Valerij Lobanovskyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valerij Lobanovskij
Narození 6. ledna 1939
Kyjev
Úmrtí 13. května 2002 (ve věku 63 let)
Záporoží
Místo odpočinku Байково кладбище
Ocenění Řád Čestného odznaku
Řád rudého praporu práce
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství Evropy
Stříbrná medaile ME 1988 SSSR - trenér
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1974/1975 FK Dynamo Kyjev - trenér
Zlatá medaile 1985/1986 FK Dynamo Kyjev - trenér

Valerij Vasyljovyč Lobanovskyj, ukrajinsky Валерій Васильович Лобановський (6. ledna 1939, Kyjev13. května 2002, Záporoží) byl sovětský a ukrajinský fotbalový trenér, tvůrce úspěchů Dynama Kyjev 70. a 80. let 20. století a dlouholetý trenér sovětské fotbalové reprezentace, kterou dovedl ke 2. místu na Euru 88.

Fotbalová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Začínal jako fotbalista, hrál za ukrajinské kluby Dynamo Kyjev (144 ligových utkání, 42 branek, mistrovský titul 1961, sovětský pohár 1964), Černomorec Oděsa a Šachťar Doněck. Dvakrát také nastoupil v reprezentaci Sovětského svazu.

Pocta Lobanovskému od fanoušků Dynama Kyjev.

Svých největších úspěchů však dosáhl až jako trenér. Na lavičku usedl hned po skončení hráčské kariéry, nejprve v klubu Dnipro Dnipropetrovsk (1969–1973), avšak poté se na dlouhých 16 let (1974–1990) ujal vedení mužstva Dynamo Kyjev. Vytvořil nejlepší sovětské mužstvo své doby i všech dob, osmkrát s ním vybojoval sovětský titul (1974, 1975, 1977, 1980, 1981, 1985, 1986, 1990), šestkrát sovětský pohár (1974, 1978, 1982, 1985, 1987, 1990), ale především dvakrát Pohár vítězů pohárů (1975, 1986), v té době druhou nejprestižnější pohárovou soutěž Evropy. Největší sílu mělo mužstvo v polovině 70. let (vůdčí roli v něm hrál Oleg Blochin), kdy k Poháru vítězů dokázalo vybojovat i evropský Superpohár.

Jak bývalo v sovětském sportu zvykem, Lobanovskyj jako trenér nejsilnějšího domácího týmu se několikrát ujal i řízení sovětské fotbalové reprezentace (1975–1976, 1982–1983, 1986–1990). Při prvním reprezentačním angažmá vybojoval bronzovou medaili na letních olympijských hrách roku 1976. Při třetím pak získal stříbrnou medaili na mistrovství Evropy 1988 a vedl tým na mistrovství světa 1986 (kde sborná ztroskotala v osmifinále) a na mistrovství světa 1990. Pád Sovětského svazu pro něj znamenal konec vrcholu jeho kariéry.

Vedl poté ještě reprezentaci Spojených arabských emirátů (1990–1993), Kuvajtu (1994–1996) a těsně před smrtí krátce i samostatné Ukrajiny (2000-2001). Vrátil se rovněž na lavičku svého Dynama Kyjev (1997-2002), vyhrál s ním pětkrát po sobě ukrajinský titul (1997, 1998, 1999, 2000, 2001), avšak v Evropě se mu na slavnou éru z časů SSSR již plně navázat nepodařilo (byť senzační porážka Barcelony 4:0 z roku 1997 vstoupila do historie). Ovšem objevil a vychoval v této éře jednu z největších hvězd evropského fotbalu, držitele Zlatého míče Andrije Ševčenka. V minulosti podobně vycepoval proslulými tvrdými trenérskými metodami k nadstandardním výkonům Blochina (Zlatý míč 1975) i Ihora Belanova (Zlatý míč 1986).

Stadión Dynama Kyjev dnes nese jeho jméno. Když krátce po jeho smrti roku 2003 AC Milan vyhrál Ligu mistrů se Ševčenkem v sestavě, Ševčenko vzápětí odjel na Ukrajinu a svou medaili odevzdal na hrob svého učitele Lobanovského na hřbitově Baikove v Kyjevě.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]