Antonio Conte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonio Conte
Antonio Conte
Antonio Conte
Osobní informace
Celé jménoAntonio Conte
Datum narození31. července 1969 (53 let)
Místo narozeníLecce, Itálie Itálie
Výška178 cm
Hmotnost87 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový záložník (1985–2004)
Fotbalový trenér (2005–)
Současná funkceTrenér Flag of England.svg Tottenham
Mládežnické kluby*
1982–1985 Flag of Italy.svg Lecce
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1985–1991
1991–2004
Flag of Italy.svg Lecce
Flag of Italy.svg Juventus
08900(1)
2950(29)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1994–2000 Flag of Italy.svg Itálie 02000(2)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
2005–2006
2006
2007
2007–2009
2009–2010
2010–2011
2011–2014
2016–2018
2019–2021
2021–
Flag of Italy.svg Siena (asistent)
Flag of Italy.svg Arezzo
Flag of Italy.svg Arezzo
Flag of Italy.svg Bari
Flag of Italy.svg Atalanta
Flag of Italy.svg Siena
Flag of Italy.svg Juventus
Flag of England.svg Chelsea
Flag of Italy.svg Inter
Flag of England.svg Tottenham
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace
2014–2016 Flag of Italy.svg Itálie
Úspěchy
Mistrovství světa
Stříbrná medaile 1994 Itálie
Mistrovství Evropy
Stříbrná medaile 2000 Itálie
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 1995/96 Juventus
Stříbrná medaile 1996/97 Juventus
Stříbrná medaile 1997/98 Juventus
Stříbrná medaile 2002/03 Juventus
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 1992/93 Juventus
Stříbrná medaile 1994/95 Juventus
Stříbrná medaile 2019/20 Inter – trenér
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1994/95 Juventus
Zlatá medaile 1996/97 Juventus
Zlatá medaile 1997/98 Juventus
Zlatá medaile 2001/02 Juventus
Zlatá medaile 2002/03 Juventus
Zlatá medaile 2011/12 Juventus – trenér
Zlatá medaile 2012/13 Juventus – trenér
Zlatá medaile 2013/14 Juventus – trenér
Zlatá medaile 2020/21 Inter – trenér
1. anglická fotbalová liga
Zlatá medaile 2016/17 Chelsea – trenér
Anglický fotbalový pohár
Zlatá medaile 2017/18 Chelsea – trenér
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 1994/95 Juventus
Italský superpohár
Zlatá medaile 1995 Juventus
Zlatá medaile 1997 Juventus
Zlatá medaile 2002 Juventus
Zlatá medaile 2003 Juventus
Zlatá medaile 2013 Juventus - trenér
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k –
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k –
*** Trenérské působení aktuální k 5. května 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Conte (31. červenec 1969 Lecce, Itálie) je fotbalový trenér a bývalý italský fotbalový záložník. V listopadu 2021 se stal trenérem anglického klubu Tottenham Hotspur FC.[1]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1982 byl hráčem Lecce. Ve věku 16 let v roce 1986 hrál první utkání za dospělé a to v nejvyšší lize. V Lecce působil do listopadu 1991 a zažil zde sestupy do druhé ligy a také návraty mezi elitu.

Po 9 utkání v sezoně 1991/92 byl prodán za 7 miliard lir do Juventusu. Velice o něj stál tehdejší trenér Giovanni Trapattoni. V sezoně 1992/93 získal první evropský pohár a to pohár UEFA. Hrál tak skvěle že se dostal i do reprezentace. S příchodem nového trenéra Lippiho se stává středovým záložníkem, který dostává na starost černou práci. Získává první titul v lize a také pohár (double). K tomu poté získal ještě superpohár. V poháru UEFA ale prohrál ve finále s Parmou. V následující sezoně 1995/96 nastupuje i s kapitánskou páskou. I když ligu neobhájil, sezona díky vítězství v LM byl úspěšná.

Po odchodu Vialliho se stal kapitánem mužstva natrvalo.[2] Finále LM ještě odehrál třikrát, jenže vždy prohrál (1996/97, 1997/98, 2002/03). Poté ještě slavil čtyři tituly v lize (1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03) a tři vítězství v italském superpoháru (1997, 2002, 2003). I když skončit s fotbalem nemusel, protože Bianconeri stále o něj mělo zájem, rozhodl se v 35 letech skončit a začít trénovat. Za Bianconeri hrál 13 let do roku 2004. Za tuhle dobu odehrál celkem 419 (296 v Serii A) utkání a vstřelil 44 (29 v Serii A) branek a získal celkem 12 trofejí.

