Bernadette Soubirous

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatá Bernadetta
Bernadette Soubirous
Bernadette Soubirous
Narození Parametr "narození" (nyní s hodnotou "7. ledna 1844") šablony "Infobox - světec" je zastaralý. Více informací po kliknutí.7. ledna 1844
Úmrtí Parametr "úmrtí" (nyní s hodnotou "16. dubna 1879 (ve věku 35 let)") šablony "Infobox - světec" je zastaralý. Více informací po kliknutí.16. dubna 1879 (ve věku 35 let)
Svátek 16. dubna
Místo pohřbení Kaple sv. Bernadetty, Nevers
Blahořečena 14. června 1925
Svatořečena 8. prosince 1933
Uctívána církvemi římskokatolická církev
Patronkou Lurd, nemocných, lidí zesměšňovaných kvůli víře

Bernadette Soubirous (17. února 1844, Lurdy, Francie16. dubna 1879, Nevers, Francie) byla chudá francouzská dívka, které se v Lurdech, kde žila, údajně mnohokrát zjevila Panna Maria. Dívce zde ukázala léčivý pramen a žádala ji, ať na místě nechá vystavět kostel. Bernadette se později stala řeholnicí. Celý život však měla slabé zdraví, zemřela ve věku 35 let.

Díky jejím viděním se z Lurd stalo jedno z nejvýznamnějších poutních míst na světě. Bernadetta byla v roce 1925 blahořečena, o osm let později prohlášena za svatou.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Bernadette se narodila jako nejstarší ze šesti dětí ve velmi chudé rodině. Od dětství bývala hodně nemocná, trpěla astmatem. Starala se o mladší sourozence, pásla ovce. Školu ale nenavštěvovala.[1]

Dne 11. února 1858, když sbírala s dalšími dívkami dřevo v lese, před jeskyní v Maissabielle uslyšela šum a poté uviděla ve zlatavém oblaku krásnou ženu v dlouhém, bílém rouchu s růžencem v rukou. Během pěti měsíců se tato žena, která se později představila jako Panna Maria, počatá bez poskvrny (Immaculata), Bernadette zjevila osmnáctkrát. Vyzvala ji, aby u jeskyně nechala postavit kostel.

Dne 25. února 1858 ukázala dívce, kde najde zapomenutý léčivý pramen. Ten stále sílil, a když jeden osleplý člověk po omytí jeho vodou opět uviděl, začalo díky tomuto zázraku přicházet do Lurd mnoho lidí.

V roce 1862 začala přemýšlet, že vstoupí do kláštera. Avšak až v létě 1866 se stala členkou u Milosrdných sester v Nevers a přijala řeholní jméno Marie Bernarda.

Během svého působení v klášteře se učila číst a psát, snažila se pomáhat nemocným, modlit se za hříšníky a svou veselostí povzbuzovat okolí.

Avšak Bernardettě nepřálo dobré zdraví. Několikrát během svého působení v klášteře onemocněla. V roce 1875 již trpěla astmatem, tuberkulózou kostí, rakovinou a revmatismem. Na jaře 1879 zemřela ve věku 35 let.[2]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odezva v kultuře[editovat | editovat zdroj]

V roce 1940 slíbil sklíčený Franz Werfel před jeskyní Massabielle (u místa zjevení), že pokud se mu podaří utéct do Ameriky před nacistickou persekucí, takže bude doslovně řečeno "zpívat píseň o Bernadettě". Později se mu opravdu podařilo uprchnout[3] a svému slibu dostál, protože v roce 1941 vydal knižně román s prvky dokumentu "Píseň o Bernadettě", který pojednává o zjeveních a životě svaté Bernadetty Soubirous. V roce 1946 byl také na základě jeho knihy natočen stejnojmenný film.[4]

Neporušené tělo[editovat | editovat zdroj]

Ostatky sv. Bernadetty vystavené v Nevers

Tělo Bernadetty bylo třikrát exhumováno – v letech 1909, 1919 a 1925. Po první exhumaci bylo shledáno neporušené a tento údaj byl uváděn jako jeden ze zázraků, díky nimž měla být kanonizována.

Bernadette Soubirous

Více než 130 let po smrti světice jsou její ostatky stále vystavovány s tím, že nepodléhají rozkladu. Její tvář a ruce, což jsou jediné viditelné části jejího těla, jsou však kryty odlitky z vosku. Důležitým faktorem, který významně zpomaluje přirozené rozkladné procesy, je také uložení těla v hermeticky uzavřené schránce, zamezující přístupu vzduchu.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Svatá Bernadetta Soubirousová [online]. ABC Svatých. Dostupné online.  
  2. Životopisy svatých [online]. [cit. 2016-01-31]. Dostupné online.  
  3. KNIHKUPECTVÍ KOSMAS. Píseň o Bernadettě [online]. [cit. 2014-12-17]. Dostupné online.  
  4. Kinosvětozor [online]. [cit. 2014-12-17]. Dostupné online.  
  5. EDWARDS, Harry. Incorruptibilty: Miracle or Myth? [online]. 11/1995. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]