Karel Lewit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Lewit
Karel Lewit
Narození 25. dubna 1916
Lublaň Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. října 2014 (ve věku 98 let)
Praha[1] ČeskoČesko Česko
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání lékař
školitel
vysokoškolský pedagog
Titul Prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc.
Ocenění čestný doktor
Manžel(ka) Iris Lewitová[2]
Děti dcera Clara Lewitová[3]
Rodiče MUDr. Egon Lewit, Hedvika Lewitová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Lewit (25. dubna 1916, Lublaň2. října 2014, Praha) byl neurolog, zakladatel moderní funkční diagnostiky a léčby vertebrogenních onemocnění a manuální a reflexní terapie v bývalém Československu.[5]

Životopis (do roku 1939)[editovat | editovat zdroj]

Otec Karla Lewita - MUDr. Egon Lewit pracoval v Lublani ve vojenské[2] nemocnici na infekčním oddělení. Od konce 1. světové války získal místo v Praze a tak se sem rodina přestěhovala. Karel Lewit tak od mala vyrůstal v ryze českém prostředí.[6] V roce 1934 absolvoval německé gymnázium ve Štěpánské ulici[6] v Praze a následně se zapsal ke studiu na lékařské fakultě. [1] Jeho židovský původ a poměry v tehdejším pomnichovském Československu v roce 1939 jej přinutily přerušit studium na medicíně [p 1]. Prahu opustil 13. března 1939 kdy odjel do Paříže[p 2], kde mohl (jako lékař s nedokončeným studiem) pracovat v nemocnici Bichat[6] (chirurgické oddělení, prof. Mondor [1]).

Druhá světová válka (1939 až 1945)[editovat | editovat zdroj]

Ihned po vypuknutí války se přihlásil do zahraničního odboje.[6] V říjnu 1939 nastoupil v Agde do 1. pěšího pluku jako zdravotník.[6] V této funkci se účastnil ústupových "bojů" na Seině a Loiře. V červnu 1939 byl převelen do Anglie [p 3]. V Anglii působil až do roku 1944. V září 1944 byl převelen do Normandie jako příslušník Československé obrněné brigády [p 4]. Od října 1944 až do konce války byl přítomen obléhání Dunkerku.[6], kde bojoval v průzkumné četě. [2]) V Británii se seznámil se svou budoucí manželkou Iris.[2] Za svou odbojovou činnost později získal prestižní vojenské vyznamenání "Zlatý kříž ČSR".[1] [p 5][p 6]

Po druhé světové válce (1946 až 1948)[editovat | editovat zdroj]

Po skončení války byl Karel Lewit v červenci 1945 demobilizován a vrátil se do Československa. Studium na lékařské fakultě v Praze dokončil doktorátem v červenci 1946. Prakticky od roku 1946 se pak začal věnovat neurologii.[6]. Nastoupil na neurologickou kliniku významného neurologa profesora akademika Kamila Hennera [p 7]. Za vedení asistenta Černého se Karel Lewit zaměřil na do té doby podceňovanou problematiku onemocnění páteře a plotének. Za vydatné pomoci profesora Jana Jirouta se zajímal o vyšetřeovací techniky s využitím RTG záření (neuroradiologii). Tyto dva směry měly rozhodující vliv pro jeho další profesní vývoj. [p 8]

Po roce 1948[editovat | editovat zdroj]

Již od roku 1948 jej začaly zajímat tzv. manuální terapeutické techniky (manipulační a mobilizační léčba, experimenty s tzv. manuání trakcí)[6] Tyto techniky byly do té doby doménou vesměs nelékařských profesí (chiropraktici, osteopati, lidoví léčitelé).[6] Od roku 1951 začal s manipulační léčbou pod vlivem chiropraktických technik. Když poznal význam těchto technik v rámci rehabilitace, rozhodl se pro jejich vyučování. Svou činnost rozvíjel a zároveň (od roku 1960) vyučoval na Neurologické klinice na Praze 10 (báze doškolovacího ústavu) pod vedením profesora Macka.[1] V roce 1954 společně s docentem Karlem Obrdou založil Rehabilitační společnost (později nazývanou jako Sekci pro Manuální medicínu nyní Myoskeletální společnost).[1]. V roce 1956 dosáhl vědecké hodnosti kandidáta věd.[5]

