Franz Werfel
Franz Werfel | |
![]() Franz Werfel fotografie: Carl van Vechten, 1940 | |
Narození |
10. září 1890 Praha ![]() |
---|---|
Úmrtí |
26. srpna 1945 (ve věku 54 let) Beverly Hills, Kalifornie ![]() |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Wiener Zentralfriedhof |
Povolání | spisovatel, básník, dramatik, scenárista a autor sci-fi |
Národnost | Židé |
Významná díla |
Smrt maloměšťáka Čtyřicet dnů The Song of Bernadette |
Ocenění | Franz-Grillparzer-Preis (1926) |
Manžel(ka) | Alma Mahlerová (1929–1945) |
Partner(ka) | Alma Mahlerová |
Příbuzní | Hanna Fuchs-Robettin (sourozenec) |
Podpis |
![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz Viktor Werfel (10. září 1890, Praha[1] – 26. srpna 1945, Beverly Hills, Kalifornie) byl rakousko-český německy píšící spisovatel. Stejně jako Franz Kafka či Max Brod patřil k nejvýraznější generaci pražských německých spisovatelů a podobně jako oni byl členem spolku spisovatelů, Pražského kruhu. Z hlediska uměleckých směrů bývá Werfel považován za jednoho z čelných představitelů expresionismu.[2]
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Franz Victor Werfel byl synem zámožného pražského židovského rukavičkáře Rudolfa Werfela (1857–1941) a jeho ženy Albiny Werfelové (1870–1964), roz. Kussiové, dcery mlynáře z Plzeňska. Pár se vzal v prosinci 1889 a syn Franz se jim narodil už o devět měsíců později. Manželé Werfelovi měli ještě dcery Hannu (1896–1964), která měla později pletky s rakouským skladatelem Albanem Bergem, a Mariannu Amalii (1899–1965). Blíže měl Werfel jednoznačně ke své starší sestře Hanně, které dokonce předčítal ze svých raných rukopisů. Naopak jeho mladší sestra Mizzi neměla pro bratrovu zálibu v literatuře a „útěk před každodenní realitou“, jak mu napsala v dopise z 26. června 1942, příliš pochopení.[3][4]
Werfel vyrůstal se svými sestrami v Praze, kde jeho rodiče vlastnili dům v dnešní Opletalově (tehdy Mariánské) ulici. Navštěvoval soukromou obecnou školu piaristů v Panské ulici (Herrengasse), později pak c. k. německé gymnázium na Novém Městě (K. u. k. Deutsches Gymnasium Neustadt, lidově též Grabengymnasium) v ulici Na příkopě a c. k. Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici (Stefansgymnasium), kde v té době studovali také Willy Haas a Paul Kornfeld. Coby žák nebyl Werfel nikterak nadaný a tercii musel dokonce opakovat, přesto roku 1909 složil maturitní zkoušku.[5][6]
Werfelova rodina sice pravidelně navštěvovala Maiselovu synagogu, kde Werfel v září 1903 podstoupil obřad bar micva, nepatřila však k ortodoxním vyznavačům židovského náboženství. Werfel sám byl prostřednictvím své chůvy, české katoličky Barbory „Babí“ Šimůnkové, též silně konfrontován s tradicemi a zvyky křesťanství.[7] V mládí Werfel postupně studoval v Lipsku a v Hamburku, byl posádkou na pražských Hradčanech a pracoval v nakladatelství. Před první světovou válkou spolupracoval na vydávání ediční řady Der jüngste Tag, která se zaměřovala na expresionistická díla. V roce 1911 se se značným úspěchem objevila Werfelova první básnická sbírka Der Weltfreund (česky Přítel světa). Krom Kafky, kterého znal již od studií na gymnáziu, se setkal s německým básníkem Rainerem Mariou Rilkem a spřátelil se s novinářem Karlem Krausem, do jehož novin Die Fackel (Pochodeň) rovněž přispíval. Před vypuknutím první světové války patřil ke skupině pacifistů, v níž byli i Martin Buber či Max Scheler. Jeho pacifismus se projevil i v adaptaci Euripidova dramatu Trojanky (něm. Die Troerinnen) z roku 1915.[zdroj?] V roce 1916 (coby projev solidarity) se zasadil o německý překlad Bezručových Slezských písní a jejich vydání v Lipsku. V předmluvě k tomuto překladu vyzdvihoval Slezské písně i českou literaturu jako celek a vyjadřoval soucit se všemi utlačovanými všech národů.
