Claudio Gentile

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Claudio Gentile
Claudio Gentile.jpg
Osobní informace
Datum narození27. září 1953 (69 let)
Místo narozeníTripolis, Libye Libye
Výška178 cm
Hmotnost71 kg
PřezdívkaGento [1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový obránce (1971–1988)
Fotbalový trenér (1998–2014)
Mládežnické kluby*
1968–1971 Flag of Italy.svg Varese
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1971–1972
1972–1973
1973–1984
1984–1987
1987–1989
Flag of Italy.svg Arona
Flag of Italy.svg Varese
Flag of Italy.svg Juventus
Flag of Italy.svg Fiorentina
Flag of Italy.svg Piacenza
03400(4)
03400(1)
28300(9)
07000(0)
02000(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1975–1984 Flag of Italy.svg Itálie 07100(1)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1998–2000
2000
2000–2006
2004
2014
Flag of Italy.svg Itálie U20
Flag of Italy.svg Itálie (asistent)
Flag of Italy.svg Itálie U21
Flag of Italy.svg Itálie (olympíjská)
Flag of Switzerland.svg Sion
Úspěchy
Olympijské hry
Bronzová medaile 2004 Itálie - trenér
Mistrovství světa
Zlatá medaile 1982 Itálie
Mistrovství Evropy U21
Bronzová medaile 2002 Itálie U21 - trenér
Zlatá medaile 2004 Itálie U21 - trenér
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1974/75 Juventus
Zlatá medaile 1976/77 Juventus
Zlatá medaile 1977/78 Juventus
Zlatá medaile 1980/81 Juventus
Zlatá medaile 1981/82 Juventus
Zlatá medaile 1983/84 Juventus
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1976/77 Juventus
Pohár PMEZ
Stříbrná medaile 1982/83 Juventus
Pohár PVP
Zlatá medaile 1983/84 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claudio Gentile (27. září 1953, Tripolis, Libye) je bývalý italský fotbalový obránce a trenér.

Je považován za jednoho z nejlepších obránců v historii italského fotbalu.[2] Velkou část fotbalové kariéry spojil s Juventusem, klubem, v němž odehrál jedenáct sezón. Spolu s brankářem Zoffem a hráči Scireou a Cabrinim, tvořili jednu z nejlepších obranných řad v historii fotbalu. Za Bianconeri odehrál celkem 415 utkání a vstřelil v nich 10 branek a vyhrál šest titulů v lize (1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84), dvě výhry v italském poháru (1978/79, 1982/83) a také evropské poháry: UEFA 1976/77 a PVP 1983/84.

Za reprezentaci odehrál 71 utkání a vstřelil v nich 1 gól.[3]. Z MS 1982 má zlatou medaili.[4] Na tomto turnaji byl federací FIFA zařazen do all-stars týmu.[5]

Jako trenér Itálie U21 vyhrál v roce ME U21 2004. Má také bronzovou medaili z OH 2004.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Před Juventusem[editovat | editovat zdroj]

V osmi letech se musel s rodiči uprchnout z Libye, kvůli italskému původu.[6] S fotbalem začal v mládežnické sektoru ve Varese. Sezonu 1971/72 hrál na hostování v Aroně. V následující sezoně již hrál v základní sestavě při každém zápase ve Varese.

Juventus[editovat | editovat zdroj]

Po dobře odehrané sezoně, se v létě 1973 se stal novým hráčem Juventusu. Stál 200 milionů lir.[7] První utkání odehrál Debutoval v prosinci 1973 proti Veroně (5:1), kde hrál na pozici záložníka. Od sezony 1974/75 hraje již jako krajní obránce. Zpočátku tvoří obranu s dalším krajním obráncem Cuccureddu, poté je zaměstnán na pravém křídle, protože Cabrini hrál na levé straně. Poté se do obranné trojky vmědtnal mladý Gaetano Scirea. V téhle sezoně získává první titul. V následující sezoně je v třenicí s trenérem Parolou a dočasně ztrácí své místo v týmu, je nahrazen Tardellim. V sezóně 1976/77 se trenérem stal Giovanni Trapattoni a Claudio se vrátil do základní sestavy. Přispívá k druhému titulu a také k vítězství v poháru UEFA. Za Bianconeri odehrál v 11 sezonách celkem 415 utkání a vstřelil 10 branek. Získal ještě další čtyři tituly (1977/78, 1980/81, 1981/82, 1983/84) dva italské poháry (1978/79, 1982/83) a jeden pohár PVP (1983/84).

