FC Porto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
FC Porto
Campo Constituição 2 (Porto).jpg
Název Futebol Clube do Porto
Přezdívka Dragões (Draci)[1]
Země PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Město Porto
Založen 28. září 1893[1]
Asociace Portugalsko FPF
Soutěž Portugalsko Primeira Liga
2019/20 1. místo
Stadion Estádio do Dragão, Porto
Souřadnice
Kapacita 50 033[2]
Vedení
Předseda Portugalsko Pinto da Costa
Trenér Portugalsko Sérgio Conceição
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 28[3]
Domácí trofeje 20× Portugalský pohár „Taça“
21× Portugalský Superpohár
Mezinárodní trofeje Liga mistrů UEFA
Evropská liga UEFA
Superpohár UEFA
Interkontinentální pohár
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 1986/1987 FC Porto
Zlatá medaile 2003/2004 FC Porto
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 2002/2003 FC Porto
Zlatá medaile 2010/2011 FC Porto
Pohár vítězů pohárů
Stříbrná medaile 1983/1984 FC Porto
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1987 FC Porto
Stříbrná medaile 2003 FC Porto
Stříbrná medaile 2004 FC Porto
Stříbrná medaile 2011 FC Porto

FC Porto (portugalsky: Futebol Clube do Porto) je profesionální portugalský fotbalový klub sídlící ve městě Porto, který působí v nejvyšší portugalské ligové soutěži Primeira Liga. Portský celek byl založen 28. září 1893, jako první z takzvané „Três Grandes“ (Velké trojky), kterou spolu s ním tvoří lisabonské týmy Benfica a Sporting, jeho zároveň největší soupeři. Dalším rivalem Porta je necelých 50 kilometrů vzdálený klub Braga.[4] Mezi příznivci je FC Porto známé pod přezdívkami Portistas („Porťané“) nebo Dragões („Draci“). Porto také patří k tradičním účastníkům Ligy mistrů UEFA, v hlavní soutěži si zahrálo už 23krát a pouze Real Madrid a FC Barcelona mají o jednu účast víc.[5] [pozn. 1]

Porto patří mezi nejúspěšnější portugalské týmy a před koncem sezóny 2019/20 mělo na kontě 28 ligových titulů od sezóny 1934/35, více jich má jen Benfica.[3] V počtu získaných mezinárodních trofejí lze Porto označit za nejúspěšnější portugalský klub. V mezinárodních soutěžích získal 7 trofejí – dvakrát trofej v Lize mistrů (1987 a 2004), dvakrát v Poháru UEFA/Evropské lize (2003 a 2011), dvakrát v Interkontinentálním poháru (1987 a 2004) a jednou v Evropském Superpoháru (1987).[6]

Porto je ve fotbalovém světě proslulé svojí schopností vyhlédnout si mladý talent (často z Jižní Ameriky) a později ho prodat několikanásobně dráž, než za kolik přišel.[7]

V době velkých úspěchů v letech 2002-2004 vedl klub slavný trenér José Mourinho a hrály v něm takové hvězdy, jako jsou Deco, Ricardo Carvalho, Paulo Ferreira, Maniche a další. Dalším velmi úspěšným trenérem v portské historii se stal André Villas-Boas, jenž v roce 2011 dovedl klub k vítězství v Evropské lize. V červnu 2011 Villas-Boas odešel do anglického klubu Chelsea FC.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klub Foot-Ball Club do Porto byl založen 28. září 1893 místním obchodníkem s portským vínem jménem António Nicolau d’Almeida, jehož zájem o fotbal vznikl při jeho cestách do Anglie.[6] Portugalským šampionem se stal prvně roku 1922, to se soutěž Campeonato de Portugal hrála vyřazovacím způsobem.[3]

