Madrid dokonal opětovným neúspěchem v osmifinále Ligy mistrů, kdy ho vyřadil Olympique Lyon. Na ligové půdě to dlouho vypadalo na zajímavý konec soutěže, nicméně prohraná El Clásica znamenala, že Barca obhájila titul mistra. Prezident Pérez tak nelenil, odvolal trenéra Pellegriniho a na jeho místo dosadil Josého Mourinha, kterého přetáhl z Interu Milán, s nímž Portugalec zvítězil ve finále Ligy mistrů na Santiagu Bernabéu.

A The Special One začal Real předělávat k obrazu svému. Přišli Ángel Di María, Mesut Özil, Ricardo Carvalho a Sami Khedira, zatímco odešli Rafael van der Vaart, Mahamadou Diarra, ale hlavně Raúl González a Guti. Rozloučení obou hráčů na tiskových konferencích bylo více než emotivní. Královský velkoklub tímto dopsal jednu ze svých dalších slavných kapitol. Novým vůdcem bílé armády se stal další klubový symbol – Iker Casillas.

Bílý balet následně skutečně prorazil. V Lize mistrů došel až do semifinále, kde padl po kontroverzním dvojzápase s Barcelonou. V La Lize tu byl znovu prohraný souboj s Barcelonou, i když se nakonec většina odborníků shodla, že se o titul Los Blancos připravili sami. Každému ovšem utkví v paměti potupná prohra z Nou Campu, 5-0. Tohle všechno si Mourinhova družina vynahradila v Královském poháru. Na své pouti vyřadila postupně Murcii, UD Levante, Atlético Madrid a Sevillu. Ve velkém finále se utkala s Barcelonou, kterou po prodloužení porazila brankou Cristiana Ronalda, jenž ten rok překonal všemožné střelecké rekordy ve Španělsku (hlavně ten v La Lize). Na tuto trofej se čekalo celých 18 let!

V ročníku 2011/12 se Bílý balet prezentoval fantastickým fotbalem, který přinesl ligový titul. O tom se prakticky rozhodl v Gran Derbi v Barceloně, kde rozhodoval famózní Ronaldo, tahoun celého týmu. Ten stanovil nový klubový rekord, když v jedné sezoně nastřílel celkem 60 gólů a zároveň rekord La Ligy za nejrychlejší dosažení mety 100 gólů – stačilo mu na to jen 92 utkání. V Copa del Rey Barca Realu oplatila předchozí finálovou porážku, zatímco v pohárové Evropě Los Merengues narazili na neoblíbené Němce, přesněji FC Bayern Mnichov. Nervy drásající penaltový rozstřel v odvetě Madridistas nezvládli a čekání na La Decimu (desátý titul) se prodloužilo.

Sezónu 2012/13 začal Real úspěšně, když ve španělském superpoháru porazil Barcelonu díky vice gólům na hřišti soupeře. Tento rok take doplnil kádr nadějný Luka Modrič, který přišel za 33 mil. £ z Tottenhamu. V lize mistrů byl RM nalosován do “skupiny smrti” společně s Ajaxem Amsterdam, Manchesterm City a Borussií Dortumund. V této těžké konkurenci skončil nakonec druhý z Borussií, která skupinu vyhrála. Poté se přes Manchester United a Galatasaray Istanbul dostal do semifinále, kde opět nestačil na vynikající Borussii Dortmund. Ani v Copa del Rey se Realu nepodařilo vyhrát, když ve finále v prodloužení podlehl městskému rivalovi Atléticu. Po tomto neúspěchu oznámil president Peréz odchod kouče Mourinha, na kterém se vzájemně dohodli.

Carlo Ancelotti, Zinedine Zidane[editovat | editovat zdroj]

Novým koučem byl 25. června 2013 jmenován Carlo Ancelotti, který s klubem podepsal tříletou smlouvu. Jako asistenti byli představeni bývalá hvězda klubu Zinedine Zidane a Paul Clement. 1. září pak byla oznámena dlouho očekávaná zpráva, když klub dokončil další velký přestup – z Tottenhamu přišel za téměř 100 mil. € rychlík z Walesu Gareth Bale. Nákup se určitě vyplatil, Bale nastřílel nemálo důležitých gólů, přičemž jeden z nich zajistil Realu vítězství v Copa del Rey 2013/14 – ve finále proti Barceloně vstřelil Bale 5 minut před koncem zápasu vítězný gól na 2-1, na který již Barcelona nestihla odpovědět.

