Přeskočit na obsah

Serie A 1979/1980

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Serie A 1979/1980
ZeměItálieItálie Itálie
Informace
Ročník78. ročník (48. ročník Serie A)
VítězInter (12. titul)
Nejlepší střelec Roberto Bettega (16 branek)
SestupujícíPescara
Lazio
Milán

Soutěžní ročník Serie A 1979/1980 byl 78. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy a 48. ročník pod názvem Serie A. Konal se od 16. září 1979 do 11. května 1980 a skončil vítězstvím Interu, který získal po 9 letech již dvanáctý titul v klubové historii.

Nejlepším střelcem se stal italský hráč Roberto Bettega (Juventus), který vstřelil 16 branek.

Před sezonou

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní inovací v rámci UEFA bylo zavedení koeficientu UEFA, což je žebříček, na jehož základě se určuje, kolik klubů může každá federace zaregistrovat do Poháru UEFA[1], čímž se překonal systém založený v podstatě na pozvánkách zděděný ze starého Veletržního poháru. Po špatných výsledcích italských týmů v konfederačních soutěžích došlo v lize ke snížení počtu míst platných pro přístup na polovinu.

Sezóna se vyznačovala dvěma momenty. Nejprve se poprvé v nejvyšší soutěži objevil sponzor na dresech dresů a to u Perugie. Druhá novinka přišla na podzim, kde se v Miláně rozhodli dát na zadní stranu dresů jmenovky hráčů.

Tato sezona byla již poslední, které se hrálo výhradně italskými hráči a to vzhledem k zákazu registrace hráčů ze zahraničních federací, který platil od roku 1966.

Nováčci soutěže: vítěz 2. ligy Udinese se do nejvyšší soutěže vrátilo po 17 letech, Cagliari se vrátilo po třech letech a Pescara se vrátilo po jednom roce ve 2. lize.

Obhájci titulu Milán se rozhodl vyměnit trenéra Liedholma za Giacominiho (Udinese). Jedinou velkou posilou se stal Romano (Reggiana). Naopak velkým odchodem byl konec kariéry 35leteho Rivery. Do Řím a přišel mladík Ancelotti (Parma) a Benetti (Juventus). Po třech sezonách a sestupu se nejdražší hráč Paolo Rossi rozhodl odejít na hostování do Perugie. Boloňa se posílila o Savoldiho (Neapol), Chiarugiho (Sampdoria) a Dossenu (Cesena). Do sezony již nenastoupili Giancarlo De Sisti (Řím) a Antonio Juliano (Boloňa).

Další změny byli: Cesare Prandelli (AtalantaJuventus), Francesco Morini (Juventus FCToronto Blizzard), Roberto Boninsegna (JuventusVerona), Egidio Calloni (VeronaPerugia) a Oscar Damiani (JanovNeapol).

Během sezony

[editovat | editovat zdroj]

Inter byl od 1. kola jediným lídrem – díky kolu, které zaznamenalo 7 remíz z 8 odehraných zápasů, a také nejnižšímu počtu branek v jednom kole v historii Serie A (6 branek). Dne 28. října 1979 byl v Římském derby zabit fanoušek Lazia Vincenzo Paparelli, který jej zabil výbušné zařízení hozené fanouškem Říma.

Co se týče výsledků, téhož dne znamenal konec domácí neporazitelnosti Perugie, když po 37 zápasech je porazil Turín. Juventusu způsobila těžká porážka s Interem vážnou krizi, která vedla k tomu, že v následujících týdnech sklouzlo na okraj pásma sestupu. Mezitím se Turín společně s Neapolí a Laziem vrhla do honby za zónou poháru UEFA. Zimním mistrem se stal Inter.

Obhájce titulu Milán se ocitl v aféře, která se zapsala do historie jako Totonero[2], jež vznikla ze stížnosti dvou obchodníků z hlavního města ohledně rozsáhlého okruhu tajných sázek spojených s fotbalem.[3] Na konci zápasů odehraných 23. března 1980 na různých stadionech bylo zatčeno 12 lidí, včetně manažerů a členů. Zatčen byl brankář Milána Albertosi i prezident klubu Felice Colombo. Opatření se týkalo také hráčů Lazia: Manfredonia a Giordano, zatímco hráč Boloně Savoldi a hráč Perugie Rossi byli předvoláni. Vyšetřování provedené v následujících měsících se zaměřilo zejména na zjištění odpovědnosti klubů Lazia a Milána v této aféře.

V předposledním kole si Inter zajistil již 12. titul v klubové historii. Na 2. místě skončil Juventus, který měl o tři body míň a 3. místo vybojoval Milá, který měl ztrátu pěti bodů. Jenže Milán stále čekal na průběh vyšetřování sportovní justice.[4]

Výsledek rozsudků týkajících se sázkového případu vedl k sestupu Milána a Lazia to vedlo k povýšení Turína na 3. místo s následnou účastí v Poháru UEFA.

