Gianluca Vialli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gianluca Vialli
V roce 2018
V roce 2018
Osobní informace
Datum narození9. července 1964
Místo narozeníCremona, Itálie Itálie
Datum úmrtí6. ledna 2023 (ve věku 58 let)
Místo úmrtíLondýn
Výška180 cm
Hmotnost77 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový útočník (1980–1999)
Fotbalový trenér (1998–2002)
Mládežnické kluby*
1973–1978
1978–1980
Flag of Italy.svg Pizzighettone
Flag of Italy.svg Cremonese
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1980–1984
1984–1992
1992–1996
1996–1999
Flag of Italy.svg Cremonese
Flag of Italy.svg Sampdoria
Flag of Italy.svg Juventus
Flag of England.svg Chelsea
1050(23)
2230(85)
1020(38)
0580(21)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1983–1986
1985–1992
Itálie Itálie U21
Itálie Itálie
0210(11)
0590(16)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1998–1999
1999–2000
2001–2002
2019–2023
Flag of England.svg Chelsea (hrající trenér)
Flag of England.svg Chelsea
Flag of England.svg Watford
Flag of Italy.svg Itálie (asistent)
Úspěchy
Mistrovství světa
Bronzová medaile 1990 Itálie
Mistrovství Evropy
Bronzová medaile 1988 Itálie
Zlatá medaile 2020 Itálie (asistent trenéra)
Mistrovství Evropy U21
Bronzová medaile 1984 Itálie
Stříbrná medaile 1986 Itálie
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1990/91 Sampdoria
Zlatá medaile 1994/95 Juventus
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 1991/92 Sampdoria
Zlatá medaile 1995/96 Juventus
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1992/93 Juventus
Stříbrná medaile 1994/95 Juventus
Pohár PVP
Stříbrná medaile 1988/89 Sampdoria
Zlatá medaile 1989/90 Sampdoria
Zlatá medaile 1997/98 Chelsea
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1990 Sampdoria
Zlatá medaile 1998 Chelsea - trenér
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gianluca Vialli (9. července 1964 Cremona, Itálie6. ledna 2023) byl italský fotbalový útočník a trenér.

Odborníci ho řadí mezi nejlepší útočníky 80. a 90. let 20. století a spadá do úzkého okruhu hráčů, kteří vyhráli všechny tři hlavní klubové soutěže UEFA, což je mezi útočníky jedinečné. Byl nejlepším střelcem na ME U21 1986, Italského poháru (1988/89), ve kterém se 13 góly vytvořil absolutní rekord,[1] také v poháru PVP (1989/90) a v lize (1990/91).

V letech 19851992 odehrál 59 utkání za národní tým a byl na dvou mistrovstvích světa (1986 a 1990) a na jednom mistrovství Evropy (ME 1988). Také se před tím zúčastnil dvou ME do 21 let (1984 a 1986).

Několikrát byl kandidátem na Zlatý míč. Nejlepšího umístění dosáhl v letech 1988 a 1991, kdy obsadil 7. místo. V roce 2015 byl uveden do síně slávy italského fotbalu.[2]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Cremoně, po fotbalové kariéře se usadil v Londýně.

V roce 2003 se oženil s Cathryn Whiteovou-Cooperovou a měli spolu dvě dcery.[3] V roce 2018 oznámil, že úspěšně překonal rakovinu slinivky.[4] Od roku 2019 byl vedoucím delegace reprezentace.[5][6] V prosinci 2021 nicméně zveřejnil, že se mu rakovina vrátila a 6. ledna 2023 zemřel ve věku 58 let.[7]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Cremonese[editovat | editovat zdroj]

Jeho prvním klubem byl Pizzighettone, a to do roku 1978, kdy jej koupilo Cremonese.[8] První zápas mezi dospělými odehrál v sezoně 1980/81 ve třetí lize. Klub postoupil o ligu výše a on začal nastupovat častěji. Sezona 1983/84 byla jeho poslední v Cremoně, během ní pomohl klubu k postupu do Serie A. Celkem za klub odehrál 113 utkání a vstřelil 25 branek.

Sampdoria[editovat | editovat zdroj]

V létě 1984 byl vyměněn do Sampdorie za Alviera Chiorriho.[9] První trofej získal v první sezoně, a to Italský pohár 1984/85. V prvním ze dvou let podával slabší výkony, ale po příchodu nového trenéra Boškova se přesunul z postu křídelního útočníka na středního a spolu s kolegou v útoku Mancinim vytvořil výtečné duo.[10] Svými góly přispěl k vítězství Sampdorie ve dvou italských pohárech (1987/88, 1988/89). Také získal první evropskou trofej, a to pohár PVP (1989/90).

