Siniša Mihajlović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Siniša Mihajlović
Trenér Fiorentiny
Trenér Fiorentiny
Osobní informace
Datum narození20. února 1969
Místo narozeníVukovar, Jugoslávie
Datum úmrtí16. prosince 2022 (ve věku 53 let)
Místo úmrtíŘím, Itálie
Výška185 cm
Hmotnost78 kg
PřezdívkaMiha
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový záložník (1986–2006)
Fotbalový trenér (2006–2022)
Mládežnické kluby
1984–1986 Borovo
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1986–1988
1988–1990
1990–1992
1992–1994
1994–1998
1998–2004
2004–2006
Borovo
Vojvodina
Crvena zvezda
Řím
Sampdoria
Lazio
Inter
03700(4)
0730(19)
03800(9)
05400(1)
1100(12)
1260(20)
02500(5)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1991
1994–2002
2003
Jugoslávie
Jugoslávie
Srbsko a Černá Hora
0400(0)
580(10)
0100(0)
Trenérská kariéra
Roky Klub
2006–2008
2008–2009
2009–2010
2010–2011
2012–2013
2013–2015
2015–2016
2016–2018
2019–2022
Inter (asistent)
Boloňa
Catania
Fiorentina
Srbská reprezentace
Sampdoria
Milán
Turín
Boloňa
Úspěchy
Mistrovství Evropy U21
Stříbrná medaile 1990 Jugoslávie U21
Pohár PMEZ
Zlatá medaile 1990/91 Crvena zvezda
Pohár PVP
Zlatá medaile 1998/99 Lazio
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1991 Crvena zvezda
Zlatá medaile 1999 Lazio
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 1991 Crvena zvezda
Jugoslávská fotbalová liga
Zlatá medaile 1988/89 Vojvodina
Zlatá medaile 1990/91 Crvena zvezda
Zlatá medaile 1991/92 Crvena zvezda
Italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1999/00 Lazio
Zlatá medaile 2005/06 Inter
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2003/04 Lazio
Zlatá medaile 2004/05 Inter
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Siniša Mihajlović (srbsky Синиша Михајловић; 20. únor 1969, Vukovar, Jugoslávie16. prosinec 2022, Řím, Itálie) byl srbský fotbalový obránce romského původu.[1] Narodil se ve Vukovaru, vyrůstal v Borovo Naselje.[2]

Během kariéry jej provázely kontroverzní incidenty včetně rasistického urážení soupeře, plivnutí na soupeře nebo nacionalistické názory a sympatie k Arkanovi (vlastním jménem Željko Ražnatović), jenž byl velitelem Srbské dobrovolnické gardy.[2]

Mihajlović byl znám jako vynikající střelec přímých volných kopů.[3] Drží rekord v počtu vstřelených branek (27) z přímých kopů v rámci italské nejvyšší ligové soutěže, Serie A.[4]

Patří mezi několik málo fotbalistů, kteří ve své aktivní kariéře nastupovali jak za AS Řím, tak za Lazio Řím. Oba římské kluby provází velká vzájemná rivalita.[4]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Klubová[editovat | editovat zdroj]

Na klubové úrovni hrál za NK Borovo (1986–1988), FK Vojvodina Novi Sad (198891), Červenou hvězdu Bělehrad (199192), Řím (199294), Sampdorii (199498) a Lazio (19982004). V roce 2004 přestoupil spolu s kamarádem Robertem Mancinim do Interu Milán.

Jeho největším úspěchem byla výhra v PMEZ (později Liga mistrů) s Červenou hvězdou Bělehrad v roce 1991. Ve finále klub porazil Olympique Marseille na penalty, přičemž Mihajlović byl jedním ze střelců. V semifinále proti Bayernu Mnichov střelil důležitý gól z přímého kopu. Mihajlović byl také součástí týmu Červené hvězdy při výhře Interkontinentálního poháru, kdy zdolali Colo-Colo 3:0.

