Franz Werfel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Franz Werfel
Franz Werfelfotografie: Carl van Vechten, 1940
Franz Werfel
fotografie: Carl van Vechten, 1940
Narození 10. září 1890
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. srpna 1945 (ve věku 54 let)
Beverly Hills, Kalifornie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Povolání spisovatel, básník, dramatik, scenárista a autor sci-fi
Významná díla Smrt maloměšťáka
Čtyřicet dnů
Manžel(ka) Alma Mahlerová
Partner(ka) Alma Mahlerová
Příbuzní Hanna Fuchs-Robettin
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Viktor Werfel (10. září 1890, Praha[1]26. srpna 1945, Beverly Hills, Kalifornie) byl rakousko-český, německy píšící spisovatel. Stejně jako Franz Kafka či Max Brod patřil k nejvýraznější generaci pražských německých spisovatelů a podobně jako oni byl členem spolku spisovatelů, Pražského kruhu. Z hlediska uměleckých směrů bývá Werfel považován za jednoho z čelných představitelů expresionismu.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Franze Werfela na jeho rodném domě

Franz Victor Werfel byl synem zámožného pražského židovského rukavičkáře Rudolfa Werfela (1857–1941) a jeho ženy Albiny Werfelové (1870–1964), roz. Kussiové, dcery mlynáře z Plzeňska. Pár se vzal v prosinci 1889 a syn Franz se jim narodil už o devět měsíců později. Manželé Werfelovi měli ještě dcery Hannu (1896–1964), která měla později pletky s rakouským skladatelem Albanem Bergem, a Mariannu Amalii (1899–1965). Blíže měl Werfel jednoznačně ke své starší sestře Hanně, které dokonce předčítal ze svých raných rukopisů. Naopak jeho mladší sestra Mizzi neměla pro bratrovu zálibu v literatuře a „útěk před každodenní realitou“, jak mu napsala v dopise z 26. června 1942, příliš pochopení.[3][4]

Werfel vyrůstal se svými sestrami v Praze, kde jeho rodiče vlastnili dům v dnešní Opletalově (tehdy Mariánské) ulici. Navštěvoval soukromou obecnou školu piaristů v Panské ulici (Herrengasse), později pak c. k. německé gymnázium na Novém Městě (K. u. k. Deutsches Gymnasium Neustadt, lidově též Grabengymnasium) v ulici Na příkopě a c. k. Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici (Stefansgymnasium), kde v té době studovali také Willy Haas a Paul Kornfeld. Coby žák nebyl Werfel nikterak nadaný a tercii musel dokonce opakovat, přesto roku 1909 složil maturitní zkoušku.[5][6]

Werfelova rodina sice pravidelně navštěvovala Maiselovu synagogu, kde Werfel v září 1903 podstoupil obřad bar micva, nepatřila však k ortodoxním vyznavačům židovského náboženství. Werfel sám byl prostřednictvím své chůvy, české katoličky Barbory „Babí“ Šimůnkové, též silně konfrontován s tradicemi a zvyky křesťanství.[7] V mládí Werfel postupně studoval v Lipsku a v Hamburku, byl posádkou na pražských Hradčanech a pracoval v nakladatelství. Před první světovou válkou spolupracoval na vydávání ediční řady Der jüngste Tag, která se zaměřovala na expresionistická díla. V roce 1911 se se značným úspěchem objevila Werfelova první básnická sbírka Der Weltfreund (česky Přítel světa). Krom Kafky, kterého znal již od studií na gymnáziu, se setkal s německým básníkem Rainerem Mariou Rilkem a spřátelil se s novinářem Karlem Krausem, do jehož novin Die Fackel (Pochodeň) rovněž přispíval. Před vypuknutím první světové války patřil ke skupině pacifistů, v níž byli i Martin Buber či Max Scheler. Jeho pacifismus se projevil i v adaptaci Euripidova dramatu Trojanky (něm. Die Troerinnen) z roku 1915.[zdroj?]

Za první světové války byl během let 1915 až 1917 nasazen na Východní frontě v Haliči. Později působil v redakci válečných novin ve Vídni.[zdroj?]

