Gianluca Vialli

Gianluca Vialli
V roce 2018
Osobní informace
Datum narození	9. července 1964 (57 let)
Místo narození	Cremona, Itálie
Výška	180 cm
Hmotnost	77 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník (1980–1999) Fotbalový trenér (1998–2002)
Mládežnické kluby*
1973–1978 1978–1980 Pizzighettone Cremonese
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1980–1984 1984–1992 1992–1996 1996–1999 Cremonese Sampdoria Juventus Chelsea 1050(23) 2230(85) 1020(38) 0580(21)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1983–1986 1985–1992 Itálie U21 Itálie 0210(11) 0590(16)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1998–2000 2001–2002 Chelsea Watford
Úspěchy
Mistrovství světa 1990 Itálie Mistrovství Evropy 1988 Itálie Mistrovství Evropy U21 1984 Itálie 1986 Itálie 1. italská fotbalová liga 1990/91 Sampdoria 1994/95 Juventus Liga mistrů UEFA 1991/92 Sampdoria 1995/96 Juventus Pohár UEFA 1992/93 Juventus 1994/95 Juventus Pohár PVP 1988/89 Sampdoria 1989/90 Sampdoria 1997/98 Chelsea Superpohár UEFA 1990 Sampdoria 1998 Chelsea - trenér
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gianluca Vialli (9. červenec 1964, Cremona, Itálie) je bývalý italský fotbalový útočník a trenér. Od roku 2019 je vedoucí delegace reprezentace.

Odborníci jej řadí mezi nejlepší útočníky 80. a 90. let 20. století a spadá do úzkého okruhu hráčů, kteří vyhráli všechny tři hlavní klubové soutěže UEFA, což je mezi útočníky jedinečné. Byl nejlepším střelcem na ME U21 1986, Italského poháru (1988/89) - ve kterém se 13 góly vytvořil absolutní rekord, také v poháru PVP (1989/90) a v lize (1990/91).

V letech 1985 až 1992 odehrál 59 utkání za národní tým a byl na dvou šampionátů MS (1986 a 1990) a na jednom ME (ME 1988). Také byl na dvou ME U21 (1984 a 1986).

Několikrát byl kandidátem na Zlatý míč. Nejlepšího umístění bylo 7. místo v letech 1988 a 1991. V roce 2015 byl uveden do síně slávy italského fotbalu.

Klubová kariéra

Cremonese

Narodil se v Cremoně. Jeho prvním klubem byl Pizzighettone a to do roku 1978 kdy jej koupilo Cremonese. První zápas mezi dospělými odehrál v sezoně 1980/81 ve třetí lize. Klub postoupil o ligu víše a on již začal hrát častěji. Sezona 1983/84 byla poslední a pomohl klubu k postupu do nejvyšší ligy. Celkem za klub odehrál 113 utkání a vstřelil 25 branek.

Sampdoria

V létě 1984 byl vyměněn do Sampdorie za Alviera Chiorriho. První trofej získal v první sezoně a to Italský pohár 1984/85. V prvním dvou let podával slabší výkony, ale po příchodu nového trenéra Boškova se stává s křídelního útočníka na středního a spolu s kolegou v útoku Mancinim vytvoří skvělé duo. Přispívá svými góly k vítězství ve dvou italských pohárech (1987/88, 1988/89). Také získal první evropskou trofej a to pohár PVP (1989/90). To už jej lákal klub Milán, ale ani částka 20 miliard lir jej nepřemluvila k odchodu. Spolu se spoluhráči Mancinim a Vierchowodem uzavírají železný pakt že neopustí klub, dokud nevyhrají titul v lize. Titul v lize byl vybojován v sezoně 1990/91 a on v soutěži vstřelil 19 branek, což bylo nejvíce a získal tak titul nejlepšího střelce. V následující sezoně s klubem neobhájil titul, skončil až na 6. místě, ale prvně hrál ligu mistrů a zde pomohl klubu do finále této soutěže, kde ale po dlouhém boji prohrál v prodl. 0:1 s Barcelonou. To byl poslední zápas odehraný v dresu Dorie. Celkem odehrál 328 utkání a vstřelil 141 branek.