Hráčská statistika[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1985/86 Lecce Serie A 2 0 IP 0 0 - 0 0 2 0
1986/87 Serie B 0 0 IP 2 0 - 0 0 2 0
1987/88 Serie B 3 0 IP 2 0 - 0 0 5 0
1988/89 Serie A 19 0 IP 2 0 - 0 0 21 0
1989/90 Serie A 28 1 IP 1 0 - 0 0 29 1
1990/91 Serie A 28 0 IP 3 0 - 0 0 31 0
1991 Serie B 9 0 IP 0 0 - 0 0 9 0
1991/92 Juventus Serie A 14 0 IP 6 0 - 0 0 20 0
1992/93 Serie A 31 2 IP 6 0 UEFA 10 1 47 3
1993/94 Serie A 32 4 IP 1 0 UEFA 8 0 41 4
1994/95 Serie A 23 1 IP 4 0 UEFA 5 2 32 3
1995/96 Serie A 29 5 IP+IS 2+1 0 LM 9 2 41 7
1996/97 Serie A 6 0 IP 1 1 LM+ES+IP 3+0+0 0 10 1
1997/98 Serie A 28 4 IP+IS 6+1 1+1 LM 9 0 44 6
1998/99 Serie A 29+1[3] 4 IP+IS 2+0 0 LM 6 3 38 7
1999/00 Serie A 28 4 IP 2 1 Int.+UEFA 4+4 1+1 38 7
2000/01 Serie A 21 2 IP 2 1 LM 5 0 28 3
2001/02 Serie A 20 1 IP 5 0 LM 4 0 29 1
2002/03 Serie A 18 1 IP+IS 2+0 0 LM 7 0 27 1
2003/04 Serie A 16 1 IP+IS 4+0 0 LM 4 0 24 1
Celkově 296 29 - 45 5 - 78 10 419 44

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Za reprezentaci odehrál 20 utkání a vstřelil 2 branky. První utkání odehrál ve věku 24 let 27. května 1994 proti Finsku (2:0).[4] Dostal se do nominace na MS 1994 konané ve Spojených státech. Odehrál dva zápasy a s týmem se dostal do finále, kde podlehli Brazílii až na penalty.[5] První branku vstřelil do Dánské brány (2:1) 27. března 1999.[6] Další turnaj pro něj bylo ME 2000. Odehrál tři zápasy a vstřelil i branku. Znovu získává stříbrnou medaili po porážce z Francii (1:2) které skončilo díky vstřelení zlatýho gólu. [7] Poté se již v národním týmu neukázal.

Statistika na velkým turnajích[editovat | editovat zdroj]

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie MS 1994 Stříbrná medaile Čtvrtfinále 9. 7. Španělsko Španělsko 66 0 2:1[8]
Semifinále 13. 7. Bulharsko Bulharsko 34 0 2:1[9]
ME 2000 Stříbrná medaile 1 zápas ve skupině 11. 6. Turecko Turecko 90 1 2:1[10]
2 zápas ve skupině 14. 6. Belgie Belgie 90 0 2:0[11]
Čtvrtfinále 24. 6. Rumunsko Rumunsko 56 0 2:0[12]

Hráčské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Arezzo[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení hráčské kariéry pracoval Conte jako asistent trenéra pro Sienu po boku Luigi De Cania v sezoně 2005-06. V červenci 2006 byl jmenován trenérem Arezza v Serii B, ale po sérii neuspokojivých výsledků byl 31. října 2006 vyhozen. 13. března 2007 byl znovu povolán na koučování Arezza, ale nepřišlo žádné výrazné zlepšení. Později vedl tým k pěti po sobě jdoucím vítězství v řadě, ale nic z jeho práce nezabránilo sestupu Arezza do Serie C1.

Dále koučoval v Bari, Atalantě a Sieně.