Účastníci

[editovat | editovat zdroj]
Klub Město Stadion Trenér Nejlepší střelec
Ascoli Ascoli Piceno Stadio Cino e Lillo Del Duca Giovan Battista Fabbri Gianfranco Bellotto (8)
Avellino Avellino Stadio Partenio Rino Marchesi Gianluca De Ponti (6)
Boloňa Boloňa Stadio Comunale Marino Perani Giuseppe Savoldi (11)
Cagliari Cagliari Stadio Sant'Elia Mario Tiddia Franco Selvaggi (12)
Catanzaro Catanzaro Stadio Comunale Carlo Mazzone (1.–25. kolo)
Saverio Leotta
Massimo Palanca (9)
Fiorentina Florencie Stadio Comunale Paolo Carosi Giancarlo Antognoni (8)
Inter Milán Stadio Giuseppe Meazza Eugenio Bersellini Alessandro Altobelli (15)
Juventus Turín Stadio Comunale di Torino Giovanni Trapattoni Roberto Bettega (16)
Lazio Řím Stadio Olimpico Roberto Lovati Bruno Giordano (9)
Milán Milán Stadio Giuseppe Meazza Massimo Giacomini Stefano Chiodi (7)
Neapol Neapol Stadio San Paolo Luís Vinício (1.–26. kolo)
Angelo Sormani
Oscar Damiani (4)
Perugia Perugia Stadio Renato Curi Ilario Castagner Paolo Rossi (13)
Pescara Pescara Stadio Adriatico Antonio Angelillo (1.–5. kolo)
Gustavo Giagnoni
Bruno Nobili (5)
Řím Řím Stadio Olimpico Nils Liedholm Roberto Pruzzo (12)
Turín Turín Stadio Comunale di Torino Luigi Radice (1.–19. kolo)
Ercole Rabitti
Francesco Graziani (12)
Udinese Udine Stadio Friuli Corrado Orrico (1.–22. kolo)
Dino D'Alessi
Nerio Ulivieri,
Sergio Vriz (5)
Poř. Tým Z V R P VG OG B
1. Inter 3014133442541
2. Juventus301668422538
3. Turín3011136261535
4. Ascoli3011127352834
5. Fiorentina3011118332733
6. Řím3010128343532
7. Boloňa308148232430
8. Cagliari308148272930
9. Perugia309129273230
10. Neapol307149202028
11. Avellino3071310243227
12. Catanzaro3051411203424
13. Udinese3031512243821
14. Pescara304818184416
15. Milán301488341936*
16. Lazio3051510212525*
Poznámky
  • Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
  • za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
  • při rovnosti bodů rozhodovalo skóre.
  • kluby Milán a Lazio sestoupili kvůli sázení.
     Mistr ligy a přímý postup do poháru PMEZ 1980/81
     Přímý postup do poháru PVP 1980/81
     Přímý postup do poháru UEFA 1980/81
     Sestup do Serie B

Statistiky

[editovat | editovat zdroj]

Výsledková tabulka

[editovat | editovat zdroj]
  Ascoli Avellino Boloňa Cagliari Catanzaro Fiorentina Inter Juventus Lazio Milán Neapol Perugia Pescara Řím Turín Udinese
Ascoli 0:0 2:0 1:0 2:2 1:0 1:1 2:3 1:1 0:0 0:0 1:0 3:1 3:0 1:0 3:0
Avellino 2:2 1:0 2:2 2:0 0:2 0:0 1:0 0:0 1:0 2:3 2:2 2:0 0:1 0:2 0:0
Boloňa 0:0 1:0 0:1 4:1 2:1 1:2 1:1 1:0 0:1 0:0 1:1 0:0 1:1 1:2 2:1
Cagliari 1:1 1:1 1:0 1:0 2:1 1:1 2:1 1:1 0:0 1:0 1:2 1:0 1:3 0:0 3:1
Catanzaro 1:1 0:0 0:0 1:0 0:1 0:0 0:1 2:1 0:3 2:0 2:1 1:1 2:2 0:0 1:1
Fiorentina 3:1 3:0 0:0 1:1 3:0 0:2 2:1 0:0 1:1 0:0 0:0 2:0 3:1 1:0 1:1
Inter 2:4 3:0 0:0 3:3 3:1 0:0 4:0 2:1 2:0 1:0 3:2 2:0 2:2 1:1 2:1
Juventus 2:3 2:0 1:1 1:0 1:0 3:0 2:0 0:0 2:1 1:0 3:0 3:0 2:0 0:0 1:1
Lazio 0:1 1:1 0:1 1:1 2:0 2:0 0:0 1:0 0:2 1:1 1:1 2:0 1:2 2:1 0:0
Milán 3:0 1:0 4:0 2:0 0:0 2:0 0:1 2:1 2:1 1:2 1:0 3:1 0:0 0:2 0:0
Neapol 1:0 0:1 1:1 0:0 1:1 0:0 3:4 0:0 0:0 0:1 1:1 2:0 3:0 1:0 1:0
Perugia 0:0 2:1 1:1 1:0 0:0 1:2 0:0 1:0 0:0 1:1 1:0 1:0 3:1 0:2 2:0
Pescara 0:0 1:1 0:0 2:0 1:1 1:2 0:2 0:2 2:0 2:1 1:0 1:1 2:3 0:2 1:1
Řím 1:0 1:1 1:2 1:1 1:0 2:1 1:0 1:3 1:1 0:0 0:0 4:0 2:0 1:1 1:1
Turín 1:0 2:2 0:0 0:0 0:0 1:1 0:0 1:2 1:0 0:1 0:0 2:0 2:0 1:0 1:1
Udinese 3:1 0:1 0:2 1:1 1:2 2:2 1:1 1:3 1:1 2:1 0:0 1:2 2:1 0:0 0:1

Střelecká listina

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí Jméno Klub Branky
1. Roberto BettegaJuventus16
2. Alessandro AltobelliInter15
3. Paolo RossiPerugia13
4. Franco SelvaggiCagliari12
Roberto PruzzoŘím12
Francesco GrazianiTurín12
7. Giuseppe SavoldiBoloňa11
8. Bruno GiordanoLazio9
Massimo PalancaCatanzaro9
10. Giancarlo AntognoniFiorentina8
Gianfranco BellottoInter8
Serie A
Vítěz pro rok 1979/80
FC Inter Milán

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serie A 1979-1980 na italské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Šablona:Evropský fotbal 1979/80