Přeskočit na obsah

Kevin Keegan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kevin Keegan
Narození14. února 1951
Armthorpe
Úmrtí20. července 2026 (ve věku 75 let)
Příčina úmrtírakovina
ObčanstvíSpojené království
Povolánífotbalista, fotbalový trenér a autor autobiografie
OceněníZlatý míč (1978)
Zlatý míč (1979)
důstojník Řádu britského impéria (1982)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1972/1973 Liverpool FC
Zlatá medaile 1975/1976 Liverpool FC
PMEZ
Zlatá medaile 1976/1977 Liverpool FC
1. německá Bundesliga
Zlatá medaile 1978/1979 Hamburger SV

Kevin Keegan (14. února 1951 Armthorpe, Anglie – 20. července 2026[1]) byl anglický reprezentační fotbalista a později fotbalový trenér. Nastupoval na pozici útočníka nebo ofenzivního záložníka. Byl považován za jednu z největších hvězd 70. let, jednoho z nejlepších anglických fotbalistů a bývá řazen mezi nejlepší hráče v historii. Jeho přezdívkami byly „Král Kev“ (King Kev) a „Velká myš“ (Mighty Mouse).[pozn. 1][2]

V dresu Liverpool FC vyhrál třikrát anglickou první ligu (1973, 1976, 1977), dvakrát Pohár UEFA (1973 a 1976) a jednou Pohár mistrů evropských zemí (1977). V dresu Hamburger SV získal titul německého mistra Bundesligy (1979). Po návratu do Anglie hrál za Southampton FC a Newcastle United FC. V letech 1972 až 1982 hrál za anglický národní tým, od roku 1976 jakožto kapitán. Účastnil se Mistrovství Evropy 1980 a Mistrovství světa 1982.

V letech 1978 a 1979 získal dvakrát po sobě trofej pro nejlepšího evropského fotbalistu Zlatý míč.[3][4] Anglická novinářská asociace FWA jej zvolila hráčem roku 1976. Roku 1982 se stal nejlepším střelcem anglické ligy. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[5]

Po ukončení aktivní kariéry trénoval anglický národní tým a kluby Fulham FC, Manchester City FC a Newcastle United FC, který trénoval dvakrát. Pokusil se také prosadit v show-businessu, když v 70. letech nazpíval několik popových skladeb, například „Head over Heels in Love“ se skupinou Smokie.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ve 20 letech přestoupil ze Scunthorpe United do Liverpoolu za 35 tisíc britských liber (£).[6] Trenér Bill Shankly, který si do té doby neznámého záložníka vyhlédl, postavil Keegana do základní sestavy úvodního ligového kola první anglické ligy proti Nottinghamu Forest. Keegan skóroval po 12 minutách a čtyři minuty nato vybojoval (proměněnou) penaltu pro spoluhráče Tommyho Smithe. Liverpool zvítězil výsledkem 3:1.[7] V útoku navázal spolupráci s vysokým útočníkem Johnem Toshackem.

V sezóně 1972/73 vybojovali hráči Liverpoolu první trofeje od roku 1966. V boji o titul se střetli s Arsenalem a Leedsem. Právě proti Leedsu na jaře 1973 se Liverpool přiblížil osmému mistrovskému titulu. Keegan před domácími diváky zpečetil výhru 2:0 pět minut před koncem.[8] Liverpool rovněž dokráčel do finále Poháru UEFA, v němž se napříč dvěma zápasy střetl s německým týmem Borussia Mönchengladbach. Zápas se kvůli dešti o den zpozdil. V prvním finálovém zápasu 10. května Keegan vstřelil dva góly a pomohl vyhrát 3:0.[9] Na soupeřově půdě sice Liverpool prohrál 0:2, ale trofej získal a jelikož byla druhá v sezóně, slavil klub takzvaný „double“.