Fiorentina a Piacenza[editovat | editovat zdroj]

V létě 1984, ve věku jedenatřiceti let, opustil Juventus a přestoupil do Fiorentiny.[8]. Tady hrál tři sezony a odehrál za ni celkem 98 utkání. Největším úspěchem bylo semifinále italského poháru. Když odešel od fialek[9] strávil několik měsíců bez angažmá a zúčastnil se kempu pro nezaměstnané hráče. V prosinci 1987 byl najat druholigovou Piacenzou. Nastoupil do 20 utkání a pomohl klub zachránit v soutěži. Po skončení sezony se rozhodl ukončit kariéru.[8]

Hráčská statistika[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1971/72 Arona Serie D 34 4 - 0 0 - 0 0 34 4
1972/73 Varese Serie B 34 1 IP 3 0 - 0 0 37 1
1973/74 Juventus Serie A 13 0 IP 7 0 PMEZ+Int.P 0+1 0 21 0
1974/75 Serie A 29 0 IP 6 0 UEFA 9 1 44 4
1975/76 Serie A 22 1 IP 4 0 PMEZ 4 0 30 1
1976/77 Serie A 29 1 IP 9 0 UEFA 11 0 49 1
1977/78 Serie A 28 3 IP 4 0 PMEZ 7 0 39 3
1978/79 Serie A 30 0 IP 7 0 PMEZ 1 0 38 0
1979/80 Serie A 26 2 IP 4 0 PVP 8 0 38 2
1980/81 Serie A 27 0 IP 6 0 UEFA 4 0 37 0
1981/82 Serie A 27 2 IP 4 0 PMEZ 4 0 35 2
1982/83 Serie A 28 0 IP 10 0 PMEZ 9 0 47 0
1983/84 Serie A 24 0 IP 5 0 PVP 8 0 37 0
1984/85 Fiorentina Serie A 29 0 IP 10 1 UEFA 3 0 42 1
1985/86 Serie A 19 0 IP 8 0 - 0 0 27 0
1986/87 Serie A 22 0 IP 5 0 UEFA 2 0 29 0
1987/88 Piacenza Serie D 20 0 - 0 0 - 0 0 20 0
Celkem 441 14 - 92 1 - 71 1 604 16

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Za reprezentací odehrál 71 utkání a vstřelil 1 branku. První utkání odehrál 19. dubna 1975 proti Polsku (0:0).[10] Byl na MS 1978, kde odehrál všech sedm utkání, ale zápas o 3. místo prohrál. Také byl na ME 1980. I tady ale skončil na 4. místě. Vše si vynahradil na MS 1982. Odehrál tam kromě semifinále všechna utkání a získal zlatou medaili za vítězství. Poslední zápas odehrál jako kapitán 26. května 1984 proti Kanadě (2:0).[11]

Statistika na velkých turnajích[editovat | editovat zdroj]

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie MS 1978 1 zápas ve skupině 2. 6. Francie Francie 90 0 2:1[12]
2 zápas ve skupině 6. 6. Maďarsko Maďarsko 90 0 3:1[13]
3 zápas ve skupině 10. 6. Argentina Argentina 90 0 1:0[14]
1 zápas v semifinálové skupině 14. 6. Německo NSR 90 0 0:0[15]
2 zápas v semifinálové skupině 18. 6. Rakousko Rakousko 90 0 1:0[16]
3 zápas v semifinálové skupině 21. 6. Nizozemsko Nizozemí 90 0 1:2[17]
o 3. místo 24. 6. Brazílie Brazílie 90 0 1:2[18]
ME 1980 1 zápas ve skupině 12. 6. Španělsko Španělsko 90 0 0:0[19]
2 zápas ve skupině 15. 6. Anglie Anglie 90 0 1:0[20]
3 zápas ve skupině 18. 6. Belgie Belgie 90 0 0:0[21]
o 3. místo 21. 6. Česko Československo 120 0 1:1 (8:9 na pen.)[22]
MS 1982 Zlatá medaile 1 zápas v první skupin. fáze 14. 6. Polsko Polsko 90 0 0:0[23]
2 zápas v první skupin. fáze 18. 6. Peru Peru 90 0 1:1[24]
3 zápas v první skupin. fáze 23. 6. Kamerun Kamerun 90 0 1:1[25]
1 zápas ve druhé skupin. fáze 29. 6. Argentina Argentina 90 0 2:1[26]
2 zápas ve druhé skupin. fáze 5. 7. Brazílie Brazílie 90 0 3:2[27]
Finále 11. 7. Německo NSR 90 0 3:1[28]