V roce 2001 trénoval Porto Octávio Machado, který s týmem v srpnu 2001 získal portugalský superpohár po výhře 1:0 nad Boavistou.[8] Další rok v lednu Machada nahradil José Mourinho, tým totiž spadl na páté místo a navíc vypadl v domácím poháru.[9] Na jaře ve druhé skupině Ligy mistrů Porto neobstálo v konkurenci Realu Madrid, Panathinaikosu a Sparty a skončilo poslední, domácí ligu pak skončilo na třetím místě. Mourinho slíbil titul v další sezóně, načež vyhledal laciné posily jako byli Maniche, Nuno Valente a Paulo Ferreira.[10] V ročníku 2002/03 Porto vskutku vyhrálo titul s náskokem 11 bodů na Benficu.[11] Mužstvo spoléhalo na brazilského útočníka Derleie (a jeho partnera v útoku, 19letého Postigu) nebo zálohu ve složení DecoManicheCostinha.[10] Cesta Pohárem UEFA postavila Portu do cesty kluby jako Polonia Warszawa, Austria Wien, Lens a Denizlispor. Ve čtvrtfinále proti Panathinaikosu bylo Porto svědkem domácí prohry 0:1, v Řecku však Derlei zařídil dvěma brankami postup do semifinále proti Laziu.[10] Lazio Řím Roberta Manciniho v Portu nestačilo na domácí a prohrálo 1:4, o což se postarali Derlei (dvakrát), Postiga a Maniche.[12] Po remíze 0:0 v Itálii zamířilo Porto do finále. V Seville se Porto střetlo se Celticem o vítězství. Po deseti minutách se zranil Costinha, toho nahradil Pedro Emanuel, zápas pak „patřil“ Decovi, jenž byl u obou gólů prvních 90 minut. Díky němu oba Derlei a Aleničev poslali své mužstvo do jednogólového vedení, ale na obě branky zareagoval Henrik Larsson, zápas se tak prodlužoval. Byl to nakonec Derlei, kdo prodloužení ve 115. minutě rozhodl.[13]

Portugalský Superpohár svěřenci Mourinha vybojovali proti União de Leiria. Evropský Superpohár však po zápase s Portem získal AC Milán. Ve skupině Ligy mistrů Porto skončilo za Realem Madrid a postoupilo tak do osmifinále. První zápas doma proti Manchesteru United prohrávali domácí 0:1 gólem Fortuneho, útočník Porta Benni McCarthy ale otočil stav zápasu na 2:1. Soupeřův záložník Roy Keane obdržel červenou kartu za šlápnutí na brankáře Vítora Baíu.[14] Venku Porto prohrávalo 0:1 po gólu Paula Scholese, ale Costinhův gól v 90. minutě poslal do čtvrtfinále FC Porto.[15] Ve čtvrtfinále Porto vyzrálo na Lyon a postoupilo do semifinále, kde čekalo Deportivo La Coruña. Dvojutkání rozhodl jediný gól Derleie z penalty, klíčové bylo bránění Valeróna, o něhož se postaral Costinha.[10] Soupeřem ve finále bylo AS Monaco vedené Didierem Deschampsem, které ale nemělo k dispozici útočníka Ludovica Giulyho. Carlos Alberto poslal Porto do vedení, po 70. minutě dílo z protiútoků dokonali výhru 3:0 Deco a Aleničev. FC Porto podruhé v historii vyhrálo Ligu mistrů.[10]

Mezidobí[editovat | editovat zdroj]

V ročníku po Mourinhově odchodu se v klubu vystřídala trojice trenérů. Ten první, Luigi Del Neri byl dokonce vyhozen ještě před prvním soutěžním zápasem, když byl propuštěn pro nedochvilnost.[16] Ten druhý, Víctor Fernández, získal domácí superpohár proti Benfice,[8] proti Valencii v Superpoháru UEFA však neuspěl a prohrál 1:2. V únoru 2005 se stal trenérem José Couceiro, Porto ale nakonec skončilo druhé za Benficou.