Bělehradský celek rovněž dokráčel do finále Jugoslávského poháru, kde ale podlehl Hajduku Split.[5] Mihajlović obdržel červenou kartu za potyčku s Igorem Štimacem. Oba hráči se takřka o dvacet let později setkali v kvalifikačním utkání mezi Chorvatskem a Srbskem, ovšem už v roli trenérů svých národních týmů.[5]

Řím[editovat | editovat zdroj]

Čerstvý trenér římského klubu AS Řím Vujadin Boškov měl zájem na získání Mihajloviće, který během dvou let pomohl týmu umístit se na 10. (1992/93) a 7. místě (1993/94).[6] V italské lize nastoupil celkově k 54 zápasům, a to buď na levém kraji obrany nebo na levém kraji zálohy. Stal se součástí tažení Pohárem UEFA v sezóně 1992/93, kde Římané postoupili do čtvrtfinále. Proti Borussii Dortmund se trefil „typicky“ z přímého kopu, ale jeho gól nestačil na postup.[4]

Sampdoria[editovat | editovat zdroj]

Od léta 1994 působil v Sampdorii Janov pod trenérem Svenem-Göranem Erikssonem.[6] Během čtyř let nastupoval pravidelně a pomohl dosáhnout semifinále Poháru vítězů pohárů v ročníku 1994/95. Stopku janovskému týmu vystavil londýnský Arsenal.[6]

Lazio[editovat | editovat zdroj]

Během léta 1998 posílil Mihajlović římský celek SS Lazio, jehož ambiciózní prezident Sergio Cragnotti skládal nadějné mužstvo s hráči jako Pavel Nedvěd a Marcelo Salas.[7] Ligová sezóna 1998/99 skončila druhým místem. Mihajlović zaznamenal 8 gólů ve 30 zápasech Serie A, z toho tři góly v prosinci 1998 proti Sampdorii Janov (nakonec výhra 5:2).[8] Během tohoto utkání proti svému bývalému týmu vstřelil hattrick, všechny tři góly navíc padly z přímého kopu. Jediným dalším hráčem, kterému se něco takového povedlo v italské lize byl Beppe Signori, rovněž hrající za Lazio.[9] Lazio dosáhlo finále vůbec posledního ročníku Poháru vítězů pohárů, jenž se 19. května 1999 odehrálo na stadionu Villa Park a kde se Lazio střetlo s RCD Mallorca. Italský celek vyhrál 2:1, Mihajlović hájil zadní řady po boku Favalliho, Nesty a Pancara.[10]

V srpnu 1999 odehrál celé utkání Superpoháru UEFA proti Manchesteru United, který Lazio díky gólu Salase vyhrálo 1:0. Mihajlović nastoupil ve stoperské dvojici s Nestou.[11] Další ligovou sezónu 1999/00 načali svěřenci Svena-Görana Erikssona třemi výhrami a jednou remízou. V 5. kole proti AC Milán jeho rohový kop našel Diega Simeoneho, nakonec se urodila remíza 4:4.[12] Během 26 ligových utkání tentokráte zaznamenal šest gólů a navíc získal svoje první Scudetto – italský mistrovský titul.

V ročníku 2000/01 se Mihajlović zúčastnil skupinové fáze Ligy mistrů, kde Lazio poměřilo síly se Šachtarem Doněck, Spartou Praha a Arsenalem. Při utkání proti Arsenalu v říjnu 2000 se měl dopustit rasistických urážek na adresu Patricka Vieiry, francouzského záložníka černé pleti.[2] Mihajlović měl svého soupeře nazvat „černou opicí“, naopak Vieira ho měl nazvat cikánem.[2][13] Mihajlović se k rasistickým urážkám přiznal,[14] následně byl fotbalovou organizací UEFA potrestán, nesměl tedy odehrát dvě utkání evropských pohárů a navíc mu hrozil trest odnětí svobody až na dobu tří let.[15]

Sezónu 2003/04 zakončilo Lazio na šestém místě. Na konci listopadu 2003 se mu nepovedl zápas se Sienou, která doma Lazio porazila 3:0.[16] Na začátku listopadu byl nasazen do základní sestavy proti Chelsea, avšak Lazio doma na anglického soupeře nestačilo a prohrálo 0:4. Mihajlović dal vzpomenout na incident s Vieirou – tentokráte plivl na soupeřova útočníka Adriana Mutua a vedle toho měl na zemi ležícího Rumuna nakopnout. Rozhodčí si situace nevšiml, Mihajlović byl ale ve druhém poločase vyloučen po zákroku na irského útočníka Damiena Duffa.[17]

