Přeskočit na obsah

Nuno Espírito Santo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nuno Espírito Santo
Nuno Espírito Santo (2015)
Nuno Espírito Santo (2015)
Osobní informace
Celé jménoNuno Herlander Simões Espírito Santo
Datum narození25. ledna 1974 (52 let)
Místo narozeníSão Tomé, Svatý Tomáš a Princův ostrovSvatý Tomáš a Princův ostrov Svatý Tomáš a Princův ostrov
Výška188 cm
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozicebrankář
Mládežnické kluby
1985–1986
1986–1987
1987–1991
1991–1992		 Portugalsko Santoantoniense
Portugalsko Quimigal
Portugalsko Os Torreenses
Portugalsko Vitória
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1992–1996
1993–1994
1997–2002
1998–2000
2000–2001
2002–2004
2005–2006
2007
2007–2010
Celkem		Portugalsko Vitória Guimarães
→ Portugalsko Vila Real
Španělsko Deportivo La Coruña
→ Španělsko Mérida
→ Španělsko Osasuna
Portugalsko Porto
Rusko Dynamo Moskva
Portugalsko Aves
Portugalsko Porto		03400(0)
01900(0)
00400(0)
06900(0)
03300(0)
00600(0)
01100(0)
01500(0)
00800(0)
19900(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1992
1995
1996		Portugalsko Portugalsko U18
Portugalsko Portugalsko U21
Portugalsko Portugalsko U23		00100(0)
00300(0)
00500(0)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
2010
2010–2012
2012–2014
2014–2015
2016–2017
2017–2021
2021
2022–2023
2023–2025		 Španělsko Málaga (trenér brankářů)
Řecko Panathinaikos (trenér brankářů)
Portugalsko Rio Ave
Španělsko Valencia
Portugalsko Porto
Anglie Wolverhampton Wanderers
Anglie Tottenham Hotspur
Saúdská Arábie Al Ittihad
Anglie Nottingham Forest
Úspěchy
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 2003/2004 FC Porto
Pohár UEFA
Zlatá medaile 2002/2003 FC Porto
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 2004 FC Porto
1. portugalská fotbalová liga
Zlatá medaile 2002/03 FC Porto
Zlatá medaile 2003/04 FC Porto
Zlatá medaile 2007/08 FC Porto
Zlatá medaile 2008/09 FC Porto
Portugalský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2002/03 FC Porto
Zlatá medaile 2008/09 FC Porto
Portugalský ligový pohár
Stříbrná medaile 2009/10 FC Porto
Portugalský superpohár
Zlatá medaile 2003 FC Porto
Zlatá medaile 2004 FC Porto
Zlatá medaile 2009 FC Porto
Španělský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2001/02 Deportivo La Coruña
2. anglická fotbalová liga
Zlatá medaile 2017/18 Wolverhampton (trenér)
Další informace
Povolánífotbalista a fotbalový trenér
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
*** Trenérské působení aktuální k 9. 9. 2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nuno Herlander Simões Espírito Santo (* 25. ledna 1974 São Tomé) je portugalský fotbalový trenér a bývalý fotbalový brankář.

V průběhu své hráčské kariéry si udělal nejdříve jméno ve Španělsku, kde odehrál 5 sezón ve 3 různých klubech. Následně se vrátil do Portugalska, kde hrál za FC Porto. Mimo Pyrenejský poloostrov hrál také v Dynamu Moskva. Byl součástí portugalského mužstva, které se účastnilo Eura 2008, ale za reprezentaci do zápasu nikdy nenastoupil.

Espírito Santo začal svoji trenérskou kariéru v Panathinaikosu jako asistent. V roce 2012 se stal hlavním trenérem portugalského Rio Ave. Největších úspěchů dosáhl s anglickým Wolverhamptonem, se kterým postoupil z Championship do Premier League a dovedl jej až do pohárové Evropy. Od června do 1. listopadu 2021 trénoval Tottenham Hotspur. Od července 2022 vedl rok a půl saúdský al-Ittihád, odkud se v prosinci 2023 vrátil do anglické nejvyšší soutěže. S Nottinghamem Forest se nejprve zachránil a v další sezóně jej poprvé po 30 letech dovedl do pohárové Evropy. Hned na počátku dalšího soutěžního ročníku byl však především pro spory s majitelem klubu Marinakisem propuštěn a obratem byl angažován ve West Ham United.

