Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pracovník vybavený osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP) – přílbou, respirátorem, rukavicemi, reflexní vestou a postrojem pro práci ve výškách.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (zkratka: BOZP) je velice široký interdisciplinární (mezivědní) obor. V současné době však neexistuje oficiální definice, a proto v odborné literatuře můžete nalézt různé definice v závislosti na úhlu pohledu na zajištění bezpečnosti práce (např.: souhrn opatření stanovených právními předpisy a zaměstnavatelem, která mají předcházet ohrožení nebo poškození lidského zdraví v pracovním procesu).

BOZP tvoří celá řada oblastí a problematik. Jedná se zejména o:

Do problematiky zajištění BOZP se též prolíná požární ochrana, krizový management a velmi okrajově i firemní ekologie (ochrana životního prostředí u zaměstnavatele).

Historie bezpečnosti práce[editovat | editovat zdroj]

Řešení problematiky bezpečnosti práce není ničím novým. Jisté náznaky lze vysledovat již ve starověku. První náznaky, které se zatím týkaly jen represe, avšak je možné je již do jisté míry chápat jako požadavky na zajištění BOZP, se objevily za feudalismu (cechovní organizace, organizace tovaryšů atd.). Zákonodárství přichází s průmyslovou revolucí. Výjimku tvoří oblast hornictví. Nejdříve si však uveďme příklady ze starověku.

Babylonský zákoník (18. stol. př. n. l.), který obsahuje 282 článků, vydal babylonský král Chammurapi (též Chammurabi). Mimo jiné obsahuje: Jestliže stavitel pro někoho staví dům a nepostaví jej řádně a dům, který postavil, spadne a zabije vlastníka domu, pak bude tento stavitel potrestán smrtí.

Zhruba kolem roku 1500 př. n. l. měl údajně egyptský panovník Ramses III. lékaře, který pečoval o jeho pracovníky. V II. knize Mojžíšě se píše: „Když někdo odkryje nebo vyhloubí studnu a nepřikryje ji, takže do ní spadne býk nebo osel, majitel studny poskytne jeho majiteli náhradu ve stříbře a mrtvé zvíře bude patřit jemu“. Dále v V. knize Mojžíšě se píše: „Když vystavíš nový dům, uděláš na střeše zábradlí. Neuvalíš na svůj dům vinu za prolitou krev, kdyby z něho někdo spadl“.

Požadavky na zajištění BOZP se objevily ve středověku. V roce 1300 vydal král Václav II zákoník „Ius Regale Montanorum“ (Právo horního regálu). Zákoník mimo jiné obsahoval pravidla k zajištění bezpečné práce (odvodňování a větrání šachet, počítání horníků před a po každé směně) a délku pracovní doby (směna = 6 hodin). O bezpečnost stavby se podle zákoníku starali tesaři, kteří měli na starost výdřevu šachet. Pravděpodobně se jedná o nejstarší právo na světě se sociálními a pracovně-právními předpisy. Zákoník s úpravami platil až do 1. 11. 1854. V roce 1518 byl zveřejněn Jáchymovský horní řád Štěpána Šlika, v kterém je poprvé zohledněn pracovní úraz.

V ostatních oblastech právní úprava přišla až po několika stoletích. Rakouské císařství, později Rakousko-Uhersko, bylo v této otázce velice pokrokové. Již v roce 1776 vydává zákon na ochranu dětí v továrnách. Až po něm následuje Anglie (zákaz zaměstnávání žen v dolech) a Německo – 1869 (Živnostenský řád). V roce 1804 vydává Napoleon Občanský zákoník. V roce 1811 je vydán Všeobecný občanský zákoník, který obsahuje povinnost zaměstnavatele chránit život a zdraví zaměstnance. V roce 1859, tedy deset let před Německem, byl schválen Živnostenský řád (zákon 229/1859), který v § 74 uváděl: „Proto má majitel živnosti o to pečovati, aby stroje, zařízení závodní a jejich části tak byly ohrazeny nebo takovými úpravami ochrannými opatřeny, aby dělníci, konající obezřele svou práci, nemohli snadně býti ohroženi“. V červnu 1884 v Rakousku-Uhersku následuje zákon o maximální délce pracovní doby (v hornictví stanovena na 10 hodin denně, v podnicích s více než 20 zaměstnanci na 11 hodin, v malovýrobě nebyla regulována).

Také dozor nad dodržováním bezpečnosti práce má poměrně hlubokou tradici. V jisté formě tovární inspekce existovala již v letech 1790 až 1825. Obnovena byla v červnu 1883 zákonem č. 117 Říšského zákoníku, kdy byla zřízena živnostenská inspekce.

