Kineziologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o vědecké disciplíně. O z ní odvozené pseudovědě pojednává článek Aplikovaná kineziologie.

Kineziologie (z řeckého "kinesis" = pohyb) je věda o mechanických zákonitostech pohybového ústrojí člověka a zvířat. Zabývá se fyziologickými, mechanickými i psychologickými mechanizmy, které zkoumá vizuálním hodnocením pohybu, měřením svalové a mozkové aktivity, monitorováním fyziologických, behaviorálních a kognitivních funkcí aj.

Zkoumá např.

  • neurologicko-motorickou složku vyvolání a průběhu pohybu
  • ideomotoriku a ideokinetiku /hybnost cílenou/
  • polohocit, pohybocit, lokomoční vjem člověka
  • ereismatickou funkci /udržení vzpřímené polohy/
  • vztah mezi posturální a fázickou složkou pohybu
  • stav a rozvoj obratných funkcí
  • vliv intelektu na motoriku, plánování a předvídání pohybu
  • krevní zásobení svalů při pohybu
  • svalový tonus, trofiku a konzistenci
  • kloubní rozsahy a dráhy pohybu
  • vztahy nerv-sval-končetina
  • kvantitativní hodnocení pohybu v porovnání s kvalitativním, atd.

V rámci péče o lidské zdraví aplikují poznatky z kineziologie i obory jako biomechanika, ortopedie (goniometrie kloubů), léčebná rehabilitace (svalový test), fyzioterapie, myoskeletální medicína, ergoterapie (funkční škály sebeobsluhy, orientace, výkonnosti), ale i sport a různé druhy tělesných cvičení. V Čechách kineziologii obohatil v rámci sportovní výuky a léčebné rehabilitace zejména František Véle,[1] jeden z protagonistů Pražské myoskeletální školy.

Vyšetření[editovat | editovat zdroj]

Kineziologické vyšetření provádí fyzioterapeut. Hodnotí tělo aspekcí, pohovorem, vyhmatáváním a svým funkčním myšlením. Hodnotí především (podle prof. Lewita):[2]

  • Postavení pánve (horizontálně vyrovnána či klopena vlivem rozdílu délek nohou či rotací pánevních kostí)
  • Pohyblivost sakroiliakálního skloubení
  • Pohyblivost atlanto-okcipitálního skloubení
  • Napětí žvýkacího svalstva
  • Napětí šíjového svalstva vstoje, napětí předních kývačů (mm. scaleni, stclm.) a pohyb paravertebrálního svalstva při rotacích hlavou (zvedání zadních pánevních spin)
  • Hybnost sternoklavikulárního a akromioklavikulárního kloubu
  • Rozsahy ramenních kloubů (resp. celého ramenního pletence - zkrácení prsních svalů, bicepsu brachii, stav mezilopatkových fixátorů)
  • Páteřní rekurvaci (hyperlordóza, hyperkyfóza, skolióza, vyrovnaná páteř, předsunuté držení hlavy, trupu)
  • Pružnost lumbosakrální fascie
  • Napětí gluteálních svalů a hamstringů
  • Rozvíjení páteře do záklonu, předklonu, úklonů
  • Symetrii zátěže dolních končetin - klidovou i při šlapání na místě
  • Vyšetření dechu a dechové vlny vstoje (brániční dech)
  • Chůzi vpřed i vzad (kladení nohou, odvíjení, napětí a průběh lýtkových svalů a achillovy šlachy)
  • Stav nožních kleneb (plochonoží)
  • Napětí šíjového svalstva v sedu
  • Napětí břišního svalstva vstoje i vsedu
  • Symetrii těla vleže (polohocit osy, vyosení, vytočení nohou)
  • Dechovou vlnu vleže
  • Vyšetření kloubní volnosti vleže - rozsahy kyčlí, kolen, kluznost patel, volnost fibulární, pohyb kotníků a prstců
  • a jiné...

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kinesiology na anglické Wikipedii.

  1. VÉLE, František, Kineziologie pro klinickou praxi, GRADA Publishing 1997
  2. LEWIT, Karel, Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace, Praha, NADAS 1990

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANDA, Vladimír, Funkční svalový test (1952)
  • LEWIT, Karel, Manipulační léčba (4.vydání 1996)
  • VÉLE, František, Kineziologie pro klinickou praxi, (1997)
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.