Myoskeletální medicína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání


Genga 22.jpg
Genga 07.jpg

Myoskeletální medicína se zabývá diagnostikou a neoperační léčbou páteře, kloubů a měkkých tkání, které mají souvislost s pohybovou funkcí člověka.[1] Slovo myoskeletální vzniklo jako složenina latinských slov: myos = sval + skelet = kostra. Svými vyšetřovacími postupy dokáže myoskeletální medicína odhalit různé příčiny bolestí či problémů hybnosti v oblasti páteře, kloubů, svalů, šlach, fascií aj. Je metodou volby např. v ranných stádiích kloubních artróz, blokád, svalové ztuhlosti a dysbalance, adheze měkkých struktur aj. a bolesti i poruchy často efektivně odstraňuje.[2][3] Nepopírá své profesní meze a potřebu ortopedicko-chirurgických operačních zákroků, např. při indikaci endoprotéz.

Významné místo v myoskeletální medicíně si získala tzv. Pražská myoskeletální škola,[3] zejména neurolog a fyzioterapeut prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. Ten, spolu s prof. Vladimírem Jandou, prof. Janem Jiroutem a doc. Františkem Vélem, stanovil funkční diagnostiku a navrhl ucelený přístup, jímž se myoskeletální medicína odlišuje např. od klasických masáží.

Za účelem stanovení diagnózy myoskeletální medicína používá pohovor s pacientem, palpační vyhmatávání a erudované, funkční myšlení terapeuta. Ten by měl být vysokoškolsky vzdělán a dobře obeznámen s anatomicko-kineziologickými, neurologickými a jinými složkami pohybového aparátu. Zobrazovacím metodám (RTG, CT, MRI) myoskeletální medicína přisuzuje jejich význam, nicméně vidí i jejich omezení, nezřídka totiž nekorelují s popisem pacientových bolestí a pacienti bývají léčeni neúspěšně a neúčelně.

"Víte, dnes jsme v zajetí zobrazovacích metod. Ale jemná, vycvičená ruka je nenahraditelná... A to je požehnání i prokletí - ty zobrazovací metody jsou prostě líp honorované. A taky operace... Ukážete doktorům na bolavé místo a už si brousej skalpely. Z rozhovoru s Karlem Lewitem, Dobřichovice

Lékaři a terapeuti myoskeletální medicíny si vedou záznamy o postupu léčby, která bývá často kontinuální. Při svých kineziologických vyšetřeních by měli věnovat pozornost pacientovu popisu problému, zjišťovat, zda jejich nálezy tomuto popisu odpovídají, určují, zda problémy jsou rázu funkčního (nesprávné pohyby či postura) či strukturálního (bolestivé tělesné struktury) a průběžně posuzují, zda jsou jimi volené terapie úspěšné. Pro léčbu používají širokou paletu terapií - postizometrickou relaxaci svalů (PIR), měkké techniky, manipulaci a mobilizaci kloubů, protažení fascií, posun hlubokých tkání, masáž, aplikaci suché jehly aj. Za důležitou podmínku úspěchu považuje myoskeletální medicína pacientovu spolupráci. Doporučuje domácí cvičení na konkrétní problém a vede pacienta k osvojení si správných pohybových vzorců. Cílem je pacientova bezbolestná a hladká pohybová aktivita, nebo alespoň minimalizace bolesti.[3]


Publikace[editovat | editovat zdroj]

Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (LEWIT Karel, 1990)

Manuální medicína (RYCHLÍKOVÁ Eva, 1985)

Funkční poruchy kloubů končetin a jejich terapie (RYCHLÍKOVÁ Eva, 1994)

Bolesti v zádech. Protiklady, tendence a řešení (JANDA Vladimír, 1988)

Cvičení a prevence civilizačních chorob, aktivní hygiena pohybového aparátu (VÉLE, ČUMPELÍK, BORTLÍKOVÁ, STOLZ, 1980)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HASÍKOVÁ, MUDR., Marie. Myoskeletální medicína [online]. [cit. 2015-01-20]. Dostupné online. 
  2. MAŘÁK, MUDR., Radovan. MYOSKELETÁLNÍ MEDICÍNA [online]. 2012-01-01 [cit. 2015-01-20]. Dostupné online. 
  3. a b c URBAN, MUDR., Karel. Myoskeletální (manuální) medicína [online]. www.lekari-online.cz, 2010-05-07 [cit. 2015-01-20]. Dostupné online.