Angelo Peruzzi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Angelo Peruzzi
Angelo Peruzzi.JPG
Osobní informace
Celé jménoAngelo Peruzzi
Datum narození16. února 1970 (51 let)
Místo narozeníViterbo, Itálie Itálie
Výška180 cm[1]
PřezdívkaOrsone
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozicebrankář
Současná funkceasistent trenéra UC Sampdoria
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1986–1989
1989–1990
1990–1991
1991–1999
1999–2000
2000–2007
AS Řím
Hellas Verona
AS Řím
Juventus Turín
Inter Milán
Lazio Řím
13 (0)
29 (0)
3 (0)
208 (0)
33 (0)
192 (0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1989–1992
1995–2006
Itálie U21
Itálie
10 (0)
31 (0)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 2006 Itálie
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 1995/1996 Juventus FC
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1992/1993 Juventus FC
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1996 Juventus FC
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 1996 Juventus FC
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1994/1995 Juventus FC
Zlatá medaile 1996/1997 Juventus FC
Zlatá medaile 1997/1998 Juventus FC
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2003/2004 SS Lazio
Italský superpohár
Zlatá medaile 1995 Juventus FC
Zlatá medaile 1997 Juventus FC
Zlatá medaile 2000 Lazio Řím
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 20. března 2011
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 20. března 2011
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Angelo Peruzzi (* 16. února 1970, Viterbo, Itálie) je bývalý italský fotbalista, který hrál na pozici brankáře. Kariéru ukončil v Laziu Řím, předtím hrál v Interu Milán, Juventusu Turín i AS Řím. Rovněž hrál v italské reprezentaci, s níž vyhrál mistrovství světa.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po působení v AS Řím a Hellas Veroně se roku 1991 upsal turínskému Juventusu, kde se brzy stal brankářskou jedničkou a nahradil tak Stefana Tacconiho. Ve dresu „Juve“ debutoval dne 12. února 1992 v zápase Coppa Italia proti rivalovi Interu Milán. Peruzzi udržel čisté konto, čímž pomohl k výhře 1:0.[2]

Pomohl k zisku Poháru UEFA v ročníku 1992/93. Juventus se v osmifinále utkal též se Sigmou Olomouc, ve finálovém dvojzápase dvakrát porazil Borussii Dortmund 3:1 a 3:0.

V ročníku 1994/95 jeho výkony pomohly k zisku ligového titulu. V dalším ročníku Serie A 1995/96 se Juventus musel sklonit před novým vítězem ligy v podobě AC Milán. Peruzzi ale sehrál významnou roli při výhře v Lize mistrů. V 21. minutě podržel tým zákrokem proti střele „Kikiho“ Musampy.[3] Ve finálovém penaltovém rozstřelu vychytal kopy Edgara Davidse a Sonnyho Silooye.[4]

V ročníku 1996/97 opět Bianconeri vychytal další ligový titul. Ligu mistrů obhajující Juventus dokráčel opět do finále, kde Peruzzi nedokázal zabránit Dortmundu ve výhře nad Bianconeri 3:1.

Roku 1999 opustil Juventus a odešel do konkurenčního Interu, který právě opustil brankář Gianluca Pagliuca. Podepsal čtyřletý kontrakt, přestupová částka činila 9,5 milionu liber.[5] Peruzzi tu vydržel jen jedinou sezónu, poté přestoupil do Lazia Řím, kde setrval až do konce kariéry a se kterým stihl vyhrát Coppu Italia v sezóně 2003/04.

Poslední klubový zápas odehrál za Lazio Řím 20. května 2007.[6]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Peruzzi poprvé vstoupil do brány italské reprezentace 25. března 1995, kdy jej trenér Arrigo Sacchi nasadil do kvalifikačního zápasu proti Estonsku, který Italové vyhráli 4:1.[7] Následně odchytal i další zápasy úspěšné kvalifikace a byl nominován na Mistrovství Evropy 1996. Ačkoli trenéra Sacchiho nahradil Cesare Maldini, Peruzzi si vysloužil také jeho důvěru před Gianlucou Pagliucou z Interu Milán.[8] V prvním zápase s Ruskem jednou inkasoval, Italové však vyhráli 2:1. Ve druhém zápase neodvrátil prohru 1:2 s reprezentací ČR, za kterou se prosadili Nedvěd s Bejblem.[9] Po remíze 0:0 proti Německu Italové na turnaji skončili.

Peruzziho náchylnost ke zraněním jej připravila o MS 1998, kde jej na postu brankářské jedničky zastoupil Pagliuca. Na ME 2000 o dva roky později zase odmítl pozici třetího brankáře.[10] Na dalším evropském šampionátu v roce 2004 se ale v roli 3. brankáře objevil. Dva roky na to se jako náhradní brankář zúčastnil Mistrovství světa 2006, kde Itálie získala zlaté medaile.

V brance italské reprezentace nastoupil celkem v 31 utkání. Největším úspěchem je vyhrané mistrovství světa 2006 v Německu.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Itálie

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • 3× nejlepší brankář Serie A (1997, 1998, 2007)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]