Od této doby Karel Lewit soustavně vyučoval a na základě svých zkušeností obohacoval techniky diagnostiky a léčby poruch pohybové soustavy (zpočátku manipulační techniky, posléze manuální medicínu, konečně myoskeletární medicínu). Svůj původně "chiropraktický přístup" k poruchám pohybové soustavy postupně měnil přes osteopatický až po neuromuskulární techniku a techniku měkkých tkání.[1] [p 9]

Pražská škola[editovat | editovat zdroj]

Je možno konstatovat, že Karel Lewit postupem času dokázal zanalyzovat a prakticky prověřit metody "ne-lékařů" a vybudovat na jejich základech nový obor lékařské vědy ukotvený na jasných vědeckých základech.[6] Spolu s profesorem Vladimírem Jandou , docentem Františkem Vélem a s profesorem Janem Jiroutem založili tzv. "Pražskou školu". Unikátní metodologii léčby (manipulační terapii) začal Karel Lewit propagovat především přednáškami a školením lékařů a to i v několika světových jazycích např. v Německu, Francii, Anglii, Americe, Austrálii, Bulharsku, Polsku a posléze i v Rusku. [1] Sepsal také první seriózní učebnici manipulační terapie. Ta se stala mezinárodní učebnicí a od té doby vyšla již v mnoha vydáních a jazycích (mimo jiné v němčině (7 vydání), angličtině (3 vydání), španělštině (2001), japonštině).[6][p 10]

Po roce 1968[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 byl navržen lékařskou fakultou hygieny na profesuru. Díky jeho politickým postojům k událostem v srpnu 68 mu byl ale tento titul "pozdržen", takže profesorem byl jmenován až po "sametové revoluci" v roce 1990.[6] Po srpnových událostech v roce 1968 byl Karel Lewit donucen opustit svoji práci na neurologické klinice v Praze na Vinohradech. Našel přechodné útočiště ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, kde v roce 1974 za velmi obtížných podmínek uskutečnil úspěšně Pražský kongres FIMM. V roce 1976 se však rozhodl odejít jako penzista do ústraní. V Ústředním ústavu železničního zdravotnictví[8] pak pracoval do roku 1992.[5] [p 11]

Po roce 1994[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 se Karel Lewit vrátil na neurologickou kliniku v Praze na Vinohradech. Od roku 1996 do roku 2012 pracoval na rehabilitační klinice Univerzity Karlovy v Praze v Motole, od roku 2008 v Centru komplexní péče (CKP) Dobřichovice. Působil i v Rehabilitačním ústavu Malvazinky a Centru fyzioterapie s.r.o v Praze na Zličíně.[1][p 12]

V roce 2006 profesor Karel Lewit obdržel čestný titul (honoris causa) na lékařské univerzitě v Lodži (Polsko).[9]

V létě 2012 definitivně ukončil svou ordinaci "neurologie a myoskeletální medicíny" v CKP Dobřichovice a odešel do důchodu.[5] Naposledy vydechl (ve věku 98 let) pokojně ve čtvrtek 2. října 2014 v klidu svého domova.

