Španělský přechod k demokracii
| Španělské království Reino de España
| |||||||||
| Hymna Marcha Real | |||||||||
| Motto Una, Grande y Libre Plus Ultra | |||||||||
Geografie
| |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.svg)
.svg)
.svg)
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Španělský přechod k demokracii (španělsky Transición española a la democracia) byl proces ve Španělsku v období let 1975–1978. Fakticky znamenal třetí restauraci monarchie ve španělských dějinách a vznik demokratického právního státu, včetně schválení nové demokratické ústavy.
Movimiento Nacional
[editovat | editovat zdroj]Takzvané Národní hnutí (Movimiento Nacional) byla španělská vládnoucí instituce založená generálem Frankem v roce 1937 během španělské občanské války. V období frankistického Španělska to byla jediná možnost jak se ve Španělsku podílet na veřejném životě. Tato instituce byla zrušena v roce 1977.
Movimiento Nacional se primárně skládal z
- jediné právnické osoby (strany), zvané Falange Española Tradicionalista y de las Juntas de Ofensiva Nacional Sindicalista (FET y de las JONS). Jiné strany byly zakázány (název „strana“ byl zakázán pro jakýkoli typ organizace). Vládní úředníci, vojenští důstojníci a odboráři státního odborového svazu se automaticky stávali řádnými členy strany, ačkoli jejich členství bylo často čistě formální.
- jedné odborové organizace s názvem Organización Sindical Española (OSE, lidově známá jako Sindicato Vertical), definované jako dceřiná organizace FET y de las JONS, složené z korporativistických organizací, které sdružovaly zaměstnavatele a pracovníky v opozici proti marxistickému třídnímu boji.
Všichni státní úředníci a osoby zastávající veřejné funkce byly požádáni, aby složili přísahu dodržování Principů národního hnutí. Lidem, kteří se silně ztotožňovali s Movimiento Nacional, se říkalo falangisté nebo Azules („modří“) podle barvy košil, které nosila Falange Militia, fašistická organizace José Antonia Prima de Rivery vytvořená během Druhé španělské republiky.
Události
[editovat | editovat zdroj]
Po smrti generála Franca v listopadu 1975 bezprostředně poté korunovaný král Juan Carlos I. pohotově inicioval reformy, a to zvláště v armádě, k nelibosti falangistů a konzervativních (monarchistických) sil v zemi, kteří očekávali zachování autoritářské vlády. V červenci 1976 stanovil Adolfo Suáreze, bývalého lídra Národního hnutí (Movimiento Nacional), španělským premiérem.
20. května 1977 navštívil šéf teprve nedávno legalizované Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), Felipe González, v doprovodu Javiera Solany, Juana Carlose I. v paláci Zarzuela. Událost znamenala klíčové potvrzení podpory monarchie ze strany španělské levice, která byla historicky republikánská. Podpora pro monarchii zleva ještě vzrostla krátce poté, co z iniciativy krále, navzdory silnému odporu pravicově zaměřeného velení španělské armády v době studené války, směla z ilegality vystoupit Komunistická strana Španělska.
15. června 1977 se ve Španělsku konaly první demokratické postfrancovské volby. V roce 1978 byla schválena nová ústava, jež stanovila Juana Carlose právoplatným následníkem španělské panovnické dynastie Bourbonů a tedy králem španělským. Toto schválení stvrdilo pozici Juana Carlose prohlášením za skutečnou hlavu státu historické monarchie, a nikoli nástupcem jmenovaným diktátorem Frankem. Ústava byla schválena demokraticky zvolenými kortesami (španělský parlament) a španělským lidem v referendu (6. prosince 1978) a poté uvedena v platnost podpisem krále před prvním slavnostním shromážděním kortes.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Movimiento Nacional na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CHALUPA, Jiří. Jak se dělá demokracie: Nástin demokratické transformace postfrankistického Španělska. Historický obzor, 1998, 9 (1/2), s. 17-22.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělský přechod k demokracii na Wikimedia Commons