V dalším roce se titulu dočkal Leeds. Liverpool úspěšně pronikal vyřazovacími boji Poháru FA a Keegan k tomu dopomohl několika góly. Jedním z nich pomohl v dubnu 1974 vyhrát domácí odvetu semifinále s Leicesterem City 3:1, poté co překonal brankáře Petera Shiltona.[10] Finále na stadionu Wembley se hrálo 4. května 1974. Liverpool proti Newcastle United dominoval a ve druhém poločasu vstřelil tři góly. Po 58 minutách se prosadil Keegan, který dvě minuty před koncem ještě vedení navyšoval na 3:0. Liverpool získal svůj druhý Pohár FA v historii.[11]

Před publikem ve Wembley se představil za tři měsíce v rámci Charity Shield (prvně hraném na tomto stadionu), který započala další sezóna 1974/75. Vítěz ligy Leeds se střetl s pohárovým vítězem Liverpoolem. Vyhrocená hra ze strany Leedsu vedla k potyčce mezi Keeganem a Billym Bremnerem, načež byli oba vyloučeni.[12] Na protest si oba při odchodu ze hřiště svlékli dres. Pro Keegana šlo o druhou červenou kartu během čtyř dnů, poté co byl vyloučen v přátelském utkání proti Kaiserslauternu. Liverpool zvítězil v penaltovém rozstřelu a získal poslední trofej pod trenérem Billem Shanklym.[12] Totožně jako Bremner obdržel Keegan trest na 11 utkání a k tomu byl nucen zaplatit pokutu 500 liber.[13][14] Sezónu zakončil klub bez trofeje.

Navzdory dvěma utkáním bez výhry na začátku ligové sezóny 1975/76 se Liverpool výkonnostně zlepšil, poté co ve třetím utkání otočil nepříznivý výsledek 0:2 ve výhru 3:2.[15] Keegan snižoval gólem z penalty. V součtu zaznamenal 16 gólů napříč soutěžemi, zatímco jeho ofenzivní spoluhráč Toshack 23 gólů.[15] O titul se Liverpool utkal s Queens Park Rangers, které hrálo v jarní části ve formě a vyhrálo 13 ze závěrečných 15 utkání. Liverpool se rovněž dostal do formy a vyhrál závěrečných 8 z 9 utkání.[15] Ve čtvrtfinále Poháru UEFA uspěl proti Dynamu Drážďany, kdy Keegan v domácí odvetě hrané 17. března 1976 zvyšoval vedení.[16] Na Camp Nou 30. března v semifinále připravil Keegan gól Toshackovi, jehož zásluhou zvítězil Liverpool na půdě Barcelony. V semifinálové odvetě odehrané 14. dubna sehrané duo připravilo po kombinaci postupový gól Philu Thompsonovi. O ligovém titulu rozhodovalo poslední utkání 42. kola na hřišti Wolverhamptonu Wanderers 4. května. Liverpool, kterému stačil zisk bodu, prohrával o jeden gól.[15] S přispěním Toshacka vstřelil Keegan vyrovnávací gól, načež spoluhráči přidali další dva. Liverpool získal rekordní devátý titul.[15] V úvodním utkání finále Poháru UEFA proti Bruggám 28. dubna na Anfield Road dohnal tým dvougólovou ztrátu z prvního poločasu. Po trefách Raye Kennedyho a Jimmyho Case vstřelil Keegan z penalty vítězný gól. V odvetě 19. května odehrané po závěrečném utkání ligy srovnával na 1:1 a tým výsledek uhájil.[16] Liverpool získal druhou trofej z Poháru UEFA a oslavil double. Angličtí novináři jej v hlasování vybrali nejlepším hráčem sezóny.[6]