Inter[editovat | editovat zdroj]

Ve věku 35 let odešel jako volný hráč do Interu, kde se znovu setkal s koučem Robertem Mancinim.[18] Zpočátku dostával přednost v základu před Marcem Materazzim, zejména v sezóně 2004/05[19] Na jaře proti Lecce pomohl ve 27. kole k výhře 2:1, když jeho rohový kop našel Córdobu a ten hlavičkou přesně zacílil do soupeřovy brány.[20] Ve 32. kole na půdě Juventusu byl u výhry 1:0, která zdramatizovala souboj o titul.[21] V závěru vyhroceného derby se urodil incident, kdy útočník Juventusu Zlatan Ibrahimović udeřil Mihajloviće hlavou a k tomu udeřil navíc ještě Ivána Córdobu.[22][23] Juventus nakonec titul přece jen získal, Inter Milán skončil třetí za městským rivalem AC Milán.

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Mihajlović odehrál 63 zápasů ve kterých střelil 9 gólů za reprezentaci Jugoslávie resp. Srbska a Černé Hory. Hrál i na Euru 2000 a na Mistrovství světa v roce 1998.[24]

Na evropském turnaji EURO 2000 neprožil dobrý zápas proti Slovinsku, jeho chyba totiž předcházela gólu Zlatka Zahoviče na 2:0. Po faulu na Sašu Udoviče navíc obdržel druhou žlutou kartu a musel opustit hřiště. Jugoslávie nakonec vyrovnala a utkání dopadlo nerozhodně 3:3.[25] Jugoslávie nakonec prošla do čtvrtfinále, kde ale nestačila na Nizozemce.

Trenérská[editovat | editovat zdroj]

V letech 2012 až 2013 vedl srbské národní mužstvo. Reprezentaci převzal v květnu 2012 a jeho cílem měla být kvalifikace na MS 2014, které se mělo hrát v Brazílii.[26] Ve skupině o světový šampionát čelilo Srbsko Chorvatsku, Makedonii, Belgii, Skotsku a Walesu. Mihajlović již neměl k dispozici dlouholeté opory Dejana Stankoviće a Nemanju Vidiće, kteří oba ukončili reprezentační kariéry.[26]

V průběhu března vedl Srbsko proti favorizovanému Chorvatsku, které mělo k dispozici hráče jako Luka Modrić, Mario Mandžukić a Vedran Ćorluka.[5]

V červnu 2018 se domluvil na angažmá ve Sportingu Lisabon. Portugalský celek prožíval neúspěšné a turbulentní období, během kterého fanoušci napadli hráče i klubové zaměstnance. Vedení následně odvolalo Mihajloviće devět dní po jeho nástupu do funkce.[27]

Na konci ledna 2019 se vrátil na pozici trenéra v Bologni, kde po sérii špatných výsledků odvolali Filippa Inzaghiho. Mihajlović klub vedl už v ročníku 2008/09.[28] Odtud byl propuštěn počátkem září 2022, po třech a půl letech působení, když Boloňa získala tři body z prvních pěti utkání v Serii A 2022/23.[29]

Přestupy[editovat | editovat zdroj]