To už jej lákal klub Milán, ale ani částka 20 miliard lir jej nepřemluvila k odchodu.[11] Spolu se spoluhráči Mancinim a Vierchowodem uzavřeli tzv. železný pakt,[12] že neopustí klub, dokud nevyhrají titul v lize. To se jim povedlo v sezoně 1990/91, ve které vstřelil 19 branek a získal titul nejlepšího střelce.[13] V následující sezoně Sampdoria titul neobhájila, skončila až na 6. místě. Zároveň ale prvně hrála pohár mistrů, postoupila do finále, kde ale po dlouhém boji prohrála v prodloužení 0:1 s Barcelonou.[14] Finále poháru mistrů bylo jeho poslední zápas odehraný v dresu Sampdorie, za kterou celkem odehrál 328 utkání a vstřelil 141 branek.

Juventus[editovat | editovat zdroj]

Po sezoně 1991/92 se rozhodl přestoupit do Juventusu, který za něj vedle finanční náhrady uvolnil do Sampdorie čtyři hráče (Maura Bertarelliho, Eugenia Coriniho, Micheleho Serenu a Nicolu Zaniniho).[15] Celková přestupová částka dosáhla 40 miliard lir,[16] což byl nejdražší přestup na světě té doby. V klubu se Vialli setkal s Robertem Baggiem, se kterým vytvořil úspěšnou útočnou dvojici. Zároveň ale nastaly první neshody s trenérem Giovannim Trapattonim, navzdory tomu, že Juventus vyhrál Pohár UEFA.[17] V následující sezoně byl Vialli často zraněný a nastoupil jen do 12 utkání.

Pro sezonu 1994/95 převzal Juventus nový trenér Marcello Lippi, který z Vialliho udělal opěrný bod útoku. Juventus získal titul v lize (1994/95) a hrál finále poháru Poháru UEFA, které prohrál. V další sezoně se stal Vialli kapitánem mužstva, protože Baggio odešel do AC Milán. V útoku Vialli si nově rozuměl s Alessandrem Del Pierem a Fabriziem Ravanellim. Juventus s novou útočnou sestavou nejprve vyhrál italský superpohár a na konci sezony získal nejcennější evropskou trofej, když ve finále Ligy mistrů porazit Ajax. Následně se Vialli po 145 utkání a 53 brankách v dresu bianconeri rozhodl neprodloužit smlouvu.[18]

Chelsea[editovat | editovat zdroj]

Díky Bosmanovu pravidlu odešel zadarmo do anglické Chelsea. V prvním roce získal anglický pohár, což byla po více než čtvrt století první trofej klubu. V následujícím roce hrozilo, že Vialliho působení v Chelsea skončí kvůli špatným vztahům s manažerem Ruudem Gullitem. NIcméně majitel klubu Ken Bates Vialliho podpořil a zaměstnal ho i jako trenéra.[19] Ve dvojroli hráč-trenér získal Vialli tři trofeje: ligový pohár, pohár vítězů pohárů a evropský superpohár. Poslední hráčskou sezonu odehrál Vialli v roce 1998/99 a následně se po celkem odehraných 657 utkáních, ve kterých vstřelil 259 branek, rozhodl, že se bude již věnovat jen trenérské profesi. Na lavičce Chelsea ale zůstal už jen jednu sezonu, následně krátce vedl Watford a pak se stal spolukomentátorem italské televize Sky Italia nebo britské BBC.[20]

