Ochranné opatření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ochranné opatření je prostředek z oblasti trestního práva sloužící k dosažení účelu trestního zákoníku. Jde sice o trestní sankci, ne však o trest, účelem ochranných opatření je ochrana společnosti před pachateli trestných činů a činů jinak trestných, jakož i před nebezpečnými věcmi, které musí být vždy ve vztahu ke spáchanému trestnému činu či činu jinak trestnému a dále v pomoci osobám stiženým chorobou, aby mohly vést řádný život. Mezi ochranná opatření patří zabezpečovací detence, zabrání věci, ochranné léčení, zabrání části majetku a ochranná výchova podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. pod tento výčet spadá i zabrání náhradní hodnoty a zabrání spisů a zařízení.

Hlavním kritériem, které určuje nutnost ochranného opatření a jeho intenzitu je potřeba léčení, výchovy či zneškodnění. Oproti standardním trestům je možné je uložit i osobám, které nejsou trestně odpovědné. Ochranné opatření může doplňovat či nahrazovat trest. Ochranné opatření je upraveno v § 98 a násl. trestního zákoníku.

Ochranné léčení[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ochranné léčení.

Ochranné léčení s ukládá nebezpečným osobám, které není možné stíhat pro jejich nepříčetnost, duševní poruchu či pro užívání návykových látek.

Možnosti, kdy je ochranné léčení nařízeno:

  • osoba není trestně odpovědná
  • trestný čin byl spáchán ve stavu zmenšené příčetnosti
  • trestný čin byl spáchán ve stavu vyvolaném duševní poruchou
  • pachatel zneužívá návykovou látku

Léčení může probíhat i ambulantně. Ochranné léčení může trvat tak dlouho, jak je to nutné, maximální doba jsou však dva roky (v souhrnu).

Zabezpečovací detence[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Zabezpečovací detence.

K detenci soud přistupuje v případě, že by ochranné léčení samo o sobě nevedlo k dostatečné ochraně společnosti. Je určeno osobám mimořádně nebezpečným, jako jsou agresoři, psychopatičtí recidivisté a sexuální devianti.

Jde, vedle doživotního trestu odnětí svobody, o nejzazší prostředek trestního práva, protože může být spojeno s doživotní izolací. Soud je povinen minimálně jednou za 12 měsíců prozkoumat, zda trvají důvody pro detenci. U mladistvých je toto přezkoumání nutné každých 6 měsíců.

Detence se vykonává v ústavu se zvláštní ostrahou zřizovaném a spravovaném Vězeňskou službou.

Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Propadnutí věci.

K tomuto opatření soud přistupuje, pokud není možné použít trestu propadnutí věci, tedy:

  • náleží-li věc pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit
  • od jehož potrestání soud ustoupil
  • ohrožuje-li bezpečnost lidí či majetku

Dále může být věc zabrána v případě, že jde o výnos z trestného činu (či pořízená z jeho odměny).

Ochranná výchova[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ochranná výchova.

Ochranná výchova se týká se pachatelů mladších 18 let a její uložení spadá do oblasti soudnictví ve věcech mládeže.