Roman Abramovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Roman Abramovič
Abramovič v roce 2021
Abramovič v roce 2021

Narození24. října 1966 (55 let)
Saratov
ChoťIrina Abramovich (1991–2007)
Daša Alexandrovna Žukovová (2007–2017)
RodičeArkady Abramovich a Irina Vasilievna Abramovich
DětiArkadij Abramovič
SídloLondýn
Moskva
Tel Aviv
Alma materMoskevská státní Kutafinova právnická akademie (MGJUA)
Ruská státní Gubkinova univerzita ropy a plynu
Profesepodnikatel, politik, poslanec Státní dumy a Ruský oligarcha
Náboženstvíjudaismus
OceněníŘád cti
Řád přátelství
CommonsRoman Abramovich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roman Arkaděvič Abramovič (rusky Роман Аркадьевич Абрамович, * 24. října 1966 Saratov, Sovětský svaz) je rusko-izraelský podnikatel židovského původu, filantrop, oligarcha a politik.

Je hlavním vlastníkem soukromé investiční společnosti Millhouse LLC a majitelem londýnského fotbalového klubu FC Chelsea. V letech 2000–2008 byl gubernátorem Čukotky. V roce 2021 jeho jmění podle časopisu Forbes činilo 14,5 miliardy amerických dolarů, což z něj dělalo vedle 142. nejbohatšího muže planety zároveň 2. nejbohatšího Izraelce, 11. nejbohatšího Rusa a nejbohatšího Portugalce (má občanství všech těchto tří států).[1]

Je považován za muže s dobrými vazbami na prezidenta Ruské federace Vladimira Putina a z tohoto důvodu byl v roce 2022 Velkou Británií zařazen na sankční seznam oligarchů v důsledku ruské invaze na Ukrajinu.[2]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Abramovič se narodil v Saratovu v Sovětském svazu, jeho rodiče byli aškenázští Židé. Oba rodiče mu zemřeli už v jeho dětství – matka na otravu krve, když mu byl jeden rok, a otec v jeho třech letech. O sirotka se pak staral jeho strýc, zaměstnaný v ropném průmyslu. Tak Abramovič blíže poznal svět ropy, který mu později přinesl jeho ohromné bohatství.

Počátky podnikání[editovat | editovat zdroj]

S podnikáním začínal Abramovič ještě v Sovětském svazu, na konci 80. let 20. století v době Gorbačovovy ekonomické reformy. Jak přesně přišel ke svému bohatství, se nikdy nechtěl podrobně zmiňovat. Oficiální verzí je, že začal obchodovat s ropnými produkty, měnami atd. Tehdy byl také stíhán za údajné zpronevěry a krádeže vlaků plných ropy. Nikdy mu však nic nebylo dokázáno. Je jisté, že hlavní podíl na jeho vzestupu měl vlivný boss 90. let v Rusku, podnikatel a politik Boris Berezovskij. Ten jej seznámil s tehdejším prezidentem Borisem Jelcinem, který potřeboval peníze, aby odvrátil pokusy komunistů o převrat. To se velice hodilo podnikavým lidem jako byl Abramovič, kteří Jelcinovi požadované peníze půjčovali a za to se stávali majiteli lukrativních podniků po celém Rusku.

Ústup z Ruska[editovat | editovat zdroj]

Abramovič se v roce 2000 stal gubernátorem Čukotky, kde investoval značné vlastní prostředky do rozvoje regionu a kde si ho místní lidé velice oblíbili. Úřad gubernátora zastával do roku 2008. Téhož roku v říjnu se stal předsedou čukotského regionálního parlamentu.[3]

Do té doby však byl v zahraničí stále známý pouze mezi znalci světa businessu. To se změnilo, když roku 2003 přesunul své aktivity do Anglie a koupil tehdy zadlužený fotbalový klub Chelsea FC.

Když na začátku nového tisíciletí najal experty ze švýcarské banky UBS, aby pro něj zmonitorovali všechny anglické kluby a určili, který z nich bude pro investici nejvhodnější, padlo hned několik alternativ. Nejdříve to byl jiný londýnský klub, a to Arsenal. Jeho poradci mu ale tvrdili, že i když by se jednalo nejspíše o nejvýhodnější nákup, klub není k prodeji, což, jak se později ukázalo, nebyla pravda. Další alternativou byl i Tottenham. Od této koupě ale upustil sám a nakonec se rozhodl pro Chelsea.[4]

Vzestup na Západě[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy Abramovič vstoupil do Chelsea, se klub utápěl v dluzích a nemohl útočit na anglický titul. To se však brzo změnilo. Abramovič klubu pomohl z dluhů a nakoupil posily z celého světa. Přivedl do mužstva trenéra Josého Mourinha. Po jeho odstoupení pro neshody s Abramovičem měl klub několik dalších trenérů. Abramovič stabilizoval celkovou situaci klubu. Zpočátku pumpoval do Chelsea obrovské peníze a odměnou mu byl vzestup Chelsea mezi fotbalovou elitu. V posledních letech však Abramovič přestal vydávat tolik peněz a snažil se klub dovést k finanční soběstačnosti. Kapitalizoval své pohledávky v Chelsea a tím klub prakticky oddlužil. Po mnohých zklamáních se dočkal vítězství svého klubu ve finále Ligy mistrů proti FC Bayern dne 19. května 2012 v Mnichově.

