Přeskočit na obsah

Veselá vdova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Veselá vdova
Die lustige Witwe
Klavírní výtah z operety Veselá vdova
Klavírní výtah z operety Veselá vdova
Základní informace
Žánropereta
SkladatelFranz Lehár
LibretistaVictor Léon a Leo Stein
Počet dějství3
Originální jazykněmčina
Literární předlohaHenri Meilhac: L'Attaché d'ambassade
Datum vzniku1904–05
Premiéra30. prosince 1905, Vídeň, Theater an der Wien
Česká premiéra25. března 1906, Brno, Městské divadlo (v němčině) / 15. listopadu 1916, Hradec Králové, Východočeská divadelní společnost (v češtině)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veselá vdova (Die Lustige Witwe) je opereta o třech dějstvích, kterou složil Franz Lehár a stala se jeho nejslavnějším a nejhranějším dílem. Klade velký důraz na lidské vášně a Lehár v ní poprvé naplno rozvinul své schopnosti v jejich hudebním vyjadřování.

Premiéra se konala 30. prosince 1905 ve vídeňském Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien). Libreto v německém jazyce napsali Victor Léon a Leo Stein na základě německého překladu činoherní komedie „Atašé z velvyslanectví“ („L'Attaché de l'ambassade“) od Henriho Meilhaca (který se proslavil jako Offenbachův libretista). Leo Stein a Victor León příběh přepracovali a nabídli Richardu Heubergerovi. Nebyli však spokojeni s jeho hudbou, tak ho nabídli Lehárovi. Ani Lehárova hudba je příliš nenadchla a stejně tak ani ředitele Theater an der Wien, Viléma Karczaga. Ten nevěřil, že opereta se dlouho udrží na programu, a proto pro zkoušky povolil jen málo dní. Herci divadla se postavili na Lehárovu stranu a byli ochotni zkoušet i přes noc. Tak se podařilo operetu do premiéry dobře nastudovat. Jako první poznal kvalitu díla Ludwig Karpath.

Premiéra se nejevila jako převratný úspěch. Nálady obecenstva se však brzy změnily a opereta dosáhla téměř 20 000 představení jen během dalších pěti let.

Představení byla zpočátku poznamenána protesty Černohorců proti svému „zesměšňování“ v operetě. Ministát, který se v původním Meilhacově díle nazýval „Marsovie“ (kombinace Mazovie a Varsovie), libretisté totiž v operetě nazvali „Montenegro“, tj. Černá Hora. Vzápětí ho přejmenovali na „Pontevedro“, avšak na souvislost s Černou Horou nadále místy ukazují jména postav i hudba. Přesto si opereta probojovala cestu k srdcím publika. Po dvou měsících měla premiéru v Hamburku a odtud vystartovala ke svému úspěchu do celého světa.

Hlavní postavy

[editovat | editovat zdroj]
Role Hlasový rozsah Jméno herce během premiéry,
30. prosince 1905
(Dirigent: Franz Lehár)
Hanna Glawari, Veselá vdova soprán Mizzi Günther
Hrabě Danilo Danilovič (Danilowitsch), první tajemník
velvyslanectví a Hannin bývalý milenec
tenor nebo lyrický baryton Louis Treumann
Baron Mirko Zeta, velvyslanec baryton Siegmund Natzler
Valenciennes, baronka, manželka barona Zety soprán Annie Wünsch
Camille, hrabě de Rosillon, francouzský atašé
a barončin obdivovatel
tenor Karl Meister
Njeguš (Njegus), sekretář velvyslanectví hlavně činoherní role Oskar Sachs
Kromow, člen vojenské rady Pontevedra baryton Heinrich Pirlo
Bogdanovič (Bogdanowitsch), vojenský atašé Pontevedra baryton Fritz Albin
Sylvia, Bogdanovičova žena soprán Bertha Ziegler
Raoul de Saint-Brioche, francouzský diplomat baryton Carlo Böhm
Vicomte Cascada, diplomat baryton Leo von Keller
Olga, Kromowova manželka mezzosoprán

První dějství

[editovat | editovat zdroj]

Velvyslanec Mirko Zeta z malého knížectví Pontevedra dostane pokyny od vlády, že musí zařídit, aby se bohatá vdova Hanna Glawari provdala za občana Pontevedra. Peníze by tak zůstaly ve stejné zemi. Touto úlohou pověří aristokrata Danilo Daniloviče, netuše, že toho váže k Hanně stará láska. Danilo se však cíti uražen kvůli minulosti a navíc nechce, aby byl považován za lovce majetku, proto se pro začátek spokojí s tím, že od Hanny odhání ženichy.