Ligový titul v sezóně 2013/14 sice Real nezískal (vyhrálo jej Atlético Madrid), ale stal se vítězem Ligy mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 po prodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid. Bylo to jeho jubilejní desáté vítězství v této nejprestižnější evropské klubové soutěži.[5][6] Následně se mu podařilo získat podruhé v historii získat evropský Superpohár, ve kterém zvítězil 12. srpna 2014 přesvědčivě nad Sevilla FC 2:0 (oba góly vstřelil Cristiano Ronaldo). Poprvé v historii zvítězil Real Madrid na MS klubů, když ve finále v roce 2014 zvítězil nad argentinským San Lorenzem 2:0.

V sezóně 2014/15 klubu titul v lize unikl o dva body, když ho získala Barcelona, v Lize mistrů skončil v semifinále. Po krátkém působení Rafaela Beníteze (červen 2015–leden 2016) byl hlavním trenérem jmenován Zinedine Zidane. Pod jeho vedením skončil Real v květnu 2016 opět druhý za Barcelonou, na vítěze ztrácel jeden bod. Podařilo se mu ale vyhrát Ligu mistrů. V sezóně 2016/17 pak klub vyhrál po třicáté-třetí španělskou ligu a opět trumfoval i v Lize mistrů, když ve finále porazil Juventus Turín. Real Madrid se tak stal prvním klubem v novodobé historii Ligy mistrů, který dokázal triumf obhájit. Zidanův zápis do historie fotbalu tím ale nekončil. Jeho svěřenci zvítězilo v Lize mistrů i v následujícím ročníku a zvedli nad hlavu pohár pro vítěze nejprestižnější soutěže na světě potřetí za sebou.

Éra po Ronaldovi (dnes)[editovat | editovat zdroj]

V létě 2018 odešel z Realu Cristiano Ronaldo, který v minulých sezónách nastřílel mnoho gólů, a trenér Zinedine Zidane. Do trenérského křesla usedl Julen Lopetegui, kterého kvůli domluvě s Realem propustili od španělské reprezentace pár dnů před začátkem mistrovství světa v Rusku. Madridskému klubu se ale v La Lize 2018 zatím příliš nedařilo. Julen Lopetegui byl propuštěn z Realu Madrid po prohře nad Barcelonou (1:5) a nahradil jej dočasný trenér Santiago Solari, který hrál v Realu Madrid v letech 2000–2005. Pod jeho vedením se tým zvedl. Podle španělských pravidel musel klub stanovit do patnácti dnů stálého trenéra. Pod Solarim, jako dočasným koučem, vyhrál španělský tým všechny zápasy, mimo jiné porazil v Lize mistrů 5:0 Plzeň a Solari byl před reprezentační přestávkou jmenován stálým trenérem. Smlouvu podepsal až do roku 2021. Ani tomu se však moc nedaří a do Realu se vrací Zinedine Zidane.

Historické názvy[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[3]

  • 1902Sociedad Madrid FC (Sociedad Madrid Foot-ball Club)
  • 1904 – fúze s Moderno Football Club (1902–1904) => Madrid–Moderno FC (Madrid–Moderno Foot-ball Club)
  • 1904Madrid FC (Madrid Foot-ball Club)
  • 1920Real Madrid FC (Real Madrid Football Club)
  • 1931Madrid FC (Madrid Football Club)
  • 1940Real Madrid FC (Real Madrid Football Club)
  • 1941Real Madrid CF (Real Madrid Club de Fútbol)

Klubové symboly[editovat | editovat zdroj]

Historické loga[editovat | editovat zdroj]

Vývoj domácích dresů[editovat | editovat zdroj]

1902–1911
1911–1925
1925–1926
1926–1931
1931–1954
1954–1955
1955–

Úspěchy A–týmu[editovat | editovat zdroj]