Za první světové války byl během let 1915 až 1917 nasazen na Východní frontě v Haliči. Později působil v redakci válečných novin ve Vídni.[zdroj?]
Po skončení války zůstal Werfel ve Vídni, kde se seznámil s vdovou po skladateli Gustavu Mahlerovi Almou Mahlerovou. Ta byla v té době provdána za architekta Waltera Gropia, v srpnu 1918 však Werfelovi porodila syna Martina Carla Johannese, který však byl nemocný a nedožil se ani svých prvních narozenin. Za Werfela se Alma provdala až v roce 1929 poté, co na její výslovné přání vystoupil z židovské obce. Žili většinou ve Vídni, podnikli však řadu zahraničních cest, mj. v letech 1925 a 1930 do Egypta a Palestiny.
Od 20. let se Werfel živil výhradně jako spisovatel. Psal poezii, dramata i romány, z nichž prvním byl roku 1924 životopisný román o Werfelem obdivovaném skladateli Giuseppu Verdim. Inspirován svými cestami po východních zemích napsal na počátku 30. let historický román Die vierzig Tage des Musa Dagh (česky Čtyřicet dnů) o masových vraždách Arménů Turky v roce 1915. Román vyšel v roce 1933. Po četných stížnostech ze strany turecké diplomacie byl román v únoru 1934 zakázán podle § 7 Vyhlášky říšského prezidenta pro ochranu německého národa z důvodu „ohrožování veřejné bezpečnosti a pořádku“. Werfel sám byl pak současně vyloučen z Pruské akademie umění.[8]
Třebaže Werfel zprvu neprojevoval známky obav ze vzestupu nacistů, opustili v roce 1938 Werfelovi Rakousko a usadili se nejprve ve Francii. Po vyostření politické situace a počátku války se rozhodli emigrovat do zámoří. Během svého útěku mj. v září 1940 přešli pěšky přes Pyreneje a v Lisabonu se pak nalodili na zaoceánskou loď Nea Hellas. Na východní pobřeží Spojených států amerických dorazili Werfelovi ve společnosti spisovatele Heinricha Manna a jeho synovce, filozofa Golo Manna, taktéž prchajících původně z Francie, v říjnu 1940. V prosinci 1940 se pak přesunuli do Los Angeles, které se jim stalo novým domovem.[9]
Při útěku přes poutní město Lurdy se Werfel údajně zapřisáhl, že pokud se mu podaří uniknout, napíše knihu o sv. Bernadettě Soubirous, dívce z Lourd, jíž se v roce 1858 zjevila Panna Marie. Po svém příchodu do Ameriky Werfel tento slib skutečně splnil. Úspěšný román Das Lied von Bernadette (česky Píseň o Bernadettě) vyšel nejprve roku 1941 v němčině v exilovém nakladatelství ve Stockholmu, o rok později pak i v angličtině.
V létě roku 1941 zemřel v Marseille Werfelův otec. Jeho matce se krátce nato podařilo z Evropy uniknout a usadila se v New Yorku.[10]
Franz Werfel zemřel na infarkt v Beverly Hills v roce 1945.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
„Víš, Felice, Werfel je skutečně div, když jsem četl poprvé knihu ‚Přítel světa‘ (slyšel jsem ho už předtím recitovat básně), myslel jsem, že mě nadšení, které ve mně budil, dožene k nepříčetnosti. Ten člověk umí ohromné věci.“ |
Franz Kafka v dopise Felici, 12. 12. 1912 |
Werfelovo dílo je velmi obsáhlé. Čítá rozsáhlé romány, kratší prozaická díla, dramata i básně. S psaním začal Werfel velmi brzy, nejpozději na gymnáziu, a ještě před složením maturity se dočkal první publikace v denním tisku. Vídeňský deník Die Zeit (Čas) zveřejnil v neděli 23. února 1908 ve své příloze Werfelovu báseň „Die Gärten der Stadt Prag“. Podle některých zdrojů se tak stalo na základě zprostředkování Maxem Brodem, jehož s Werfelem seznámil jeho dobrý přítel Willy Haas.[11]
Brzy následovaly další časopisecké publikace, osudový pro Werfelovu další kariéru však byl nebývalý úspěch jeho debutové sbírky básní Der Weltfreund (Přítel světa), která vyšla roku 1911 v nakladatelství Axela Junckera v Berlíně. Karl Kraus, který si Werfelovu tvorbu zprvu velmi pochvaloval, otiskl ještě před vydáním sbírky několik básní v Der Fackel a doporučil je svým čtenářům, což jistě značně přispělo k tomu, že se první, čtyřtisícový náklad velmi záhy vyprodal.[12]
Na úspěch Werfel zčásti navázal dnes už méně známými sbírkami Wir sind (1913, Jsme), Einander (1915, Navzájem) a Der Gerichtstag (1919, Den soud) a jeho tvorba byla zařazena do antologie expresionistické lyriky Menschheitsdämmerung (1919/1920) editora Kurta Pinthuse.[13]
Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]
„Modlitba za dar řeči“ (Gebet um Sprache) ze sbírky Schlaf und Erwachen (1935), z němčiny přel. Hana Žantovská
Nedávej mi moc nad řečí,
dej mi moc nade mnou!
