Gianluca Vialli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gianluca Vialli
V roce 2018
V roce 2018
Osobní informace
Datum narození9. července 1964 (57 let)
Místo narozeníCremona, Itálie Itálie
Výška180 cm
Hmotnost77 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový útočník (1980–1999)
Fotbalový trenér (1998–2002)
Mládežnické kluby*
1973–1978
1978–1980
Flag of Italy.svg Pizzighettone
Flag of Italy.svg Cremonese
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1980–1984
1984–1992
1992–1996
1996–1999
Flag of Italy.svg Cremonese
Flag of Italy.svg Sampdoria
Flag of Italy.svg Juventus
Flag of England.svg Chelsea
1050(23)
2230(85)
1020(38)
0580(21)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1983–1986
1985–1992
Itálie Itálie U21
Itálie Itálie
0210(11)
0590(16)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1998–2000
2001–2002
Flag of England.svg Chelsea
Flag of England.svg Watford
Úspěchy
Mistrovství světa
Bronzová medaile 1990 Itálie
Mistrovství Evropy
Bronzová medaile 1988 Itálie
Mistrovství Evropy U21
Bronzová medaile 1984 Itálie
Stříbrná medaile 1986 Itálie
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1990/91 Sampdoria
Zlatá medaile 1994/95 Juventus
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 1991/92 Sampdoria
Zlatá medaile 1995/96 Juventus
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1992/93 Juventus
Stříbrná medaile 1994/95 Juventus
Pohár PVP
Stříbrná medaile 1988/89 Sampdoria
Zlatá medaile 1989/90 Sampdoria
Zlatá medaile 1997/98 Chelsea
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1990 Sampdoria
Zlatá medaile 1998 Chelsea - trenér
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gianluca Vialli (9. červenec 1964, Cremona, Itálie) je bývalý italský fotbalový útočník a trenér. Od roku 2019 je vedoucí delegace reprezentace.[1][2]

Odborníci jej řadí mezi nejlepší útočníky 80. a 90. let 20. století a spadá do úzkého okruhu hráčů, kteří vyhráli všechny tři hlavní klubové soutěže UEFA, což je mezi útočníky jedinečné. Byl nejlepším střelcem na ME U21 1986, Italského poháru (1988/89) - ve kterém se 13 góly vytvořil absolutní rekord,[3] také v poháru PVP (1989/90) a v lize (1990/91).

V letech 19851992 odehrál 59 utkání za národní tým a byl na dvou šampionátů MS (1986 a 1990) a na jednom ME (ME 1988). Také byl na dvou ME U21 (1984 a 1986).

Několikrát byl kandidátem na Zlatý míč. Nejlepšího umístění bylo 7. místo v letech 1988 a 1991. V roce 2015 byl uveden do síně slávy italského fotbalu.[4]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Cremonese[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Cremoně. Jeho prvním klubem byl Pizzighettone a to do roku 1978 kdy jej koupilo Cremonese.[5] První zápas mezi dospělými odehrál v sezoně 1980/81 ve třetí lize. Klub postoupil o ligu víše a on již začal hrát častěji. Sezona 1983/84 byla poslední a pomohl klubu k postupu do nejvyšší ligy. Celkem za klub odehrál 113 utkání a vstřelil 25 branek.

Sampdoria[editovat | editovat zdroj]

V létě 1984 byl vyměněn do Sampdorie za Alviera Chiorriho.[6] První trofej získal v první sezoně a to Italský pohár 1984/85. V prvním dvou let podával slabší výkony, ale po příchodu nového trenéra Boškova se stává s křídelního útočníka na středního a spolu s kolegou v útoku Mancinim vytvoří skvělé duo.[7] Přispívá svými góly k vítězství ve dvou italských pohárech (1987/88, 1988/89). Také získal první evropskou trofej a to pohár PVP (1989/90). To už jej lákal klub Milán, ale ani částka 20 miliard lir jej nepřemluvila k odchodu.[8] Spolu se spoluhráči Mancinim a Vierchowodem uzavírají železný pakt[9] že neopustí klub, dokud nevyhrají titul v lize. Titul v lize byl vybojován v sezoně 1990/91 a on v soutěži vstřelil 19 branek, což bylo nejvíce a získal tak titul nejlepšího střelce.[10] V následující sezoně s klubem neobhájil titul, skončil až na 6. místě, ale prvně hrál ligu mistrů a zde pomohl klubu do finále této soutěže, kde ale po dlouhém boji prohrál v prodl. 0:1 s Barcelonou. [11] To byl poslední zápas odehraný v dresu Dorie. Celkem odehrál 328 utkání a vstřelil 141 branek.

