Leo (Leopold) Perutz se narodil v Praze v rodině majitele textilní továrny Benedikta Perutze (1846–1926) a jeho manželky Emilie, rozené Österreicherové (1858–1923). Měl tři mladší sourozence, Paula (1885–1956), Lilly (1888–1980) a Hanse (1892–1969).[1][8][9][10] Je příbuzným nositele Nobelovy ceny za chemiiMaxe Perutze.[11]Sefardská rodina žila v českých zemích od začátku 17. století, nejpozději v roce 1730 se usadila v Rakovníku.[5][12] V době Leova narození byla značně sekularizovaná, mluvilo se v ní německy.
V Praze Leo navštěvoval německé novoměstské gymnázium (Neustädter Gymnasium) v ulici Na příkopě. Odtud byl ale v roce 1899 vyloučen, pravděpodobně kvůli špatnému chování. Byl poté poslán na gymnázium do Českého Krumlova, ale ani zde se nedopracoval k maturitě. Literárně se Perutz k české tematice vrátil kupříkladu roku 1953 v knize Noc pod Kamenným mostem, která obsahuje tajuplné příběhy z rudolfínské Prahy, a která byla poslední jeho knihou vydanou za jeho života. Perutz zde mj. využívá i legendu o pražském golemovi a jedním z hrdinů je i sám císař Rudolf II.
Poté, co rodinná továrna v pražské Libni roku 1901 vyhořela, přesídlila rodina do Vídně.[13] Tehdy bylo Leovi 19 let. Do Prahy se ale brzy vrátil, absolvoval zde dvouletou vojenskou službu (1903-1904) u Císařsko-královské zeměbrany.
V roce 1906 začal studovat na Vídeňské univerzitě a posléze na Technické vysoké škole ve Vídni matematiku, statistiku a ekonomii (jako mimořádný student, neboť neměl maturitu). Nedostudoval, ale jeho specializace na pojistnou matematiku mu umožnila stát se zaměstnancem pojišťovny Assicurazioni Generali v Terstu. Později stejnou profesi vykonával ve Vídni, pro pojišťovací dům Anker (dnes Helvetia). V pojišťovnictví se mu dařilo, vytvořil i kompenzační vzorec, který nese jeho jméno a byl dlouho široce užíván. Roku 1907 publikoval první literární text v časopise Sonntags-Zeit.
První světovou válku nepřivítal jako mnoho jiných Rakušanů nadšením. Odvodu se však nevyhnul. Roku 1915 byl poslán na východní frontu, kde byl roku 1916 těžce raněn, když kulka zasáhla jeho plíce.[14] Po zotavení strávil Perutz zbytek války v tiskovém oddělení (K.u.k. Kriegspressequartier). Zde se mj. spřátelil s Egonem Erwinem Kischem, taktéž pražským rodákem. Za války mu rovněž vyšla první kniha.
Po válce působil jako novinář a spisovatel ve Vídni. V letech 1919 až 1920 psal pro levicový deník Der Neue Tag. Jeho oblíbenými kavárnami se staly nejprve Café Museum, poté Café Central a nakonec Café Herrenhof, kde měl zadní místnosti svůj vlastní stůl. Zde se stýkal s mnoha osobnostmi vídeňského kulturního života (Peter Altenberg, Hermann Bahr, Oskar Kokoschka, Bertolt Brecht aj.). Na rozdíl od řady z nich byl ale i nadšeným sportovcem, rád bruslil a lyžoval, a rodinné prostředky mu také umožňovaly hojně cestovat (severní Afrika, Libanon, Palestina, Egypt). Politicky se ve 20. letech přiklonil k sociální demokracii, ve 30. letech, v jakémsi stesku po rakousko-uherské monarchii, se stal legitimistou (usilujícím o obnovu monarchie a návrat Habsburků na rakouský trůn).
V roce 1918 se oženil s Idou Weilovou (1896–1928). Z manželství vzešel syn a dvě dcery.[15][16] Od roku 1922 žili na adrese Porzellangasse 37. Ida zemřela v roce 1928. To uvrhlo Perutze do psychické krize, dokonce kontaktoval spiritisty v naději, že ze zesnulou naváže znovu kontakt, a to přesto, že byl ke spiritismu zároveň nedůvěřivý.[5] Od smrti manželky mnohem méně psal. V roce 1935 se znovu oženil, s Gretou Humburgerovou.
Hospodářská krize a nástup nacistů v Německu zhoršily jeho ekonomickou situaci. Jeho nakladatelství Zsolnay bylo v Německu považováno za židovské a nesmělo již v Německu distribuovat své knihy. Navíc nacisté pochopili (zřejmě nikoli neoprávněně) jeho román St. Petri-Schnee, který pojednává o pokusu obnovit náboženskou víru za pomoci tajemné drogy, jež se zvrhne v obnovu uctívání krvelačného Molocha, jako metaforu o sobě samých.
V roce 1938, po anšlusu, byl Perutz (jako Žid) přinucen emigrovat. Odešel nejprve do Benátek, později do Haify. Nakonec se usadil v Tel Avivu, kde mu pomohl se etablovat jeho bratr Hans, přesvědčený sionista. Jeho novým domovem se stala Palestina pod britskou správou, od roku 1948 pak nový stát Izrael. Leo byl na bratrovi ekonomicky závislý, neboť v Palestině nemohl publikovat. Až roku 1941 mu hodně pomohl Jorge Luis Borges, který prosadil vydání několika jeho děl v Argentině. V izraelské společnosti se dostal do určité izolace kvůli své kritice vyhnání Arabů a antinacionalismu, jež byl ostatně jeho celoživotním postojem. Nikdy si také nezvykl na podnebí Blízkého východu a často se vracel do Evropy. Od konce 40. let 20. století žil střídavě v Tel Avivu a v Rakousku. V roce 1952 znovu přijal rakouské občanství. Během pobytu v rakouských lázních zemřel na srdeční infarkt.
↑ŘÍHOVÁ, Marie. Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Příběhy z tajemného prostředí rudolfinské Prahy. Vltava [online]. Český rozhlas [cit. 2026-02-03]. Dostupné online.
↑ Perutz, Leo. The Encyclopedia of Science-Ficton [online]. [cit. 2026-02-03]. Dostupné online.
123 Leo Perutz. Science Fiction and Fantasy Writers in the Great War [online]. [cit. 2026-02-03]. Dostupné online.
↑MAGILL, Frank Northen. Survey of Modern Fantasy Literature. [s.l.]: Salem Press 536s. Dostupné online. ISBN978-0-89356-450-6. (anglicky) Google-Books-ID: 8a9kAAAAMAAJ.
12POLANSKY, Daniel. The Forgotten Genius of Leo Perutz. Los Angeles Review of Books [online]. 2021-05-01 [cit. 2026-02-03]. Dostupné online.
↑ Wolf Family Genealogy. freepages.rootsweb.com [online]. [cit. 2025-07-24]. Dostupné online.
↑ Perutz Family Genealogy. freepages.rootsweb.com [online]. [cit. 2025-07-24]. Dostupné online.
↑ŘÍHOVÁ, Marie. Leo Perutz: Noc pod Kamenným mostem. Příběhy z tajemného prostředí rudolfinské Prahy [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.
.jpg)
Rakousko-Uhersko
Rakousko
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Osoba Leo Perutz ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leo Perutz na Wikimedia Commons 