Druhé dějství

[editovat | editovat zdroj]

Hana uspořádá ve svém pařížském zámku večírek. Miluje Danila, ten se však svoji lásku snaží skrývat. Současně sa odvíjí příběh lásky mezi velvyslancovou ženou Valencienne a Camillem de Rosillon, kteří se skryjí v zahradním pavilonu. Aby je velvyslanec neodhalil, v poslední chvíli se Valencienne v pavilonu vymění s Hannou. Danilo uvěří, že v pavilonu flirtovala Hanna, a cíti se dotčen, proto raději z večírku odejde.

Třetí dějství

[editovat | editovat zdroj]

Danilo chce jít zapít žal do pařížského kabaretu Maxim, ale kabaret je zavřený. Hanna totiž schválně pozvala pařížské tanečnice do svého domu. Danilo se vrací na večírek, kde mu Hanna vysvětlí, co se skutečně stalo. Současně rozhlásí, že podle závěti svoje miliony ztratí, když se vdá. Danilo má, na rozdíl od ostatních nápadníků, o Hannu stále zájem a požádá ji o ruku. Hanna nabídku přijme a dokončí myšlenku, že ona sice miliony ztratí, ale jen proto, že ty miliony budou přepsány na jejího nového manžela.

Nejznámější skladby jsou vyznačeny tučně.

  • „Verehrteste Damen und Herren“ – vstup
  • „Se kommen Sie“ – duet (Valenciennes, Cascada)
  • „Bitte, meine Herren“ – vstup Hany
  • „O Vaterland“ – vstup Danila
  • „Ja was – ein trautes Zimmerlein“ – duet (Valenciennes, Camille)
  • Es lebt eine Vilja“ (píseň o Vilje) – (Hana)
  • „Heia, Mädel, aufgeschaut“ – Dummer, Dummer Reitersmann - duet (Hanna, Danilo)
  • Ja, das Studium der Weiber ist schwer“ – septet (Danilo, Zeta, St. Brioche, Cascada, Kromow, Bogdanovič, Njeguše)
  • „Wie eine Rosenknospe – Sieh, dort das kleinen Pavillon“ – duet (Valenciennes, Camille)
  • „Ja, wir sind es, die Grisetten“ – chanson
  • Lippen schweigen“ – duet (Hanna, Danilo)

Opereta obsahuje i finále v každém z dějství, intermezzo a taneční scénu v 3. dějství

1994 Bryn Terfel (baron Mirko Zeta), Cheryl Studer (Hanna Glawari), Boje Skovhus (hrabě Danilo), Barbara Bonney (Valencienne), Rainer Trost (Camille de Rosillon), Karl Magnus Fredrikson (vikomt Cascada), Uwe Peper (Raoul de Saint-Brioche), Heinz Zednik (Njegus), Monteverdi Choir, Vídeňská filharmonie, John Eliot Gardiner CD 439 911-2
1982 Benno Kusche (baron Mirko Zeta), Edda Moser (Hanna Glawari), Helen Donath (Valencienne), Siegfried Jerusalem (Camille de Rosillon), Norbert Orth (vikomt Cascada), Friedrich Lenz (Raoul de Saint-Brioche), Horst Sachtleben (Njegus), Münchner Rundfunkorchester, Theo Wiedebusch
1973 Zoltan Kélémen (baron Mirko Zeta), Elizabeth Harwood (Hanna Glawari), Teresa Stratas (Valencienne), Werner Hollweg (Camille de Rosillon), René Kollo (hrabě Danilo), Werner Krenn (Raoul de St. Brioche), Donald Grobe (vikomt Cascada), sbor Německé opery v Berlíně, Berlínská filharmonie, Herbert von Karajan, Deutsche Grammophon 415 524-2
1968 Benno Kusche (baron Mirko Zeta), Ingeborg Hallstein (Hanna Glawari), Lucia Popp (Valencienne), Heinz Hoppe (Camille de Rossilon), Peter Alexander (hrabě Danilo), Großes Operetten-Orchester, Franz Marszalek, Polydor 249 280

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Veselá vdova na slovenské Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JANOTA, Dalibor. Česká a světová opereta. Praha: NS Svoboda, 2020. 872 s. ISBN 978-80-205-0641-2. S. 348–351. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]