SC Corinthians Paulista

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Corinthians
Mosaico 3D Arena Corinthians.jpg
Název Sport Club Corinthians Paulista
Přezdívka Timão
Todo Poderoso
Os Alvinegros[1]
Země Brazílie
Město São Paulo
Založen 1910
Domácí dres
Venkovní dres
Soutěž Série A
2019 8. místo (Série A)[2]
Stadion Arena Corinthians (São Paulo)
Souřadnice
Kapacita 49 205
Vedení
Prezident Brazílie Andrés Sánchez
Trenér Brazílie Tiago Retzlaff Nunes
Oficiální webová stránka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
historické logo z let 1916–1919

Sport Club Corinthians Paulista je fotbalový klub ze São Paula, který se pravidelně účastní nejvyšší brazilské fotbalové soutěže, Série A. Vznikl v roce 1910 a mezi fanoušky je přezdíván Timão.

Největšími rivaly Corinthians jsou postupně Palmeiras, São Paulo FC a Santos. Fotbalisté Corinthians hrají v černobílých dresech (odtud také pojmenování Alvinegro). Jsou druhým nejpopulárnějším klubem v Brazílii.[1][3]

Corinthians jsou jedním z nejúspěšnějších brazilských klubů. Brazilskou ligu vyhráli celkem 7× a více vítězství mají jen dva kluby – rivalové Palmeiras a Santos, Flamengo je pak rovněž na sedmi (aktuální v roce 2020).[2] Státní ligu města São Paulo vyhráli Corinthians 30× a brazilský domácí pohár 3×. V roce 2000 se stal historicky prvním klubem, který získal trofej z mistrovství světa klubů.

V roce 2013 se klub umístil 16. v žebříčku nejhodnotnějších fotbalových klubů na světě podle časopisu Forbes. Šlo o nejvyšší umístění z klubů mimo Evropu.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klub vznikl roku 1910. O čtyři roky později se někteří členové – italští přistěhovalci – oddělili od ostatních a založili jiný klub Palestra Italia, později Palmeiras. Pro členy původního klubu se odchozí členové stali zrádci (traidores) a celá věc dala základ dodnes trvající rivalitě mezi velkokluby São Paula.[5] První derby mezi těmito týmy se uskutečnilo v roce 1917.[6]

V roce 1930 se tým 25. května poprvé střetl s nově vzniklým São Paulo FC a porazil ho 2:1. Následující rok se ale jejich soupeř zlepšil a v roce 1931 slavil svoji první trofej.[1]

Po roce 1954 nastalo 23leté období bez trofeje trvající přes dvě desetiletí, které ukončila až výhra v Campeonato Paulista v roce 1977. Oporami mužstva tehdy byli například Geraldão a Basilio.[6]

V roce 1998 a i v roce 1999 vyhráli Corinthians celobrazilskou ligu poprvé od roku 1990.[2] Ve druhém zmíněném roce napravili rovněž finálovou prohru ze saopaulské ligové soutěže z roku 1998, když k výhře 3:0 přidali remízu 2:2 v odvetě proti Palmeiras. Odvetu hranou 20. června 1999 však přerušili diváci na stadionu Morumbi.[7] Edílson, střelec jednoho gólu v obou dvou finálových zápasech, se v průběhu druhého poločasu zastavil uprostřed hřiště a začal si „hrát“ s balónem provokujíc protihráče.[5] Vzápětí jej atakovali hráči soupeře Zinho, Paulo Nunes a Júnior, následně Edílson uprchl do šaten, na což zareagovali neklidní domácí fanoušci s nevolí a v 76. minutě tak zápas předčasně skončil. Fotbalisté i rozhodčí opustili stadion a fotbalový svaz nakonec zápasu ponechal výsledek 2:2.[5]

Po historickém prvenství na MS klubů v roce 2000 prožili Corinthians ústup ze slávy. Situace se začala obracet roku 2004, kdy byl avizován přestup talentovaného 20letého Argentince Carlose Téveze z klubu Boca Juniors. Vyvstálý rozruch byl dán jednak vysokou částkou (v přepočtu 22 milionů amerických dolarů nebo 11,4 milionu britských liber) i na poměry brazilského velkoklubu, jednak ambicemi nového investora, jenž přestup zaplatil.[3] Oním investorem měl být britský podnikatel Kia Joorabchian s firmou Media Sport Investment, jehož cílem bylo vybudovat tým „Galácticos“ po vzoru Realu Madrid apod. Do budoucna měly proběhnout další finanční injekce na nové posily dosahující částky 35 milionů amerických dolarů, ze které měla část (cca 20 milionů) posloužil na splacení dluhů.[3] Na oplátku si měla společnost MSI přijít na 51% z celkového profitu klubu. Spolupráce měla trvat 10 let.[3] Média přinesla informace o Joorabchianově vazbách na kontroverzní osoby jako byli Roman Abramovič (tehdy nově majitel Chelsea FC), Boris Berezovskij nebo Renato Duprat, což posílilo skepticismus brazilských nejen sportovních novinářů jako např. Juca Kfouri.[3]

