Ergonomie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ergonomie práce na počítači

Ergonomie (z řečtiny ergon práce a nomos zákon) je věda zabývající se odborným řešením rozporů mezi požadavky na optimální řešení problému z pohledu potřeb člověka, pracovního prostředí a pracovním podmínek, a to zejména stanovením vhodných rozměrů a tvarů nástrojů, nábytku a jiných předmětů a jejich uspořádání v pracovním prostředí a stanovení optimálních rozměrů a maximálních dosahových vzdáleností.

Odtud ergonomický - přizpůsobený ergonomickým požadavkům.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Podle definice je ergonomie mezioborová disciplina, jejímž cílem je dosáhnout přizpůsobení pracovních podmínek výkonnostním možnostem člověka. Tento vědní obor integruje a využívá poznatky humanitních věd (zejména psychologie práce, fyziologie práce, hygieny práce, antropometrie, biomechaniky) a věd technických (například vědy o řízení, kybernetiky, normování).

Cílem je, aby používané předměty a nástroje svým tvarem co nejlépe odpovídaly pohybovým možnostem, případně rozměrům lidského těla. Například vhodně navržená židle má tvarem sedáku sedícímu pomoci, aby seděl vzpřímeně, a předcházet tak křivení páteře. Podobný význam má i výška a tvar bederní opěrky apod.

Ergonomie se například zabývá rozměry schodů, velikostí pracovního stolu a výškou jeho desky, šířkou eskalátorů, tvarem nástrojů a jejich rukojetí, umístěním a tvarem ovládacích i signalizačních prvků strojů a zařízení. Věnuje pozornost osvětlení a snaží se odstraňovat zbytečnou námahu zaměstnance. Pro optimalizaci práce s počítačem stanovuje například vhodný maximální počet pohybů prstů při ovládání klávesnice (110 pohybů prstů jedné ruky za minutu) a zabývá se vhodným uspořádáním prvků na obrazovce, jakož i rozmístěním znaků na klávesnicie.

Oblast ergonomie je ještě mnohem širší a zahrnuje i návrh pomůcek pro postižené a podobně.

Příklady uplatnění ergonomie v praxi[editovat | editovat zdroj]

1. Eskalátory v pražském metru mají šířku schodišťových stupňů 100 cm, což odpovídá ergonomickému požadavku na šířku pro jednu dospělou osobu s dvěma kufry. Pro míjení se dvou dospělých osob vedle sebe by stupně musely mít šířku minimálně 135 cm[1]. To neznamená, že šířka je špatná, tedy nedostatečná, nevyhovující. Pouze z ergonomického hlediska není vhodná pro vytváření jednoho pruhu pro stojící cestující a druhého pro procházející.

2. Je možné počítače pro výkon běžné administrativní práce vybavovat 19" monitory o poměru stran 16 : 9 či 16 : 10 (tzv. širokoúhlými)? Ergonomické požadavky uvádějí, že úhel pohledu by neměl přesáhnout v kterékoli aktivní oblasti monitoru 40° a pozorovací vzdálenost v doporučovaném rozsahu vyžaduje výšku znaků 20' až 22'. Na základě výpočtu ergonomického softwaru bylo zjištěno, že k naplnění ergonomických kriterií je potřeba minimální vzdálenost přesně 80,9657 cm, tedy cca 81 cm. Proto tyto monitory nejsou pro běžnou trvalou kancelářskou práci vhodné, neboť ji není možné na kancelářském stole dodržet.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRÁL, Miroslav. Ergonomie a její užití v technické praxi. Ostrava: AKS, 1994

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • S. Gilbertová - O. Matoušek, Ergonomie: optimalizace lidské činnosti. Praha: Grada, 2002 - 239 s. : il. ISBN 80-247-0226-6
  • L. Chundela, Ergonomie. Praha: ČVUT, 2001 - 171 s. : il. ; 30 cm ISBN 80-01-02301-X