Franz Werfel

Franz Werfel
Franz Werfel fotografie: Carl van Vechten, 1940
Narození	10. září 1890 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. srpna 1945 (ve věku 54 let) Beverly Hills, Kalifornie Spojené státy americké Spojené státy americké
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Povolání	spisovatel, básník, dramatik, scenárista a autor sci-fi
Národnost	Židé
Významná díla	Smrt maloměšťáka Čtyřicet dnů Píseň o Bernadettě (román)
Ocenění	Franz-Grillparzer-Preis (1926)
Manžel(ka)	Alma Mahlerová (1929–1945)
Partner(ka)	Alma Mahlerová
Příbuzní	Hanna Fuchs-Robettin a Marianne Rieser (sourozenci)
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Viktor Werfel (10. září 1890, Praha – 26. srpna 1945, Beverly Hills, Kalifornie) byl rakousko-český německy píšící spisovatel. Stejně jako Franz Kafka či Max Brod patřil k nejvýraznější generaci pražských německých spisovatelů a podobně jako oni byl členem spolku spisovatelů, Pražského kruhu. Z hlediska uměleckých směrů bývá Werfel považován za jednoho z čelných představitelů expresionismu.

Život

Alma Schindlerová, později provdaná Mahler-Werfelová, před rokem 1899

Franz Werfel kolem roku 1930

Pamětní deska Franze Werfela na jeho rodném domě

Franz Victor Werfel byl synem zámožného pražského židovského rukavičkáře Rudolfa Werfela (1857–1941) a jeho ženy Albiny Werfelové (1870–1964), roz. Kussiové, dcery mlynáře z Plzeňska. Pár se vzal v prosinci 1889 a syn Franz se jim narodil už o devět měsíců později. Manželé Werfelovi měli ještě dcery Hannu (1896–1964), která měla později pletky s rakouským skladatelem Albanem Bergem, a Mariannu Amalii (1899–1965). Blíže měl Werfel jednoznačně ke své starší sestře Hanně, které dokonce předčítal ze svých raných rukopisů. Naopak jeho mladší sestra Mizzi neměla pro bratrovu zálibu v literatuře a „útěk před každodenní realitou“, jak mu napsala v dopise z 26. června 1942, příliš pochopení.

Werfel vyrůstal se svými sestrami v Praze, kde jeho rodiče vlastnili dům v dnešní Opletalově (tehdy Mariánské) ulici. Navštěvoval soukromou obecnou školu piaristů v Panské ulici (Herrengasse), později pak c. k. německé gymnázium na Novém Městě (K. u. k. Deutsches Gymnasium Neustadt, lidově též Grabengymnasium) v ulici Na příkopě a c. k. Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici (Stefansgymnasium), kde v té době studovali také Willy Haas a Paul Kornfeld. Coby žák nebyl Werfel nikterak nadaný a tercii musel dokonce opakovat, přesto roku 1909 složil maturitní zkoušku.

Werfelova rodina sice pravidelně navštěvovala Maiselovu synagogu, kde Werfel v září 1903 podstoupil obřad bar micva, nepatřila však k ortodoxním vyznavačům židovského náboženství. Werfel sám byl prostřednictvím své chůvy, české katoličky Barbory „Babí“ Šimůnkové, též silně konfrontován s tradicemi a zvyky křesťanství. V mládí Werfel postupně studoval v Lipsku a v Hamburku, byl posádkou na pražských Hradčanech a pracoval v nakladatelství. Před první světovou válkou spolupracoval na vydávání ediční řady Der jüngste Tag (Poslední soud), která se zaměřovala na expresionistická díla. V roce 1911 se se značným úspěchem objevila Werfelova první básnická sbírka Der Weltfreund (česky Přítel světa). Krom Kafky, kterého znal již od studií na gymnáziu, se setkal s německým básníkem Rainerem Mariou Rilkem a spřátelil se s novinářem Karlem Krausem, do jehož novin Die Fackel (Pochodeň) rovněž přispíval. Před vypuknutím první světové války patřil ke skupině pacifistů, v níž byli i Martin Buber či Max Scheler. Jeho pacifismus se projevil i v adaptaci Euripidova dramatu Trojanky (něm. Die Troerinnen) z roku 1915.^[zdroj?] V roce 1916 (coby projev solidarity) se zasadil o německý překlad Bezručových Slezských písní a jejich vydání v Lipsku. V předmluvě k tomuto překladu vyzdvihoval Slezské písně i českou literaturu jako celek a vyjadřoval soucit se všemi utlačovanými všech národů.