Hráčská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na souostroví Svatý Tomáš a Princův ostrov, které bylo až do roku 1975 portugalskou kolonií. Svou fotbalovou kariéru zahájil ve Vitórii Guimarães a od svých 20 let bojoval s veteránem Nenem o pozici brankářské jedničky. Díky novému agentovi Mendesovi přestoupil v lednu 1997 do Deportivo de La Coruña[1] tři z šesti sezón ale strávil kvůli velké konkurenci mezi tyčemi na hostování. Nejdříve byl brankářskou jedničkou Jacques Songo'o (1996–1998), později José Francisco Molina (2001–02).

V sezóně 1999/2000 na hostování v CP Mérida ve španělské druhé nejvyšší soutěži získal Zamorovu trofej a pomohl týmu k šesté pozici v lize, ale kvůli nesrovnalostem v klubu Mérida sestoupila do Segunda División B.[2] Následující sezónu odešel na další hostování, tentokrát do CA Osasuna,[3] se kterou se udržel v nejvyšší španělské soutěži.[4]

Porto

[editovat | editovat zdroj]

FC Porto, které v té době trénoval José Mourinho, za Espírita Santa zaplatilo 3 miliony eur a navrch do La Coruni přestoupil Jorge Andrade[5] V portugalském poháru roku 2003 proměnil penaltu proti Varzimu a pomohl tak Portu k výhře 7:0.[6] V květnu 2004 vyhrálo Porto Ligu mistrů UEFA, Nuno však do zápasů nenastoupil.[7] 12. prosince 2004 vystřídal klubovou brankářskou jedničku Vítora Baíu během prodloužení finálového utkání Interkontinentálního poháru proti Once Caldas, které Porto vyhrála 8:7 po pokutových kopech. V lednu 2005 byl však prodán do Dynama Moskva.[8]

V lednu 2007 se opět vrátil do Portugalska, kde podepsal smlouvu s CD Aves,[9] se kterým sestoupil z Primeira Ligy. V červenci se vrátil do Porta, zde se ale stal opět jen brankářkou dvojkou za Brazilcem Heltonem.[10] [11]

V sezóně 2008/09 nahradil Heltona pouze ve čtyřech zápasech v lize, ale odehrál všechny zápasy domácího poháru, včetně vítězného finále proti Paços de Ferreira.[12]

Reprezentace

[editovat | editovat zdroj]

Espírito Santo reprezentoval Portugalsko na Letních olympijských hrách v roce 1996, odchytal čtyři zápasy a získal čtvrtém místě.[13] Byl také součástí mužstva, které reprezentovalo Portugalsko na Euru 2008, do zápasů však nenastoupil.[14]

Trenérská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Začátky

[editovat | editovat zdroj]

Dne 21. června 2010 Porto oznámilo, že Nunova smlouva nebude prodloužena.[15] 36letý brankář řekl, že bude vždy podporovat Porto, přestože odchází.[16] Po ukončení kariéry se připojil ke svému bývalému trenérovi Jesualdu Ferreirovi a přestěhoval se s ním do Málagy, kde působil jako trenér brankářů; v listopadu 2010 spolu podepsali smlouvu v řeckém Panathinaikosu.[17]

Rio Ave

[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2012 vyhodilo Rio Ave trenéra Carlose Brita a oznámilo příchod Espírita Santa.[18] Ve své druhé sezóně dovedl tým až do finále Taça de Portugal a do finále Taça da Liga,[19] později se mu povedlo přes předkola postoupit až do základní skupiny Evropské ligy UEFA.