Juventus

Po sezoně 1991/92 se rozhodl přestoupit do Juventusu, která za něj dal 4 hráče (Mauro Bertarelli, Eugenio Corini, Michele Serena a Nicola Zanini) plus peníze. Celková útrata byla 40 miliard lir, což byl nejdražší přestup na světě té doby. V klubu se setkává s Baggiem se kterým se má stát super útokem. Jenže klub trénuje Trapattoni a ten i když vyhráli pohár UEFA 1992/93, neustále mění taktiku a přicházejí první neshody. V následující sezoně je často zraněný a nastoupí jen do 12 utkání. Na sezonu 1994/95 byl uveden nový trenér Marcello Lippi, který z něj udělal opěrný bod útoku. Stává se s něj vůdce týmu. S klubem získal titul v lize (1994/95) a hrál finále poháru UEFA 1994/95, které prohrál. V další sezoně se stal kapitánem mužstva, protože Baggio odešel do Milána. V útoku si velmi rozuměl s Del Pierem a Ravanellim. Nejprve vyhrál italský superpohár a na konci sezony získal nejcennější evropskou trofej. Ve finále Ligy mistrů pomohl porazit Ajax. To byl poslední zápas za Bianconeri a po 145 utkání a 53 brankách se rozhodl neprodloužit smlouvu.

Chelsea

Díky Bosmanovu pravidlu odešel zadarmo do anglické Chelsea. V prvním roce získal anglický pohár, což byla po více než čtvrt století další trofej pro klub. V tom následujícím roce se zdálo, že jeho působení se ukončí, kvůli špatným vztahům s manažerem Gullitem. Jenže majitel klubu Ken Bates prosazuje Vialliho a zaměstná jej i jako trenéra. V této dvojroli hráč-trenér získává tři trofeje: Anglický ligový pohár, pohár PVP a evropský superpohár. Poslední hráčskou sezonu odehrál 1998/99. A tak se po celkem odehraných 657 utkání ve kterých vstřelil 259 branek se rozhodl že se bude již věnovat trenéřině.

Hráčská statistika

Sezóna	Klub	Liga			Ligové poháry			Kontinentální poháry			Celkem
		Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly
1980/81	Cremonese	Serie C1	2	0	IP	0	0	-	0	0	2	0
1981/82		Serie B	31	5	IP	1	0	-	0	0	32	5
1982/83		Serie B	35	8	IP	2	0	-	0	0	37	8
1983/84		Serie B	37	10	IP	5	2	-	0	0	42	12
1984/85	Sampdoria	Serie A	28	3	IP	13	6	-	0	0	41	9
1985/86		Serie A	28	6	IP	7	2	PVP	4	0	39	8
1986/87		Serie A	29	12	IP	5	4	-	0	0	34	16
1987/88		Serie A	30	10	IP	13	3	-	0	0	43	13
1988/89		Serie A	30	14	IP+IS	14+1	13+1	PVP	7	5	52	33
1989/90		Serie A	22	10	IP+IS	2+1	2+0	PVP	8	7	33	19
1990/91		Serie A	26	19	IP	7	3	PVP+ES	3+1	1+0	37	23
1991/92		Serie A	31	11	IP+IS	6+1	3+0	LM	11	6	49	20
1992/93	Juventus	Serie A	32	6	IP	7	2	UEFA	10	5	49	13
1993/94		Serie A	10	4	IP	0	0	UEFA	2	0	12	4
1994/95		Serie A	30	17	IP	7	3	UEFA	9	2	46	22
1995/96		Serie A	30	11	IP+IS	0+1	0+1	LM	7	2	38	14
1996/97	Chelsea	Premier League	28	9	AP+ALP	1+0	2+0	-	0	0	29	11
1997/98		Premier League	21	11	AP+ALP+AS	1+0+1	2+0+0	PVP	8	6	31	19
1998/99		Premier League	9	1	AP+ALP	3+5	2+6	PVP	1	1	18	10
Celkem			488	167	-	99	56	-	70	36	657	259

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 59 utkání a vstřelil 16 branek. První utkání odehrál v 21 letech 16. listopadu 1985 proti Polsku (0:1). Poté jej trenér povolal na MS 1986. Zasáhl sice do všech čtyř utkání, ale odehrál pouze pár minut jako náhradník. Nový trenér Vicini jej dává na pozici útočníka vedle Altobelliho. První branku vstřelil 24. ledna 1987 proti Maltě (5:0). Byl na ME 1988, kde získal bronz. První utkání kapitánskou páskou odehrál 26. dubna 1989 proti Maďarsku (4:0).