Keegan načal svoji poslední sezónu ziskem pro klub třetího Charity Shield. Liverpool 14. srpna 1976 porazil výsledkem 1:0 Southampton.[17] Za obhajobou vykročil vítězstvím v úvodních 12 z 18 utkání na ligové scéně, prohrál ovšem 1:5 prosincové utkání proti Aston Ville.[18] Šlo o nejvyšší prohru od roku 1963. Z 21 utkání anglické ligy na Anfieldu nevyhrál Liverpool jen třikrát.[18] Keegan odcestoval s týmem do Francie pro čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí proti Saint-Étienne odehrané 2. března 1977, kvůli zranění ovšem nepobyl ani na lavičce náhradníků a Liverpool prohrál 0:1.[19] Jeho gól po dvou minutách hry v odvetě o dva týdny později pomohl otočit vývoj. Liverpool po výhře 3:1 postoupil. V utkání proti Manchesteru City 9. dubna se utkal s dalším titulovým adeptem. Po několika utkáních s méně výraznými výkony se Keegan prosadil hlavou a otevřel skóre střetnutí, které Liverpool i bez Toshacka zvítězil 2:1.[20] Při výhře 1:0 nad rivalem Manchesterem United 3. května vstřelil Keegan svůj poslední gól za Liverpool.[18] Obhajobě titulu stačil zisk tří bodů v závěrečných čtyřech utkáních. Mistrem se Liverpool stal 14. května po remíze s West Ham United v předposledním 41. kole.[18] Prohra ve finále Poháru FA proti Manchesteru United znemožnila získat tzv. treble. Ve finále Poháru mistrů evropských zemí narazil Liverpool na Borussii Mönchengladbach, poté co v semifinále i zásluhou Keeganova gólu v odvetě vyřadil tým Curychu. Na stadionu Olimpico v Římě 25. května neskóroval, avšak v závěru utkání pronikl za stavu 2:1 do pokutového území a byl faulován Bertim Vogtsem, který jej měl na starost.[21] Udělenou penaltu proměnil Phil Neal a zvýšil vedení na konečných 3:1. Pro Keegana šlo o poslední utkání za Liverpool, který trofej Poháru mistrů získal poprvé.[21]

Poté přestoupil do Německa do klubu Hamburger SV, se kterým získal roku 1979 titul německého mistra. Na úspěchu se podílel 17 trefami do sítě soupeřů.

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1972 reprezentoval výběr Anglie do 23 let, a to v pěti utkáních.[22] Za seniorskou reprezentaci jedenadvacetiletý Keegan debutoval 15. listopadu stejného roku v utkání kvalifikace na světový šampionát na půdě Walesu při výhře 1:0.[23] Za Albion vstřelil svůj první gól rovněž proti Walesu při výhře 2:0 v utkání hraném v rámci British Home Championship mezi zeměmi Spojeného království 11. května 1974.[23][24] Od roku 1976 do zakončení reprezentační kariéry roku 1982 nosil kapitánskou pásku, s níž nastoupil v 31 utkáních.[23]

V roli kapitána vedl mužstvo na svém jediném evropském šampionátu, kterým bylo Euro 1980.[23] Anglie na turnaji rozšířeném ze čtyř na osm mužstev nepostoupila ze skupiny. Po neúspěšných kvalifikačních snahách Anglie o účast na mistrovství světa v letech 1974 a 1978 se Keegan (stále jako kapitán)[23] se spoluhráči představil na 1982 pořádaném ve Španělsku. Kvůli zranění nebyl mužstvu k dispozici pro první tři utkání první skupinové fáze a ani v prvním utkání druhé skupinové fáze. V tom druhém proti domácímu Španělsku 5. července 1982 odehrál na stadionu Santiago Bernabéu svoje jediné utkání na světovém mistrovství jako střídající hráč příchozí v 63. minutě. Anglie potřebovala zvítězit, Keeganovo poslední utkání za národní mužstvo ovšem skončilo remízou 0:0.[23]

Celkově za Anglii odehrál v letech 1972 až 1982 63 utkání, během nichž vstřelil 21 gólů.[6][23]

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[25]

Klubové

[editovat | editovat zdroj]
Liverpool FC
Hamburger SV

Individuální

[editovat | editovat zdroj]
  • 2× Zlatý míč – 1978, 1979[3][4]
  • 1× Hráč roku podle FWA – 1975/76[6]
  • 1× Hráč roku podle PFA – 1981/82[6]
  • 1× nejlepší střelec anglické ligy – 1981/82 (26 gólů)[25]
  • 3× Tým roku anglické ligy podle PFA – 1975/76, 1976/77, 1981/82
  • 3× Tým sezóny Bundesligy podle kickeru – 1977/78, 1978/79, 1979/80
  • 2× Hráč roku Newcastle United FC – 1982/83, 1983/84[26]
  • člen FIFA 100[5]
  • Síň slávy anglického fotbalu (uveden roku 2002)[27]

