João Vieira Pinto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
João Pinto
Pinto v roce 2012
Pinto v roce 2012
Osobní informace
Celé jméno João Vieira Pinto
Datum narození 19. srpna 1971 (48 let)
Místo narození Porto, Portugalsko
Výška 1,71 m
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice podhrotový útočník
Mládežnické kluby
1982–1983
1983–1988
Portugalsko Águias da Areosa
Portugalsko Boavista
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1988–1989
1990–1991
1991–1992
1992–2000
2000–2004
2004–2006
2006–2008
Portugalsko Boavista
Španělsko Atlético Madrileño
Portugalsko Boavista
Portugalsko Benfica
Portugalsko Sporting
Portugalsko Boavista
Portugalsko Braga
017000(4)
030000(9)
034000(8)
22000(64)
11500(28)
05700(11)
033000(3)
5060(127)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1987–1988
1988–1989
1989–1991
1991–1994
1991–2002
Portugalsko Portugalsko U16
Portugalsko Portugalsko U18
Portugalsko Portugalsko U20
Portugalsko Portugalsko U21
Portugalsko Portugalsko
1500(5)
220(11)
1800(3)
1600(5)
810(23)
Úspěchy
Mistrovství Evropy ve fotbale
Bronzová medaile 2000 Portugalsko
Mistrovství Evropy hráčů do 21 let
Stříbrná medaile 1994 Portugalsko U21
Mistrovství světa hráčů do 20 let
Zlatá medaile 1989 Portugalsko U20
Zlatá medaile 1991 Portugalsko U20
Mistrovství Evropy hráčů do 17 let
Stříbrná medaile 1988 Portugalsko U17
Další informace
Děti Tiago Pinto
Příbuzní Sérgio Pinto (mladší bratr)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k –
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k –
*** Trenérské působení aktuální k –
Některá data mohou pocházet z datové položky.

João Manuel Vieira Pinto (* 19. srpna 1971, Porto) je bývalý portugalský reprezentační fotbalista. Zpravidla hrál na postu podhrotového útočníka. Patřil k úspěšné zlaté portugalské generaci dále čítající Figa, Rui Costu, Fernanda Couta a další jména.[1][2] Na rozdíl od zmíněných ale nastupoval především za portugalské kluby. V letech 1992 až 2000 hrál v Benfice, v letech 2000 až 2004 za Sporting. Nastupoval rovněž za Boavistu a Bragu. Dvakrát se stal mistrem portugalské ligy, jednak s Benficou, a jednak se Sportingem.[3]

V evropských pohárech (Pohár UEFA a Liga mistrů) odehrál celkově 77 zápasů, v nichž vstřelil 16 branek.[4]

Se spoluhráči z portugalské reprezentace získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy 2000. Účastnil se rovněž mistrovství světa 2000 a mistrovství Evropy 1996. V národním týmu působil od roku 1991 do roku 2002 a odehrál celkem 81 utkání, v nichž vstřelil 23 branek.[5]

V letech 1992, 1993 a 1994 byl vyhlášen nejlepším portugalským fotbalistou.[6]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Už od dětství hrál Pinto fotbal za Boavistu.[1] V ročníku 1989/90 se vměstnal do prvního mužstva a odehrál 19 soutěžních zápasů, což spolu s povedenými výkony na juniorské reprezentační úrovni přivedlo zájem velkoklubů. V roce 1990 tak přestoupil do Atlética Madrid, kde též hrál jeho idol Paulo Futre. Ovšem ve španělském týmu nikdy neprorazil do prvního mužstva a po roce se vrátil do Portugalska, nazpět do Boavisty.[1]