Juventus[editovat | editovat zdroj]

Po sezoně 1991/92 se rozhodl přestoupit do Juventusu, která za něj dal 4 hráče (Mauro Bertarelli, Eugenio Corini, Michele Serena a Nicola Zanini)[12] plus peníze. Celková útrata byla 40 miliard lir,[13] což byl nejdražší přestup na světě té doby. V klubu se setkává s Baggiem se kterým se má stát super útokem. Jenže klub trénuje Trapattoni a ten i když vyhráli pohár UEFA 1992/93, neustále mění taktiku a přicházejí první neshody.[14] V následující sezoně je často zraněný a nastoupí jen do 12 utkání. Na sezonu 1994/95 byl uveden nový trenér Marcello Lippi, který z něj udělal opěrný bod útoku. Stává se s něj vůdce týmu. S klubem získal titul v lize (1994/95) a hrál finále poháru UEFA 1994/95, které prohrál. V další sezoně se stal kapitánem mužstva, protože Baggio odešel do Milána. V útoku si velmi rozuměl s Del Pierem a Ravanellim. Nejprve vyhrál italský superpohár a na konci sezony získal nejcennější evropskou trofej. Ve finále Ligy mistrů pomohl porazit Ajax. To byl poslední zápas za Bianconeri a po 145 utkání a 53 brankách se rozhodl neprodloužit smlouvu.[15]

Chelsea[editovat | editovat zdroj]

Díky Bosmanovu pravidlu odešel zadarmo do anglické Chelsea. V prvním roce získal anglický pohár, což byla po více než čtvrt století další trofej pro klub. V tom následujícím roce se zdálo, že jeho působení se ukončí, kvůli špatným vztahům s manažerem Gullitem. Jenže majitel klubu Ken Bates prosazuje Vialliho a zaměstná jej i jako trenéra.[16] V této dvojroli hráč-trenér získává tři trofeje: Anglický ligový pohár, pohár PVP a evropský superpohár. Poslední hráčskou sezonu odehrál 1998/99. A tak se po celkem odehraných 657 utkání ve kterých vstřelil 259 branek se rozhodl že se bude již věnovat trenéřině.

Hráčská statistika[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1980/81 Cremonese Serie C1 2 0 IP 0 0 - 0 0 2 0
1981/82 Serie B 31 5 IP 1 0 - 0 0 32 5
1982/83 Serie B 35 8 IP 2 0 - 0 0 37 8
1983/84 Serie B 37 10 IP 5 2 - 0 0 42 12
1984/85 Sampdoria Serie A 28 3 IP 13 6 - 0 0 41 9
1985/86 Serie A 28 6 IP 7 2 PVP 4 0 39 8
1986/87 Serie A 29 12 IP 5 4 - 0 0 34 16
1987/88 Serie A 30 10 IP 13 3 - 0 0 43 13
1988/89 Serie A 30 14 IP+IS 14+1 13+1 PVP 7 5 52 33
1989/90 Serie A 22 10 IP+IS 2+1 2+0 PVP 8 7 33 19
1990/91 Serie A 26 19 IP 7 3 PVP+ES 3+1 1+0 37 23
1991/92 Serie A 31 11 IP+IS 6+1 3+0 LM 11 6 49 20
1992/93 Juventus Serie A 32 6 IP 7 2 UEFA 10 5 49 13
1993/94 Serie A 10 4 IP 0 0 UEFA 2 0 12 4
1994/95 Serie A 30 17 IP 7 3 UEFA 9 2 46 22
1995/96 Serie A 30 11 IP+IS 0+1 0+1 LM 7 2 38 14
1996/97 Chelsea Premier League 28 9 AP+ALP 1+0 2+0 - 0 0 29 11
1997/98 Premier League 21 11 AP+ALP+AS 1+0+1 2+0+0 PVP 8 6 31 19
1998/99 Premier League 9 1 AP+ALP 3+5 2+6 PVP 1 1 18 10
Celkem 488 167 - 99 56 - 70 36 657 259

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Za reprezentaci odehrál 59 utkání a vstřelil 16 branek. První utkání odehrál v 21 letech 16. listopadu 1985 proti Polsku (0:1).[17] Poté jej trenér povolal na MS 1986. Zasáhl sice do všech čtyř utkání, ale odehrál pouze pár minut jako náhradník. Nový trenér Vicini jej dává na pozici útočníka vedle Altobelliho. První branku vstřelil 24. ledna 1987 proti Maltě (5:0).[18] Byl na ME 1988, kde získal bronz. První utkání kapitánskou páskou odehrál 26. dubna 1989 proti Maďarsku (4:0).[19]

Na domácím šampionátu MS 1990, odehrál první dva zápasy v základní sestavě, ale další utkání odehrál až v prohraném semifinále proti Argentině. I tak získává bronzovou medaili. V roce 1991 se stává novým trenérem Sacchi a ten jej na úkor mladších nepovolával často. Poslední odehrané utkání odehrál 19. prosince 1992 proti Maltě (2:1).[20]

Statistika na velkým turnajích[editovat | editovat zdroj]