Řády

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Přeložit lze také jako „Mocná myš“ nebo „Silná myš“.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kevin Keegan dies aged 75: Former England forward and manager passes away after battle with cancer. Sky Sports [online]. [cit. 2026-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ KOVÁŘ, Martin. Odešel fotbalový král i symbol doby, kdy na stadionech tekla krev a vládli krvaví rowdies. Info.cz [online]. 2026-07-21 [cit. 2026-07-29]. Dostupné online.
  3. 1 2 European Footballer of the Year ("Ballon d'Or") 1978. www.rsssf.org [online]. [cit. 2026-07-27]. Dostupné online.
  4. 1 2 European Footballer of the Year ("Ballon d'Or") 1979. www.rsssf.org [online]. [cit. 2026-07-27]. Dostupné online.
  5. 1 2 Pele's list of the greatest. news.bbc.co.uk. 2004-03-04. Dostupné online [cit. 2026-07-27]. (anglicky)
  6. 1 2 3 4 5 Kevin Keegan: his life in football. The Guardian [online]. 1999-02-17 [cit. 2026-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ↑ 3. Kevin Keegan. Liverpool FC [online]. 2018-01-09 [cit. 2026-07-20]. Dostupné online. (anglicky)
  8. ↑ Eighth league title secured. Liverpool FC [online]. [cit. 2026-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  9. ↑ 1972/73: Reds reach European goal. UEFA.com [online]. [cit. 2026-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  10. ↑ FA Cup Semi-final replay. LFChistory.net [online]. [cit. 2026-07-21]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ FA Cup returns to Anfield. Liverpool FC [online]. [cit. 2026-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  12. 1 2 Uncharitable Shields. BBC Sport [online]. 2002-08-08 [cit. 2026-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ LACEY, David. Keegan's Balkan beating - Belgrade, 1974. The Guardian [online]. 2009-05-21 [cit. 2026-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ BRODKIN, Jon. Kevin Keegan's Wembley memories. The Guardian [online]. 2000-10-05 [cit. 2026-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
  15. 1 2 3 4 5 Ninth title clinched at Molineux. LiverpoolFC.tv [online]. [cit. 2026-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  16. 1 2 UEFA Cup Final Winners 1976. liverpoolfcstats.co.uk [online]. 2024-07-01 [cit. 2026-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
  17. ↑ Reds beat Saints to win Shield. LiverpoolFC.tv [online]. [cit. 2026-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  18. 1 2 3 4 Ten titles for Reds after Hammers draw. LiverpoolFC.tv [online]. [cit. 2026-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  19. ↑ Saint-Étienne 1 - 0 Liverpool. LFChistory.net [online]. [cit. 2026-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  20. ↑ Paisley takes the cautious line. LFChistory.net [online]. [cit. 2026-07-28]. Dostupné online. (anglicky)
  21. 1 2 http://www.liverpoolfc.tv/history/timeline/1970-1995/reds-conquer-rome-to-win-european-cup. LiverpoolFC.tv [online]. [cit. 2026-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  22. ↑ Former England captain and manager Kevin Keegan passes away at age of 75. TheFA.com [online]. The Football Association, 2026-07-20 [cit. 2026-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  23. 1 2 3 4 5 6 7 England Players – Kevin Keegan [online]. englandfootballonline.com, rev. 2026-07-20 [cit. 2026-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  24. ↑ Wales v England, 11 May 1974 [online]. 11vs11.com [cit. 2026-07-31]. Dostupné online. (anglicky)
  25. 1 2 Kevin Keegan – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2026-07-30]. Dostupné online.
  26. ↑ Joelinton scoops Newcastle United Player of the Year award. newcastleunited.com [online]. 2022-05-16 [cit. 2026-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
  27. ↑ Kevin Keegan [online]. National Football Museum [cit. 2026-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Kevin Keegan na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kevin_Keegan&oldid=26094638“