Od roku 1992 do roku 2000 působil v lisabonské Benfice, kde získal mistrovský titul v sezóně 1993/94. Ve slavném klubu dostal přízvisko „Zlatý chlapec“.[7] V ročníku 1998/99 se Benfica dostala přes předkolo do hlavní skupinové části Ligy mistrů. V úvodním utkání na půdě německého Kaiserslauternu Pinta na pravém křídle uhlídal Axel Roos a v 65. minutě ho nahradil Poborský.[8] Benfica si odvezla prohru 0:1, v pátém skupinovém utkání proti německému týmu doma ale porážku oplatila a zvítězila 2:1. Pinto vstřelil jednu branku.[9] Prosadil se též ve druhém utkání proti PSV Eindhoven při výhře 2:1.[10] Benfica dále nepostoupila i díky tomu, že proti HJK Helsinki získala pouhý jeden bod.

Nechvalně proslulá byla jeho vzájemná nenávist s Paulinho Santosem z FC Porto, jejichž konflikty se přenesly i do reprezentace.[7]

Po Euru 2000 se upsal Sportingu, městskému rivalovi Benficy. V první sezóně se v mužstvu setkal s brankářem Peterem Schmeichelem nebo českým záložníkem Pavlem Horváthem, který o něm v rozhovoru prohlásil, že někdy chodil pozdě na tréninky, kvůli čemuž se dostával do sporů s kapitánem Ricardem Sá Pintem.[11] Pintovy výkony nebyly konzistentní, avšak ve druhé sezóně utvořil nebezpečný útočný tandem s brazilským forvardem Máriem Jardelem.[12] Sporting získal double – ligovou i pohárovou trofej.[1] V ročníku 2003/04 byl nejlépe placeným hráčem v portugalské lize.[2] V květnu v roce 2004 opustil Sporting jako volný hráč a měl namířeno do Kataru.[2]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

João Pinto debutoval v přátelském utkání (1:1) proti Lucembursku 12. října 1991 pod trenérem Carlosem Queirozem.[13] Mezi roky 1991 až 2002 odehrál celkově 81 reprezentačních utkání, vstřelil 23 gólů.[5]

ME 1996[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnil se Mistrovství Evropy 1996.[14]

ME 2000[editovat | editovat zdroj]

Během kvalifikace na mistrovství Evropy pomohl v říjnu 1998 dvěma brankami proti Slovensku v Bratislavě k venkovnímu vítězství 3:0.[15] V březnu 1999 vstřelil dvě branky proti Ázerbájdžánu při výhře 7:0.[16] V červnu 1999 vstřelil hattrick proti Lichtenštejnsku, Portugalsko vyhrálo 8:0.[16]

Trenér Humberto Coelho jej nominoval na Euro 2000 a Pinto se ukázal hned v úvodním utkání proti Anglii,[17] kdy hlavičkou v 38. minutě srovnal na 2:2 ještě před poločasovou přestávkou. Nuno Gomes ve druhé půli dokončil obrat z 0:2 na 3:2 pro Portugalsko.[18] Pinto byl v 75. minutě vystřídán Sérgio Conceiçãem. Útočná síla a volnost Pinta a jeho spoluhráčů jako Figo či Rui Costa se měla dále projevit v utkání proti Rumunsku.[19] Portugalsko však vyhrálo 1:0 až gólem Costinhy těsně před koncem utkání. Pinto odehrál od začátku 56 minut na levém křídle, poté jej opět vystřídal Conceição.[20] Ve třetím utkání skupiny proti Německu byl pouze na střídačce, Portugalsko vyhrálo 3:0. Po postupu přes Turecko se Portugalsko v semifinále střetlo s mistrem světa Francií. João Pinto zasáhl do utkání v 78. minutě, kdy vystřídal Rui Costu. Po 90 minutách byl stav 1:1, nastalo tedy prodloužení. To z penalty zlatým gólem rozhodl Zinédine Zidane.[21] Portugalsko tak získalo bronzové medaile.