Koncem května 2018 přijal Abramovič občanství Izraele. Jako syn židovských rodičů má Abramovič podle izraelských zákonů nárok na občanství a pas tohoto státu.[5] Již v roce 2017 koupil Abramovič v Tel Avivu dům.[6] Tento Abramovičův překvapivý krok byl vysvětlován tím, že mu vláda Spojeného království neprodloužila investorské vízum, a to na základě nového předpisu, který požaduje přesné údaje držitelů těchto víz o původu jejich majetku.[7][8]

Vztahy s ruskými politiky[editovat | editovat zdroj]

Už v roce 1996 byl natolik blízkým přítelem Borise Jelcina, že na pozvání jeho rodině bydlel v bytě uvnitř Kremlu.[9]

Byl prvním člověkem, který Jelcinovi doporučil Vladimira Putina jako vhodného nástupce ve funkci ruského prezidenta.[10]

Putinovi, když byl ještě začínajícím předsedou vlády, pomáhal Abramovič s výběrem kandidátů na jednotlivé ministerské pozice.[11]

Putinův životopisec Chris Hutchins přirovnal vztah Putina a Abramoviče ke vztahu otce a jeho oblíbeného syna.[12] V Kremlu se Abramovičovi přezdívá „Pan A“.[13]

Podle amerických médií jsou tamní tajné služby přesvědčeny o tom, že Abramovič slouží Putinovi jako „poslíček“ zprostředkováváním finančních transakcí.

V roce 2022, v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu, byl Abramovič zařazen Velkou Británií na sankční seznam oligarchů.[2] K postihu se v následujících dnech přidala i Kanada a Evropská unie. Zároveň se však ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přimluvil za Abramoviče ve Spojených státech, aby měl možnost sehrát roli ve vyjednávání mezi Ukrajinou a Ruskem.

Když se ve dnech 3.–4. března 2022 účastnil mírových rozhovorů na ukrajinsko-běloruské hranici, údajně přežil pokus o otravu, jenž měl pravděpodobně sloužit jako varování od moskevských zastánců tvrdé linie odmítajících mírová jednání.[14]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Roman Abramovič je třikrát rozvedený a má sedm dětí.[1] Jeho manželkou byla Daša Žukovová.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Forbes World's Billionaires List – The Richest in 2021 [online]. Forbes, 2021-03-05 [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 
  2. a b Roman Abramovich sanctioned by UK
  3. Čukotčané se radují: Abramovič se vrací, Týden.cz, 22.10.2008
  4. ANGLICKALIGA.COM. Anglická Premier League [online]. 2020-11-09 [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  5. Der russische Oligarch Abramowitsch wird Israeli (Ruský oligarcha Abramovič se stal Izraelcem). Neue Zürcher Zeitung, [1], 28. května 2018 (německy).
  6. WANNER, Claudia: Roman Abramowitsch. Russischer Milliardär ist jetzt Israeli. (Ruský miliardář je nyní Izraelcem). Die Welt (Hamburk), [2], 29. května 2018 (německy).
  7. Warum Abramowitsch auf sein britisches Visum warten muss (Proč musí Abramovič čekat na svoje britské vízum). Neue Zürcher Zeitung, [3], 22. května 2018 (německy).
  8. Zavidujte ja graždanin! (Záviďte mi, já jsem občanem!). Novaja Gazeta, [4], 1. června 2018 (rusky).
  9. Levy, Adrian; SCOTT-CLARK, CATHY. He won, Russia lost. www.theguardian.com. 8 May 2004. Dostupné online [cit. 23 April 2010]. (anglicky) 
  10. SAKWA, Richard. The Crisis of Russian Democracy: The Dual State, Factionalism and the Medvedev Succession. [s.l.]: Cambridge University Press, 2011. (anglicky) 
  11. MIDGLEY, Dominic; HUTCHINS, Chris. Abramovich: The Billionaire from Nowhere. [s.l.]: Harper Collins Willow, 3 May 2005. ISBN 978-0-00-718984-7. (anglicky) 
  12. Inside the hidden world of Roman's empire. The Guardian. United Kingdom: 24 December 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Fricker, Martin. Roman Abramovich revealed: The dangerous world of Roman and Russia's oligarchs. The Daily Mirror. United Kingdom: 5 November 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  14. KOTOUČOVÁ, Ditta. Abramovič jednal v Moskvě i Kyjevě o míru. Po „sabotáži“ měl příznaky otravy. iDNES.cz [online]. 2022-03-28 [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]