São Paulo FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
São Paulo FC
Logo klubu
Logo klubu
Název São Paulo Futebol Clube
Přezdívka O Tricolor (Trikolóra)[1]
O Clube da Fé
Země BrazílieBrazílie Brazílie
Město Brazílie São Paulo
Založen 1930 (São Paulo da Floresta)[2]
1935 (São Paulo FC)
Domácí dres
Venkovní dres
Soutěž Campeonato Brasileiro Série A
2019
2020
6. (Campeonato Brasileiro Série A)
6. (Campeonato Paulista)
Stadion Estádio do Morumbi
Souřadnice
Kapacita 67 428[3]
Vedení
Trenér Fernando Diniz (od 2019)
Cuca (duben 2019 – září 2019)
Diego Aguirre (březen 2018 – listopad 2018)
… více na Wikidatech
Oficiální webová stránka
Údaje v infoboxu aktuální k 21. 11. 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

São Paulo Futebol Clube (zkratkou SPFC) je brazilský fotbalový klub z města São Paulo. Jeho rivaly jsou Corinthians, Palmeiras a Santos.

Klub byl založen v roce 1930, hraje na stadiónu Estádio Cícero Pompeu de Toledo o kapacitě 67 428 diváků.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce São Paulo FC, klub s názvem São Paulo da Floresta, vznikl 27. ledna 1930 zásluhou muže jménem Edgar Souza Aranha.[2]

São Paulo FC vznikl roku 1935 sloučením klubů Clube de Regatas Tietê a São Paulo da Floresta. Roku 1960 otevřelo São Paulo po devíti letech prací nový stadion Morumbi.[4] Ačkoli je jeho kapacita oficiálně maximálně 80 000 míst, roku 1977 byla rekordní návštěva v počtu 138 032 lidí. Když se v roce 1971 nově ustanovila národní liga Série A (zvaná Brasileirão), skončilo São Paulo na druhém místě za Atléticem Mineiro. První titul tým vybojoval roku 1977.

São Paulo se proslavilo v 90. letech, kdy pod trenérem Telê Santanou dvakrát získalo Pohár osvoboditelů (Copa Libertadores) – roku 1992 a v roce 1993. V obou letech navíc získalo Interkontinentální pohár, poté co roku 1992 porazilo Barcelonu a roku 1993 AC Milán.[4] V brazilské národní lize Brasileirão pak v roce 1993 narazili v semifinále na Palmeiras, ti však byli tentokráte úspěšnější. Následovaly roky ve středu národní ligy a v roce 1996 se Telê Santana s trénováním definitivně rozloučil.

Trenér Muricy Ramalho se musel vypořádat s odchodem jednoho ze strůjců předcházejících úspěchů, brankář Zetti, zamířil do Santosu. Ramalho vložil důvěru do mladého 24letého brankáře Rogéria Ceniho, kterému později umožnil zahrávat některé přímé kopy.[5] Ramalho klub sice opustil, Ceni si však nezvyklou roli podržel a São Paulo se znovu přihlásilo o slovo ve státní lize, kterou v letech 1998 a 2000 ovládlo. V roce 2001 se uspořádal nepravidelný turnaj týmů z Ria de Janeira a São Paula pojmenovaný Torneio Rio – São Paulo. Ceni už v roli kapitána vedl tým s hráči jako byli Kaká, Júlio Baptista nebo Luís Fabiano, ti všichni se zasadili o postup do finále, ve kterém napříč dvojutkáním vyhrálo São Paulo 6:3 proti Botafogu. V příštích letech se týmu vyhýbaly nejvyšší příčky, ale v roce 2003 si třetím místem v Brasileirão zajistil účast v Poháru osvoboditelů po 10 letech.[5] V následujícím ročníku nejprestižnější klubové soutěže v Jižní Americe se São Paulo stalo semifinalistou a soupeřem měl být kolumbijský klub Once Caldas, překvapení turnaje. Brankář Ceni se dopustil chyb, které soupeř využil a vyhrál.[5]

Další výhru v Poháru osvoboditelů si klub zajistil roku 2005, následně opanoval také Mistrovství světa klubů výhrou nad Liverpoolem 1:0.