Nestojím o to navlékat hbitými prsty
slabiky jako hladké kuličky.
Dovol mi na nečekaném zákrutu cesty
potkat tě v trnitém keři slova,
v prastarém rozervaném keři,
jenž hoří namodralým plamenem
tvého podobenství!—F. Werfel, Modlitba za dar řeči, 1935[14]
Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]
Romány[editovat | editovat zdroj]
- Verdi. Roman der Oper (1924, česky Verdi. Román opery, překl. mj. Pavel Eisner, 1949)
- Der Abituriententag. Die Geschichte einer Jugendschuld (1928, česky Sjezd abiturientů, překl. Bohumil Černík, 1958)
- Barbara oder die Frömmigkeit (1929, česky Barbora neboli Zbožnost, překl. Radovan Charvát 1997)
- Die Geschwister von Neapel (1931)
- Die vierzig Tage des Musa Dagh (1933, česky Čtyřicet dnů, překl. mj. Pavel Eisner, 1934)
- Höret die Stimme (nebo Jeremias) (1937, česky Jeremiáš: slyšte hlas, překl. Hanuš Karlach, 1998)
- Der veruntreute Himmel (1939, česky Zpronevěřené nebe: příběh služebnice, překl. Iva Kratochvílová, 2010)
- Román byl zpracován v Českém rozhlasu jako dvanáctidílná četba na pokračování. Z překladu Ivy Kratochvílové připravila Kateřina Szczepaniková, dramaturgie Alena Blažejovská, režie Radim Nejedlý, čte Michal Bumbálek.
- Das Lied von Bernadette (1941, česky Píseň o Bernadettě, překl. mj. Jitka Fučíková, 1999)
- Stern der Ungeborenen (1946, česky Hvězda nenarozených, překl. Hanuš Karlach, 1998)
Povídky a novely[editovat | editovat zdroj]
- Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig, 1920. Novela (česky Ne vrah, zavražděný je vinen, překl. František Kafka, 1990).
- Geheimnis eines Menschen, 1927. Novela (česky Dům smutku, překl. mj. František Kafka, 1970).
- Die Hoteltreppe: Erzählungen (soubor šesti povídek)
- Die Hoteltreppe
- Der Tod des Kleinbürgers, 1927. Novela/povídka (česky Smrt maloměšťáka, překl. Bohumil Černík, 1959).
- Die Entfremdung
- Die arge Legende vom gerissenen Galgenstrick, posmrtně 1948. Povídka (česky Hrozná legenda o přetržené oprátce, překl. Jana Zoubková, 1996, ISBN 80-7207-039-8).
- Eine blaßblaue Frauenschrift (česky Bleděmodré ženské písmo, překl. Hanuš Karlach, 1980)
- Die wahre Geschichte vom wiederhergestellten Kreuz
Dramata[editovat | editovat zdroj]
- Der Besuch aus dem Elysium (1911)
- Die Versuchung (1912)
- Die Troerinnen (1914)
- Mittagsgöttin (1918)
- Spiegelmensch (1920)
- Bocksgesang, 1921. Tragédie (česky Kozlí zpěv, překl. Hanuš Karlach, 1991)
- Schweiger (1922)
- Juarez und Maximilian (1924)
- Paulus und die Juden (1925)
- Das Reich Gottes in Böhmen (1930)
- Der Weg der Verheißung (1937)
- In einer Nacht (1937)
- Jacobowsky und der Oberst, 1944. "Komedie jedné tragédie" (Jacobowsky a plukovník, překl. Jiří Stach, 1984).