Za první světové války byl během let 1915 až 1917 nasazen na Východní frontě v Haliči. Později působil v redakci válečných novin ve Vídni.^[zdroj?]

Po skončení války zůstal Werfel ve Vídni, kde se seznámil s vdovou po skladateli Gustavu Mahlerovi Almou Mahlerovou. Ta byla v té době provdána za architekta Waltera Gropia, v srpnu 1918 však Werfelovi porodila syna Martina Carla Johannese, který však byl nemocný a nedožil se ani svých prvních narozenin. Za Werfela se Alma provdala až v roce 1929 poté, co na její výslovné přání vystoupil z židovské obce. Žili většinou ve Vídni, podnikli však řadu zahraničních cest, mj. v letech 1925 a 1930 do Egypta a Palestiny.

Od 20. let se Werfel živil výhradně jako spisovatel. Psal poezii, dramata i romány, z nichž prvním byl roku 1924 životopisný román o Werfelem obdivovaném skladateli Giuseppu Verdim. Inspirován svými cestami po východních zemích napsal na počátku 30. let historický román Die vierzig Tage des Musa Dagh (česky Čtyřicet dnů) o masových vraždách Arménů Turky v roce 1915. Román vyšel v roce 1933. Po četných stížnostech ze strany turecké diplomacie byl román v únoru 1934 zakázán podle § 7 Vyhlášky říšského prezidenta pro ochranu německého národa z důvodu „ohrožování veřejné bezpečnosti a pořádku“. Werfel sám byl pak současně vyloučen z Pruské akademie umění.

Třebaže Werfel zprvu neprojevoval známky obav ze vzestupu nacistů, opustili v roce 1938 Werfelovi Rakousko a usadili se nejprve ve Francii. Po vyostření politické situace a počátku války se rozhodli emigrovat do zámoří. Během svého útěku mj. v září 1940 přešli pěšky přes Pyreneje a v Lisabonu se pak nalodili na zaoceánskou loď Nea Hellas. Na východní pobřeží Spojených států amerických dorazili Werfelovi ve společnosti spisovatele Heinricha Manna a jeho synovce, filozofa Golo Manna, taktéž prchajících původně z Francie, v říjnu 1940. V prosinci 1940 se pak přesunuli do Los Angeles, které se jim stalo novým domovem.

Při útěku přes poutní město Lurdy se Werfel údajně zapřisáhl, že pokud se mu podaří uniknout, napíše knihu o sv. Bernadettě Soubirous, dívce z Lourd, jíž se v roce 1858 zjevila Panna Marie. Po svém příchodu do Ameriky Werfel tento slib skutečně splnil. Úspěšný román Das Lied von Bernadette (česky Píseň o Bernadettě) vyšel nejprve roku 1941 v němčině v exilovém nakladatelství ve Stockholmu, o rok později pak i v angličtině.

V létě roku 1941 zemřel v Marseille Werfelův otec. Jeho matce se krátce nato podařilo z Evropy uniknout a usadila se v New Yorku.

Franz Werfel zemřel na infarkt v Beverly Hills v roce 1945.

Dílo

„Víš, Felice, Werfel je skutečně div, když jsem četl poprvé knihu ‚Přítel světa‘ (slyšel jsem ho už předtím recitovat básně), myslel jsem, že mě nadšení, které ve mně budil, dožene k nepříčetnosti. Ten člověk umí ohromné věci.“

Franz Kafka v dopise Felici, 12. 12. 1912

Werfelovo dílo je velmi obsáhlé. Čítá rozsáhlé romány, kratší prozaická díla, dramata i básně. S psaním začal Werfel velmi brzy, nejpozději na gymnáziu, a ještě před složením maturity se dočkal první publikace v denním tisku. Vídeňský deník Die Zeit (Čas) zveřejnil v neděli 23. února 1908 ve své příloze Werfelovu báseň „Die Gärten der Stadt Prag“. Podle některých zdrojů se tak stalo na základě zprostředkování Maxem Brodem, jehož s Werfelem seznámil jeho dobrý přítel Willy Haas.