Juventus[editovat | editovat zdroj]

22. května 2011 Giuseppe Marotta jmenoval Conteho jejich novým trenérem. Nahradil Luigiho Delneriho poté, co Luigi ukončil sezonu s Juventusem na 7. místě v tabulce. Očekávalo se, že Conte přivede Juventus k jejich návratu na špičku italské a evropské fotbalové scény. Očekávání bylo splněno hned v následující sezóně, kdy Conte usedl s Juventusem na italský trůn, a navíc s ním za celou sezónu neprohrál jediný ligový zápas. V tomto trendu pokračoval i následující sezóny. V červenci 2014 se rozhodl klub po třech vyhraných titulech v řadě opustit, a to údajně kvůli přestupové politice vedení Juventusu. Na jeho místě ho nahradil Massimiliano Allegri.[13]

Italská fotbalová reprezentace[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2014 se stal trenérem italské fotbalové reprezentace, kde vystřídal krajana Cesare Prandelliho, který na funkci rezignoval po neúspěšném Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[14]

Chelsea FC[editovat | editovat zdroj]

4. dubna 2016 londýnský klub Chelsea FC oznámil, že se Antonio Conte stane trenérem prvního týmu od sezóny 2016/17. Ke klubu, se kterým podepsal tříletý kontrakt, se připojil hned po skončení letního Mistrovství Evropy ve fotbale 2016.[15] V první sezóně na lavičce Chelsea senzačně vyhrál s týmem ligový titul. K jeho úspěchu vedla změna rozestavení po prohře s Arsenal FC (0:3) na 3-4-3. Po této změně vyhrála Chelsea 13 zápasů v řadě a její bodový náskok do konce sezony žádný tým nedohnal. Sezona 2017/2018 nezačala pro Chelsea pod vedením trenéra Antonia Conteho nejlépe, kdy nejprve prohrála nad Arsenalem ve finále Community Shield a následně v prvním mistrovském utkání utrpěla porážku na domácí půdě proti týmu Burnley 3:2. Poté se výkony Chelsea zvedly, avšak na trénera Conteho je ze strany medií neustále vyvíjen obrovský tlak. Může za to především historie klubu, kde vedení klubu nemělo s trenéry po drobných neúspěších trpělivost. Conte však odvedl s týmem skvělou práci a jeho svěřenci bojovali o umístění v Top 4, která zaručuje kvalifikaci do Ligy Mistrů v dalším ročníku.

Inter Milán[editovat | editovat zdroj]

Conte zamířil zpět do Itálie, aby v létě 2019 převzal trénování milánského Interu. Podepsal smlouvu na tři roky. Conte posílil tým o fotbalisty jako jsou Nicolò Barella, Valentino Lazaro, Stefano Sensi, dorazil také zkušený stoper Diego Godín. Za 80 milionů eur přišel z Manchesteru United útočník Romelu Lukaku a ze stejného týmu také další útočník Alexis Sánchez, ten však na hostování.[16] Do jeho plánů naopak nesedla dvojice Mauro Icardi a Radja Nainggolan, kteří posléze klub opustili. Před začátkem sezóny přešel na rozestavení 3-5-2 a úvodní šestici utkání v Serii A vyhrál.[16] To vůbec první, srpnové, dopadlo domácí výhrou 4:0 nad Lecce. Jeden gól vsítil Lukaku, který brzy utvořil nebezpečný tandem s Argentincem Lautarem Martínezem.[17]

Naopak úvodní utkání Ligy mistrů Inter zaváhal a doma se Slavií Praha jen remizoval 1:1, kdy až v nastaveném čase zachránil bod Barella.[18] Ve čtvrtém utkání na půdě Dortmundu vedli Conteho svěřenci 2:0 díky gólům Lautara Martíneze a Matíase Vecina, ale německé mužstvo otočilo na konečných 3:2.[19] V těžké skupině nakonec Inter v konkurenci Barcelony a Borussie Dortmund do osmifinále nepostoupil a obsadil třetí místo před Slavií zaručující alespoň jarní start v Evropské lize.[20]

V únoru nového roku se Inter Milán ligově střetl s AC Milán, městským rivalem. Ač se soupeř dostal do dvougólového vedení, během druhého poločasu se Nerazzurri vzmužili a vyhráli 4:2.[21]

Trenérská statistika[editovat | editovat zdroj]