Básně[editovat | editovat zdroj]
- Der Weltfreund, 1911. Básně (česky Přítel světa, překl. Hana Žantovská, 1965).
Franz Werfel v českých divadlech[editovat | editovat zdroj]
- Hra Jacobowski a plukovník se poprvé hrála v roce 1946 v pražském Komorním divadle. 3. listopadu 1995 měla hra premiéru v Divadle na Vinohradech (režie: Jiří Menzel, titulní role: Tomáš Töpfer). Uvedlo ji též Divadlo Na Fidlovačce (premiéra: 24. listopadu 2005). Hru v překladu Jiřího Stacha zrežíroval Juraj Deák, titulních rolí se ujali Tomáš Töpfer (Jacobowski), Petr Rychlý (plukovník) a Tereza Bebarová (Mariana).[15]
- Hru Dům radosti uvedlo v roce 1993 Divadlo Na zábradlí (režie: Arnošt Goldflam).
- Hru Kozlí zpěv uvedlo v roce 1998 Národní divadlo Brno.
- Česko-francouzské Divadlo Na voru působící v Praze v letech 2000–2002 uvádělo kabaretní pásmo na texty meziválečných česko-německo-židovských autorů Konec světa v salonu Gogo.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a obřízce v matriční knize N 1890 chlapci (i), inv. č. 2539, fond Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích v Národním archivu
- ↑ WAGENER, Hans. Understanding Franz Werfel. Columbia: University of South Carolina Press, 1993. S. 1. (anglicky)
- ↑ ABELS, Norbert. Franz Werfel. Mit Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1990. S. 9-13. (německy)
- ↑ WAGENER, 1993. S. 1.
- ↑ ABELS, 1990. S. 17-20.
- ↑ WAGENER, 1993. S. 2-3.
- ↑ WAGENER, 1993. S. 2.
- ↑ KNOCKE, Roy; TREß, Werner. Franz Werfel und der Genozid an den Armeniern. Berlin ; Boston, Mass.: De Gruyter Oldenbourg, 2015. vi, 178 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-033904-8. (německy)
- ↑ WAGENER, 1993. S. 6-14.
- ↑ WAGENER, 1993. S. 14.
- ↑ WAGENER, 1993. S. 3.
- ↑ WAGENER, 1993. S. 4.
- ↑ WAGENER, 1993. S. 3.
- ↑ WERFEL, Franz. Modlitba za dar řeči. Překlad Hana Žantovská. Literární noviny. 1995-08-24, roč. VI, čís. 34, s. 1. Dostupné online. ISSN 1210-0021. (česky)
- ↑ Redakce Babinet. Listopadová premiéra Divadla Na Fidlovačce. Babinet.cz [online]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ABELS, Norbert. Franz Werfel. Mit Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1990. (německy)
- JUNGK, Peter Stephan. Franz Werfel. Příběh života. Překlad Alena Bláhová. Praha: Sefer, 1997. 451 + 16 s. ISBN 80-85924-14-5.
- KOPŘIVA, Roman. Heimkehr in die Fremde. Zu Franz Werfels Exil-Gedicht Eine Prager Ballade. Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik. 2013, roč. 27, čís. 1-2, s. 95-120. Dostupné online. (německy)
- WAGENER, Hans. Understanding Franz Werfel. Columbia: University of South Carolina Press, 1993. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Werfel ve Wikimedia Commons
Osoba Franz Werfel ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Franz Werfel
- (francouzsky) Reffet, Michel. Franz Werfel entre expressionnisme et «Neue Sachlichkeit». (1991)
- (německy) Vortrag von Eduard Goldstücker – Franz Werfel, Prag und Böhmen (Vortrag im Rahmen des Franz-Werfel-Symposions, Wien, Palais Pálffy, 22.04.1976) [zvukový záznam]
- Recenze románu Čtyřicet dnů na iLiteratura.cz, 22.1.2016
- Němečtí spisovatelé
- Expresionističtí spisovatelé
- Němečtí romanopisci
- Němečtí básníci
- Němečtí dramatici
- Židovští spisovatelé
- Židovští básníci
- Židovští dramatici
- Pražská německá literatura
- Čeští spisovatelé
- Narození 10. září
- Narození 1890
- Narození v Praze
- Úmrtí 26. srpna
- Úmrtí 1945
- Úmrtí v Beverly Hills
- Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově
- Zemřelí na infarkt myokardu