Valencia

[editovat | editovat zdroj]

Espírito Santo podepsal jednoroční smlouvu s Valencií dne 4. července 2014 a nahradil tak Juana Antonia Pizziho.[20] 12. ledna 2015 prodloužil smlouvu až do roku 2018[21] a dovedl tým na čtvrté místo,[22] mezi největší úspěchy patřilo domácí vítězství 2:1 nad Realem Madrid a remíza 2:2 proti stejnému soupeři,[23][24] třikrát byl jmenován trenérem měsíce v La Lize.[25] Rezignoval 29. listopadu 2015 po porážce 0:1 proti Seville a špatném vstupu do sezóny v Lize mistrů.[26]

Porto

[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. června 2016 podepsal Espírito Santo dvouletou smlouvu s Portem, když nahradil bývalého trenéra Josého Peseiru.[27] 22. května následujícího roku však byl po sezóně, ve které skončil na druhém místě v lize, propuštěn.[28]

Wolverhampton Wanderers

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2017/18

[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. května 2017 byl Espírito Santo jmenován novým hlavním trenérem Wolverhamptonu Wanderers, hrajícího tehdy anglickou Championship.[29] V listopadu byl zvolen nejlepším manažerem měsíce v soutěži, když jeho tým vyhrál všechny čtyři zápasy, ve kterých vstřelil 13 branek.[30] Espírito Santo dovedl klub po šesti letech k postupu do Premier League[31] a získal titul v Championship dvě kola před koncem soutěže.[32] 10. července 2018 bylo oznámeno, že jeho smlouva byla prodloužena do roku 2021.[33]

Sezóna 2018/19

[editovat | editovat zdroj]

Espírito Santo získal ve svém druhém měsíci v anglické nejvyšší soutěži ocenění pro nejlepšího trenéra měsíce v Premier League[34] poté, co jeho tým v září 2018 zůstal neporažený, získal čtyři body ze čtyř zápasů a inkasoval pouze jeden gól. Bylo to poprvé, co manažer Wolverhamptonu Wanderers získal toto ocenění.[35] Dne 4. května 2019 získal Espírito Santo čestný doktorát ve sportu na Wolverhamptonské univerzitě.[36] Wolves skončili na sedmé příčce v sezóně; bylo to nejlepší klubové umístění v Premier League od sezóny 1979/80, kdy skončili na místě šestém. Wolves se také kvalifikovali do Evropské ligy poprvé od sezóny 1980/81.[37]

Sezóna 2019/20

[editovat | editovat zdroj]

Espírito Santo se v červenci 2020, kdy se dohrávala covidem přerušená sezóna, stal podruhé manažerem měsíce Premier League.[38] V sezóně 2019/20 dosáhl Wolverhampton podruhé za sebou na sedmé místo v Premier League s rekordním počtem 59 bodů a dostal se do čtvrtfinále Evropské ligy UEFA.[39]

Sezóna 2020/21

[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. září 2020 prodloužil Espírito Santo smlouvu v klubu až do léta 2023.[40] V říjnu se stal potřetí manažerem měsíce Premier League.[41]. Dne 27. února 2021 odtrénoval své 102. utkání v Premier League jako hlavní trenér Wolves, a to remízu 1:1 proti Newcastle United v St James' Parku a stal se tak nejdéle sloužícím trenérem Wolves v Premier League.[42]

Dne 21. května 2021 bylo na oficiálním webu Wolves oznámeno, že Espírito Santo opustí klub po vzájemné dohodě na konci sezóny.[43]

Tottenham Hotspur

[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. června 2021 se stal novým trenérem Tottenhamu Hotspur.[44] Při svém debutu 15. srpna vyhrál jeho Tottenham doma 1:0 nad úřadujícím mistrem Manchesterem City.[45] V srpnu vyhrál Tottenham všechny tři ligové zápasy a Espírito Santo získal ocenění Manažer měsíce Premier League za srpen 2021, počtvrté ve své kariéře.[46] 1. listopadu 2021, poté, co jeho tým prohrál doma s Manchesterem United 3:0 a v ligové tabulce klesl na deváté místo, byl po necelých čtyřech měsících ve funkci odvolán.[47]

al-Ittihád

[editovat | editovat zdroj]

