Deportivo de La Coruña
| Deportivo de La Coruña | ||||
|---|---|---|---|---|
 | ||||
| Název | Real Club Deportivo de La Coruña, S.A.D. | |||
| Přezdívka | Depor | |||
| Země |  Španělsko | |||
| Město | La Coruña | |||
| Založen | 1906 | |||
| Asociace | RFEF | |||
| ||||
| Soutěž | Segunda División „B“ (3. liga) | |||
| 2019/20 | 19. místo (sestup) | |||
| Stadion | Estadio Municipal de Riazor | |||
| Kapacita | 32 912 | |||
| Vedení | ||||
| Předseda | Augusto César Lendoiro | |||
| Trenér | Rubén de la Barrera Fernández | |||
| Oficiální webová stránka | ||||
| Největší úspěchy | ||||
| Ligové tituly | 1 | |||
| Domácí trofeje | 2× Copa del Rey 3× Supercopa de España 6× Segunda División | |||
| Mezinárodní trofeje | 1× Pohár Intertoto | |||
| Údaje v infoboxu aktuální k 10. dubnu 2021 | ||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| 1. španělská fotbalová liga | ||
|
1949/1950 | Deportivo de La Coruña |
|
1992/1993 | Deportivo de La Coruña |
|
|
1993/1994 | Deportivo de La Coruña |
|
|
1994/1995 | Deportivo de La Coruña |
|
|
1996/1997 | Deportivo de La Coruña |
|
1999/2000 | Deportivo de La Coruña |
|
|
2000/2001 | Deportivo de La Coruña |
|
|
2001/2002 | Deportivo de La Coruña |
|
|
2002/2003 | Deportivo de La Coruña |
|
|
2003/2004 | Deportivo de La Coruña |
Deportivo de La Coruña je španělský fotbalový klub z galicijského města La Coruña, hrající v sezoně 2020/21 třetí španělskou ligovou soutěž – Segundu División B. V průběhu 90. let se zařadil mezi lepší španělské týmy a v sezóně 1999/00 vybojoval svůj jediný ligový titul. Následně si zahrál Ligu mistrů UEFA, v níž dosáhl na jaře roku 2004 semifinále. Od roku 1944 je domovem klubu stadion Riazor pro téměř 32 912 sedících diváků.[1]
Největším rivalem Deportiva je Celta Vigo, se kterou soupeří v tzv. Galicijském derby, za rivala lze považovat také Valencii, proti které Deportivo přišlo v sezóně 1993/94 o titul v samém závěru zápasu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Galicijský fotbal má počátky v době, kdy se do regionu vrátil ze studií José María Abalo, v Anglii propadnuvší fotbalu. S přáteli a dalšími sehrál Abalo v březnu 1904 první zápas proti posádce anglické lodi Diligent.[2] Klub byl založen v roce 1906, to se studenti gymnázia Sala Calvet rozhodli věnovat fotbalu a dali vzniknout klubu nazvaném Club Deportivo de la Sala Calvet. Mezi roky 1907 a 1908 už byla existence klubu oficiální a španělský král Alfons XIII. Deportivu svěřil královský titul. Následovalo stěhování z domácího hřiště Corralón de la Gaiteira na nový stadion Viejo Riazor.[2]
Olympijský úspěch reprezentace Španělska v roce 1920 nastartoval rozmach fotbalu v zemi, v níž nově vznikaly další kluby. Ligová soutěž Primera División započala sezónou 1928/29 bez účasti Deportiva, kterému se nepodařilo kvalifikovat a muselo se spokojit s druhou ligou.[2] V roce 1932 ještě druholigové Deportivo vyřadilo ve španělském národním poháru Copa del Rey prvoligový Real Madrid, španělského mistra v pozdější fázi této sezóny.[2]
Po více než desetiletí se klub vrátil v roce 1991 mezi prvoligové týmy. Tým, který byl „mixem“ zkušených starších hráčů s mladšími hráči, zahrnoval brankáře Francisca „Paca“ Liaña, obránce Rekarteho, záložníka Frana z dorostu, makedonského záložníka Dragiho Kanatlarovskiho, bulharského reprezentačního obránce Ilijana Kirjakova a dalšího Bulhara, útočníka Atanase Kirova. V závěru sezóny 1991/92 se umístil na 17. pozici a potřetí v řadě si zahrál playoff, tentokráte v roli klubu hájícího prvoligovou příslušnost. Nový trenér Arsenio Iglesias, který v závěru sezóny vystřídal Marca Antonia Boronata, uspěl a v baráži přehrál Betis Sevillu.[2]
Mužstvo posílené o dva Brazilce Maura Silvu a Bebeta zahájilo sezónu 1992/93 pětizápasovou sérii výher včetně té nad Realem Madrid 3:2, kdy dva góly pomohly otočit prvotní výsledek 0:2. Na podzim se drželo prvního místa. Nezkušenost se projevila až na jaře, to Deportivo podlehlo Realu i Barceloně, přestože v Madridu sehrála roli neproměněná penalta Claudia. Třetí místo znamenalo účast v evropských pohárech. Brankář Liaño obdržel ocenění Trofeo Zamora pro nejlepšího brankáře z hlediska vychytaných nul, útočník Bebeto naopak obdržel Trofeo Pichichi pro nejproduktivnějšího střelce se 29 góly. Čtyři Španělé včetně kapitána Frana dostali pozvánku do reprezentace.[2]
