Paulo Dybala
| Paulo Dybala | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
.jpg) Paulo Dybala (2017) | |||||||
| Osobní informace | |||||||
| Celé jméno | Paulo Bruno Exequiel Dybala | ||||||
| Datum narození | 15. listopadu 1993 (28 let) | ||||||
| Místo narození | Laguna Larga,  Argentina | ||||||
| Výška | 177 cm | ||||||
| Přezdívka | La Joya (Klenot)[1] | ||||||
| Klubové informace | |||||||
| Současný klub |  AS Řím | ||||||
| Číslo dresu | 21 | ||||||
| Pozice | útočník, ofensivní záložník | ||||||
| Mládežnické kluby* | |||||||
| |||||||
| Profesionální kluby* | |||||||
| |||||||
| Reprezentace** | |||||||
| |||||||
|
| |||||||
| Další informace | |||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 20. 7. 2022 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 20. 7. 2022 | |||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Paulo Bruno Exequiel Dybala (* 15. listopadu 1993 Laguna Larga) je argentinský profesionální fotbalista s polskými a italskými kořeny, který hraje na pozici útočníka či ofensivního záložníka za italský klub AS Řím a za argentinský národní tým.[2][3][4]
Dybala se jakožto talentovaný kreativní ofenzivní fotbalista stal srovnávaným s krajanem a později reprezentačním spoluhráčem Lionelem Messim, jejich podobná úloha na hřišti však Dybalovi ztěžuje etablování se v základní sestavě národního mužstva.[1]
Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]
V Argentině hrál na začátku profesionální kariéry za klub Instituto Atlético Central Córdoba, za který debutoval již v 17 letech. Když vsítil svůj první gól ve druhé argentinské lize, stal se nejmladším skórujícím hráčem v této soutěži. Překonal tak i rekord Maria Kempese. V premiérové sezóně celkem nastřádal 40 odehraných utkání a 17 vstřelených gólů.[5]
Palermo[editovat | editovat zdroj]
V červenci 2012 odešel do Evropy do italského klubu US Palermo,[6] kde podepsal kontrakt do června 2016.[7] Během první sezóny v Palermu – onehdy vlastněném byznysmenem Mauriziem Zamparinim – vstřelil pouze tři ligové góly a jeho Palermo tak čekal sestup do Serie B.[5] Trenér Gennaro Gattuso byl ještě v září zastoupen Giuseppem Iachinim, který podpořil Dybalův růst ve velkého hráče, který během jednoho roku ve druhé lize zaznamenal na 30 utkání (včetně poháru), vstřelil sedm gólů a na další nahrával.[5] Třetí sezóna za Palermo byla opět prvoligová a 20letý Dybala se začal řadit mezi nadějné prospekty italské ligy.[8] V rozestavení 3–5–2 utvořil nebezpečnou útočnou dvojici vedle Franca Vázqueze, vstřelil 13 gólů a 10 jich pro spoluhráče připravil. Palermo skončilo sezónu v bezpečí středu tabulky.[5]
Juventus[editovat | editovat zdroj]
Začátkem června 2015 se dohodl na pětiletém kontraktu s mistrem Serie A Juventusem Turín (přestoupil za min. 32 milionů eur).[9] V Juventusu nosil číslo 21, ovšem později oblékal dres už s číslem 10.
Zkraje nové sezóny se jedním gólem přičinil o zisk italského superpoháru proti Laziu pořádaném v čínské Šanghaji. Do utkání byl vyslán jako náhrada za střídajícího Kingsleyho Comana.[10] Trenér Massimiliano Allegri Dybalu nasadil do utkání na hřišti AS Řím 30. srpna a ten se odvděčil gólem – svým prvním za Juve – do římské brány. Juventus přesto prohrál výsledkem 1:2 a poprvé v dějinách prohrál rovnou úvodní dvě ligová utkání.[11] V polovině prosince se gólově prosadil v domácím poháru proti městskému rivalovi Turín FC, utkání nakonec skončilo 4:0 pro Juventus.[12] V únoru se trefil do sítě Bayernu Mnichov v prvním utkání v osmifinále Ligy mistrů a jeho premiérový gól v této soutěži pomohl mužstvu otočit výsledek z 0:2 na 2:2.[13] Odveta v Mnichově se obešla bez Dybalovy účasti, neboť se během tréninku zranil.[14] Juventus následně proti Bayernu neuspěl, získal ale Scudetto – italský mistrovský titul.