Dne 4. července 2022 se Espírito Santo stal hlavním trenérem saúdskoarabského klubu al-Ittihád.[48] 29. ledna 2023 vyhrál saúdský superpohár, ve finále porazil al-Fejhu 2:0.[49] 27. května získal klub první ligový titul po 14 letech.[50]

al-Ittihád ukončil smlouvu s Nunem Espíritem Santem v listopadu 2023. K rozhodnutí došlo po páté prohře saúdskoarabského klubu ve všech soutěžích v této sezoně. Trenér podle všeho doplatil na špatný vztah s největší hvězdou klubu Karimem Benzemou, se kterým se měl pohádat v poločase zápasu Asijské Ligy mistrů proti irácké al-Džawíje, protože nebyl spokojený s přístupem některých hráčů.[51][52]

Nottingham Forest

[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2023 převzal Nuno Espírito Santo anglický prvoligový klub Nottingham Forest. Na lavičce nahradil Stevea Coopera.[53][54]

Trenérské statistiky

[editovat | editovat zdroj]
Statistiky podle týmu a výsledků
Tým Od Do Statistiky
Z V N P % Výher
Rio Ave 1. července 2012 30. června 2014 80 32 17 31 40,00
Valencia 4. července 2014 29. listopadu 2015 62 32 16 14 51,61
Porto 1. června 2016 22. května 2017 49 27 16 6 55,10
Wolverhampton Wanderers 31. května 2017 23. května 2021 199 95 49 55 47,69
Tottenham Hotspur 30. června 2021 1. listopadu 2021 17 8 2 7 47,06
Al Ittihad FC (Džidda) 4. července 2022 7. listopadu 2023 56 36 12 8 64,29
Nottingham Forest 19. prosince 2023 8. září 2025 0 0 0 0 0,00
Celkem 463 230 112 121 49,68

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Hráčské

[editovat | editovat zdroj]

Deportivo de la Coruña

Porto

Individuální

Trenérské

[editovat | editovat zdroj]