Mezi roky 2006 až 2009 vedl Porto kouč Jesualdo Ferreira, který klub dovedl ke třem titulům v řadě, a k tomu přidal triumf v domácím poháru.

André Villas-Boas[editovat | editovat zdroj]

Začátkem června 2010 se stal trenérem 32letý André Villas-Boas, někdejší asistent Josého Mourinha.[17] Tým opírající se o ofenzivní hvězdy jako Hulk nebo Falcao vyhrál Primeira Ligu bez jediné porážky a s náskokem 21 bodů proti Benfice. Byl to 25. titul v dějinách klubu.[18] Ještě před začátkem sezóny stihl vyhrát domácí Superpohár proti Benfice (2:0).[8] V rámci Evropské ligy prošlo Porto skupinou „L“ bez porážky, v play-off vyřadilo týmy FC Sevilla, CSKA Moskva a a Spartak Moskva než narazilo na španělský Villarreal. První zápas na domácí půdě Porto zvládlo a vyhrálo 5:1, čtyřmi brankami se blýskl Falcaa a pátou přidal další Kolumbijec Fredy Guarín.[19] V portugalském finále Evropské ligy Porto porazilo Bragu 1:0.[20] Čtvrtou trofejí za sezónu byl domácí pohár, ve kterém Porto ve finále přehrálo 6:2 Guimarães.[21]

V červnu 2011 byl po pouhém roce oznámen jeho odchod.

Dominance Benficy[editovat | editovat zdroj]

Před sezónou 2015/16 posílil mužstvo brankář Iker Casillas z Realu Madrid.[22]

Během léta v roce 2017 se stal trenérem Porta jeho bývalý hráč Sérgio Conceição.

V ročníku 2019/20 se nepodařilo dostat přes předkolo do skupin Ligy mistrů. Porto v srpnu podlehlo ruskému Krasnodaru i přes úvodní výhru 1:0 na jeho půdě.[23] V základní skupině Evropské ligy Porto vybojovalo postup do šestnáctifinále, kde se střetlo s Leverkusenem. Po úvodní prohře 1:2 v Německu nestačili Portugalci na soupeře ani doma a prohráli 1:3.[24]

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

(1934/35, 1938/39, 1939/40, 1955/56, 1958/59, 1977/78, 1978/79, 1984/85, 1985/86, 1987/88, 1989/90, 1991/92, 1992/93, 1994/95, 1995/96, 1996/97, 1997/98, 1998/99, 2002/03, 2003/04, 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008/09, 2010/11, 2011/12, 2012/13, 2017/18, 2019/20)
  • Portugalský pohár „Taça“ ( 20× )
(1921/22, 1924/25, 1931/32, 1938/37, 1955/56, 1957/58, 1967/68, 1976/77, 1983/84, 1987/88, 1990/91, 1993/94, 1997/98, 1999/00, 2000/01, 2002/03, 2005/06, 2008/09, 2009/10, 2010/11)
  • Superpohár Cândido de Oliveira ( 21× )
(1981, 1983, 1984, 1986, 1990, 1991, 1993, 1994, 1996, 1998, 1999, 2001, 2003, 2004, 2006, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2018)

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

(1986/87, 2003/04)
(2002/03, 2010/11)
(1986,87)
(1987, 2004)

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k 1. březnu 2020[26]

Číslo Pozice Hráč
1 Španělsko B Iker Casillas (mimo kádr ze zdravotních důvodů)
2 Portugalsko O Tomás Esteves
3 Portugalsko O Pepe
4 Portugalsko O Diego Leite
5 Španělsko O Iván Marcano
7 Kolumbie Ú Luís Diaz
8 Portugalsko Z Romário Baró
9 Kamerun Ú Vincent Aboubakar
10 Japonsko Z Šoja Nakadžima
11 Mali Ú Moussa Marega
13 Brazílie O Alex Telles
16 Kolumbie Z Mateus Uribe
17 Mexiko Ú Jesús Corona
Číslo Pozice Hráč
18 Portugalsko O Wilson Manafá
19 Konžská demokratická republika O Chancel Mbemba
20 Kapverdy Ú Zé Luis
22 Portugalsko Z Danilo Pereira (kapitán)
25 Argentina O Renzo Saravia
24 Portugalsko Z Otávio
27 Portugalsko Z Sérgio Oliveira
29 Brazílie Ú Tiquinho Soares
31 Portugalsko B Diogo Costa
32 Argentina B Agustín Marchesín
49 Portugalsko Ú Fábio Silva
51 Senegal B Mouhamed Mbaye
77 Portugalsko Z Vítor Ferreira