"V každém jazyce, když někdo něčemu rozuměl, tak to pochopil. A když něco umí, tak to má vymakaný. Člověk se přirozeně v tom, co vidí, může mýlit, ale tomu, co si vomaká, rozumí. Ale dnešní věda říká pravý opak"

—Z rozhovoru s prof. Karlem Lewitem, Dobřichovice, [10][11]

Nejznámější publikace [1][editovat | editovat zdroj]

Prof. Karel Lewit publikoval až do pozdního stáří.[3] Je autorem celkem asi 200 publikací.[p 13] Jeho nejznámější knihou je souhrnné pojednání nazvané Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, které vyšlo v roce 2003 již v pátém zcela přepracovaném vydání. (U nás ji vydalo nakladatelství Sdělovací technika s.r.o.)[5]

  • Lewit, K.: Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, kterou napsal jako učebnici a zároveň byla také jeho doktorskou prací. Vydání např. v němčině (7 vydání), v angličtině (3 vydání), polštině, holandštině, švédštině, bulharštině, ruštině, italštině, japonštině, španělštině (2001).
  • Lewit, K.:Prevence vertobrogenních poruch „diskopatie“ z hlediska manipulační léčby se zřetelem na dětský věk. Praha SZdN 1962
  • Lewit, K.: Funkční dysmenorea a poruchy krajiny křížové. Prakt. Lék. 46, 1966, s. 822-826
  • Lewit,K.: Manualterapie und Rehabilitation des Bewegungsapparates. In: Manuelle Medizin heute, s. 129-133. Berlin, Heidelberg, New York, Tokyo, Springer 1985
  • Lewit, K.: Treatment of myofascial pain and other function disorders. In: Veroy, M, Merskey, H. Progress in Fibromyalgia and Myofasicial Pain, s. 375-392, Pain Research and Clinical Management Vol. 6, Elsevier, Amsterdam, London, New York, Tokyo, 1193

Konference k nedožitým stým narozeninám[editovat | editovat zdroj]

Konference k nedožitým 100. narozeninám prof. Karla Lewita se uskutečnila v sobotu 23. dubna 2016 v Centru komplexní péče Dobřichovice. Jejími cíli bylo:[12]

  • připomenout významnou osobnost prof. Lewita v oboru rehabilitace a to i na světové úrovni;
  • upozornit na to, že jeho nadčasové myšlenky se stále rozvíjí a jsou používány k léčení mnoha pacientů v České republice i v zahraničí;
  • prezentovat Nadační fond Karla Lewita.

Posláním Nadačního fondu Karla Lewita je:[12][13]

  • uchovávat, spravovat a dále rozvíjet funkční způsob myšlení prof. Lewita ve vyšetření a léčbě pacientů;
  • vzdělávat (pomocí přednášek a konferencí) odbornou i laickou veřejnost v oboru rehabilitace a fyzioterapie;
  • zřídit a udržovat informační webové stránky;
  • vydávat odborné publikace;
  • udržovat profesní kontakty se zahraničními žáky prof. Lewita a jejich pokračovateli;
  • vytvářet sítě vyškolených lékařů a fyzioterapeutů, kteří by v praxi ověřovali platnost diagnostiky a terapie funkčních poruch.

Při stejné příležitosti byla 23. dubna 2016 v Dobřichovicích slavnostně pojmenována (do té doby bezejmenná) lávka přes Berounku na lávku profesora Karla Lewita.[12]

Kdo tomu nerozumí, myslí, že čaruju.

