Jan Goth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Goth
Narození 2. prosince 1889
Mladá Boleslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. dubna 1965 (ve věku 75 let)
Benešov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání malíř
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Goth (2. prosince 1889, Mladá Boleslav[1]25. dubna 1965, Benešov) byl český malíř a ilustrátor.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině gymnaziálního profesora Emanuela Viléma Gotha (1853-1924)[2] a matky Anny, rozené Wehrové (1864-??) jako starší ze dvou synů. Vystudoval mladoboleslavské gymnázium a po maturitě byl v roce 1907 přijat na právnickou fakultu Unverzity Karlovy.[3] V roce 1911 se rodina přestěhovala do Prahy, kde byl otec Emanuel Goth profesorem v Praze VIII (Libeň).[4] Jan Goth projevoval nadání ke kreslení. Kresbu studoval v letech 1912-1914 soukromě u Vojtěcha Hynaise. To vysvětluje, že studium práv ukončil až v roce 1914.[3][5]

Zdroje často tradují (bez dalšího upřesnění původu informace), že Gothova přímluva u Maxe Švabinského, který byl tehdy profesorem AVU, dopomohla Zdeňku Burianovi k přijetí do 2. ročníku Akademie výtvarných umění. Autor publikace Ilustrátoři dobrodružství Vladimír Prokop vyvozuje, že přímluva neznámého začínajícího umělce by Zdeňku Burianovi přístup ke Švabinskému stěží umožnila a že se muselo jednat i o Hynaisův zákrok.[6][7]

Světová válka[editovat | editovat zdroj]

Studium práv ukončil Jan Goth 21. července 1914, týden před vyhlášením války Srbsku Rakousko-Uherskem. V červnu 1915 narukoval, pro zdravotní stav nebyl poslán na frontu a byl zaměstnáván ve vojenské justici.[3]

Kariéra úředníka[editovat | editovat zdroj]

Po válce se živil jako úředník. Tím získal výjimečné postavení mezi tehdejšími ilustrátory, protože nebyl závislý na žádném nakladateli a mohl i odmítat ilustrace jemu nevyhovujících titulů.[3] V roce 1920 nastoupil na ministerstvo sociální péče, roku 1921 zde byl jmenován prozatímním koncipistou[8] a později se stal vrchním komisařem státních drah v Praze.[2] O získání titulu JUDr. se nepodařilo dohledat informaci, i když je tak občas uváděn.[p 1]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. srpna 1921 se oženil s Marií Meisslerovou (1895-??).[9] (Otec Marie Meisslerové byl spolumajitelem pivovaru.[10]) Manželé Gothovi žili ve Fibichově ulici (dnešní Matoušova, Praha-Smíchov),[11] odkud se v roce 1941 přestěhovali do Balbínovy ulice na Vinohradech. Měli dceru Janu (*1926) a syna Jiřího (*1928). Dvojčata, která se narodila roku 1933 zemřela předčasně.[3]

Poslední léta[editovat | editovat zdroj]

Poslední knihou, která vyšla s ilustracemi Jana Gotha byli Tři mušketýři po dvaceti letech, vydal František Novák, 1948. Jan Goth žil v Praze, na léto se stěhoval do své vily v Senohrabech. Aby zabránil, jak bylo tehdy obvyklé, nastěhování nájemníka do svého letního sídla, přestěhoval se v roce 1952 do Senohrab natrvalo. Pobyt v domě, který nebyl zřízen k celoročnímu obývání, zhoršoval jeho zdravotní stav, zejména astma. Na jaře 1965 byl převezen do nemocnice v Benešově, kde zemřel.[3] Je pochován v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech, společně s manželkou Marií a synem Jiřím (část 2ob, odd. 24, hrob 506).[12]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště díla Jana Gotha je v knižních ilustracích. První kniha ilustrovaná Janem Gothem byl románek Quido Maria Vyskočila Princezna z konopí, který vydal Alois Hynek roku 1918.