MS 2002[editovat | editovat zdroj]

Pro Pinta bylo mistrovství světa 2002 v Jižní Koreji a v Japonsku jeho posledním reprezentačním šampionátem.[12] Ve druhém utkání proti Polsku odehrál 60 minut a v rozestavení 4–3–3 podporoval útočný trojzubec ve složení Conceição, Pauleta, Figo. Asistoval prvnímu gólu Paulety ve 14. minutě, který v tomto utkání zaznamenal hattrick. Po hodině jej trenér António Oliveira nahradil Ruiem Costou, který zpečetil konečnou výhru 4:0.[22] Ve třetím utkání proti Jižní Koreji byl po zákroku na Pak Či-songa ve 27. minutě vyloučen. Při odchodu ze hřiště měl uděřit do břicha rozhodčího Ángela Sáncheze.[23] Právě faulovaný Či-song nakonec rozhodl o výhře Koreje 1:0 a jejím postupu do osmifinále, zatímco Portugalsko bylo po druhé prohře ve skupině vyřazeno.[24]

Za incident s rozhodčím obdržel od organizace FIFA na základě videozáznamu okamžitý trest zákazu hraní ve všech soutěžích.[23] Finálním verdiktem byl zákaz hraní v mezinárodním fotbale po dobu 4 měsíců.[7]

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Boavista
Benfica Lisabon
Sporting Lisabon

Zdroje:[3][25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d TEJWANI, Karan. João Pinto: the other member of Portugal’s most famed generation. These Football Times [online]. 2018-09-24 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c BURNTON, Simon; BAKER, Mike. What became of the golden generation?. The Guardian [online]. 2004-05-29 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b João Manuel Vieira Pinto [online]. national-football-teams.com [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HAISMA, Marcel. "João" Manuel Vieira "Pinto" - Matches in European Cups [online]. RSSSF, rev. 2009-01-07 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b José Luis Pierrend. Portugal - Record International Players [online]. RSSSF, rev. 2020-02-26 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Rui Manuel Conceição Silva. Portugal - Footballer of the Year [online]. RSSSF, rev. 2019-12-05 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c PATTERSON, Dan. The 50 Most Intimidating Players in Soccer. Bleacher Report [online]. 2011-04-25 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. GERKE, Uli. 1. FC Kaiserslautern 1:0 Benfica Lissabon. Kicker [online]. 1998-09-16 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (německy) 
  9. Spielbericht: 979832 (SL Benfica 2:1 1. FC Kaiserslautern) [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  10. Spielbericht: 979825 (SL Benfica 2:1 PSV Eindhoven) [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  11. NEUMANN, Robert. Horváth vzpomíná na báječný rok ve Sportingu. V Portugalsku jsem vážil nejmíň v kariéře, říká. Sport.cz [online]. 2018-03-08 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  12. a b Portugal. The Guardian [online]. 2002-05-27 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Spielbericht: 2381924 (Luxembourg 1:1 Portugal) [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  14. Gwidon S. Naskrent. EURO 1996 [online]. RSSSF, rev. 2001-12-07 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Slovensko 0:3 Portugalsko [online]. Slovenský futbalový zväz [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  16. a b MORGAN, Richard. 25 Biggest Victories in European Championship Qualifying. Bleacher Report [online]. 2014-10-08 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Those Euro 2000 squads in full. The Guardian [online]. 2000-05-31 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. England crushed in five-goal classic. BBC [online]. 2000-06-13 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. England blame it on euphoria. The Guardian [online]. 2000-06-04 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Spielbericht: 935939 (Romania 0:1 Portugal) [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  21. Portugal 1 - 2 France. The Guardian [online]. 2000-06-28 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Portugal back on track. BBC [online]. 2002-06-10 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b HUGHES, Michael. Pinto banned after video shows punch on referee. The Guardian [online]. 2002-06-19 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Nine-man Portugal crash out. The Guardian [online]. 2002-06-14 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. João Pinto: Achievements [online]. transfermarkt [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu João Vieira Pinto ve Wikimedia Commons