Přeskočit na obsah

Real Oviedo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Real Oviedo
NázevReal Oviedo S.A.D.
ZeměŠpanělsko
MěstoOviedo
Založen1926
Barvy modrá a bílá
SoutěžPrimera División (I)
2023/246. místo, Segunda División (II) postup
StadionEstadio Carlos Tartiere
Kapacita30 500 diváků
Vedení
VlastníkGrupo Carso
Grupu Pachuca
Carlos Slim Helú (35 %)
PředsedaJorge Menéndez Vallina (od 2013)
TrenérLuis Carrión
Oficiální webová stránka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Estadio Carlos Tartiere v roce 2008

Real Oviedo (celým názvem Real Oviedo S.A.D.) je španělský fotbalový klub z města Oviedo na severu Španělska. Založen byl roku 1926. Domácí zápasy hraje na stadionu Estadio Carlos Tartiere[1] s kapacitou 30 500 míst. Klubové barvy jsou modrá a bílá. Hráči mají přezdívku azules (modří) nebo carbayones (podle starého dubu, který je symbolem města).[2] Hlavním rivalem je Sporting de Gijón, vzájemný zápas je známý jako Derbi asturiano. Oviedo je v něm úspěšnější s bilancí 45 vítězství, 28 remíz a 34 porážek.

Klub odehrál ve španělské nejvyšší soutěži 38 sezón v letech 1933–1950, 1952–1954, 1958–1965, 1972–1974, 1975–1976 a 1988–2001. Nejlepším výsledkem bylo třetí místo v letech 1935, 1936 a 1963. V historické tabulce nejvyšší soutěže figuruje Real Oviedo na sedmnáctém místě.[3]

V roce 2003 se klub z důvodu platební neschopnosti dostal až na čtvrtou ligovou úroveň,[4] od roku 2015 hraje v Segunda División (druhá španělská liga).

Jediné vystoupení Ovieda v evropských pohárech přinesl Pohár UEFA 1991/92, kde tým v prvním kole vypadl s Janov CFC po výsledcích 1:0 doma a 1:3 venku. Je historicky nejúspěšnějším účastníkem turnaje Trofeo Emma Cuervo, který vyhrál šestnáctkrát.

Hráč klubu Isidro Lángara byl v letech 1934 až 1936 třikrát v řadě nejlepším střelcem španělské ligy.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivovaná kopie. www.magazineoviedista.com [online]. [cit. 2015-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-13. 
  2. La Liga Dostupné online
  3. RSSSF Dostupné online
  4. The Guardian Dostupné online
  5. Infolaso Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]