Luis Carrero Blanco
| Luis Carrero Blanco | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Španělská tradicionalistická falanga Rad národní odborářské ofenzívy Falange Española |
| Rodné jméno | Luis Carrero Blanco |
| Narození | 4. března 1904 Santoña |
| Úmrtí | 20. prosince 1973 (ve věku 69 let) Madrid |
| Příčina úmrtí | výbušné zařízení |
| Místo pohřbení | Mingorrubijský hřbitov |
| Choť | Carmen Pichot Villa (1929–1973) |
| Děti | Luis Carrero-Blanco Pichot |
| Příbuzní | Alberto Martín-Artajo (otec snachy či zetě)[1] |
| Sídlo | calle de los Hermanos Bécquer |
| Profese | veterán, námořní důstojník, politik, admirál a státník |
| Náboženství | katolická církev |
| Ocenění | velkokříž Řádu Isabely Katolické (1942) Grand Cross of Naval Merit with white badge (1943) velkokříž Cisnerosova řádu (1944) Velkokříž za vojenské zásluhy s bílou stuhou (1947) velkokříž Vojenského řádu sv. Hermenegilda (1958) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Luis Carrero Blanco |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luis Carrero Blanco (4. března 1904 Santoña – 20. prosince 1973 Madrid) byl španělský admirál a státník, v roce 1973 premiér Španělska.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Během vlády Francisca Franca získal v roce 1963 hodnost viceadmirála a v roce 1966 se pak stal admirálem. V politice podporoval především vládní ekonomy z Opus Dei, kteří se podíleli na ekonomickém růstu Španělska v 60. letech.
Pumový atentát[editovat | editovat zdroj]
V roce 1973 se stal předsedou španělské vlády a byl považován za možného nástupce Francisca Franca. Již po šesti měsících působení ve funkci byl však zavražděn při pumovém atentátu, který měla na svědomí teroristická organizace ETA, proti které Luis Carrero Blanco za svého života tvrdě postupoval.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2019-08-26]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luis Carrero Blanco na Wikimedia Commons - http://www.dokumenty-iir.cz/MP/MPArchive/2001/MP082001.pdf (Buchtele, Tomáš. Politická situace v Baskicku a její kořeny. 16-19 S.)