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1988/89 Vojvodina 1. liga 31 4 JP ? ? 0 0 31 4
1989/90 1. liga 28 11 JP ? ? PMEZ 2 1 30 12
1990/91 1. liga 14 4 JP ? ? 0 0 14 4
Celkem za Vojvodinu 73 19 - ? ? - 2 1 75+ 20+
1991 Crvena zvezda 1. liga 14 1 JP ? ? PMEZ 5 1 19 2
1991/92 1. liga 24 8 JP ? ? PMEZ+SP+IP 10+1+1 5+0+0 36 13
Celkem za Crvena zvezda 38 9 - ? ? - 17 6 55+ 15+
1992/93 Řím Serie A 29 1 IP 7 5 PU 5 1 41 7
1993/94 Serie A 25 0 IP 3 0 0 0 28 0
Celkem za Řím 54 1 - 10 5 - 5 1 69 7
1994/95 Sampdoria Serie A 25 3 IP+IS 2+1 0+1 PVP 6 1 34 5
1995/96 Serie A 30 4 IP 2 0 0 0 32 4
1996/97 Serie A 28 2 IP 1 0 0 0 29 2
1997/98 Serie A 27 3 IP 4 1 PU 2 0 33 4
Celkem za Sampdorii 110 12 - 10 2 - 8 1 128 15
1998/99 Lazio Serie A 30 8 IP+IS 4+1 1+0 PVP 9 0 44 9
1999/00 Serie A 26 6 IP 7 4 LM+ES 12+1 3+0 46 13
2000/01 Serie A 18 4 IP+IS 2+1 1+1 LM 8 2 29 8
2001/02 Serie A 6 0 IP 2 0 LM 2 0 10 0
2002/03 Serie A 21 1 IP 1 0 PU 6 0 28 1
2003/04 Serie A 25 1 IP 6 0 LM 5 1 36 2
Celkem za Lazio 126 20 - 24 7 - 43 6 193 33
2004/05 Inter Serie A 20 4 IP 6 1 LM 4 0 30 5
2005/06 Serie A 5 1 IP+IS 5 0 LM 3 0 13 1
Celkem za Inter 25 5 - 11 1 - 7 0 43 6
Celkově 426 66 - 55+ 15+ - 82 15 563+ 96+

Trenérské[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Umístění Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Zápasy Výhry Remízy Prohry
2008/09 Boloňa Serie A 21 4 8 9 nastoupil v lis., propuštěn v dub. IP 1 0 0 1 0 0 0 0 22 4 8 10
2009/10 Catania Serie A 23 9 9 5 nastoupil v pro. 15. místo IP 2 1 0 1 0 0 0 0 25 10 9 6
2010/11 Fiorentina Serie A 38 12 15 11 9. místo IP 3 2 0 1 0 0 0 0 41 14 15 12
2011 Serie A 10 3 3 4 propuštěn v lis. IP 1 0 0 1 0 0 0 0 11 3 3 5
Celkem za Fiorentinu 48 15 18 15 - - 4 3 0 1 - - 0 0 0 0 - 52 18 18 16
2013/14 Sampdoria Serie A 26 10 6 10 nastoupil v lis. 12. místo IP 2 1 0 1 0 0 0 0 28 11 6 11
2014/15 Serie A 38 13 17 8 7. místo IP 3 2 0 1 0 0 0 0 41 15 17 9
Celkem za Sampdorii 64 23 23 18 - - 5 3 0 2 - - 0 0 0 0 - 69 26 23 20
2015/16 Milán Serie A 32 13 10 9 propuštěn v dub. IP 6 6 0 0 0 0 0 0 38 19 10 9
2016/17 Turín Serie A 38 13 14 11 9. místo IP 4 3 0 1 0 0 0 0 42 16 14 12
2017 Serie A 19 5 10 4 propuštěn v pro. IP 4 3 0 1 0 0 0 0 23 8 10 5
Celkem za Turín 57 18 24 15 - - 7 5 0 2 - - 0 0 0 0 - 64 23 24 17
2019 Boloňa Serie A 17 9 3 5 nastoupil v led., 10. místo IP 0 0 0 0 0 0 0 0 17 9 3 5
2019/20 Serie A 38 12 11 15 12. místo IP 2 1 0 1 0 0 0 0 40 13 11 16
2020/21 Serie A 38 10 11 17 12. místo IP 2 1 0 1 0 0 0 0 40 11 11 18
2021/22 Serie A 38 12 10 16 13. místo IP 1 0 0 1 0 0 0 0 39 12 10 17
2022 Serie A 5 0 3 2 propuštěn v září IP 1 1 0 0 0 0 0 0 6 1 3 2
Celkem za Boloňu 157 47 46 63 - - 7 3 0 4 - - 0 0 0 0 - 164 50 46 68
Celkově 380 125 130 125 - - 31 21 0 10 - - 0 0 0 0 - 412 146 130 136

Národní tým Srbska vede od 21. května 2012. Po neúspěšném tažení v kvalifikaci na MS jej 23. listopadu 2013 opouští.