Důležité jsou jeho ilustrace k šesti dílům Dějin národu českého v Čechách a na Moravě od Františka Palackého, z roku 1939 a ilustrace dalších děl českých klasiků (Eliška Krásnohorská, Karolina Světlá). Stejně tak ilustroval klasická díla zahraniční dobrodružné literatury (Alexandre Dumas st., Daniel Defoe, Jonathan Swift) a další knihy méně významných autorů, našich i zahraničních.

Vytvářel též akvarely (Dáma s družinou, Dáma v klobouku), exlibris, plakáty, knižní obálky a podílel se na grafické úpravě knih.[13] Jedním z mála olejů, které namaloval, je obraz Ve stráni, olej na kartonu, 50x69 cm.

Níže uvedený soupis díla je neúplný.

Knižní ilustrace českých klasiků[editovat | editovat zdroj]

  • Svéhlavička ženuškou (původní povídka pro dorůstající dívky, autorka Eliška Krásnohorská, V Praze, Šolc a Šimáček, 1927)
  • Černý Petříček (pražský obrázek, autorka Karolina Světlá, V Praze, L. Mazáč, 1930)
  • Kantůrčice (z pohorského zákoutí, autorka Karolina Světlá, V Praze : L. Mazáč, 1930)
  • Nemodlenec (román, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1930)
  • Pověsti z Ještěda (autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1930)
  • První Češka (autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1930)
  • Svéhlavička ženuškou (původní povídka pro dorůstající dívky, autorka Eliška Krásnohorská, V Praze : Šolc a Šimáček, 1930?)
  • V zátiší (novelly II, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1931)
  • Dcera pouště (novelly III, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1931)
  • Na úsvitě (autorka Karolina Světlá, V Praze,L. Mazáč, 1931)
  • Svéhlavička (příběh z pensionátu, autorka Eliška Krásnohorská, V Praze, Šolc a Šimáček, 1932)
  • Nemodlenec (Román, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1933)
  • Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (autor František Palacký, Praha, L. Mazáč, 1936-1938)
  • Zvonečková královna (zapomenutý příběh pražský, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1933)
  • Staré pověsti české (obálka - autor Alois Jirásek, Praha, US PNP, 1935)[14]
  • Vesnický román (autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1939)
  • Broučci (autor Jan Karafiát, Praha, František Novák, 1941)[14]

Ostatní čeští autoři[editovat | editovat zdroj]

  • Princezna z konopí (románek, autor Quido Maria Vyskočil, Praha, Alois Hynek, 1918)
  • Štěstí (román, autor Emanuel Zítek, Praha, A. Neubert, 1920-1921)
  • Ze samot a ze společností (autor Václav Hladík, V Praze, Sfinx, 1925)
  • Proti bohům i osudu (román z doby podmanění Britanie Římem, autor Adolf Velhartický, V Praze, Šolc a Šimáček, 1927)
  • V moci pouště (kniha dobrodružství a lovů, autor Vilém Němec ; se snímky fotografií autorových a ilustracemi Věnceslava Černého a J. Gotha, Praha, Šolc a Šimáček, 1927)
  • Hrabě z Dorincourtu (další a poslední dobrodružství kdysi malého lorda Fauntleroye, autor Quido Maria Vyskočil, Praha, Alois Hynek, 1927)
  • Dopisy neznámého (autor Joe Hloucha, V Praze, A. Neubert, 1929)
  • Na kresách (román z kraje Bezručova, díl 5, autor František Sokol-Tůma, Praha, Julius Albert, 1935)
  • Valašská světice (autor František Sokol-Tůma, Praha, Julius Albert, 1936)
  • Losí stopy (dobrodružství lovce Martina a jeho losa Siki, autor Josef Kovář, V Praze, I. L. Kober, 1944)
  • Pánův trubač (autor Josef Kovář, V Praze, I. L. Kober, 1946)
  • Melančino jaro (autorka Jarmila Stehlíková, Hořovice, Václav Bluma, 1946)
  • Osudná loď (autor Tomáš Antonín Pánek, Praha, O. Šeba 1946)[14]