Významní hráči[editovat | editovat zdroj]

Akademie / slavní fotbalisté[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[7]

Stadion[editovat | editovat zdroj]

FC Porto hraje na stadionu Estádio do Dragão,[2] přezdívaném "stadion Draka".[zdroj?] Tento stadion byl postaven k příležitosti Mistrovství Evropy ve fotbale konaném v Portugalsku v roce 2004. Byl otevřen 16. listopadu 2003 a nahradil předchozí stánek Estádio das Antas.[2] Estádio do Dragão má kapacitu 50 033 diváků a patří do třídy stadionů A.[2]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Aktuální v ročníku 2019/2020.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FC Porto [online]. UEFA.com, rev. 2018-02-15 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d The Stadium [online]. fcporto.pt [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d CLARO, Paulo. Portugal - List of Champions [online]. RSSSF, rev. 2019-09-26 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Porto and Braga take local rivalry to grand stage. UEFA.com [online]. 2011-05-15 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SAFFER, Paul. Champions League group stage records and statistics [online]. UEFA.com, 2019-12-11 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b BOYLAND, Patrick. PORTO: SOUTHERN EUROPE’S TALENT CONVEYOR BELT. These Football Times [online]. 2015-05-12 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b STAVROPOULOS, Vasileios. FC Porto: The world’s most efficient “Moneyball” football club. Statathlon [online]. 2018-04-13 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c CLARO, Paulo. Portugal - List of Super Cup Winners [online]. RSSSF, rev. 2019-08-05 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Mourinho ready for Porto challenge. UEFA.com [online]. 2002-01-23 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e FERGUSON, Ryan. JOSÉ MOURINHO: THE PORTO YEARS. These Football Times [online]. 2019-07-22 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Jorge Miguel Teixeira. Portugal 2002-03 [online]. RSSSF, 2004-07-22 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Spielbericht: 983307 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  13. Porto end Celtic's Uefa dream. BBC Sport [online]. 2003-05-21 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Porto 2-1 Man Utd. BBC [online]. 2004-02-25 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Man. United 1-1 Porto [online]. UEFA [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Porto dump coach Del Neri. BBC Sport [online]. 2004-08-07 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Villas-Boas accepts Porto chance. UEFA.com [online]. 2010-06-03 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ASHTON, Neil. My unbeaten season with Porto is better than Chelsea's European Cup win, says Spurs boss Villas-Boas. Daily Mail [online]. 2012-10-18 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Porto eyes the final after sinking Villareal. France24 [online]. 29-04-2011 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Europa League final: Porto 1-0 Braga. BBC [online]. 2011-05-18 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. CLARO, Paulo. Portugal - List of Cup Winners [online]. RSSSF, 2019-07-18 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Odkopli ho. Co dokáže slavný brankář Casillas bez Realu Madrid?. IDNES.cz [online]. 2015-07-14 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  23. FK Krasnodar 0 : 1 FC Porto. Eurofotbal.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  24. VEJDĚLEK, Martin. Leverkusen vyhrál i venku a hladce postupuje. Eurofotbal.cz [online]. 2020-02-27 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  25. FC Porto je po tretí raz za sebou portugalským majstrom, SME.sk, cit. 20. 5. 2013 (slovensky)
  26. https://www.transfermarkt.com/fc-porto/kader/verein/720

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]