Jan Goth

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Goth
Narození2. prosince 1889
Mladá Boleslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. dubna 1965 (ve věku 75 let)
Benešov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUniverzita Karlova (právnická fakulta)
Povolánístátní úředník
malíř a ilustrátor
RodičeEmanuel Vilém Goth
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Goth, původně Johann Goth (2. prosince 1889, Mladá Boleslav[1] – 25. dubna 1965, Benešov) byl český malíř a ilustrátor, zaměstnáním právník a státní úředník s titulem kandidáta justice (JUC.)

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v německojazyčné rodině gymnaziálního profesora Emanuela Viléma Gotha (1853-1924)[2] a matky Anny, rozené Wehrové (1864-??) jako starší ze dvou synů. Vystudoval mladoboleslavské gymnázium a po maturitě byl v roce 1907 přijat na právnickou fakultu německé Karlo-Ferdinandovy univerzity.[3] V roce 1911 se rodina přestěhovala do Prahy, kde byl otec Emanuel Goth profesorem v Praze VIII (Libeň).[4] Jan Goth projevoval nadání ke kreslení. Kresbu studoval v letech 1912-1914 soukromě u Vojtěcha Hynaise. To vysvětluje, že studium práv ukončil až v roce 1914.[3][5]

Zdroje často tradují (bez dalšího upřesnění původu informace), že Gothova přímluva u Maxe Švabinského, který byl tehdy profesorem AVU, dopomohla Zdeňku Burianovi k přijetí do 2. ročníku Akademie výtvarných umění. Autor publikace Ilustrátoři dobrodružství Vladimír Prokop vyvozuje, že přímluva neznámého začínajícího umělce by Zdeňku Burianovi přístup ke Švabinskému stěží umožnila a že se muselo jednat i o Hynaisův zákrok.[6][7]

Světová válka[editovat | editovat zdroj]

Studium práv ukončil Jan Goth 21. července 1914, týden před vyhlášením války Srbsku Rakousko-Uherskem. V červnu 1915 narukoval, pro zdravotní stav nebyl poslán na frontu a byl zaměstnáván ve vojenské justici.[3]

Kariéra úředníka[editovat | editovat zdroj]

Po válce se živil jako úředník. Tím získal výjimečné postavení mezi tehdejšími ilustrátory, protože nebyl závislý na žádném nakladateli a mohl i odmítat ilustrace jemu nevyhovujících titulů.[3] V roce 1920 nastoupil na ministerstvo sociální péče, roku 1921 zde byl jmenován prozatímním koncipistou[8] a později se stal vrchním komisařem státních drah v Praze.[2] Titul JUDr. nezískal, skončil jen státní zkouškou bez obhajoby disertační práce.[9] Přesto je občas s titulem uváděn. V roce 1929 se na úmrtním oznámení tchána Aloise Meisslera stále psal jako JUC.[10]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 15. srpna 1921 se oženil s Marií Meisslerovou (1895-??).[11] (Otec Marie Meisslerové byl spolumajitelem pivovaru.[12]) Manželé Gothovi žili ve Fibichově ulici (dnešní Matoušova, Praha-Smíchov),[13] odkud se v roce 1941 přestěhovali do Balbínovy ulice na Vinohradech. Měli dceru Janu (*1926) a syna Jiřího (*1928). Dvojčata, která se narodila roku 1933 zemřela předčasně.[3]

Poslední léta[editovat | editovat zdroj]

Poslední knihou, která vyšla s ilustracemi Jana Gotha byli Tři mušketýři po dvaceti letech, vydal František Novák, 1948. Jan Goth žil v Praze, na léto se stěhoval do své vily v Senohrabech. Aby zabránil, jak bylo tehdy obvyklé, nastěhování nájemníka do svého letního sídla, přestěhoval se v roce 1952 do Senohrab natrvalo. Pobyt v domě, který nebyl zřízen k celoročnímu obývání, zhoršoval jeho zdravotní stav, zejména astma. Na jaře 1965 byl převezen do nemocnice v Benešově, kde zemřel.[3] Je pochován v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech, společně s manželkou Marií a synem Jiřím (část 2ob, odd. 24, hrob 506).[14]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště díla Jana Gotha je v knižních ilustracích. První kniha ilustrovaná Janem Gothem byl románek Quido Maria Vyskočila Princezna z konopí, který vydal Alois Hynek roku 1918.

