Nemoc z povolání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nemoc z povolání je taková nemoc, kdy chorobné změny na zdraví, které plynou z této nemoci, jsou v přímé souvislosti s výkonem povolání, tedy kdy se dá výkon povolání označit za jednoznačnou příčinu této nemoci.

Co je nemoc z povolání[editovat | editovat zdroj]

Platná právní definice dle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb.: „Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.

Výčet nemocí z povolání uvádí příloha nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Od 1. ledna 2017 má být problematika nemocí z povolání upravena zákonem č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. V Mezinárodní klasifikaci nemocí není nemocem z povolání vyhrazen zvláštní oddíl, neboť nemoci z povolání jsou právnická, nikoliv medicínská kategorie.

Charakter nemoci z povolání[editovat | editovat zdroj]

Nemoc z povolání může mít charakter jak trvalý (chronický), tak charakter dočasný. V případě dočasného charakteru mizí chorobné změny buď léčbou nebo již pouhým opuštěním vykonávaného povolání. V případě trvalého (chronického) charakteru je na zvážení zaměstnance vykonávajícího rizikové povolání, zda je pro něj vhodné či žádoucí, aby i nadále pokračoval ve výkonu povolání, což je stejné rozhodování zrovna tak jako u jiných příčin nemocí (nevhodné prostředí, životospráva, nevyhovující mezilidské vztahy).

Praktické příklady[editovat | editovat zdroj]

Kdo určuje, zda jde o nemoc z povolání?[editovat | editovat zdroj]

Nemoc za nemoc z povolání uznávají k tomu Ministerstvem zdravotnictví ČR ustanovená zdravotnická zařízení.
Nesouhlasí-li postižený s obsahem posudku, může se proti němu odvolat.

Příbuzné problematiky[editovat | editovat zdroj]

Nemoc z povolání je charakterizována tělesnými klinickými příznaky a změnami, nezohledňují se změny vzniklé při duševní práci. S problematikou nemocí z povolání však úzce souvisí právě u duševní práce vznikající takzvaná „profesionální deformace“, kdy se jedná o jednostranné uplatňování návyků nebo způsobů jednání z povolání a jejich následné přenášení do situací běžného života. Tento jev lze sledovat například u vedoucích pracovníků nebo členů ozbrojených složek.
Úzce související s nemocí z povolání je také syndrom vyhoření u pomáhajících profesí.
S problematikou nemocí z povolání úzce souvisejí také pracovní úrazy (poskytování náhrad škod) a ohrožení nemocí z povolání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Právní předpisy[editovat | editovat zdroj]

  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce [1]
  • nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání [2]
  • vyhláška č. 104/2012 Sb. (o posuzování nemocí z povolání)[3]

Jiné zdroje[editovat | editovat zdroj]