Brzy následovaly další časopisecké publikace, osudový pro Werfelovu další kariéru však byl nebývalý úspěch jeho debutové sbírky básní Der Weltfreund (Přítel světa), která vyšla roku 1911 v nakladatelství Axela Junckera v Berlíně. Karl Kraus, který si Werfelovu tvorbu zprvu velmi pochvaloval, otiskl ještě před vydáním sbírky několik básní v Der Fackel a doporučil je svým čtenářům, což jistě značně přispělo k tomu, že se první, čtyřtisícový náklad velmi záhy vyprodal.

Na úspěch Werfel zčásti navázal dnes už méně známými sbírkami Wir sind (1913, Jsme), Einander (1915, Navzájem) a Der Gerichtstag (1919, Den soud) a jeho tvorba byla zařazena do antologie expresionistické lyriky Menschheitsdämmerung (1919/1920) editora Kurta Pinthuse.

Ukázka z díla

„Modlitba za dar řeči“ (Gebet um Sprache) ze sbírky Schlaf und Erwachen (1935), z němčiny přel. Hana Žantovská

Nedávej mi moc nad řečí,
dej mi moc nade mnou!
Nestojím o to navlékat hbitými prsty
slabiky jako hladké kuličky.
Dovol mi na nečekaném zákrutu cesty
potkat tě v trnitém keři slova,
v prastarém rozervaném keři,
jenž hoří namodralým plamenem
tvého podobenství!

—F. Werfel, Modlitba za dar řeči, 1935

Bibliografie (výběr)

Romány

Arménská známka (1995)
Franz Werfel a román Čtyřicet dnů

• Verdi. Roman der Oper (1924, česky Verdi. Román opery, překl. mj. Pavel Eisner, 1949)
• Der Abituriententag. Die Geschichte einer Jugendschuld (1928, česky Sjezd abiturientů, překl. Bohumil Černík, 1958)
• Barbara oder die Frömmigkeit (1929, česky Barbora neboli Zbožnost, překl. Radovan Charvát 1997)
• Die Geschwister von Neapel (1931)
• Die vierzig Tage des Musa Dagh (1933, česky Čtyřicet dnů, tragédie malého národa, překlady: Pavel Eisner (1934); Hanuš Karlach (1982)
  • Dramatizace v Českém rozhlase jako devítidílná četba na pokračování: z překladu Hanuše Karlacha dramatizaci připravil Jan Vedral, dramaturgie Jiří Hubička, režie Jiří Horčička (1998), četli Ilja Racek, Jana Paulová, Ivan Řezáč, Svatopluk Skopal, Josef Somr, Alois Švehlík, Petr Haničinec, Libor Bouček a Ivan Trojan.
• Höret die Stimme (nebo Jeremias) (1937, česky Jeremiáš: slyšte hlas, překl. Hanuš Karlach, 1998)
• Der veruntreute Himmel (1939, česky Zpronevěřené nebe: příběh služebnice, překl. Iva Kratochvílová, 2010)
  • Dramatizace v Českém rozhlase jako dvanáctidílná četba na pokračování: z překladu Ivy Kratochvílové připravila Kateřina Szczepaniková, dramaturgie Alena Blažejovská, režie Radim Nejedlý, četl Michal Bumbálek.
• Das Lied von Bernadette (1941, česky Píseň o Bernadettě, překl. mj. Jitka Fučíková, 1999)
• Stern der Ungeborenen (1946, česky Hvězda nenarozených, překl. Hanuš Karlach, 1998)