Na domácím šampionátu MS 1990, odehrál první dva zápasy v základní sestavě, ale další utkání odehrál až v prohraném semifinále proti Argentině. I tak získává bronzovou medaili. V roce 1991 se stává novým trenérem Sacchi a ten jej na úkor mladších nepovolával často. Poslední odehrané utkání odehrál 19. prosince 1992 proti Maltě (2:1).

Statistika na velkým turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	MS 1986	1 zápas ve skupině A	31. 5.	Bulharsko	25	0	1:1
		2 zápas ve skupině A	5. 6.	Argentina	26	0	1:1
		3 zápas ve skupině A	10. 6.	Jižní Korea	2	0	3:2
		čtvrtfinále	17. 6.	Francie	33	0	0:2
	ME 1988	1 zápas ve skupině	10. 6.	NSR	89	0	1:1
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Španělsko	89	1	1:0
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Dánsko	90	0	2:0
		Semifinále	22. 6.	SSSR	90	0	0:2
	MS 1990	1 zápas ve skupině	9. 6.	Rakousko	90	0	1:0
		2 zápas ve skupině	14. 6.	USA	90	0	1:0
		Semifinále	3. 7.	Argentina	70	0	1:1 (3:4) na pen.

Trenérská kariéra

Dne 12. února 1998 se stal hrajícím trenérem anglického klubu Chelsea. Získal tři trofeje: Anglický ligový pohár, pohár PVP a evropský superpohár. V lize dosáhl 4. místa v sezoně 1997/98 a 3. místo v sezoně 1998/99. V následující sezoně klub hrál LM a došel s nimi do čtvrtfinále. Nakonec sezonu ukončil ziskem v anglickém poháru. Začátek nové sezony 2000/01 byla vítězná v anglickém superpoháru, což byla pátá trofej za tři roky. Angažmá mu skončila 12. září 2000, když jej klub po pěti porážkách v lize propustila.

Na jaře 2001 přijal návrh od Watfordu s týmem který hrál druhou ligu. V sezoně 2001/02 dosáhl 14, místa a byl vyhozen. Poté se věnoval jako komentátor a fotbalový analytik.

Hráčské úspěchy

Klubové

• 2× vítěz italské ligy (1990/91, 1994/95)
• 4× vítěz italského poháru (1984/85, 1987/88, 1988/89, 1994/95)
• 1× vítěz anglického poháru (1996/97)
• 2× vítěz italského superpoháru (1991, 1995)
• 1× vítěz anglického ligového poháru (1997/98)
• 1× vítěz Ligy mistrů (1995/96)
• 1× vítěz Poháru UEFA (1992/93)
• 2× vítěz Poháru PVP (1989/90, 1997/98)
• 1× vítěz evropského superpoháru (1998)

Reprezentační

• 2× na MS (1986, 1990 - bronz)
• 1× na ME (1988 - bronz)
• 2× na ME 21 (1984 - bronz, 1986 - stříbro)

Individuální

• 1× nejlepší střelec italské ligy (1990/91)
• 1× nejlepší střelec Poháru PVP (1989/90)
• 1× nejlepší střelec na ME 21 (1986)
• 1x All Stars Team na ME (1988)
• 1× Nejlepší hráč světa podle časopisu World Soccer (1995)
• člen síně slávy italského fotbalu (2015)

Trenérské úspěchy

Klubové

• 1× vítěz anglického ligového poháru (1997/98)
• 1× vítěz anglického poháru (1996/97)
• 1× vítěz anglického superpoháru (2000)
• 1× vítěz Poháru PVP (1997/98)
• 1× vítěz evropského superpoháru (1998)

Vyznamenání

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)

Řád zásluh o Italskou republiku (2021)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gianluca Vialli na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gianluca Vialli na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů

Portály: Fotbal | Itálie | Lidé

Autoritní data	ICCU: UBOV067440 ISNI: 0000 0000 3952 5411 LCCN: nb99048290 NDL: 001139232 NLP: A22926999 PLWABN: 9810577122005606 VIAF: 75811561 WorldCat Identities: lccn-nb99048290