Francesco Graziani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Francesco Graziani
Graziani (vlevo) s hráči Torino FC, rok 1976
Graziani (vlevo) s hráči Torino FC, rok 1976
Osobní informace
Datum narození16. prosince 1952
Místo narozeníSubiaco, Itálie Itálie
Výška180 cm
Váha76 kg
PřezdívkaCiccio
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Poziceútočník
Profesionální kluby*
Roky Klub
1970-1973
1973-1981
1981-1983
1983-1986
1986-1988
AC Arezzo
Torino FC
AC Fiorentina
AS Roma
Udinese Calcio
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1975-1983 Itálie 64 (23)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 1982 Itálie
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile PMEZ 1983/1984 AS Roma
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1975/1976 Turín FC
Další informace
Webwww.cicciograziani.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Francesco Graziani (* 16. prosince 1952, Subiaco) je bývalý italský fotbalový útočník, mistr světa z roku 1982.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

S klubem Torino FC se stal italským šampiónem v sezóně 1975/76. O rok později získal s jedenadvaceti brankami titul nejlepšího ligového střelce. Od roku 1983 hrál za AS Roma, kterému pomohl do finále Poháru mistrů evropských zemí 1983/84, kde neproměnil penaltu v penaltovém rozstřelu s Liverpoolem. V letech 1984 a 1986 vyhrál s římským klubem Coppa Italia.

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Osm let reprezentoval Itálii. Zúčastnil se mistrovství světa ve fotbale 1978, kde Italové obsadili čtvrté místo, domácího mistrovství Evropy ve fotbale 1980, kde byli opět čtvrtí (Graziani vstřelil vyrovnávací gól v zápase o třetí místo s ČSSR) a mistrovství světa ve fotbale 1982, které skončilo překvapivým vítězstvím squadry azzury (Graziani skóroval v zápase s Kamerunem). Celkově zaznamenal 23 reprezentačních branek, což ho řadí do první desítky historického pořadí.[1]

Další osudy[editovat | editovat zdroj]

Po skončení aktivní činnosti působil jako trenér v klubech nižších soutěží (týmu Catania Calcio pomohl v roce 2001 k postupu do druhé ligy) a komentátor pro televizi Mediaset, zahrál si několik epizodních filmových rolí.[2] V roce 1994 neúspěšně kandidoval do Senátu za stranu Patto per l'Italia. V červnu 2014 na koupališti v Arezzu zachránil život dítěti, které se dusilo žvýkačkou.[3] Má syna Gabriele Grazianiho (* 1975), který hrál fotbal za Mantova FC.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]