Povídky a novely

• Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig, 1920. Novela (česky Ne vrah, zavražděný je vinen, překl. František Kafka, 1990).
• Geheimnis eines Menschen, 1927. Novela (česky Dům smutku, překl. mj. František Kafka, 1970).
• Die Hoteltreppe: Erzählungen (soubor šesti povídek)
  • Die Hoteltreppe
  • Der Tod des Kleinbürgers, 1927. Novela/povídka (česky Smrt maloměšťáka, překl. Bohumil Černík, 1959).
  • Die Entfremdung
  • Die arge Legende vom gerissenen Galgenstrick, posmrtně 1948. Povídka (česky Hrozná legenda o přetržené oprátce, překl. Jana Zoubková, 1996, ISBN 80-7207-039-8).
  • Eine blaßblaue Frauenschrift (česky Bleděmodré ženské písmo, překl. Hanuš Karlach, 1980)
  • Die wahre Geschichte vom wiederhergestellten Kreuz

Dramata

• Der Besuch aus dem Elysium (1911)
• Die Versuchung (1912)
• Die Troerinnen (1914)
• Mittagsgöttin (1918)
• Spiegelmensch (1920)
• Bocksgesang, 1921. Tragédie (česky Kozlí zpěv, překl. Hanuš Karlach, 1991)
• Schweiger (1922)
• Juarez und Maximilian (1924)
• Paulus und die Juden (1925)
• Das Reich Gottes in Böhmen (1930)
• Der Weg der Verheißung (1937)
• In einer Nacht (1937)
• Jacobowsky und der Oberst, 1944. "Komedie jedné tragédie" (Jacobowsky a plukovník, překl. Jiří Stach, 1984).

Básně

• Der Weltfreund, 1911. Básně (česky Přítel světa, překl. Hana Žantovská, 1965).

Franz Werfel v českých divadlech

• Hra Jacobowski a plukovník se poprvé hrála v roce 1946 v pražském Komorním divadle. 3. listopadu 1995 měla hra premiéru v Divadle na Vinohradech (režie: Jiří Menzel, titulní role: Tomáš Töpfer). Uvedlo ji též Divadlo Na Fidlovačce (premiéra: 24. listopadu 2005). Hru v překladu Jiřího Stacha zrežíroval Juraj Deák, titulních rolí se ujali Tomáš Töpfer (Jacobowski), Petr Rychlý (plukovník) a Tereza Bebarová (Mariana).
• Hru Dům radosti uvedlo v roce 1993 Divadlo Na zábradlí (režie: Arnošt Goldflam).
• Hru Kozlí zpěv uvedlo v roce 1998 Národní divadlo Brno.
• Česko-francouzské Divadlo Na voru působící v Praze v letech 2000–2002 uvádělo kabaretní pásmo na texty meziválečných česko-německo-židovských autorů Konec světa v salonu Gogo.

Odkazy

Literatura

• ABELS, Norbert. Franz Werfel. Mit Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1990. (německy) 
• JUNGK, Peter Stephan. Franz Werfel. Příběh života. Překlad Alena Bláhová. Praha: Sefer, 1997. 451 + 16 s. ISBN 80-85924-14-5. 
• KOPŘIVA, Roman. Heimkehr in die Fremde. Zu Franz Werfels Exil-Gedicht Eine Prager Ballade. Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik. 2013, roč. 27, čís. 1-2, s. 95-120. Dostupné online. (německy) 
• KOSATÍK, Pavel. Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy..Chybí název periodika! Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2001. ISBN 80-85844-79-6. 
• WAGENER, Hans. Understanding Franz Werfel. Columbia: University of South Carolina Press, 1993. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

• Pražská německá literatura

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Werfel na Wikimedia Commons
• Osoba Franz Werfel ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Franz Werfel
• (francouzsky) Reffet, Michel. Franz Werfel entre expressionnisme et «Neue Sachlichkeit». (1991)
• (německy) Vortrag von Eduard Goldstücker – Franz Werfel, Prag und Böhmen (Vortrag im Rahmen des Franz-Werfel-Symposions, Wien, Palais Pálffy, 22.04.1976) [zvukový záznam]
• Recenze románu Čtyřicet dnů na iLiteratura.cz, 22.1.2016

Autoritní data: AUT: jk01151599 | GND: 118631373 | ISNI: 0000 0000 8076 8896 | LCCN: n50002492 | VIAF: 34464361 | WorldcatID: lccn-n50002492

Portály: Literatura | Lidé | Německo