Klubová[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Umístění Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Zápasy Výhry Remízy Prohry
2006/07 Arezzo Serie B 24 8 8 8 20. místo (sestup) IP 3 1 2 0 - - 0 0 0 0 - 27 9 10 8
2008 Bari Serie B 23 9 6 8 11. místo - 0 0 0 0 - - 0 0 0 0 - 23 9 6 8
2008/09 Serie B 42 22 14 6 1. místo (postup) IP 2 1 0 1 - - 0 0 0 0 - 44 23 14 7
2009/10 Atalanta Serie A 13 3 4 6 propuštěn v led. IP 1 0 0 1 - - 0 0 0 0 - 14 3 4 7
2010/11 Siena Serie B 42 21 14 7 2. místo (postup) IP 2 1 0 1 - - 0 0 0 0 - 44 22 14 8
2011/12 Juventus Serie A 38 23 15 0 Scudetto.svg IP 5 3 1 1 Stříbrná medaile - 0 0 0 0 - 43 26 16 1
2012/13 Serie A 38 27 6 5 Scudetto.svg IP+IS 4+1 3+1 1 1 Supercoppa Italiana.svg LM 10 5 3 2 - 53 35 10 8
2013/14 Serie A 38 33 3 2 Scudetto.svg IP+IS 2+1 1+1 0 1 Supercoppa Italiana.svg LM+EL 6+8 1+5 3+2 2+1 Semifinále 55 41 8 6
2016/17 Chelsea Premier League 38 30 3 5 Premier league trophy icon.png AP+ALP 6+3 5+2 0 1+1 Stříbrná medaile - 0 0 0 0 - 47 37 3 7
2017/18 Premier League 38 21 7 10 5. místo AP+ALP+AS 7+5+1 5+3 2+1+1 0+1 FA Cup.png LM 8 3 3 2 - 59 32 14 13
2019/20 Inter Serie A 38 24 10 4 Stříbrná medaile IP 4 2 1 1 Semifinále LM+EL 6+6 2+5 1+0 3+1 Stříbrná medaile 54 33 12 9
2020/21 Serie A 38 28 7 3 Scudetto.svg IP 4 2 1 1 Semifinále LM 6 1 3 2 - 48 31 11 6
Celkově 410 249 97 64 - - 51 30 10 11 - - 50 22 15 13 - 511 301 122 88

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Rok Národní tým Soutěž Umístění Statistika
Zápasy Výhry Remízy Prohry
2014–2015 Itálie Kvalifikace ME 2016 1. místo ve skupině 10 7 3 0
2016 ME 2016 Čtvrtfinále 5 3 1 1
2014–2016 Přátelské utkání - 10 4 3 3
Celkem 25 14 7 4

Trenérské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • 3x nejlepší trenér roku v Itálii (2012, 2013, 2014)
  • 1x Globe Soccer Awards (2013)
  • 1x nejlepší trenér v Anglii (2016/17)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Cavaliere OMRI BAR.svg Řád zásluh o Italskou republiku (12.7. 2000) z podnětu Prezidenta Itálie [22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Conte na italské Wikipedii.

  1. https://www.eurofotbal.cz/clanky/tottenham-ma-noveho-manazera-do-funkce-jmenoval-conteho-517727/
  2. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1996/09/05/il-futuro-gia-di-vieri.html
  3. play off
  4. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371560
  5. https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1994/reportaz/brazilie-italie-149191/
  6. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2379759
  7. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935961
  8. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936187
  9. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936191
  10. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935934
  11. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935941
  12. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935958
  13. Rozčílený Conte práskl v Juventusu dveřmi. Přichází Allegri [online]. Aktuálně.cz, 2014-07-16 [cit. 2014-07-16]. Dostupné online. 
  14. http://sport.sme.sk/c/7334005/antonio-conte-sa-stal-novym-trenerom-reprezentacie-talianska.html
  15. Conte novým manažerem Chelsea, chelsea-fc.cz
  16. a b MACKENZIE, Alasdair. How Antonio Conte has transformed Inter Milan into Serie A table toppers. inews.co.uk [online]. 2020-02-10 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Inter Milan 4-0 Lecce. BBC [online]. 2019-08-26 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Nesnáším styl fotbalu, který jsme proti Slavii hráli, bědoval Conte. Škriniar nechápal výkon. Česká televize [online]. 2019-09-18 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. 
  19. Borussia vstala z mrtvých. Hakimiho dva góly srazily Inter na kolena. Eurofotbal.cz [online]. 2019-11-05 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. 
  20. Inter lituje promarněné šance. Zasloužili jsme si víc, řekl kouč Conte. iDNES.cz [online]. 2019-12-11 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. 
  21. Inter - AC Milán 4:2 Inter otočil milánské derby s AC a vede italskou ligu. Sport.cz [online]. 2020-02-09 [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. 
  22. https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/87470

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Trenér italské fotbalové reprezentace
Předchůdce:
Cesare Prandelli
2014–2016
Antonio Conte
Nástupce:
Gian Piero Ventura