Felipe González

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Felipe González Ahedo.
Felipe González
Felipe González par Claude Truong-Ngoc juillet 2013.jpg

Předseda vlády Španělska
Ve funkci:
1. prosince 1982 – 4. května 1996
Panovník Juan Carlos I.
Vicepremiér Alfonso Guerra
Narcís Serra
Předchůdce Leopoldo Calvo-Sotelo
Nástupce José María Aznar
Stranická příslušnost
Členství Španělská socialistická dělnická strana

Narození 5. března 1942 (77 let)
Sevilla, ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Choť Carmen Romero López (1969–2008)
Alma mater Sevillská univerzita
Profese politik, labour law specialist, spisovatel a obchodník
Ocenění Grand Cross of the Military Merit - White Decoration (1984)
Grand Cross of the Military Order of Christ (1984)
Řád Josého Martího (1986)
velkokříž Řádu peruánského slunce (1986)
Cena Karla Velikého (1993)
… více na Wikidatech
Podpis Felipe González, podpis
Commons Felipe González
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felipe González Márquez (* 5. března 1942 Sevilla) je španělský politik, dlouholetý generální tajemník hlavní španělské levicové strany Partido Socialista Obrero Español (PSOE) (19741997) a třetí předseda vlády od španělského přechodu k demokracii (19821996).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Během studií práv v Seville se González zapojil nejprve do křesťansko-demokratického, později socialistického odboje proti režimu generála Franka, za což byl roku 1971 zatčen. Byl jednou hlavních postav při obnově Partido Socialista Obrero Español roku 1974. Postupně se mu podařilo prosadit uvnitř strany opuštění marxistických pozic a přechod k sociálně-demokratickému kurzu.

González byl ministerským předsedou 13 a půl roku a je tak jednou z nejdéle vládnoucích osob v novodobé historii Španělska. Pod jeho vedením se straně PSOE podařilo dvakrát po sobě získat absolutní většinu ve španělském 350členném Kongresu: 202 mandátů (48,1 % hlasů) v historickém vítězství v roce 1982 a 184 v roce 1986; v roce 1989 pak získali jeho socialisté přesnou polovinu, tj. 175 křesel.

V roce 1993 ztratila PSOE absolutní většinu a musela utvořit koalici s katalánskou stranou Convergència i Unió; v roce 1996 pak socialisty porazila Aznarova Partido Popular. Do následujícího roku byl González lídrem opozice.

Od roku 2000 byl poslancem španělského Kongresu, kde se však pro jiné aktivity stal chronickým absentérem, a proto se z aktivní politiky stáhl. V roce 2007 byl pak na summitu EU jmenován předsedou tzv. Reflexní skupiny (neboli „rady moudrých“), jejímž posláním je formulace vizí EU v delším časovém horizontu.[1]

Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Stát/Město Stuha Název Datum udělení
GuatemalaGuatemala Guatemala Order of the Quetzal - Grand Cross (Guatemala) - ribbon bar.png velokříž Řádu Quetzala 2004
KubaKuba Kuba Ribbon jose marti.png Řád José Martího[2] 1986, 14. listopadu
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Christ - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Kristova[3] 1984, 6. ledna
RakouskoRakousko Rakousko AUT Honour for Services to the Republic of Austria - 2nd Class BAR.png velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[4] 1996
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Order of Isabella the Catholic - Sash of Collar.svg velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[5] 1996, 10. května
ESP Gran Cruz Merito Militar (Distintivo Blanco) pasador.svg velkokříž Vojenského záslužného kříže s bílým odznakem[6] 1984, 20. června
Cáchy Cena Karla Velikého[7] 1993, 20. května
Felipe González, 2004

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1982: Un discurso ético
  • 1997: El Socialismo
  • 2001: El futuro no es lo que era (spoluautor Juan Luis Cebrián)
  • 2003: Memorias del futuro

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Krátký summit položil základy Reflexní skupiny EurActiv.cz, 17. 12. 2007.
  2. PAÍS, Ediciones El. Tensión en Lima, relajo en La Habana. El País. 1986-11-15. Dostupné online [cit. 2019-09-29]. ISSN 1134-6582. (španělsky) 
  3. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  4. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 1063 Dostupné online
  5. Boletín Oficial del Estado. 1996-05-11, čís. 115, s. 16603. Dostupné online. 
  6. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 1984-06-23, čís. 130, s. 18374. Dostupné online. 
  7. Profil držitele na Karlspreis.de. www.karlspreis.de [online]. [cit. 2009-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-26. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Španělský premiér
Předchůdce:
Leopoldo Calvo-Sotelo
19821996
Felipe González
Nástupce:
José María Aznar
generální tajemník PSOE
Předchůdce:
více osob
19741997
Felipe González
Nástupce:
Joaquín Almunia