Kontinentální medaile
Domácí medaile
  • Španělský fotbalový pohár (Copa del Generalísimo, Copa del Rey; 19× vítěz)[14]
    • Zlatá medaileMadrid FC: 1905, 1906, 1907, 1908, 1917, 1934, 1936; Real Madrid CF: 1946, 1947, 1961/62, 1969/70, 1973/74, 1974/75, 1979/80, 1981/82, 1988/89, 1992/93, 2010/11, 2013/14
Menší úspěchy
  • Campeonato Regional Centro (22× vítěz)[19]
    • Zlatá medaileModerno Football Club: 1902/03; Madrid FC: 1904/05, 1905/06, 1907/08, 1912/13, 1915/16, 1916/17, 1917/18, 1919/20; Real Madrid FC: 1921/22, 1922/23, 1923/24, 1925/26, 1926/27, 1928/29, 1929/30, 1930/31; Madrid FC: 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35, 1935/36
    • Stříbrná medaileMadrid FC: 1902/03, 1910/11, 1918/19; Real Madrid FC: 1924/25, 1927/28; Madrid FC: 1939/40
  • Trofeo Santiago Bernabéu (28× vítěz)[28]
    • Zlatá medaileReal Madrid CF: 1981, 1983, 1984, 1985, 1987, 1989, 1991, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2003, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2017, 2018

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k 31. 8. 2018
# Pozice Hráč
1 B Francie Alphonse Areola
2 O Španělsko Daniel Carvajal
3 O Brazílie Éder Militão
4 O Španělsko Sergio Ramos (kapitán)
5 O Francie Raphaël Varane
6 O Španělsko Nacho Fernandéz
7 Ú Belgie Eden Hazard
8 Z Německo Toni Kroos
9 Ú Francie Karim Benzema
10 Z Chorvatsko Luka Modrić
11 Ú Wales Gareth Bale
12 O Brazílie Marcelo
13 B Belgie Thibaut Courtois
14 Z Brazílie Casemiro
15 Z Uruguay Federico Valverde
16 Z Kolumbie James Rodríguez
17 Ú Španělsko Lucas Vázquez
18 Ú Srbsko Luka Jović
19 O Španělsko Álvaro Odriozola
20 Ú Španělsko Marco Asensio
21 Ú Španělsko Brahim Díaz
22 Z Španělsko Isco
23 O Francie Ferland Mendy
24 Ú Španělsko Mariano Díaz Mejía
25 Ú Brazílie Vinicius Junior
27 Ú Brazílie Rodrygo
Trenérský tým
Pozice Jméno
Hlavní trenér Santiago Solari
Asistent trenéra Antonio Gómez
Asistent trenéra Fabio Pecchia
Trenér brankářů Xavi Valero
Kondiční trenér Paco de Miguel
Zápasový delegát Chendo

Hráči na hostování[editovat | editovat zdroj]

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Stručný přehled

Zdroj:[1]

Jednotlivé ročníky

Zdroj:[1]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, zlaté podbarvení – 1. místo, stříbrné podbarvení – 2. místo, bronzové podbarvení – 3. místo, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