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie MS 1986 1 zápas ve skupině A 31. 5. Bulharsko Bulharsko 25 0 1:1[21]
2 zápas ve skupině A 5. 6. Argentina Argentina 26 0 1:1[22]
3 zápas ve skupině A 10. 6. Jižní Korea Jižní Korea 2 0 3:2[23]
čtvrtfinále 17. 6. Francie Francie 33 0 0:2[24]
ME 1988 Bronzová medaile 1 zápas ve skupině 10. 6. Německo NSR 89 0 1:1[25]
2 zápas ve skupině 14. 6. Španělsko Španělsko 89 1 1:0[26]
3 zápas ve skupině 17. 6. Dánsko Dánsko 90 0 2:0[27]
Semifinále 22. 6. Sovětský svaz SSSR 90 0 0:2[28]
MS 1990 Bronzová medaile 1 zápas ve skupině 9. 6. Rakousko Rakousko 90 0 1:0[29]
2 zápas ve skupině 14. 6. USA USA 90 0 1:0[30]
Semifinále 3. 7. Argentina Argentina 70 0 1:1 (3:4) na pen.[31]

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. února 1998 se stal hrajícím trenérem anglického klubu Chelsea.[16] Získal tři trofeje: Anglický ligový pohár, pohár PVP a evropský superpohár. V lize dosáhl 4. místa v sezoně 1997/98 a 3. místo v sezoně 1998/99. V následující sezoně klub hrál LM a došel s nimi do čtvrtfinále. Nakonec sezonu ukončil ziskem v anglickém poháru. Začátek nové sezony 2000/01 byla vítězná v anglickém superpoháru, což byla pátá trofej za tři roky. Angažmá mu skončila 12. září 2000, když jej klub po pěti porážkách v lize propustila.[32]

Na jaře 2001 přijal návrh od Watfordu s týmem který hrál druhou ligu. V sezoně 2001/02 dosáhl 14, místa a byl vyhozen.[33] Poté se věnoval jako komentátor a fotbalový analytik.[34]

Hráčské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • 1× nejlepší střelec italské ligy (1990/91)
  • 1× nejlepší střelec Poháru PVP (1989/90)
  • 1× nejlepší střelec na ME 21 (1986)
  • 1x All Stars Team na ME (1988)
  • 1× Nejlepší hráč světa podle časopisu World Soccer (1995)
  • člen síně slávy italského fotbalu (2015)

Trenérské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Cavaliere OMRI BAR.svg Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[35]

ITA OMRI 2001 Com BAR.svg Řád zásluh o Italskou republiku (2021)[36]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://sport.sky.it/calcio/2019/11/11/vialli-capo-delegazione-nazionale
  2. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace-euro-2021/398674/italii-vedou-zivotni-pratele-golovi-bratri-zazili-titul-i-bolest.html
  3. http://www.rsssf.com/tablesi/italcuptops.html
  4. https://www.gazzetta.it/Calcio/27-10-2015/hall-of-fame-vialli-mancini-facchetti-ronaldo-herrera-agnelli-tardelli-ferlaino-130676725232.shtml
  5. https://www.gazzetta.it/fuorigioco/15-02-2019/vialli-bello-calcioi-gol-malattia-ritorno-tutto-inizio-un-castello-3201396892194.shtml
  6. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1984/08/15/tra-nuovi-arrivi-comanda-elkjaer.html
  7. https://www.gazzetta.it/Dream_Cup/Primo_Piano/2007/07_Luglio/Sampdoria_91.shtml
  8. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/Itemid,3/action,viewer/page,17/articleid,0991_02_1986_0124_0017_19036268/
  9. https://www.corrieredellosport.it/news/calcio/ilcuoio/2019/04/06-55453902/vierchowod_lo_zar_di_roma_e_samp
  10. https://www.corrieredellosport.it/news/calcio/serie-a/sampdoria/2016/05/19-11655137/sampdoria_25_anni_dallo_scudetto_di_vialli_e_mancini
  11. https://www.transfermarkt.de/fc-barcelona_sampdoria-genua/index/spielbericht/1083768
  12. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1993/05/25/vialli-samp-sempre-amore.html
  13. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1992/05/23/vialli-juve-follia-miliardaria.html
  14. https://www.tuttojuve.com/gli-eroi-bianconeri/gli-eroi-in-bianconero-gianluca-vialli-55520
  15. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1996/05/24/goodbye-mr-vialli.html
  16. a b https://www.repubblica.it/online/sport/vialli/chelsea/chelsea.html
  17. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371608
  18. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371598
  19. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371590
  20. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371571
  21. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946128
  22. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946140
  23. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946153
  24. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946168
  25. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946084
  26. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946089
  27. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946093
  28. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946328
  29. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928026
  30. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928038
  31. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928082
  32. http://archiviostorico.gazzetta.it/2000/settembre/13/Spogliatoio_contro_Chelsea_licenzia_Vialli_ga_0_0009133005.shtml
  33. http://archiviostorico.gazzetta.it/2002/giugno/15/Watford_caccia_Vialli_Spunta_ipotesi_ga_0_0206153824.shtml
  34. https://www.contra-ataque.it/2016/04/02/vialli-sacchi-maradona.html
  35. https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/211995
  36. https://www.quirinale.it/elementi/59113

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gianluca Vialli na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]