V roce 2011 se tým umístil první dva body před Vasco da Gama.[2] Corinthians se tak kvalifikovali do Poháru osvoboditelů a v něm došli pod vedením Titeho až do finále, kde na ně čekal argentinský soupeř. V Buenos Aires proti Boce Juniors tým prohrával, ale v závěru zápasu vyrovnal na 1:1 gólem Romarinha.[8] Doma Corinthians zvítězili 2:0 (dvakrát se trefil Emerson) a stali se poprvé vítězi poháru ve španělštině zvaného Copa Libertadores.[9] Ve stejný rok ale neuspěli v brazilské lize, kde tentokrát triumfovalo Fluminense. Po březnové prohře 1:2 proti São Paulo FC skončila pro Corinthians jejich série 11 vyhraných zápasů za sebou proti tomuto rivalovi.[10]

V roce 2017 převzal tým trenér Fábio Carille a navázal na předchozí úspěch Titeho. Nejprve Carille ovládl regionální Paulistão a vštěpil mužstvu útočnější pojetí fotbalu.[11] Týmovou osu, která dokázala zdolat například rivala São Paulo FC 3:2, utvořili útočníci a ofenzivní záložníci jako Jádson a , dále pak Rodriguinho. Po stranách hráli Ángel Romero a nadějný krajní obránce Guilherme Arana hrající nalevo.[11] Corinthians ligu vyhráli před Palmeiras,[2] zásluhu na tom měl útočník Jô, který se stal elitním střelcem ligy a zároveň nejlepším hráčem ročníku.[6] Další rok Corinthians i s Jôem odstartovali Paulistão a obhájili zde prvenství.[6] První místo v brazilské lize ale nezískali a skončili na 13. místě.

Klubová kultura[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší torcida – aktivní fanouškovská organizace – je Gavioes da Fiel založená roku 1969.[12] V roce 2012 platilo, že celkový počet torcid spjatých s klubem Corinthians čítá šest, sedmá torcida tohoto roku vznikala.[12]

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní
Kontinentální
Národní

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 26. května 2020[17]

Číslo Pozice Hráč
2 Brazílie O Míchel Macedo
4 Brazílie O Carlos Gilberto Nascimento Silva (Gil)
5 Brazílie Z Gabriel Girotto Franco
6 Brazílie O Lucas Piton
7 Brazílie Ú Luan Guilherme de Jesus Vieira
9 Brazílie Ú Vágner Love
10 Brazílie Z Pedrinho
11 Kolumbie Ú Yony González
12 Brazílie B Cássio Ramos (kapitán)
14 Uruguay O Bruno Méndez
15 Brazílie Z Éderson
16 Brazílie O Sidcley Ferreira Pereira
17 Argentina Ú Mauro Boselli
20 Brazílie Z Guilherme de Aguiar Camacho
21 Chile Z Ángelo Araos
Číslo Pozice Hráč
22 Brazílie Z Mateus Vital
23 Brazílie O Fagner Conserva Lemos
24 Kolumbie Z Víctor Cantillo
25 Brazílie Z Richard Candido Coelho
27 Brazílie B Walter Leandro Capeloza Artune
28 Brazílie Z Ramiro Moschen Benetti
30 Brazílie O Carlos Augusto Zopolato Neves
31 Brazílie Z Janderson Santos de Souza
33 Brazílie Ú Matheus Davó
34 Brazílie O Pedro Henrique Ribeiro Gonçalves
35 Brazílie O Danilo Avelar
37 Brazílie Ú Everaldo Silva do Nascimento
40 Brazílie B Guilherme Castellani
Brazílie O Léo Santos

Známí hráči[editovat | editovat zdroj]