Španělsko Španělsko (1929 –)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1929 Primera División 1 18 11 1 6 40 27 +13 23 2.
1929/30 Primera División 1 18 7 3 8 45 42 +3 17 5.
1930/31 Primera División 1 18 7 4 7 24 27 -3 18 6.
1931/32 Primera División 1 18 10 8 0 37 15 +22 28 1.
1932/33 Primera División 1 18 13 2 3 49 17 +32 28 1.
1933/34 Primera División 1 18 10 2 6 41 29 +12 22 2.
1934/35 Primera División 1 22 16 1 5 61 34 +27 33 2.
1935/36 Primera División 1 22 13 3 6 62 35 +27 29 2.
Španělské soutěže se v letech 1936–39 nehrály, a to kvůli právě probíhající občanské válce.
1939/40 Primera División 1 22 12 1 9 47 35 +12 25 4.
1940/41 Primera División 1 22 11 2 9 51 38 +13 24 6.
1941/42 Primera División 1 26 14 5 7 65 43 +22 33 2.
1942/43 Primera División 1 26 10 5 11 52 50 +2 25 10.
1943/44 Primera División 1 26 11 6 9 48 38 +10 28 7.
1944/45 Primera División 1 26 18 2 6 68 35 +33 38 2.
1945/46 Primera División 1 26 11 9 6 46 30 +16 31 4.
1946/47 Primera División 1 26 11 5 10 62 56 +6 27 7.
1947/48 Primera División 1 26 7 7 12 41 56 -15 21 11.
1948/49 Primera División 1 26 15 4 7 67 42 +25 34 3.
1949/50 Primera División 1 26 11 9 6 60 49 +11 31 4.
1950/51 Primera División 1 32 15 5 12 80 71 +9 35 9.
1951/52 Primera División 1 30 16 6 8 79 50 +29 38 3.
1952/53 Primera División 1 30 18 3 9 67 49 +18 39 3.
1953/54 Primera División 1 30 17 6 7 72 41 +31 40 1.
1954/55 Primera División 1 30 20 6 4 80 31 +49 46 1.
1955/56 Primera División 1 30 18 2 10 81 39 +42 38 3.
1956/57 Primera División 1 30 20 4 6 74 35 +39 44 1.
1957/58 Primera División 1 30 20 5 5 71 26 +45 45 1.
1958/59 Primera División 1 30 21 5 4 89 29 +60 47 2.
1959/60 Primera División 1 30 21 4 5 96 36 +60 46 2.
1960/61 Primera División 1 30 24 4 2 89 25 +64 52 1.
1961/62 Primera División 1 30 19 5 6 58 24 +34 43 1.
1962/63 Primera División 1 30 23 3 4 83 33 +50 49 1.
1963/64 Primera División 1 30 22 2 6 61 23 +38 46 1.
1964/65 Primera División 1 30 21 5 4 64 18 +46 47 1.
1965/66 Primera División 1 30 19 5 6 53 30 +23 43 2.
1966/67 Primera División 1 30 19 9 2 58 22 +36 47 1.
1967/68 Primera División 1 30 16 10 4 55 26 +29 42 1.
1968/69 Primera División 1 30 18 11 1 46 21 +25 47 1.
1969/70 Primera División 1 30 13 9 8 50 42 +8 35 6.
1970/71 Primera División 1 30 17 7 6 46 24 +22 41 4.
1971/72 Primera División 1 34 19 9 6 51 27 +24 47 1.
1972/73 Primera División 1 34 17 9 8 45 29 +16 43 4.
1973/74 Primera División 1 34 13 8 13 48 38 +10 34 8.
1974/75 Primera División 1 34 20 10 4 66 34 +32 50 1.
1975/76 Primera División 1 34 20 8 6 54 26 +28 48 1.
1976/77 Primera División 1 34 12 10 12 57 53 +4 34 9.
1977/78 Primera División 1 34 22 3 9 77 40 +37 47 1.
1978/79 Primera División 1 34 16 15 3 61 36 +25 47 1.
1979/80 Primera División 1 34 22 9 3 70 33 +37 53 1.
1980/81 Primera División 1 34 20 5 9 66 37 +29 45 2.
1981/82 Primera División 1 34 18 8 8 57 34 +23 44 3.
1982/83 Primera División 1 34 20 9 5 57 25 +32 49 2.
1983/84 Primera División 1 34 22 5 7 59 37 +22 49 2.
1984/85 Primera División 1 34 13 10 11 46 36 +10 36 5.
1985/86 Primera División 1 34 26 4 4 83 33 +50 56 1.
1986/87 Primera División 1 44 27 12 5 84 37 +47 66 1.
1987/88 Primera División 1 38 28 6 4 95 26 +69 62 1.
1988/89 Primera División 1 38 25 12 1 91 37 +54 62 1.
1989/90 Primera División 1 38 26 10 2 107 38 +69 62 1.
1990/91 Primera División 1 38 20 6 12 63 37 +26 46 3.
1991/92 Primera División 1 38 23 8 7 78 32 +46 54 2.
1992/93 Primera División 1 38 24 9 5 75 28 +47 57 2.
1993/94 Primera División 1 38 19 7 12 61 50 +11 45 4.
1994/95 Primera División 1 38 23 9 6 76 29 +47 55 1.
1995/96 Primera División 1 42 20 10 12 75 51 +24 70 4.
1996/97 Primera División 1 42 27 11 4 85 36 +49 92 1.
1997/98 Primera División 1 38 17 12 9 63 45 +18 63 4.
1998/99 Primera División 1 38 21 5 12 77 62 +15 68 2.
1999/00 Primera División 1 38 16 14 8 58 48 +10 62 5.
2000/01 Primera División 1 38 24 8 6 81 40 +41 80 1.
2001/02 Primera División 1 38 19 9 10 69 44 +25 66 3.
2002/03 Primera División 1 38 22 12 4 86 42 +44 78 1.
2003/04 Primera División 1 38 21 7 10 72 54 +18 70 4.
2004/05 Primera División 1 38 25 5 8 71 32 +39 80 2.
2005/06 Primera División 1 38 20 10 8 70 40 +30 70 2.
2006/07 Primera División 1 38 23 7 8 66 40 +26 76 1.
2007/08 Primera División 1 38 27 4 7 84 36 +48 85 1.
2008/09 Primera División 1 38 25 3 10 83 52 +31 78 2.
2009/10 Primera División 1 38 31 3 4 102 35 +67 96 2.
2010/11 Primera División 1 38 29 5 4 102 33 +69 92 2.
2011/12 Primera División 1 38 32 4 2 121 32 +89 100 1.
2012/13 Primera División 1 38 26 7 5 103 42 +61 85 2.
2013/14 Primera División 1 38 27 6 5 104 38 +66 87 3.
2014/15 Primera División 1 38 30 2 6 118 38 +80 92 2.
2015/16 Primera División 1 38 28 6 4 110 34 +76 90 2.
2016/17 Primera División 1 38 29 6 3 106 41 +65 93 1.
2017/18 Primera División 1 38 22 10 6 94 44 +50 76 3.
2018/19 Primera División 1 38 21 5 12 63 46 +17 68 3.
2019/20 Primera División 1 38