Navzdory ofenzivním talentům Bebeta a nové posily Donata se Deportivo prezentovalo především defenzívou podporovanou ve středu pole zmíněným Maurem Silvou a v následující sezóně udrželo čisté konto ve 26 ligových zápasech.[3] Během sezóny 1993/94 se v prosinci vpravilo na první místo, čemuž pomohla též výhře 4:0 proti Realu Madrid. Cesta Evropou skončila ve třetím kole Poháru UEFA proti německému Eintrachtu Frankfurt, předtím ale Deportivo vyřadilo anglickou Aston Villu a dánský Aalborg. Ve 26. kole Primery División dokázala domácí Barcelona stáhnout bodové manko na Deportivo po výhře 2:0 na čtyři body.[3] To následně porazilo Athletic Bilbao a i Real Oviedo a čtyři kola před koncem mělo tříbodový náskok na svého katalánského pronásledovatele. Barcelona se na galicijský tým bodově dotáhla a po pěti měsících jej vystřídala na čele tabulky, Deportivo mezitím remizovalo s později sestupujícími týmy Rayo Vallecano a Lleida. Protože Barcelona svůj zápas nakonec vyhrála, potřebovalo Deportivo doma vyhrát proti Valencii. V poslední minutě udělil rozhodčí penaltu pro Deportivo, kterou nezvykle zahrával obránce Miroslav Đukić. Ten penaltový moment nezvládl a titul tak oslavila Barcelona.[3]
Po letním budování podepisováním posil jakými byli mimo jiné záložníci Slaviša Jokanović a Víctor Sánchez, zahájil tým sezónu 1999/00 výhrou 4:1 proti Deportivu Alavés a v průběhu podzimu vyzrál doma 2:1 na Barcelonu díky dvěma gólům nové akvizice, nizozemského útočníka Roye Makaaye, za jehož angažmá klub zaplatil částku 8,6 milionu eur.[2] Následovala série sedmi výher a první příčka v ligové tabulce a až na přelomu roku nadešla porážka 1:2 proti tabulkově druhému Realu Zaragoza. Mužstvo zaváhalo v domácím zápase proti Racingu, který prohrálo 0:3 a posléze venku pětkrát prohrálo.[4] V únoru doma vyhrálo 5:2 nad Realem Madrid. V národním poháru přišlo v této době vyřazení od druholigové Osasuny, osmifinále Poháru UEFA přineslo vyřazení od Arsenalu.[2] Navzdory jarním porážkám na hřištích Barcelony, Raya Vallecana a rivala Celty Vigo se Deportivo drželo čela a zajistit titul si mohlo proti Espanyolu v závěrečném kole. Domácí utkání odehrané 19. května 2000 Deportivo vyhrálo 2:0 zásluhou gólových útočníků Donata a Makaaye a získalo první titul v klubové historii.[4]
V sezóně 2017/18 se v brance prostřídala pětice brankářů, ale ani to nezabránilo na konci dubna jistotě sestupu, poté co Deportivo doma prohrálo 2:4 s Barcelonou.[5][6] Po sezóně 2018/19 zůstalo ve druhé lize, v baráži totiž nedokázalo přejít přes Mallorcu.[7]
Slavní hráči[editovat | editovat zdroj]
Slavní trenéři[editovat | editovat zdroj]
Woggenhuber, 1928-1929
Alejandro Scopelli, 1949-1950-
Helenio Herrera, 1952-53 - Luis Carniglia, 1964-1965
Arsenio Iglesias, 1970-1973, 1982-1985, 1987-1989, 1990-1995.- Luis Suárez, 1978-1979
John Toshack, 1995-1997
Carlos Alberto Silva, 1997-1998- Javier Irureta, 1998-2005
- Joaquín Caparrós, 2005-2007
- Miguel Ángel Lotina, 2007-2011
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ [1], cit. 2021-04-10
- ↑ a b c d e f g h "MADRID, BARCELONA, HERE WE ARE!". deportivo-la-coruna.com [online]. [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c SOCHON, Mark. THE EPIC 1993/94 LALIGA SEASON: WHEN THE TITLE WAS DECIDED BY A SINGLE KICK. These Football Times [online]. 2019-09-19 [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SOCHON, Mark. HOW THE UNFORGETTABLE 1999/2000 LALIGA SEASON HELPED DEFINE SPANISH FOOTBALL’S ERA OF THE UNDERDOG. These Football Times [online]. 2018-05-15 [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ABRAHAM, Timothy. Deportivo La Coruna 2-4 Barcelona. BBC [online]. 2018-04-29 [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LOWE, Sid. It's the Sids 2018! The complete review of the 2017-18 La Liga season. The Guardian [online]. 2018-06-02 [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CENTENO, Alexandre. El Deportivo regala el ascenso al Mallorca. lavozdegalicia.es [online]. 2019-06-23 [cit. 2021-04-10]. Dostupné online. (španělsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Deportivo de La Coruña na Wikimedia Commons - Deportivo de La Coruña – Oficiální web
- Profil klubu na Transfermarktu (anglicky) (německy)
- Neoficiální španělské stránky
- Neoficiální španělské stránky II