V roce 1888 byl přijat zákon o úrazovém pojištění dělníků a o rok později zákon o nemocenském pojištění.

Bezpečnost práce byla významně zajišťována i za první republiky. Rakousko-uherské živnostenské zákony byly převzaty a inspekce, podřízená ministerstvu sociální péče, pokračovala v činnosti až do roku 1952.

Po druhé světové válce se na zajištění BOZP začaly podílet odborové organizace (v roce 1951 byl vydán zákon o BOZP, jenž ukládal dozorování nad dodržováním bezpečnosti práce jednotné odborové organizaci). V roce 1981, se konala generální konference “Mezinárodní organizace práce”. Na ní byla přijata “Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí”. K poslední zásadní změně v zajišťování BOZP došlo k 1. lednu 2001. Od tohoto dne byl přejat do českého právního řádu systém Evropské unie zajištění BOZP.

Současné pojetí BOZP[editovat | editovat zdroj]

Česká republika, jako člen Evropské unie, je vázána právními předpisy unie i v oblasti BOZP. Pro všechny členy unie je závazná Směrnice rady č. 89/391/EHS z 12. června 1989 o zavedení opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Tato směrnice je nejen základem legislativního rámce BOZP, ale též legislativním garantem tzv. nové filosofie zajištění BOZP.

Od 1. ledna 2001 (druhá euronovela zákoníku práce) se v České republice v důsledku přijetí evropské nové filosofie zásadně změnilo pojetí BOZP. Dosavadní technický přístup byl nahrazen systémovým a zvýšila se odpovědnost jednotlivých vedoucích zaměstnanců. Důraz je kladen především na vyhledání a vyhodnocení rizik a také na zapojování zaměstnanců do řešení otázek BOZP, a tím i do řízení firmy. Zaměstnanci se na řízení BOZP podílejí prostřednictvím svých zástupců nebo odborových organizací.

Požadavky na zajištění BOZP pro jednotlivého zaměstnavatele vyplývají ze tří zdrojů. Z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP (asi 70 % až 80 %), z vyhledání a vyhodnocení rizik při práci a z kategorizace prací. Nový přístup k BOZP neřeší jen negativní aspekty výrobních procesů, ale předcházení těmto aspektům. Nezaměřuje se jen na stroje, zařízení a pracovní prostředí, ale i na lidský faktor a kulturu práce. BOZP již není záležitostí pouze bezpečnostního technika, jak tomu bylo v době technického přístupu, ale vedení firmy a všech zaměstnanců. Proto BOZP dnes zahrnuje bezpečnost, sociální ochranu a ochranu zdraví.

Na koho se BOZP vztahuje[editovat | editovat zdroj]

Povinnost zajišťovat BOZP se nevztahuje pouze na zaměstnavatele a zaměstnance, ale též na zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje (např. praktický lékař, tlumočník, auditor), na fyzickou osobu, která provozuje výdělečnou činnost, spolupracujícího manžela nebo dítě předcházejících osob a na fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby nebo jejím zhotovitelem, případně se na zhotovení stavby podílí. Povinnost zajišťovat BOZP se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích.

Odpovědnost za BOZP[editovat | editovat zdroj]

Za zajištění BOZP jsou odpovědni vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Tato odpovědnost může mít až trestně-právní důsledky.

Odborní poradci zaměstnavatele[editovat | editovat zdroj]

Zaměstnavatel k zajišťování úkolů v prevenci rizik si může nebo musi (to záleží na počtu jeho zaměstnanců — do 25 zaměstnanců si může úkony v prevenci rizik zajišťovat sám, má-li k tomu potřebné znalosti) zajistit osobu odborně způsobilou k zajišťování úkolů v prevenci rizik (technika BOZP; pozor, nezaměňovat s bezpečnostním technikem — to je někdo jiný). Ta je jeho odborným poradním, metodickým a kontrolním orgánem pro oblast bezpečnosti práce. Pro oblast ochrany zdraví při práci si zaměstnavatel musí zajistit lékaře, který mu bude poskytovat pracovně lékařské služby. Ustanovením odborného poradce se vedoucí zaměstnanec nezbavuje své odpovědnosti za zajištění BOZP, a to ani v případě, že se jedná o firmu specializující se na zajištění BOZP.

Základní právní předpisy BOZP[editovat | editovat zdroj]

Požadavky na zajištění BOZP jsou definovány v celé řadě právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP (které to jsou definuje ustanovení § 349 odst. 1 zákoníku práce). Jedná se o více než 80 právních předpisů, stovky technických norem a dalších ostatních předpisů k zajištění BOZP (návody k použití atd.). Nejpodstatnějšími právními předpisy jsou:

  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
  • zákon č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek BOZP,
  • zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví,
  • nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci,
  • nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]