Účast v evropských pohárech[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Výsledky Realu Madrid v evropských fotbalových pohárech.

Statistická tabulka[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k 15. srpna 2018

Legenda: VG – Vstřelené góly, OG – Obdržené góly, GR – Gólový rozdíl

Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry VG OG GR Úspěšnost %
PMEZ/LM 423 254 74 95 942 458 +484 60,05
PVP 31 16 9 6 57 24 +33 51,61
Pohár UEFA 64 33 10 21 111 75 +36 51:56
Superpohár UEFA 7 4 0 3 13 11 +2 57,14
Celkem 525 307 93 125 1123 567 +556

1950–1970[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[2][3]

Legenda: LaP – Latinský pohár, VP – Veletržní pohár, PMEZ – Pohár mistrů evropských zemí, PVP – Pohár vítězů pohárů, LM – Liga mistrů UEFA, UEFA – Pohár UEFA, EL – Evropská liga UEFA, SP – Superpohár UEFA, PI – Pohár Intertoto, IP – Interkontinentální pohár, MS – Mistrovství světa ve fotbale klubů
Pozn.: V závorce u daného ročníkového maxima je uveden přemožitel daného klubu, není–li v závorce uvedeno jinak.

1970–1990[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[3]

Legenda: VP – Veletržní pohár, PMEZ – Pohár mistrů evropských zemí, PVP – Pohár vítězů pohárů, LM – Liga mistrů UEFA, UEFA – Pohár UEFA, EL – Evropská liga UEFA, SP – Superpohár UEFA, PI – Pohár Intertoto, IP – Interkontinentální pohár, MS – Mistrovství světa ve fotbale klubů
Pozn.: V závorce u daného ročníkového maxima je uveden přemožitel daného klubu, není–li v závorce uvedeno jinak.

1990–2010[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[3]

Legenda: VP – Veletržní pohár, PMEZ – Pohár mistrů evropských zemí, PVP – Pohár vítězů pohárů, LM – Liga mistrů UEFA, UEFA – Pohár UEFA, EL – Evropská liga UEFA, SP – Superpohár UEFA, PI – Pohár Intertoto, IP – Interkontinentální pohár, MS – Mistrovství světa ve fotbale klubů
Pozn.: V závorce u daného ročníkového maxima je uveden přemožitel daného klubu, není–li v závorce uvedeno jinak.

2010–[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[3]

Legenda: VP – Veletržní pohár, PMEZ – Pohár mistrů evropských zemí, PVP – Pohár vítězů pohárů, LM – Liga mistrů UEFA, UEFA – Pohár UEFA, EL – Evropská liga UEFA, SP – Superpohár UEFA, PI – Pohár Intertoto, IP – Interkontinentální pohár, MS – Mistrovství světa ve fotbale klubů
Pozn.: V závorce u daného ročníkového maxima je uveden přemožitel daného klubu, není–li v závorce uvedeno jinak.

Slavní hráči[editovat | editovat zdroj]

Historie trenérů[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b "Ligas" [online]. bdfutbol.com [cit. 2017-05-27]. Dostupné online. (německy) 
  2. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené latincup není určen žádný text
  3. a b c d Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené uefa není určen žádný text
  4. "Entrenadores" [online]. realmadrid.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. Sport magazín č. 3/2016, str. 10-15
  6. Sport magazín č. 3/2016, str. 10-15

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]