Allegri dosáhl na Scudetto rovněž v sezóně 2016/17, při které Dybalovi svěřil úlohu staženého útočníka za jeho reprezentačním kolegou a čerstvou posilou Gonzalem Higuaínem v rozestavení 4–2–3–1.[15] Zpočátku se ale museli oba hráči navzájem přizpůsobit, Dybala se navíc k tomu stahoval více do středu pole v případě netvořivosti zálohy, což snížilo jeho gólovou potenci.[16] Prvně se v sezóně gólově prosadil v průběhu září v Lize mistrů proti Dinamu Záhřeb, čímž podepřel výhru „Staré dámy“ 4:0 nad chorvatským mužstvem.[17] Při cestě za triumfem v domácím poháru Coppa Italia v sezóně 2016/17 byl se 4 góly nejlepším střelcem soutěže (společně s Marcem Borriellem a Goranem Panděvem.[18]
V sedmém říjnovém ligovém kole na půdě rivala Interu Milán vstřelil svůj první gól v sezóně už po čtyřech minutách a pomohl utkání vyhrát (2:1).[19] Na začátku prosince 2019 nastoupil v základní sestavě po boku Cristiana Ronalda v utkání Serie A proti Laziu Řím, ten však Juventus nezvládl a podlehl 1:3. Pro Dybalu to bylo jeho 200. utkání za Juventus napříč všemi soutěžemi.[20]
V březnu 2020 u něj byla, jako u třetího hráče Juventusu, potvrzena nákaza nemocí Covid-19.[21]
V ligovém zápase 12. května 2021 pomohl vyhrát 3:1 nad Sassuolem svým 100. gólem za Juventus. V klubové historii je prvním Jihoameričanem, jemuž se toto zdařilo.[22]
Sezóna 2021/22[editovat | editovat zdroj]
Dybala otevřel skóre úvodního zápasu ligové sezóny 2021/22 hraného 22. srpna 2021 již po třech minutách a jakožto kapitán pomohl uhrát venkovní remízu 2:2 s Udinese ještě asistencí na druhý gól Juve, který dal Juan Cuadrado.[23] S letním odchodem Cristiana Ronalda začal Juventus pomalu, prohrál druhý zápas ligy doma s Empoli, ovšem první skupinový zápas Liga mistrů UEFA 2021/22 Juventus 14. září vyhrál. Pod touto výhrou 3:0 proti Malmö se gólem z penalty podepsal i Dybala, který v evropské soutěži skóroval po 10 měsících a byl navíc vyhlášen hráčem zápasu.[24][25] Jeho význam pro mužstvo se projevil 19. září výkonem před domácími diváky v derby s AC Milán v rámci 4. kola Serie A. Asistencí na gól Álvara Moraty se zapsal mezi nejlepší hráče na hřišti, ovšem soupeř dokázal vyrovnat na konečných 1:1.[26] Derby d'Italia na stadionu Interu Milán 24. října skončilo nerozhodně 1:1, poté co Dybala zachránil bod z jím proměněné penalty v 89. minutě.[27]
Juventus vedený po několika letech opět trenérem Massimilianem Allegrim si zajistil postup do osmifinále Ligy mistrů 2. listopadu, to vyhrál 4:2 nad Zenitem i svůj čtvrtý zápas ze čtyř. Argentinec vstřelil góly dva – jeden z penalty – navrch si připsal další asistenci Moratovi.[28]
Dybala se na podzim 2021 se "Starou dámou" ústně domluvil na prodloužení kontraktu, Juventus však posléze nabídku stáhl, vzájemná spolupráce tak po sedmi letech skončila.[29]
AS Řím[editovat | editovat zdroj]
V létě 2022 AS Řím oficiálně potvrdil podpis Paula Dybaly. Argentinský reprezentant byl po odchodu z Juventusu volným hráčem a s Giallorossi se dohodl na smlouvě do roku 2025.[29]
Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]
V A-mužstvu Argentiny debutoval pod trenérem Gerardem Martinem 13. října 2015 v kvalifikačním zápase proti reprezentaci Paraguaye (remíza 0:0).[30] Do konce roku 2015 stihl odehrát ještě další dvě utkání.[31]
V roce 2018 se zúčastnil Mistrovství světa v Rusku, ale nenáležel mezi hráče základní sestavy a odehrál celkově pouhých 20 minut.[1]
Copa América 2019[editovat | editovat zdroj]