Hráčská statistika[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1980/81 Cremonese Serie C1 2 0 IP 0 0 - 0 0 2 0
1981/82 Serie B 31 5 IP 1 0 - 0 0 32 5
1982/83 Serie B 35 8 IP 2 0 - 0 0 37 8
1983/84 Serie B 37 10 IP 5 2 - 0 0 42 12
1984/85 Sampdoria Serie A 28 3 IP 13 6 - 0 0 41 9
1985/86 Serie A 28 6 IP 7 2 PVP 4 0 39 8
1986/87 Serie A 29 12 IP 5 4 - 0 0 34 16
1987/88 Serie A 30 10 IP 13 3 - 0 0 43 13
1988/89 Serie A 30 14 IP+IS 14+1 13+1 PVP 7 5 52 33
1989/90 Serie A 22 10 IP+IS 2+1 2+0 PVP 8 7 33 19
1990/91 Serie A 26 19 IP 7 3 PVP+ES 3+1 1+0 37 23
1991/92 Serie A 31 11 IP+IS 6+1 3+0 LM 11 6 49 20
1992/93 Juventus Serie A 32 6 IP 7 2 UEFA 10 5 49 13
1993/94 Serie A 10 4 IP 0 0 UEFA 2 0 12 4
1994/95 Serie A 30 17 IP 7 3 UEFA 9 2 46 22
1995/96 Serie A 30 11 IP+IS 0+1 0+1 LM 7 2 38 14
1996/97 Chelsea Premier League 28 9 AP+ALP 1+0 2+0 - 0 0 29 11
1997/98 Premier League 21 11 AP+ALP+AS 1+0+1 2+0+0 PVP 8 6 31 19
1998/99 Premier League 9 1 AP+ALP 3+5 2+6 PVP 1 1 18 10
Celkem 488 167 - 99 56 - 70 36 657 259

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Za reprezentaci odehrál 59 utkání a vstřelil 16 branek. První utkání odehrál v 21 letech 16. listopadu 1985 proti Polsku (0:1).[21] Poté jej trenér povolal na MS 1986. Zasáhl sice do všech čtyř utkání, ale odehrál pouze pár minut jako náhradník. Nový trenér Azeglio Vicini jej stavěl na pozici útočníka vedle Alessandra Altobelliho. První branku vstřelil 24. ledna 1987 proti Maltě (5:0).[22]

Na ME 1988 získal bronz, když nastoupil do všech čtyř zápasů a ve skupině dal vítězný gól v utkání proti Španělsku.[23] Na šampionátu byl vyhlášen členem all star týmu.[24]

První utkání s kapitánskou páskou odehrál 26. dubna 1989 proti Maďarsku (4:0).[25]

Na domácím MS 1990 se předpokládalo, že bude jedním z tahounů italské reprezentace,[26] nicméně ze základní sestavy ho vytlačil nejlepší střelec šampionátu Salvatore Schillaci. Vialli odehrál první dva zápasy v základní sestavě, ale pak nastupoval jako střídající hráč a vrátil se až v prohraném semifinále proti Argentině. Na bronzové medaili se podílel dvěma asistencemi.

V roce 1991 se stal novým trenérem národního týmu Arrigo Sacchi a ten jej na úkor mladších nepovolával často. Se Sacchim si Vialli nerozuměl, k jeho konci za italskou reprezentaci měl přispět i kanadský žertík, který měl na Sacchiho nastrojit. Naposledy Vialli nastoupil v italském dresu 19. prosince 1992 proti Maltě (2:1).[27]

Statistika na velkých turnajích[editovat | editovat zdroj]

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie MS 1986 1 zápas ve skupině A 31. 5. Bulharsko Bulharsko 25 0 1:1[28]
2 zápas ve skupině A 5. 6. Argentina Argentina 26 0 1:1[29]
3 zápas ve skupině A 10. 6. Jižní Korea Jižní Korea 2 0 3:2[30]
čtvrtfinále 17. 6. Francie Francie 33 0 0:2[31]
ME 1988 Bronzová medaile 1 zápas ve skupině 10. 6. Německo NSR 89 0 1:1[32]
2 zápas ve skupině 14. 6. Španělsko Španělsko 89 1 1:0[33]
3 zápas ve skupině 17. 6. Dánsko Dánsko 90 0 2:0[34]
Semifinále 22. 6. Sovětský svaz SSSR 90 0 0:2[35]
MS 1990 Bronzová medaile 1 zápas ve skupině 9. 6. Rakousko Rakousko 90 0 1:0[36]
2 zápas ve skupině 14. 6. USA USA 90 0 1:0[37]
Semifinále 3. 7. Argentina Argentina 70 0 1:1 (3:4) na pen.[38]

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. února 1998 se stal hrajícím trenérem anglického klubu Chelsea.[19] Získal tři trofeje: Anglický ligový pohár, pohár vítězů pohárů a evropský superpohár. V lize dosáhl 4. místa v sezoně 1997/98 a 3. místa v sezoně 1998/99. V následující sezoně klub hrál Ligu mistrů a došel do čtvrtfinále. Nakonec sezonu ukončil ziskem anglického poháru. Novou sezonu 2000/01 zahájila Chelsea vítězstvím v anglickém superpoháru, což byla pátá trofej za tři roky. Vialliho angažmá skončilo 12. září 2000, když ho klub po pěti porážkách v lize propustil.[39]