Rivalita s Palmeiras[editovat | editovat zdroj]

Vzájemná rivalita São Paulo FC (SPFC) s Palmeiras má kořeny ve 40. letech, kdy bylo Palmeiras – klub založený italskými přistěhovalci – nuceno bránit se osočování z údajných vazeb na komunity ve fašistické Itálii, přičemž vedení Palmeiras za tím vidělo snahu konkurence ovlivňovat dění v zákulisí. Samotné derby se nazývá O Choque Rei a je považováno za třetí největší derby São Paula za derby obou klubů s Corinthians.[6]

První střet byl odehrán roku 1930 v rámci státní ligy São Paula – Campeonato Paulista – a dopadl remízou 2:2. São Paulo FC zprvu za svými sousedy zaostávalo, ve státní lize ale dosáhlo roku 1942 finále a za bouřlivé atmosféry konfrontovalo Palmeiras. Palmeiras byli nakonec úspěšnější, finále dokonce ani nebylo dohráno do konce, neboť hráči SPFC odešli kvůli kontroverzní penaltě na protest ze hřiště.[6] Rok nato SPFC uhrálo v závěru sezóny klíčovou remízu 0:0 s Palmeiras a svého soupeře a i Corinthians předběhlo a získalo titul na úkor těchto dvou hegemonů.[6]

São Paulo na svého rivala vyzrálo v rámci Poháru osvoboditelů, a to hned v několika případech. V ročníku 1974 na sebe tyto týmy narazily ve skupině této soutěže a São Paulo vyhrálo oba duely. V ročníku 1995 zastavilo São Paulo Palmeiras již v osmifinále a nakonec prohrálo až ve finále. Deset let na to překonali hráči SPFC vzdor Palmeiras znovu v osmifinále a tentokráte je nedokázali vyřadit ani pozdější soupeři. Ani v dalším roce se Palmeiras nevzmohlo na výhru v rámci kontinentálního měření sil a zhoršilo svoji bilanci se São Paulo FC na šest proher a dvě remízy v osmi zápasech celkově.[6]

Produktivním hráčem São Paula proti Palmeiras je Müller se 12 góly, jenž za SPFC nastupoval v 80. a raných 90. letech. Obranu SPFC naopak ohrožoval útočník Palmeiras Evair, který do jejich brány dopravil balón celkem devětkrát. Na přelomu století měli příznivci obou celků shodně za ikonu dvojici brankářů a zároveň klubistů. Zatímco za SPFC chytal Rogério Ceni, za Palmeiras pak Marcos.[6]

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Domácí[editovat | editovat zdroj]

  • Campeonato Brasileiro Série A (6): 1977, 1986, 1991, 2006, 2007, 2008
  • Campeonato Paulista (21): 1931, 1943, 1945, 1946, 1948, 1949, 1953, 1957, 1970, 1971, 1975, 1980, 1981, 1985, 1987, 1989, 1991, 1992, 1998, 2000, 2005

Mezinárodní[editovat | editovat zdroj]

Známí hráči[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://theculturetrip.com/south-america/brazil/articles/everything-you-need-to-know-about-sao-paulos-four-major-soccer-clubs/
  2. a b c d e Class of 2005 complete Tricolor Paulista treble. FIFA.com [online]. 2007-04-23 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Transfermarkt profil, cit. 2020-11-21
  4. a b https://www.britannica.com/topic/Sao-Paulo-FC
  5. a b c LAW, Joshua. Rogério Ceni: the goalkeeper who scored 132 goals. These Football Times [online]. 2019-07-26 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e No love lost in Sao Paulo. FIFA.com [online]. 2010-09-17 [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]