Dybalovo jméno bylo trenérem Lionelem Scalonim zahrnuto v předběžné květnové nominaci čítající celkově 40 fotbalistů. Nakonec se vměstnal do závěrečné nominace pro turnaj Copa América, jehož hostitelem byla Brazílie.[32][33] Argentina byla proti Kataru v závěrečném třetím skupinovém zápase hraném 23. června nucena vyhrát. Uhrála postupovou výhru 2:0, o níž se prvním gólem postaral Lautaro Martínez, jehož pro závěrečných 15 minut vystřídal Dybala. Ten ve svém prvním turnajovém zápase následně asistoval Sergiu Agüerovi na druhý gól Argentinců.[34][35] Ve čtvrtfinále dostal před Dybalou opět přednost Martínez, jenž 29. června pomohl postoupit přes Venezuelu. Naopak Dybala odehrál jen pár závěrečných minut.[36] Následkem vyřazení domácí Brazílií v semifinále hrála Argentina o bronz s Chile. Dybala dostal důvěru v základní sestavě a splatil ji gólem na 2:0. Argentina nakonec vyhrála 2:1.[37]
Styl hry[editovat | editovat zdroj]
Dybala je moderní útočník s vytříbenou technikou umožňující vynikající driblink a mimořádnou kontrolu balónu.[38] Jeho herní styl je přirovnáván k Lionelu Messimu, Diego Forlán jej přirovnal k Sergiu Agüerovi, Enzo Maresca zase k Vincenzu Montellovi.[38]
Úspěchy[editovat | editovat zdroj]
- Klubové
- 5× vítěz Serie A – 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19, 2019/20
- 4× vítěz Coppa Italia – 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2020/21
- 3× vítěz Supercoppa italiana – 2015, 2018, 2020
- Reprezentační
- bronzová medaile na Copa América – 2019
- zlatá medaile - Finalissima – 2022
- Individuální
- 4× Tým roku Serie A – 2015/16,[39] 2016/17,[40] 2017/18,[41] 2019/20[42]
- 1× nejlepší nahravač Serie A – 2014/15 (10 asistencí)[43]
- 1× nejlepší střelec Coppa Italia – 2016/17 (4 góly, společně s dalšími dvěma hráči)[18]
- 1× nejužitečnější hráč Serie A – 2019/20[44]
- Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2016/17[45]
Zdroj:[46]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Jeho oblíbeným klubem je FC Barcelona.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c CLANCY, Conor. Messi and Dybala's difficult relationship. Marca [online]. 2019-06-22 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JUVENTUS.COM. Dybala sets sights on silverware - Juventus. Juventus.com [online]. [cit. 2022-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paulo Dybala - "nowy Messi" z polskimi korzeniami. Onet Sport [online]. 2012-04-03 [cit. 2022-07-20]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ IACONO, Salvatore Lo. Scatta il raduno rosanero: 25 convocati Assente giustificato il talento Dybala. Corriere del Mezzogiorno [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b c d CALTABANIS, Gregory. The coming of age of Paulo Dybala. These Football Times [online]. 2017-04-24 [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. palermocalcio.it [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-22.
- ↑ a b FORCABARCA.SK, ©. Dybala: Do Barcelony by som kvôli prestupu aj preplával. www.forcabarca.sk [online]. [cit. 2022-07-20]. Dostupné online.
- ↑ RATHBORN, Jack. The 10 Serie A best young players to watch this season – The 10 Series: 2014/15 Edition. just-football.com [online]. 2014-09-10 [cit. 2020-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK. Juventus neotálel, za 32 milionů eur ulovil z Palerma útočníka Dybalu. Deník.cz. 2015-06-04. Dostupné online [cit. 2022-07-20].
