Alexandr Stěpanovič Popov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alexandr Stěpanovič Popov
Alexander Stepanovich Popov.jpg
Narození 4.jul. / 16. března 1859greg.
Krasnoturjinsk
Úmrtí 31. prosince 1905jul. / 13. ledna 1906greg. (ve věku 46 let)
Petrohrad
Příčina úmrtí krvácení do mozku
Místo pohřbení Literatorskie mostki
Alma mater Permský duchovní seminář
Fakulta fyziky a matematiky Petrohradské státní univerzity
Zaměstnavatel Saint Petersburg State Electrotechnical University
Ocenění Řád sv. Anny 2. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy
Řád sv. Anny 3. třídy
medaile Na památku vládnutí imperátora Alexandra III.
Podpis Alexandr Stěpanovič Popov – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Princip Popovova indikátoru blesků. Koherer C je zapojen mezi anténou A a zemí G. E je elektromagnet zvonku B, jehož kotva zároveň zvoní i poklepává na koherer. Relé R působí jako zesilovač signálu, kdežto cívky L filtrují šum reléových kontaktů.
Popovův indikátor blesků se zapisovačem (vlevo)

Alexandr Stěpanovič Popov (Александр Степанович Попов) (16. března 1859 - 13. ledna 1906) byl ruský fyzik a vynálezce, průkopník bezdrátové telegrafie, na niž později navázalo i rozhlasové vysílání.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Alexander Sergějevič Popov se narodil v rodině duchovního a po studiu fyziky na Petrohradské univerzitě přednášel od roku 1883 v Torpédovém ústavu Ruské námořní školy v Kronštadtu u Petrohradu. Roku 1893 navštívil Kolumbovskou výstavu v Chicagu, kde se setkal s dalšími badateli v oboru a seznámil se s pracemi Olivera Lodge a Heinricha Hertze.

'Popov byl požádán, aby pro petrohradskou meteorologickou stanici zkonstruoval indikátor blesků. Později se ukázalo se, že jeho „bleskojev“ registroval nejen blesky, ale i umělé záblesky, krátké a dlouhé - telegrafické tečky a čárky. 7. května 1895 Popov předvedl svůj přístroj členům Ruské fyzikálně technické společnosti: bleskosvod jako anténa, koherer, telegrafní relé a elektrický zvonek. Palička zvonku zároveň klepala na koherer, aby se piliny vrátily do původního stavu, což se u jeho předchůdců muselo dělat ručně. V prosinci téhož roku oznámil dosažení pravidelného spojení, což 21. března 1896 veřejně předvedl na petrohradské univerzitě mezi budovami, vzdálenými od sebe 250 metrů.

A. S. Popov si svůj vynález původně patentovat nedal, kdežto Guglielmo Marconi své zařízení patentoval dva měsíce po Popovových pokusech, o nichž nevěděl. Roku 1898 začal francouzský podnikatel Ducretet vyrábět zařízení pro bezdrátovou telegrafii podle Popovova vzoru. Roku 1899 se Popovovi podařilo bezdrátové spojení s lodí na vzdálenost téměř 50 km, ale teprve v únoru roku 1900 dostal britský patent číslo 2797 na “Zdokonalení kohereru pro telegrafní signalizaci”. Marconi a Braun dostali v roce 1909 Nobelovu cenu za své .

Koncem roku 1899 ztroskotala ruská vojenská loď Admirál Apraksin u ostrova Hogland ve finském zálivu. Posádka nebyla ohrožena a zůstala na lodi, na návrh A. S. Popova však postavila na ostrově bezdrátovou stanici, která mohla komunikovat s námořním velitelstvím v Kronštadtu (přes bezdrátovou stanici v Kotce). Nouzové signály z ostrova Hogland pomohly zachránit i 50 finských rybářů, kteří uvázli na ledové kře.

A. S. Popov a rozhlas[editovat | editovat zdroj]

V SSSR i v Rusku je Popov pokládán za vynálezce rozhlasu, na němž se ovšem podílela řada vynálezců. Vysokofrekvenční elektromagnetické vlny, které se šíří rychlostí světla, předpověděl britský fyzik James Clerk Maxwell a jejich existenci empiricky prokázal v letech 1886-1889 německý fyzik Heinrich Hertz, který zjistil a změřil jejich důležité vlastnosti, žádný praktický význam však svým výsledkům nepřikládal. Hertz používal jiskrový generátor a půlvlnný dipól s parabolickým reflektorem na vysílací i přijímací straně, jako detektor sloužilo malé jiskřiště.

Na Hertzovy publikace navázala řada badatelů, například francouzský fyzik Édouard Branly, který 1890 vynalezl citlivější detektor (koherer), skleněnou trubičku naplněnou železnými pilinami, jejichž vodivost působením vysokofrekvenčního pole vzrostla. Dále britský fyzik Sir Oliver Lodge, který objevil význam naladění vysílače s přijímačem, německý fyzik Karl Ferdinand Braun, vynálezce laděného obvodu a krystalového detektoru, nebo italský vynálezce Guglielmo Marconi (1874-1937), který roku 1894 postavil indikátor blesků a pracoval na prakticky použitelných komunikačních zařízeních. Objevil význam antény a uzemnění a zdokonalil telegrafní klíč i zapisovač. Roku 1896 předvedl své zařízení britské vládě a brzy komunikoval na vzdálenosti v desítkách kilometrů.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

A. S. Popov byl vyznamenán vysokými ruskými řády sv. Anny a sv. Stanislava. Jeho vynález hrál později v sovětské propagandě značnou roli a den 7. května se slavil jako "Den rozhlasu". Podle Popova se jmenovala a jmenuje řada vědeckých ústavů (například Tesla VÚST v Praze), planetka číslo 3075 dostala roku 1979 jméno Popov.

Někteří potomci A. S. Popova po roce 1917 emigrovali do USA, kde se jeho synovec Pavel stal hledaným lékařem a prasynovec Jegor (1913-2001) byl profesorem na UC Berkeley.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Stepanovich Popov na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Popov, Alexander Stěpanovič. Sv. 20, str. 231; sv. 28, str. 1039

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]