Kategorizace prací

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kategorizaci prací musí provádět každý zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance. Tato povinnost mu vyplývá z ustanovení § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Také se vztahuje na osobu, která podniká podle zvláštního právního předpisu a není zaměstnavatelem (§ 43 uvedeného zákona).

Smysl zařazení prací do kategorií[editovat | editovat zdroj]

Hlavním smyslem kategorizace prací je stanovení míry rizika u vykonávaných prací z hlediska ochrany zdraví při práci a přijetí potřebných opatření k snížení míry rizika. Kategorizace prací také slouží k diferenciaci povinností k zajištění ochrany zdraví při práci stanovených zaměstnavateli právními předpisy.

Kategorie[editovat | editovat zdroj]

Vykonávané práce se podle míry rizika zařazují do čtyř kategorií. První kategorie je s nejnižší mírou rizika, čtvrtá s nejvyšší. Práce zařazené do třetí a čtvrté kategorie jsou považovány za práce rizikové. Za práci rizikovou může být považována i práce zařazená do druhé kategorie, pokud tak o ní rozhodl orgán ochrany veřejného zdraví (hygienická stanice) nebo tak stanovil zvláštní právní předpis.

Dle předpisů rozlišujeme:

Práce kategorie první[editovat | editovat zdroj]

Práce kategorie 1 jsou práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví.

Práce kategorie druhé[editovat | editovat zdroj]

Práce kategorie 2 jsou práce, při nichž lze podle současné úrovně poznání očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců, tedy práce, při nichž nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené předpisy, a práce naplňující další kritéria pro jejich zařazení do kategorie druhé podle přílohy č. 1, vyhlášky č. 432/2003 Sb.

Práce kategorie třetí[editovat | editovat zdroj]

Práce kategorie 3 jsou práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, a práce naplňující další kritéria pro zařazení práce do kategorie třetí podle přílohy č. 1, vyhlášky č. 432/2003 Sb., přičemž expozice fyzických osob, které práce vykonávají, není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací.

Práce kategorie čtvrté[editovat | editovat zdroj]

Práce kategorie 4 jsou práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.

Rizikové faktory[editovat | editovat zdroj]

Do výše uvedených kategorií, se práce zařazují z hlediska zhodnocení 13 rizikových faktorů. Jsou jimi:

  1. prach;
  2. chemické látky;
  3. hluk;
  4. vibrace;
  5. neionizující záření a elektromagnetické pole;
  6. fyzická zátěž;
  7. pracovní poloha;
  8. zátěž teplem;
  9. zátěž chladem;
  10. psychická zátěž;
  11. zraková zátěž;
  12. biologické činitele;
  13. práce ve zvýšeném tlaku vzduchu.

Měření rizikových faktorů pro účely kategorizace[editovat | editovat zdroj]

Měření a vyšetření pro účely zařazení prací do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, která jsou potřebná k hodnocení rizik, může zaměstnavatel provést jen prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením, je-li pro obor měření nebo vyšetřování autorizace nebo akreditace právními předpisy upravena, pokud není sám takto kvalifikovaný.

Postup zaměstnavatele při kategorizaci[editovat | editovat zdroj]

O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.

Návrh na zařazení prací do kategorií předkládá osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobných pracovních vztazích (dále jen "zaměstnavatel"), a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací. V případě, že tak zaměstnavatel v zákonné lhůtě neučinil, je povinen předložit návrh v nejbližším možném termínu. Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel. Je povinen neprodleně oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví práce, které zařadil do druhé kategorie, a údaje rozhodné pro toto zařazení.

Ostatní práce, tedy práce nezařazené do druhé až čtvrté kategorie, se považují za práce kategorie první.

V případě změny podmínek výkonu práce, která má vliv na její zařazení do kategorie třetí nebo čtvrté, je zaměstnavatel povinen bezodkladně předložit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví nový nebo upravený návrh.