Zahraniční autoři[editovat | editovat zdroj]

  • Smrtelný hřích (autor André Theuriet, Praha : A. Neubert, 1920)
  • Příhody nováčka z roku 1813 (autor Erckmann-Chatrian, V Praze, Vesmír, 1925)
  • Drama na Glosově (autorka H. Courths-Mahlerová, Praha, Alois Hynek, 1927)
  • Cíl dosažen (dívčí román, autorka Lidija Aleksejevna Čarská, V Praze, Jos. R. Vilímek, 1928)
  • Chatrč strýce Toma (autorka Harriet Beecher Stoweová, V Praze, Alois Hynek, 1928?)[14]
  • Tulákovo srdce (autor Joseph Delmont, Praha, Sfinx, B. Janda, 1928)
  • Bylo - nebylo (román, autorka Anna Ziegloserová, Praha, Sfinx, Janda, 1929)
  • Krakonoš, pán krkonošských hor (překlad P.J. Šulc, Praha, Alois Hynek, 1930)
  • Muž od plynu (napínavý humoristický román, autor Heinrich Spoerl, Praha, František Novák, 1941)
  • Robinson Crusoe (autor Daniel Defoe, Praha, František Novák, 1946)[14]
  • Lovec Ghond (autor Dhan Gópal Mukerdží, Praha, V. Šeba, 1947)[14]
  • Gulliverovy cesty (autor Jonathan Swift, Praha, František Novák, 1947)[14]
  • Tři mušketýři a Tři mušketýři po dvaceti letech (autor Alexandre Dumas, Praha, František Novák, 1947-1948)[14]

Volná tvorba a jiné[editovat | editovat zdroj]

  • Ve své volné tvorbě tvořil Jan Goth akvarely a oleje, tématicky se jednalo o krajiny, figurální náměty nebo studie květin a hmyzu.
  • V letech 1923, 1925 a 1930 byly vydávány jako schválená pomůcka nástěnné obrazy k vyučování zeměpisu; jednalo se o barevné přílohy k časopisu Stanislava Nikolaua Širým světem. Jan Goth byl autorem sedmi z nich.[3]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Ve stejném roce 1941, kdy vyšli Karafiátovi Broučci s ilustracemi Jana Gotha v nakladatelství Františka Nováka, vydal J. Otto Broučky s dnes patrně nejpopulárnějšími ilustracemi Jiřího Trnky.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 1929 se na úmrtním oznámení tchána Aloise Meisslera stále psal jako JUC.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Mladá Boleslav
  2. a b Úmrtní oznámení Emanuela Gotha. Národní listy. 11. 6. 1924, s. 8. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g PROKOP, Vladimír. Ilustrátoři dobrodružství. Praha: Toužimský a Moravec, 2017. ISBN 978-80-7264-183-3. Kapitola Jan Goth, s. 149-170. 
  4. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 142, obraz 672, Goth Emanuel Vilém
  5. Abart: Jan Goth
  6. http://pravednes.cz/#!about-GothJan
  7. plakát výstavy Zděňka Buriana v OGV Jihlava, 2011
  8. Jmenování. Národní politika. 9. 3. 1921, s. 6. Dostupné online. 
  9. Matrika oddaných, sv. Jiljí, 1913-1925, snímek 192
  10. Soupis pražských obyvatel: Alois Meihsler
  11. Pražský adresář 1937-1938, s. 303
  12. Správa pražských hřbitovů (vyhledávání Goth, Jan JUDr.)
  13. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 (Edvard Fastr)
  14. a b c d e f g h Databáze daildeli: Jan Goth

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]