—K. Lewit

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Na jaře roku 1939 mu chyběly tři semestry k dokončení lékařské fakulty [2]
  2. Rodiče Karla Lewita také utekli před nacismem do Francie. Ostatní příbuzní zahynuli v koncentračních a vyhlazovacích táborech.[2]
  3. Do Británie se dostal přes francouzské lázeňské přímořské letovisko Biarritz.[2]
  4. V rámci Československé obrněné brigády byl zařazen do druhého tankového praporu [2]
  5. Ke svým zážitkům a zkušenostem z války se Karel Lewit nerad vracel a proto se o nich nikde veřejně nevyjadřoval. [7] Z aktivní vojenské služby odešel Karel Lewit s hodností kapitána.[4]
  6. Informace v této kapitole (Druhá světová válka (1939 až 1945)) byly převzaty ze zdrojů [1] a [6]
  7. Na neurologické klinice profesora akademika Kamila Hennera působil Karel Lewit celkem 13 let[4]
  8. Informace v této kapitole (Po druhé světové válce (1946 až 1948)) byly převzaty ze zdrojů [1] a [6]
  9. Během své praxe Karel Lewit spolupracoval s osobnostmi, jako jsou např. J. Sachse, D.G. Simons, F. Greenman, F. Gaymans, F. Mitchell, M. Berger.[1]
  10. V češtině 4 vydání.[5]
  11. Profesor Karel Lewit během své praxe působil ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, Ústředním ústavu železničního zdravotnictví, Ústavu léčby hybných poruch v Třeboni.[1]
  12. Kromě jiných kurzů, v jejichž rámci přednášel, vyškolil v roce 1991 a 2001 nový instruktorský sbor u nás i na Slovensku.[5]
  13. Podrobnější seznam článků a publikací profesora Karla Lewita je uveden na stránkách CKP Dobřichovice (viz zdroj: [5])

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n BÍLKOVÁ, Iva, Mgr. Prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. [online]. Praha: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o. [cit. 2015-01-12]. Zdroj: web stránky: hrdinove.cz, ceskatelevize.cz, rozhlas.cz, informace získané při studiu VŠ u prof. Lewita. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h Prof. MUDr., DrSc. Karel Lewit (1916 - 2014) - Životopis: Boj proti nacismu pro mne nebyla jen otázka Židů [online]. Projekt: Příběhy 20. století, Instituce: Post Bellum [cit. 2015-01-18]. Dostupné online. 
  3. a b SÜSS, Martin. Zemřel neurolog a specialista na myoskeletální medicínu prof. Lewit [online]. 2014-10-03 [cit. 2015-01-18]. Dostupné online. 
  4. a b c Prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. [online]. [cit. 2015-01-18]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h Životopis prof. Karla Lewita [online]. Centrum komplexní péče Dobřichovice [cit. 2015-01-17]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k l m n PROCHÁZKA, Miroslav, MUDr. Sbohem pane profesore (vzpomínka na neurologa Karla Lewita). Roš chodeš, Věstník židovských náboženských obcí v českých zemích a na Slovensku. 11. 2014, roč. 76, čís. 5775, s. 13. Dostupné online. ISSN 68 121074 68. 
  7. Na plovárně, Karel Lewit, Rozhovory Marka Ebena s významnými osobnostmi [online]. www.ceskatelevize.cz, 2009-12-20 [cit. 2015-01-17]. Dostupné online. 
  8. LEWIT, Karel. Manipulačnní léčba v rámci léčebné rehabilitace. Ilustrace Gerda Istlerová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. 428 s. ISBN 80-7030-096-5. Vyšlo též v Německu (1873, 1977, 1983, 1985), v Bulharsku (1981), Holandsku (1981), Velké Británii (1985). 
  9. Professor Karel LEWIT, M.D., DSc. [online]. [cit. 2015-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. PŘIBYLOVÁ, Květa. prof. MUDr. Karel Lewit, DrSc. (1916-2014); cvičení druhého ročníku katedry dokumentární tvorby FAMU [online]. www.youtube.com, 2014-10-13 [cit. 2015-01-18]. Dostupné online. 
  11. PŘIBYLOVÁ, Květa. Vyhmátnout vomakat pochopit – dokument o prof. MUDr. Karlu Lewitovi, Dr.Sc. [online]. 2014-10-13 [cit. 2015-01-18]. Dostupné online. 
  12. a b c Konference ke 100. nedožitým narozeninám prof. Lewita [online]. Dobřichovice: Centrum komplexní péče [cit. 2016-04-26]. Dostupné online. 
  13. Úvod - Karel Lewit. www.karellewit.cz [online]. [cit. 2017-09-19]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]