Vyřazovací systém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příklad rozpisu utkání v turnaji s vyřazovacím systémem

Vyřazovací systém je běžně užívaným typem rozpisu utkání turnajů v mnoha sportech nebo hrách, např. tenisu, boxu či fotbalu. Rozpis utkání je obvykle znázorňován pomocí grafu, kterému se slangově říká pavouk, protože má mnoho větví, které se postupně slučují a vedou směrem k poslednímu zápasu, tak zvanému finále. Dva zápasy předposledního kola se nazývají semifinále, předchozí čtyři zápasy čtvrtfinále a osm zápasů kola čtvrtého od konce osmifinále. Kola sehraná před začátkem vlastního turnaje se obvykle označují jako předkola.

Turnaje hrané tímto systémem se často označují slovem pohár.

Tvorba párů pro zápasy[editovat | editovat zdroj]

Principem vyřazovacího systému je co nejrychleji vyřadit všechny účastníky turnaje kromě vítěze.

Do prvního kola jsou účastníci buď nalosováni, nebo určeni podle nějakého klíče, obvykle výkonnostního. Do dalšího kola postupují jen vítězové předchozích kol. Žádný zápas tedy nemůže skončit remízou.

Běžné je také tzvn. nasazování, tedy takové umístění vybraných hráčů do rozpisu, které zajistí, že „papírově“ nejlepší dva účastníci se setkají až ve finále, až v semifinále se mohou setkat první čtyři atd… Dalším běžným zvýhodněním některých účastníků je jejich umístění až do některého z dalších kol turnaje, což zajistí, že zvýhodnění účastníci nebudou hrát proti příliš slabým, což je obvykle neatraktivní. Nasazení hráčů bývá určeno podle jejich umístění v některém ze výkonnostním žebříčků, například ATP, nebo výsledků v předcházející části turnaje, například základní části hrané systémem každý s každým.

V případech, kdy z nějakého důvodu má jeden z hráčů v zápase nějakou výhodou (bílá barva kamenů v šachu, domácí prostředí v fotbale), mohou se hrát v rámci jednoho kola dva nebo i více zápasů tak, aby danou výhodu mohli využít oba účastníci. Výsledek kola je pak určen na základě obou těchto utkání.

Konečné výsledky[editovat | editovat zdroj]

Výsledky turnaje nejsou zcela jednoznačné. Jisté je, že vítěz jako jediný vyhrál všechna svá utkání. Poražení semifinalisté se buď dělí o třetí místo (jako v boxu), nebo sehrají dodatečné utkání. O další místa se většinou buď nerozhoduje, nebo je určí nějaké pomocné hodnocení.

Analýza, výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Velkou výhodou vyřazovacího systému je, že vítěz musí jako jediný vyhrát všechna svá utkání a je tedy jednoznačný. Ale už druhé místo je diskutabilní, protože druhý nejlepší účastník turnaje nemusí být poraženým finalistou, ale mohl podlehnout vítězi turnaje dříve než ve finále. Další velkou výhodou je atraktivita, neboť vyřazovací turnaj ke konci graduje a vítěz je znám až po posledním utkání.

K určení vítěze systém v základní podobě potřebuje \left \lceil \log_2(n) \right \rceil kol, kde n je počet účastníků. Pokud je počet účastníků jiný než mocnina dvojky, je první kolo neúplné, někteří nastupují rovnou do druhého kola. Celkový počet zápasů je pak n-1. Například pro 128 účastníků tedy stačí pouhých 7 kol a 127 zápasů (porovnej se systémem každý s každým, který potřebuje 127 kol s 8128 utkáními). Nevýhodou tohoto systému je, že první kola sestávají ze značného množství zápasů (v případě 128 účastníků se v prvním kole hraje 64 utkání), takže je pro ně potřeba buď vzhledem k délce turnaje poměrně dlouhá doba nebo dostatek hracích prostor, které ale po zbytek turnaje zůstanou nevyužité.

Nevýhodou vyřazovacího systému také je, že žádný účastník před turnajem neví, kolik utkání bude hrát, i když ví, že jich maximálně bude jako kol turnaje.

Problematické také může být počáteční obsazení jednotlivých větví turnaje. Tomu se dá bránit pomocí nasazování lepších účastníků tak, aby brzo nehráli proti sobě, nebo jejich automatickému delegování do pozdějších fází turnaje. Protože i tak může být určení soupeřů v prvním kole sporné, přistupuje se někdy k předturnajům, obvykle označovaným jako základní skupiny, ve kterých se obvykle hraje systémem každý s každým, a které určí, kdo s kým bude hrát ve vyřazovací části turnaje (play-off).

Důležitým rysem vyřazovacího systému je nemožnost napravit chybu udělanou v některém ze zápasů, takže i velmi dobrý účastník může v turnaji již velmi brzo skončit, za což je systém často kritizován jako nespravedlivý. Proto se v mnoha soutěžích vyřazovací boje hrají na několik (obvykle dva až čtyři) vítězných zápasů. Této nevýhodě se lze také vyhnout při použití vyřazovacího systému na dvě porážky, který účastníky z turnaje vyřazuje až po dvou porážkách.

Terminologie soutěžních kol[editovat | editovat zdroj]

Fáze soutěže (konkrétní kolo turnaje), jíž se účastní 16 soupeřů, se nazývá osmifinále (1/8 - číslovka ve jmenovateli označuje počet zápasů, které se v dané fázi soutěže hrají). Osm vítězů z osmifinále postupuje do čtvrtfinále (1/4), čtyři vítězové ze čtvrtfinále postupují do semifinále (1/2) a dva vítězové ze semifinále pak hrají finále (1/1), jehož vítěz vyhrává celou soutěž. Poražení semifinalisté v některých soutěžích hrají o 3. místo, toto utkání se někdy lidově nazývá malé finále.

Související články[editovat | editovat zdroj]