Wolverhampton Wanderers

Al Ittihad

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nuno Espírito Santo na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LOWE, Sid. ‘I saw a lot from the bench’: how Porto’s reserve goalkeeper became manager. The Guardian. 27 September 2016. Dostupné online [cit. 21 August 2019].
  2. ↑ SAINZ, Manu. El primer fichaje de la factoría Jorge Mendes. Diario AS. 17 May 2012. Dostupné online [cit. 18 April 2014]. (španělsky)
  3. ↑ Nuno, cedido al Osasuna [online]. Deportivo La Coruña, 11 July 2000 [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. (španělsky)
  4. ↑ ZARIQUIEGUI, Fermín. Mexicano Aguirre logra salvar del descenso a Osasuna. La Nación. 23 June 2002. Dostupné online [cit. 4 January 2019]. (španělsky)
  5. ↑ Venda do passe do jogador Jorge Andrade [online]. FC Porto, 22 July 2002 [cit. 2010-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 December 2010. (portugalsky)
  6. ↑ F.C. Porto: Nuno é mais que um guarda-redes. Jornal de Notícias. 8 October 2008. Dostupné online [cit. 14 December 2010]. (portugalsky)
  7. ↑ UEFA Champions League 2003/04 – History [online]. Union of European Football Associations [cit. 2014-07-02]. Dostupné online.
  8. ↑ Nuno apresentado no Dínamo Moscovo [online]. Mais Futebol, 23 July 2005 [cit. 2019-01-04]. Dostupné online. (portugalsky)
  9. ↑ D. Aves: Nuno Espírito Santo reforça leque de opções de Neca [online]. Mais Futebol, 11 January 2007 [cit. 2017-10-25]. Dostupné online. (portugalsky)
  10. ↑ Nuno promete dar luta a Helton. Record. 13 July 2007. Dostupné online [cit. 12 January 2018]. (portugalsky)
  11. ↑ BATES, Pearce. "O Substituto", Jorge Mendes nightclub encounter, a Wolves love affair, the story of Nuno Espirito Santo. Birmingham Mail. 31 July 2018. Dostupné online [cit. 21 August 2019].
  12. ↑ TRAVASSOS, Nuno. Helton: "Quem sou eu para dar conselhos ao Nuno?" (vídeo) [online]. Mais Futebol, 31 May 2009 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (portugalsky)
  13. ↑ Atlanta1996 – Os portugueses. Diário de Notícias. 3 September 2008. Dostupné online [cit. 18 April 2018]. (portugalsky)
  14. ↑ Nuno é o substituto de Quim. Record. 7 June 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 November 2013. (portugalsky)
  15. ↑ Comunicado da FC Porto – Futebol, SAD [online]. FC Porto, 21 June 2010 [cit. 2010-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 June 2010. (portugalsky)
  16. ↑ Nuno Espírito Santo: 'Sou e serei Porto!' [online]. FC Porto, 21 June 2010 [cit. 2010-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 June 2010. (portugalsky)
  17. ↑ O técnico que já o era antes de o ser. Jornal de Notícias. 30 May 2016. Dostupné online [cit. 16 April 2018]. (portugalsky)
  18. ↑ Nuno Espírito Santo é o novo treinador. A Bola. 15 May 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 May 2012. (portugalsky)
  19. ↑ Nuno Espírito Santo feliz com 2.ª final da época. Record. 17 April 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 October 2014. (portugalsky)
  20. ↑ #BenvingutNuno Nuno Espírito Santo firma su contrato como nuevo entrenador del Valencia CF [online]. Valencia CF, 4 July 2014 [cit. 2014-07-06]. Dostupné online. (španělsky)
  21. ↑ Nuno: "It is an honour and a pleasure to be here" [online]. Valencia CF, 12 January 2015 [cit. 2015-01-12]. Dostupné online.
  22. ↑ El Valencia se impone en la batalla por la cuarta plaza [online]. La Liga, 25 January 2015 [cit. 2015-07-28]. Dostupné online. (španělsky)
  23. ↑ OLIVER, Pete. Valencia 2–1 Real Madrid [online]. BBC Sport, 4 January 2015 [cit. 2015-07-28]. Dostupné online.
  24. ↑ BEGLEY, Emlyn. Real Madrid 2–2 Valencia [online]. BBC Sport, 9 May 2015 [cit. 2015-07-28]. Dostupné online.
  25. 1 2 BBVA Awards: Nuno, Liga BBVA Manager of the month for February [online]. Liga de Fútbol Profesional, 9 March 2015 [cit. 2017-12-23]. Dostupné online.
  26. ↑ Nuno Espírito Santo resigns as Valencia coach after Sevilla defeat. The Guardian. 29 November 2015. Dostupné online [cit. 29 November 2015].
  27. ↑ Nuno Espírito Santo is the new coach at FC Porto [online]. FC Porto, 1 June 2016 [cit. 2016-06-03]. Dostupné online.
  28. ↑ RIBEIRO, José Manuel. Nuno Espírito Santo deixa o FC Porto. O Jogo. 22 May 2017. Dostupné online [cit. 22 May 2017]. (portugalsky)
  29. ↑ Nuno Espirito Santo: Wolves appoint former Porto boss as head coach [online]. BBC Sport, 31 May 2017 [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.