Alma Schindler, později provdaná Mahler-Werfel, někdy před rokem 1899

Po skončení války zůstal Werfel ve Vídni, kde se seznámil s vdovou po skladateli Gustavu Mahlerovi Almou Mahlerovou. Ta byla v té době provdána za architekta Waltera Gropia, v srpnu 1918 však Werfelovi porodila syna Martina Carla Johannese, který však byl nemocný a nedožil se ani svých prvních narozenin. Za Werfela se Alma provdala až v roce 1929 poté, co na její výslovné přání vystoupil z židovské obce. Žili většinou ve Vídni, podnikli však řadu zahraničních cest, mj. v letech 1925 a 1930 do Egypta a Palestiny.

Od 20. let se Werfel živil výhradně jako spisovatel. Psal poezii, dramata i romány, z nichž prvním byl roku 1924 životopisný román o Werfelem obdivovaném skladateli Giuseppem Verdim. Inspirován svými cestami po východních zemích napsal na počátku 30. let historický román Die vierzig Tage des Musa Dagh (česky Čtyřicet dnů) o masových vraždách Arménů Turky v roce 1915. Román vyšel v roce 1933. Protože kniha předvídala podobný osud Židů v nadcházející nacistické Evropě, byla v Třetí říši zakázána.

Třebaže Werfel zprvu neprojevoval známky obav ze vzestupu nacistů, opustili v roce 1938 Werfelovi Rakousko a usadili se nejprve ve Francii. Po vyostření politické situace a počátku války se rozhodli emigrovat do zámoří. Během svého útěku mj. v září 1940 přešli pěšky přes Pyreneje a v Lisabonu se pak nalodili na zaoceánskou loď Nea Hellas. Na východní pobřeží Spojených států amerických dorazili Werfelovi ve společnosti spisovatele Heinricha Manna a jeho synovce, filozofa Golo Manna, taktéž prchajících původně z Francie, v říjnu 1940. V prosinci 1940 se pak přesunuli do Los Angeles, které se jim stalo novým domovem.[8]

Při útěku přes poutní město Lurdy se Werfel údajně zapřisáhl, že pokud se mu podaří uniknout, napíše knihu o sv. Bernadettě Soubirous, dívce z Lourd, jíž se v roce 1858 zjevila Panna Marie. Po svém příchodu do Ameriky Werfel tento slib skutečně splnil. Úspěšný román Das Lied von Bernadette (česky Píseň o Bernadettě) vyšel nejprve roku 1941 v němčině v exilovém nakladatelství ve Stockholmu, o rok později pak i v angličtině.

V létě roku 1941 zemřel v Marseille Werfelův otec. Jeho matce se krátce nato podařilo z Evropy uniknout a usadila se v New Yorku.[9]

Franz Wefel zemřel na infarktBeverly Hills v roce 1945.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

„Víš, Felice, Werfel je skutečně div, když jsem četl poprvé knihu ‚Přítel světa‘ (slyšel jsem ho už předtím recitovat básně), myslel jsem, že mě nadšení, které ve mně budil, dožene k nepříčetnosti. Ten člověk umí ohromné věci.“
Franz Kafka v dopise Felici, 12. 12. 1912

Werfelovo dílo je velmi obsáhlé. Čítá rozsáhlé romány, kratší prozaická díla, dramata i básně. S psaním začal Werfel velmi brzy, nejpozději na gymnáziu, a ještě před složením maturity se dočkal první publikace v denním tisku. Vídeňský deník Die Zeit (Čas) zveřejnil v neděli 23. února 1908 ve své příloze Werfelovu báseň „Die Gärten der Stadt Prag“. Podle některých zdrojů se tak stalo na základě zprostředkování Maxem Brodem, jehož s Werfelem seznámil jeho dobrý přítel Willy Haas.[10]

Brzy následovaly další časopisecké publikace, osudový pro Werfelovu další kariéru však byl nebývalý úspěch jeho debutové sbírky básní Der Weltfreund (Přítel světa), která vyšla roku 1911 v nakladatelství Axela Junckera v Berlíně. Karl Kraus, který si Werfelovu tvorbu zprvu velmi pochvaloval, otiskl ještě před vydáním sbírky několik básní v Der Fackel a doporučil je svým čtenářům, což jistě značně přispělo k tomu, že se první, čtyřtisícový náklad velmi záhy vyprodal.[11]