Důležité jsou jeho ilustrace k šesti dílům Dějin národu českého v Čechách a na Moravě od Františka Palackého, z roku 1939 a ilustrace dalších děl českých klasiků (Eliška Krásnohorská, Karolina Světlá). Stejně tak ilustroval klasická díla zahraniční dobrodružné literatury (Alexandre Dumas st., Daniel Defoe, Jonathan Swift) a další knihy méně významných autorů, našich i zahraničních.

Vytvářel též akvarely (Dáma s družinou, Dáma v klobouku), exlibris, plakáty, knižní obálky a podílel se na grafické úpravě knih.[15] Jedním z mála olejů, které namaloval, je obraz Ve stráni, olej na kartonu, 50x69 cm.

Níže uvedený soupis díla je neúplný.

Knižní ilustrace českých klasiků[editovat | editovat zdroj]

  • Svéhlavička ženuškou (původní povídka pro dorůstající dívky, autorka Eliška Krásnohorská, V Praze, Šolc a Šimáček, 1927)
  • Černý Petříček (pražský obrázek, autorka Karolina Světlá, V Praze, L. Mazáč, 1930)
  • Kantůrčice (z pohorského zákoutí, autorka Karolina Světlá, V Praze : L. Mazáč, 1930)
  • Nemodlenec (román, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1930)
  • Pověsti z Ještěda (autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1930)
  • První Češka (autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1930)
  • Svéhlavička ženuškou (původní povídka pro dorůstající dívky, autorka Eliška Krásnohorská, V Praze : Šolc a Šimáček, 1930?)
  • V zátiší (novelly II, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1931)
  • Dcera pouště (novelly III, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1931)
  • Na úsvitě (autorka Karolina Světlá, V Praze,L. Mazáč, 1931)
  • Svéhlavička (příběh z pensionátu, autorka Eliška Krásnohorská, V Praze, Šolc a Šimáček, 1932)
  • Nemodlenec (Román, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1933)
  • Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (autor František Palacký, Praha, L. Mazáč, 1936-1938)
  • Zvonečková královna (zapomenutý příběh pražský, autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1933)
  • Staré pověsti české (obálka - autor Alois Jirásek, Praha, US PNP, 1935)[16]
  • Vesnický román (autorka Karolina Světlá, Praha, L. Mazáč, 1939)
  • Broučci (autor Jan Karafiát, Praha, František Novák, 1941)[16]

Ostatní čeští autoři[editovat | editovat zdroj]

  • Princezna z konopí (románek, autor Quido Maria Vyskočil, Praha, Alois Hynek, 1918)
  • Štěstí (román, autor Emanuel Zítek, Praha, A. Neubert, 1920-1921)
  • Ze samot a ze společností (autor Václav Hladík, V Praze, Sfinx, 1925)
  • Proti bohům i osudu (román z doby podmanění Britanie Římem, autor Adolf Velhartický, V Praze, Šolc a Šimáček, 1927)
  • V moci pouště (kniha dobrodružství a lovů, autor Vilém Němec ; se snímky fotografií autorových a ilustracemi Věnceslava Černého a J. Gotha, Praha, Šolc a Šimáček, 1927)
  • Hrabě z Dorincourtu (další a poslední dobrodružství kdysi malého lorda Fauntleroye, autor Quido Maria Vyskočil, Praha, Alois Hynek, 1927)
  • Dopisy neznámého (autor Joe Hloucha, V Praze, A. Neubert, 1929)
  • Na kresách (román z kraje Bezručova, díl 5, autor František Sokol-Tůma, Praha, Julius Albert, 1935)
  • Valašská světice (autor František Sokol-Tůma, Praha, Julius Albert, 1936)
  • Losí stopy (dobrodružství lovce Martina a jeho losa Siki, autor Josef Kovář, V Praze, I. L. Kober, 1944)
  • Pánův trubač (autor Josef Kovář, V Praze, I. L. Kober, 1946)
  • Melančino jaro (autorka Jarmila Stehlíková, Hořovice, Václav Bluma, 1946)
  • Osudná loď (autor Tomáš Antonín Pánek, Praha, O. Šeba 1946)[16]