  30. 1 2 Championship Manager of the Month: Nuno – Wolverhampton Wanderers [online]. English Football League, 8 December 2017 [cit. 2017-12-16]. Dostupné online.
  31. ↑ Wolves: Championship leaders promoted to Premier League after Fulham draw with Brentford [online]. 14 April 2018 [cit. 2018-04-16]. Dostupné online.
  32. 1 2 Champions! Wolves win the league after breezing past Bolton. Express & Star. 21 April 2018. Dostupné online [cit. 21 April 2018].
  33. ↑ Wolves extend manager Nuno Espirito Santo contract until 2021. www.espn.co.uk. ESPN, 10 July 2018. Dostupné online [cit. 14 October 2018].
  34. ↑ Nuno claims Barclays Manager of the Month [online]. Premier League, 12 October 2018 [cit. 2018-10-12]. Dostupné online.
  35. ↑ Wolves: The science behind Premier League newcomers' record-breaking start. BBC Sport. 26 October 2018. Dostupné online [cit. 5 December 2019]. (anglicky)
  36. ↑ EDWARDS, Joe. WATCH: Wolves boss Nuno Espirito Santo receives honorary doctorate from University of Wolverhampton. Express & Star. 4 May 2019. Dostupné online [cit. 4 May 2019].
  37. ↑ Wolves v Braga facts. UEFA.com. Union of European Football Associations, 11 September 2019. Dostupné online [cit. 10 March 2020].
  38. ↑ Nuno claims Barclays Manager of the Month award [online]. Premier League, 10 July 2020 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online.
  39. ↑ DOYLE, Paul. Late Sevilla winner sees Wolves crash out of Europe. The Irish Times. 11 August 2020. Dostupné online [cit. 11 August 2020].
  40. ↑ Nuno signs new Wolves contract. www.wolves.co.uk. Wolverhampton Wanderers F.C, 13 September 2020. Dostupné online.
  41. ↑ Nuno earns Barclays Manager of the Month award [online]. Premier League, 13 November 2020 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online.
  42. ↑ BYSOUTH, Alex. Newcastle United 1–1 Wolverhampton Wanderers: Ruben Neves denies hosts the wi n [online]. BBC Sport, 27 February 2021 [cit. 2021-02-27]. Dostupné online.
  43. ↑ After four seasons at the club, this Sunday will be Nuno Espirito Santo’s final game in charge of Wolves. Thank you, Nuno. [online]. Wolves, 21 May 2021 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
  44. ↑ Nuno Espírito Santo appointed new Head Coach. Tottenham Hotspur [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
  45. ↑ Tottenham 1-0 Man City: Heung-Min Son strike secures statement win for Spurs. Sky Sports [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
  46. ↑ www.eurosport.com [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online.
  47. ↑ Conte contender to replace Nuno at Spurs. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-12-19]. (anglicky)
  48. ↑ JUDAH, Nathan. Nuno Espirito Santo named new boss of Saudi Arabian side Al-Ittihad. www.expressandstar.com [online]. 2022-07-05 [cit. 2023-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-12. (anglicky)
  49. 1 2 DRURY, Jonny. Ex-Wolves boss Nuno and former West Brom defender Ahmed Hegazi win Saudi Super Cup. www.expressandstar.com [online]. 2023-01-30 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
  50. 1 2 Nuno banishes memories of recent disappointments as he leads Al-Ittihad to Roshn Saudi League glory. Arab News [online]. 2023-05-28 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
  51. ↑ U fotbalistů al-Ittihádu skončil trenér Espírito Santo - Sport.cz. www.sport.cz [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online.
  52. ↑ Spor s Benzemou a konec. Trenér Nuno Espirito Santo skončil v Al Ittihadu » inFotbal.cz [online]. 2023-11-08 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online.
  53. ↑ Espírito Santo by mohl převzít Nottingham » inFotbal.cz [online]. 2023-12-19 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online.
  54. ↑ V Nottinghamu skončil trenér Cooper, nahradit ho má Espírito Santo. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online.
  55. ↑ The BBVA Prizes for December's best [online]. Liga de Fútbol Profesional, 14 January 2015 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online.
  56. ↑ Nuno Named Championship Manager Of The Year [online]. 16 May 2018 [cit. 2019-03-23]. Dostupné online.
  57. ↑ Nuno claims Barclays Manager of the Month. www.premierleague.com. Premier League, 12 October 2018. Dostupné online [cit. 12 October 2018].
  58. ↑ Nuno claims Barclays Manager of the Month award [online]. Premier League, 10 July 2020 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nuno_Espírito_Santo&oldid=25310388“