- ↑ CHAKRABORTY, Amlan. Juventus 2-0 Lazio: Mario Mandzukic and Paulo Dybala hand Juve win as new strikers seal Italian Super Cup for Serie A champions. Daily Mail [online]. 2015-08-08 [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEGLEY, Emlyn. Roma 2-1 Juventus. BBC [online]. 2015-08-30 [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Coppa: Four-star Juve crush Toro. football-italia.net [online]. 2015-12-16 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dybala: 'Juve can do it!'. football-italia.net [online]. 2016-02-23 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dybala, Marchisio miss Bayern-Juve. football-italia.net [online]. 2016-03-15 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LOPOPOLO, Anthony. Why Barcelona will regret overlooking Dybala as Neymar's replacement. The Score [online]. 2017-09-12 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RZOUKI, Mina. As Dybala and Higuain learn to coexist, Juventus need goals from elsewhere. ESPN [online]. 2016-10-01 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NESCI, Gianluca. Dybala nets absolute screamer as Juventus crushes Dinamo Zagreb. The Score [online]. 2016-09-27 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ROTA, Davide; DI MAGGIO, Roberto. Italy - Coppa Italia Top Scorers [online]. RSSSF, rev. 2020-06-24 [cit. 2020-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Inter Milan 1-2 Juventus. BBC [online]. 2019-10-06 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dybala disputa su 200 partido con el Juventus. Eurosport.com [online]. 2019-12-08 [cit. 2020-07-12]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Koronavirem se nakazili i Dybala z Juventusu a Maldini se synem. iDNES.cz [online]. 2020-03-21 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Ronaldo becomes fastest player to reach 100 Juventus goals. Goal.com [online]. 2021-05-12 [cit. 2021-07-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ EDWARDS, Daniel. Argentina injury crisis offers Dybala opportunity after brilliant Juventus season-opener. Goal.com [online]. 2021-08-24 [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dybala reveals upcoming Juventus contract talks after Malmo win. Goal.com [online]. 2021-09-14 [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COLLA, Claudio. SERIE A - Juventus, Dybala: "I want to extend soon". transfermarketweb.com [online]. 2021-09-15 [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JUVENTUS VS AC MILAN PLAYER RATINGS: 8/10 DYBALA OVERSHADOWED BY DECISIVE REBIC. TheHardTackle.com [online]. 2021-09-20 [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SERIE A RESULT - PAULO DYBALA GRABS POINT FOR JUVENTUS WITH LATE PENALTY AGAINST INTER AT STADIO GIUSEPPE MEAZZA. Eurosport.com [online]. 2021-10-25 [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dybala brace sends Juventus into the knockout stages. Marca [online]. 2021-11-02 [cit. 2021-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Dybala podepsal tříletou smlouvu s AS Řím. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-20]. Dostupné online.
- ↑ PAR – ARG 0:0, Footballdatabase.eu (anglicky)
- ↑ Footballdatabase.eu, base de données et stats de joueurs de foot, transferts, matchs, clubs, LIVE, vidéos.... www.footballdatabase.eu [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online.
- ↑ THANKACHAN, Nidhun. Copa America 2019: Argentina announce 40-man preliminary squad for the tournament. sportskeeda.com [online]. 2019-05-24 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CREDITOR, Avi. Messi Leads Argentina's Copa America Squad; Icardi Omitted. Sports Illustrated [online]. 2019-05-21 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SADHANAND, Srinivas. Copa America 2019, Qatar 0-2 Argentina: 5 Talking Points. sportskeeda.com [online]. 2019-06-24 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WILSON, Jonathan. How Has it Come to This for Argentina?. Sports Illustrated [online]. 2019-06-22 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RUTHVEN, Graham. Argentina book Copa America semi-final with Brazil after win over Venezuela. Eurosport.com [online]. 2019-06-28 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Argentina - Chile 2:1 – Argentinci zvítězili v bitvě o třetí místo, Messi nedohrál. Sport.cz [online]. 2019-07-06 [cit. 2021-11-23]. Dostupné online.
- ↑ a b MENICUCCI, Paolo. UEFA.com's weekly wonderkid: Paulo Dybala. UEFA [online]. 2015-06-04 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gran Galà del calcio, la Juventus fa incetta di premi. Il Corriere della Sera [online]. 2017-01-31 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Buffon named best player. football-italia.net [online]. 2017-11-27 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Susy Campanale. Serie A Team of 2017-18. football-italia.net [online]. 2018-12-03 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Martin Mork. Gran Galà del Calcio: The winners. football-italia.net [online]. 2021-03-19 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paulo Dybala to Juventus: 5 Fast Facts You Need to Know. heavy.com [online]. 2015-05-24 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MORK, Martin. Dybala named Serie A’s MVP. football-italia.net [online]. 2020-08-04 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ESM-Top-Elf: Ein einziger Profi des FC Bayern München in Europas Elite. Abendzeitung [online]. 2017-06-12 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Paulo Dybala – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paulo Dybala na Wikimedia Commons - Paulo Dybala na Topforward (anglicky)
- Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
- Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