Rok Národní tým Soutěž Umístění Statistika
Zápasy Výhry Remízy Prohry
2012+2013 Srbsko Kvalifikace MS 2014 3. místo ve skupině 10 4 2 4
2013+2014 Přátelské utkání - 9 3 2 4
Celkově 19 7 4 8

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Hráčské[editovat | editovat zdroj]

Národní[editovat | editovat zdroj]

Vojvodina: 1988/89
Crvena zvezda: 1990/91, 1991/92

Lazio: 1999/00
Inter: 2005/06

Lazio: 1999/00, 2003/04
Inter: 2004/05, 2005/06

Lazio: 1998, 2000
Inter: 2005

Kontinentální[editovat | editovat zdroj]

Crvena zvezda: 1990/91

Crvena zvezda: 1991

Lazio: 1998/99

Lazio: 1999

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Trenérské[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • 1× Srbský trenér roku (2019)
  • 1x trenér roku FIGC (2019)
  • Uveden do Italské fotbalové síně slávy (2022-im memorian)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Čestné občanství města Boloňa (2020)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCOTT, Matt; TRAYNOR, Ian. Is this the nastiest man in football?. The Guardian [online]. 2003-11-06 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d MACDONALD, Hugh. Sinisa Mihajlovic: A history of violence. Herald Scotland [online]. 2012-09-06 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WOO, Jonathan. World Football: Ranking the Top 10 Long Free Kick Specialists of All-Time. Bleacher Report [online]. 2011-05-03 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Siniša Mihajlovic. Forza Italian Football [online]. 2012-03-03 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c JAKOUBEK, Jiří. Chorvatsko vyzve Srbsko. Vzpomínky na válku probouzí dávné emoce. Lidovky.cz [online]. 2013-03-21 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  6. a b c ALKATIRI, Ali. The Bomber of Borovo !. LazioLand.com [online]. 2011-05-20 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. BUTLER, Josh. Claudio López: the little giant who remains one of his generation’s most underrated forwards. These Football Times [online]. 2019-07-10 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Spielbericht: 2214324 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  9. PRICKETT, Peter. The five heroes who scored three free-kicks in a single game. These Football Times [online]. 2018-07-31 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Spielbericht: 990361 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  11. Spielbericht: 986537 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  12. NEWMAN, Blair. How Sven-Göran Eriksson’s Lazio won the great Serie A title race of 1999/2000. These Football Times [online]. 2019-04-18 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Drei Jahre Haft für Mihajlovic?. Spiegel.de [online]. 2000-12-22 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (německy) 
  14. INGLE, Sean. Mihajlovic: Vieira called me a 'gypsy shit'. The Guardian [online]. 2000-10-19 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. AGNEW, Paddy. Footballer faces jail over racist insults during match. The Guardian [online]. 2000-12-23 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Inter hit back to humble champions Juve. China Daily [online]. 2003-11-30 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Mutu condemns Mihajlovic. BBC [online]. 2003-11-05 [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Mihajlovic follows Mancini to Inter. UEFA.com [online]. 2004-07-30 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Mihajlovic ne ha proprio per tutti. Gazzetta.it [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (italsky) 
  20. Late Adriano penalty gives Inter victory. China Daily [online]. 2005-03-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Spielbericht: 27845 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  22. Zlatan admits slapping opponent 'an error'. thelocal.se [online]. 2012-02-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Zlatan förolämpades av Mihajlovic. expressen.se [online]. 2005-04-23 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (severosámsky) 
  24. Mihajlovic to the rescue. BBC [online]. 2000-06-11 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. FIELDER, Rob. The 10 Greatest Matches In European Championship History: Yugoslavia v Slovenia, Euro 2000. TheSetPieces [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. a b Confident Mihajlovic takes over as Serbia boss. FourFourTwo [online]. 2012-05-21 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Sporting Lisbon: Sinisa Mihajlovic sacked after just nine days. BBC [online]. 2018-06-27 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Filippo Inzaghi replaced by Sinisa Mihajlovic as Bologna manager. BBC [online]. 2019-01-28 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Mihajlovic esonerato dal Bologna. In arrivo Thiago Motta, Paulo Sousa o Ranieri. Corriere della Sera [online]. 2022-09-06 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]