Na úspěch Werfel zčásti navázal dnes už méně známými sbírkami Wir sind (1913, Jsme), Einander (1915, Navzájem) a Der Gerichtstag (1919, Den soud) a jeho tvorba byla zařazena do antologie expresionistické lyriky Menschheitsdämmerung (1919/1920) editora Kurta Pinthuse.[12]

Ukázka z díla[editovat | editovat zdroj]

„Modlitba za dar řeči“ (Gebet um Sprache) ze sbírky Schlaf und Erwachen (1935), z němčiny přel. Hana Žantovská

Nedávej mi moc nad řečí,
dej mi moc nade mnou!
Nestojím o to navlékat hbitými prsty
slabiky jako hladké kuličky.
Dovol mi na nečekaném zákrutu cesty
potkat tě v trnitém keři slova,
v prastarém rozervaném keři,
jenž hoří namodralým plamenem
tvého podobenství!

—F. Werfel, Modlitba za dar řeči, 1935[13]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

Arménská známka (1995)
Franz Werfel a román Čtyřicet dnů

Povídky a novely[editovat | editovat zdroj]

  • Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig, 1920. Novela (česky Ne vrah, zavražděný je vinen, překl. František Kafka, 1990).
  • Der Tod des Kleinbürgers, 1927. Novela (česky Smrt maloměšťáka, překl. Bohumil Černík, 1959).
  • Geheimnis eines Menschen, 1927. Novela (česky Dům smutku, překl. mj. František Kafka, 1970).
  • Die arge Legende vom gerissenen Galgenstrick, posmrtně 1948. Povídka (česky Hrozná legenda o přetržené oprátce, překl. Jana Zoubková, 1996, ISBN 80-7207-039-8).

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Der Besuch aus dem Elysium (1911)
  • Die Versuchung (1912)
  • Die Troerinnen (1914)
  • Mittagsgöttin (1918)
  • Spiegelmensch (1920)
  • Bocksgesang, 1921. Tragédie (česky Kozlí zpěv, překl. Hanuš Karlach, 1991)
  • Schweiger (1922)
  • Juarez und Maximilian (1924)
  • Paulus und die Juden (1925)
  • Das Reich Gottes in Böhmen (1930)
  • Der Weg der Verheißung (1937)
  • In einer Nacht (1937)
  • Jacobowsky und der Oberst, 1944. "Komedie jedné tragédie" (Jacobowsky a plukovník, překl. Jiří Stach, 1984).

Básně[editovat | editovat zdroj]

Franz Werfel v českých divadlech[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce v matriční knize N 1890 chlapci (i), inv. č. 2539, fond Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích v Národním archivu
  2. WAGENER, Hans. Understanding Franz Werfel. Columbia : University of South Carolina Press, 1993. S. 1. (anglicky)  
  3. ABELS, Norbert. Franz Werfel. Mit Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Reinbek bei Hamburg : Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1990. S. 9-13. (německy)  
  4. WAGENER, 1993. S. 1.
  5. ABELS, 1990. S. 17-20.
  6. WAGENER, 1993. S. 2-3.
  7. WAGENER, 1993. S. 2.
  8. WAGENER, 1993. S. 6-14.
  9. WAGENER, 1993. S. 14.
  10. WAGENER, 1993. S. 3.
  11. WAGENER, 1993. S. 4.
  12. WAGENER, 1993. S. 3.
  13. WERFEL, Franz. Modlitba za dar řeči. Překlad Hana Žantovská. Literární noviny. 1995-08-24, roč. VI, čís. 34, s. 1. Dostupné online. ISSN 1210-0021. (česky) 
  14. Redakce Babinet. Listopadová premiéra Divadla Na Fidlovačce. Babinet.cz [online]. . Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ABELS, Norbert. Franz Werfel. Mit Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Reinbek bei Hamburg : Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1990. (německy)  
  • JUNGK, Peter Stephan. Franz Werfel. Příběh života. Překlad Alena Bláhová. Praha : Sefer, 1997. 451 + 16 s. ISBN 80-85924-14-5.  
  • KOPŘIVA, Roman. Heimkehr in die Fremde. Zu Franz Werfels Exil-Gedicht Eine Prager Ballade. Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik. 2013, roč. 27, čís. 1-2, s. 95-120. Dostupné online. (německy) 
  • WAGENER, Hans. Understanding Franz Werfel. Columbia : University of South Carolina Press, 1993. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]