Zahraniční autoři[editovat | editovat zdroj]

  • Smrtelný hřích (autor André Theuriet, Praha : A. Neubert, 1920)
  • Příhody nováčka z roku 1813 (autor Erckmann-Chatrian, V Praze, Vesmír, 1925)
  • Drama na Glosově (autorka H. Courths-Mahlerová, Praha, Alois Hynek, 1927)
  • Cíl dosažen (dívčí román, autorka Lidija Aleksejevna Čarská, V Praze, Jos. R. Vilímek, 1928)
  • Chatrč strýce Toma (autorka Harriet Beecher Stoweová, V Praze, Alois Hynek, 1928?)[16]
  • Tulákovo srdce (autor Joseph Delmont, Praha, Sfinx, B. Janda, 1928)
  • Bylo - nebylo (román, autorka Anna Ziegloserová, Praha, Sfinx, Janda, 1929)
  • Krakonoš, pán krkonošských hor (překlad P.J. Šulc, Praha, Alois Hynek, 1930)
  • Muž od plynu (napínavý humoristický román, autor Heinrich Spoerl, Praha, František Novák, 1941)
  • Robinson Crusoe (autor Daniel Defoe, Praha, František Novák, 1946)[16]
  • Lovec Ghond (autor Dhan Gópal Mukerdží, Praha, V. Šeba, 1947)[16]
  • Gulliverovy cesty (autor Jonathan Swift, Praha, František Novák, 1947)[16]
  • Tři mušketýři a Tři mušketýři po dvaceti letech (autor Alexandre Dumas, Praha, František Novák, 1947-1948)[16]

Volná tvorba a jiné[editovat | editovat zdroj]

  • Ve své volné tvorbě tvořil Jan Goth akvarely a oleje, tematicky se jednalo o krajiny, figurální náměty nebo studie květin a hmyzu.
  • V letech 1923, 1925 a 1930 byly vydávány jako schválená pomůcka nástěnné obrazy k vyučování zeměpisu; jednalo se o barevné přílohy k časopisu Stanislava Nikolaua Širým světem. Jan Goth byl autorem sedmi z nich.[3]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Ve stejném roce 1941, kdy vyšli Karafiátovi Broučci s ilustracemi Jana Gotha v nakladatelství Františka Nováka, vydal Jan Otto Broučky s dosud populárními ilustracemi Jiřího Trnky a na trhu bylo šest předchozích vydání s neméně zdařilými a dodnes vyhledávanými ilustracemi (Vojtěcha Preissig, Rudolf Mates).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Mladá Boleslav
  2. ↑ a b Úmrtní oznámení Emanuela Gotha. Národní listy. 11. 6. 1924, s. 8. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g PROKOP, Vladimír. Ilustrátoři dobrodružství. Praha: Toužimský a Moravec, 2017. ISBN 978-80-7264-183-3. Kapitola Jan Goth, s. 149–170. 
  4. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 142, obraz 672, Goth Emanuel Vilém
  5. ↑ Abart: Jan Goth
  6. ↑ http://pravednes.cz/#!about-GothJan
  7. ↑ plakát výstavy Zděňka Buriana v OGV Jihlava, 2011[nedostupný zdroj]
  8. ↑ Jmenování. Národní politika. 9. 3. 1921, s. 6. Dostupné online. 
  9. ↑ Archiv Univerzity Karlovy, Kniha zkušebních protokolů, poslední zápis ke jménu Johann Goth: státní zkoušku na právnické fakultě Německé univerzity složil 20.6.1914
  10. ↑ [1]
  11. ↑ Matrika oddaných, sv. Jiljí, 1913-1925, snímek 192
  12. ↑ Soupis pražských obyvatel: Alois Meihsler
  13. ↑ Pražský adresář 1937-1938, s. 303
  14. ↑ Správa pražských hřbitovů (vyhledávání Goth, Jan JUDr.)
  15. ↑ Slovník českých nakladatelství 1849–1949 (Edvard Fastr)
  16. ↑ a b c d e f g h Databáze daildeli: Jan Goth

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Goth&oldid=22315919“