Na jaře 2001 přijal nabídku Watfordu, který hrál druhou ligu. V sezoně 2001/02 dosáhl 14. místa a vedení klubu ho propustilo.[40]

Hráčské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • 1× nejlepší střelec italské ligy (1990/91)
  • 1× nejlepší střelec Poháru PVP (1989/90)
  • 1× nejlepší střelec na ME 21 (1986)
  • 1x All Stars Team na ME (1988)
  • 1× Nejlepší hráč světa podle časopisu World Soccer (1995)
  • člen síně slávy italského fotbalu (2015)

Trenérské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Cavaliere OMRI BAR.svg Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[41]
ITA OMRI 2001 Com BAR.svg Řád zásluh o Italskou republiku (2021)[42]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.rsssf.com/tablesi/italcuptops.html
  2. https://www.gazzetta.it/Calcio/27-10-2015/hall-of-fame-vialli-mancini-facchetti-ronaldo-herrera-agnelli-tardelli-ferlaino-130676725232.shtml
  3. Gianluca Vialli. IMDb [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. 
  4. Vialli reveals he faced cancer. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-01-06]. (anglicky) 
  5. https://sport.sky.it/calcio/2019/11/11/vialli-capo-delegazione-nazionale
  6. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace-euro-2021/398674/italii-vedou-zivotni-pratele-golovi-bratri-zazili-titul-i-bolest.html
  7. Itálie ztratila fotbalovou legendu. Zemřel Gianluca Vialli. ČT sport - Česká televize [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. 
  8. https://www.gazzetta.it/fuorigioco/15-02-2019/vialli-bello-calcioi-gol-malattia-ritorno-tutto-inizio-un-castello-3201396892194.shtml
  9. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1984/08/15/tra-nuovi-arrivi-comanda-elkjaer.html
  10. https://www.gazzetta.it/Dream_Cup/Primo_Piano/2007/07_Luglio/Sampdoria_91.shtml
  11. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/Itemid,3/action,viewer/page,17/articleid,0991_02_1986_0124_0017_19036268/
  12. https://www.corrieredellosport.it/news/calcio/ilcuoio/2019/04/06-55453902/vierchowod_lo_zar_di_roma_e_samp
  13. https://www.corrieredellosport.it/news/calcio/serie-a/sampdoria/2016/05/19-11655137/sampdoria_25_anni_dallo_scudetto_di_vialli_e_mancini
  14. FC Barcelona - Sampdoria Genua, 20.05.1992 - Europapokal der Landesmeister - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. (německy) 
  15. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1993/05/25/vialli-samp-sempre-amore.html
  16. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1992/05/23/vialli-juve-follia-miliardaria.html
  17. https://www.tuttojuve.com/gli-eroi-bianconeri/gli-eroi-in-bianconero-gianluca-vialli-55520
  18. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1996/05/24/goodbye-mr-vialli.html
  19. a b https://www.repubblica.it/online/sport/vialli/chelsea/chelsea.html
  20. SHELLEY, Jim. Euro 2012 TV review: BBC in need of an overhaul after tournament to forget. Daily Mirror [online]. 2012-07-01 [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371608
  22. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371598
  23. Italy - Spain, Jun 14, 1988 - EURO 1988 - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. European Championships - UEFA Teams of Tournament. www.rsssf.org [online]. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. 
  25. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371590
  26. CABRELLI, Paolo. Lessons in Calcio - Gianluca Vialli [online]. Football Italiano, 2009-03-24 [cit. 2023-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-04. 
  27. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371571
  28. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946128
  29. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946140
  30. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946153
  31. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946168
  32. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946084
  33. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946089
  34. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946093
  35. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946328
  36. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928026
  37. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928038
  38. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928082
  39. http://archiviostorico.gazzetta.it/2000/settembre/13/Spogliatoio_contro_Chelsea_licenzia_Vialli_ga_0_0009133005.shtml
  40. http://archiviostorico.gazzetta.it/2002/giugno/15/Watford_caccia_Vialli_Spunta_ipotesi_ga_0_0206153824.shtml
  41. https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/211995
  42. https://www.quirinale.it/elementi/59113

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gianluca Vialli na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]