  • Brazílie Amílcar (1912–1923)
  • Brazílie Neco (1913–1930)
  • Brazílie Rato (1921–1931, 1933–1937)
  • Brazílie Del Debio (1922–1931, 1937–1939)
  • Brazílie Grané (1922–1931)
  • Brazílie Itálie De Maria (1927–1931)
  • Brazílie Tuffy (1928–1930)
  • Brazílie Itálie Filó (1929–1931)
  • Brazílie Jaú (1932–1937)
  • Brazílie Teleco (1934–1944)
  • Brazílie Brandão (1935–1946)
  • Brazílie Servilio (1938–1949)
  • Brazílie Domingos da Guia (1944–1947)
  • Brazílie Baltazar (1945–1957)
  • Brazílie Cláudio (1945–1957)
  • Brazílie Idário (1949–1959)
  • Brazílie Cabeção (1949–1966)
  • Brazílie Luizinho (1949–1967)
  • Brazílie Roberto (1950–1960)
  • Brazílie Carbone (1951–1957)
  • Brazílie Gilmar (1951–1961)
  • Brazílie Olavo (1952–1961)
  • Brazílie Oreco (1957–1965)
  • Brazílie Flávio (1964–1969)
  • Brazílie Dino Sani (1965–1968)
  • Brazílie Roberto Rivelino (1965–1974)
  • Brazílie Ditão (1966–1971)
  • Brazílie Zé Maria (1970–1983)
  • Brazílie Ademir (1972–1978)
  • Brazílie Wladimir (1972–1985, 1987)
  • Brazílie Romeu Cambalhota (1974–1979)
  • Brazílie Vaguinho (1974–1981)
  • Brazílie Basílio (1975–1981)
  • Brazílie Geraldão (1975–1978, 1979–1981, 1986–1987)
  • Brazílie Palhinha (1977–1979)
  • Brazílie Sócrates (1978–1984)
  • Brazílie Biro-Biro (1978–1989)
  • Brazílie Walter Casagrande (1980–1981, 1982–1984, 1985–1986, 1994–1995)
  • Brazílie Zenon (1981–1986)
  • Uruguay Daniel González (1982)
  • Brazílie Carlos (1984–1988)
  • Brazílie Dunga (1985)
  • Brazílie Márcio Bittencourt (1985–1991)
  • Brazílie Wilson Mano (1986–1992, 1994)
  • Brazílie Ronaldo Giovanelli (1986–1998)
  • Brazílie Viola (1988–1989, 1992–1995)
  • Brazílie Neto (1989–1993)
  • Brazílie Ezequiel (1990–1995)
  • Brazílie Tupãzinho (1990–1996)
  • Brazílie Dinei (1990–1992, 1998–2001)
  • Brazílie Zé Elias (1993–1996)
  • Brazílie Marcelinho Carioca (1993–1997, 1997–2001, 2006)
  • Brazílie Célio Silva (1994–1998)
  • Kolumbie Freddy Rincón (1997–2000, 2004)
  • Brazílie Edilson (1997–2000)
  • Brazílie Ricardinho (1998–2002, 2006)
  • Paraguay Carlos Gamarra (1998–1999)
  • Brazílie Edu (1998–2000, 2009–2010)
  • Brazílie Vampeta (1998–2000, 2002–2003)
  • Brazílie Luizão (1999–2002)
  • Brazílie Dida (1999–2001, 2002)
  • Argentina Carlos Tévez (2005–2006)
  • Argentina Javier Mascherano (2005–2006)
  • Brazílie Ronaldo (2008–2011)
  • Brazílie Roberto Carlos (2010–2011)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Sao Paulo’s majestic match-up. FIFA.com [online]. 2012-11-30 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f Julio Bovi Diogo. Brazil - List of Champions [online]. RSSSF, rev. 2019-12-12 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e BELLOS, Alex. Is this man the new Abramovich or is he a front for the real thing?. The Guardian [online]. 2004-12-10 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. GEROMEL, Ricardo. Corinthians, The Most Valuable Soccer Team Outside of Europe. Forbes [online]. 2013-04-17 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c GAULT, Matt. A Tale of One City: São Paulo. These Football Times [online]. 2015-01-28 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d LAW, Joshua; SANDERSON, Tom. A journey through the epic Derby Paulista between Corinthians and Palmeiras. These Football Times [online]. 2018-02-15 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Antonio Message Jr. Championship of Sao Paulo 1999 - Série A-I (First Level) [online]. RSSSF, rev. 2000-01-26 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Argentinská a brazilská legenda odešly z prvního finále smírně. iDNES.cz [online]. 2012-06-28 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. 
  9. Klubovými králi jihoamerického kontinentu jsou fotbalisté Corinthians. iDNES.cz [online]. 2012-07-05 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. 
  10. LAW, Joshua. Rogério Ceni: the goalkeeper who scored 132 goals. These Football Times [online]. 2019-07-26 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b SANDERSON, Tom. Why Brazilian clubs and their fans are experts in coping with star sales. These Football Times [online]. 2017-06-16 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b Torcida - brazilský způsob fandění – 1.díl. Supporters.cz [online]. 2012-07-17 [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. 
  13. Bayern vyhral MS klubov, tento rok má už piatu trofej, SME.sk, citováno 22. 12. 2013 (slovensky)
  14. Copa Libertadores de América, RSSSF.com (anglicky)
  15. Recopa, RSSSF.com (anglicky)
  16. Brazil - Second Division Champions, RSSSF.com (anglicky)
  17. Sport Club Corinthians Paulista – Detailed squad [online]. Transfermarkt.com [cit. 2020-05-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]