Hráčské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Nastrino Stella Merito sportivo 2015.svg Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)[29]

680px ribbon bar of Gold Medal for athletic prowess (Italy, pre-2004).svg Medaile za atletickou statečnost (1982)[30]

680px ribbon bar of Bronze Medal for athletic prowess (Italy, pre-2004).svg Medaile za atletickou statečnost (1975)[31]

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení fotbalové kariéry se vrátil do Juventusu, kde měl na starost mládež.[32] . V letech 19911993 byl manažerem v Leccu.

Později vstoupil do technického sektoru FIGC jako trenér národního týmu hráčů do 20 let. V roce 2000 byl zpočátku zástupcem Trapattoniho na lavičce národního A-týmu a v říjnu téhož roku nahradil Tardelliho, jako trenér reprezentace hráčů do 21 let.[33] S mládežnickou reprezentantcí byl tři krát na ME U21 (2002, 2004, 2006). Nejlepší turnaj byl v roce 2004, který vyhrál. Byl i na OH 2004, kde bral bronzovou medaili. Po vyřazení ve čtvrtfinále na ME U21 2006 byl nahrazen jiným trenérem.[34]

V následujících letech netrénoval žádný tým, přestože měl nabítky od Juventusu[35] i aby vedl Libyi.[36] V roce 2014 byl angažován Švýcarským klubem FC Sion[37], jenže po deseti dnech se nedostavil na trénink a byla mu ukončena smlouva.[38]

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.tuttojuve.com/gli-eroi-bianconeri/gli-eroi-in-bianconero-claudio-gentile-388882
  2. http://archiviostorico.gazzetta.it/2010/settembre/02/Che_fine_fatto_razza_dei_ga_10_100902038.shtml
  3. http://www.rsssf.com/miscellaneous/gentile-intl.html
  4. http://www.rsssf.com/tables/82full.html
  5. http://football.sporting99.com/fifa-world-cup-all-star-team.html
  6. http://www.ju29ro.com/storie-di-ju29ri/1416-ritratti-claudio-gentile.html
  7. https://archivio.unita.news/assets/main/1973/08/13/page_007.pdf
  8. a b https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1988/03/23/ultimo-svincolo-non-mi-fa-soffrire.html
  9. https://archivio.unita.news/assets/main/1987/07/19/page_027.pdf
  10. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1152392
  11. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371619
  12. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981136
  13. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981138
  14. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981141
  15. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981161
  16. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981163
  17. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981165
  18. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981172
  19. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1185291
  20. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/964076
  21. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1185294
  22. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/964081
  23. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965828
  24. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965845
  25. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965858
  26. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965871
  27. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965879
  28. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965884
  29. https://web.archive.org/web/20171222053441/http://www.figc.it/it/204/2540393/2017/12/News.shtml
  30. https://www.coni.it/it/attivita-istituzionali/onorificenze/home/scheda-persona/schedaatleta.html?id==
  31. https://www.coni.it/it/attivita-istituzionali/onorificenze/home/scheda-persona/schedaatleta.html?id=
  32. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,21/articleid,0923_01_1990_0281_0023_12656055/
  33. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2000/10/13/gentile-all-under-in-stile-tardelli.html
  34. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2006/07/25/le-nuove-nazionali-una-generazione-azzurra-in.html
  35. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2010/01/28/ferrara-va-avanti-al-buio-ma-non.html
  36. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2012/01/19/il-pallone-dopo-fucili-la-nuova-libia.html
  37. https://web.archive.org/web/20140714195723/http://gianlucadimarzio.com/news/sion-claudio-gentile-e-il-nuovo-allenatore-firma-un-biennale/
  38. https://www.rsi.ch/sport/calcio/Il-Sion-con-Chassot-per-ora-1454446.html

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Claudio Gentile na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Flag of Italy.svg Trenér italské fotbalové reprezentace do 21 let
Předchůdce:
Marco Tardelli
2000–2006
Claudio Gentile
Nástupce:
Pierluigi Casiraghi