Jan Urban (novinář)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Jan Urban
Jan Urban v roce 2016, foto Jindřich Nosek
Jan Urban v roce 2016, foto Jindřich Nosek
Narození27. března 1951 (71 let)
Hradec Králové
Povolánínovinář, pedagog, spisovatel, publicista a politik
OceněníCena Ferdinanda Peroutky (2001)
Cena Václava Bendy (2021)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Urban (* 27. března 1951, Hradec Králové) je český novinář, pedagog, disident komunistického režimu, signatář Charty 77, spoluzakladatel, lídr a mluvčí Občanského fóra.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1974 absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obory filosofie a historie. Před sametovou revolucí pracoval jako středoškolský učitel a v dělnických profesích. Po roce 1987 přispíval do tehdy nelegálních Lidových novin. V letech 1988–1989 se podílel na činnosti klubu reformních komunistů Obroda. V období 1989–1990 se pak angažoval v Občanském fóru, jehož se stal mluvčím a lídrem pro první svobodné parlamentní volby konané v červnu 1990. Z politického života odešel den po oznámení jejich výsledků, kdy bylo zřejmé, že Komunistická strana Československa byla poražena.

Jan Urban, 2014

V průběhu války v Bosně a Hercegovině se stal zpravodajem z místa konfliktu a po jejím ukončení vydával dva roky periodikum Transitions. Do roku 2003 pracoval na pozici komentátora Českého rozhlasu 6. Působil také jako člen Mezinárodní nezávislé komise pro Kosovo. O kosovském konfliktu natočil dokumentární film.

K roku 2010 přednášel na University of New York in Prague, na jehož vyučovací hodinu mimo jiné přijala pozvání Joan Baez.

Před druhým kolem prezidentské volby v lednu 2013 zveřejnil video Milošku, žaluj, které poukazovalo na kauzy spojené s osobou prezidentského kandidáta Miloše Zemana;[1] o videu informoval server iDNES.cz.[2] Tomáš Cikrt, mluvčí ministerstva zdravotnictví z doby ministrování Tomáše Julínka, na něj reagoval videem Milý Jane Urbane, v němž Urbana obvinil z toho, že jeho implicitní podpora Karla Schwarzenberga znamenala PR pro firmu Diag Human.[3]

V roce 2016 napsal pro zpravodajský web HlídacíPes.org text Soumrak a naděje střední Evropy, ve kterém odmítl etnický nacionalismus a za základní problém střední Evropy označil odvržení Rakousko-Uherské monarchie namísto její reformy, která by mohla udržet sounáležitost národů a zabránit nástupu totalitních režimů 20. století.[4]

V květnu 2017 byl spoluzakladatelem Společnosti na obranu nespravedlivě stíhaných. První kauzou, jíž se tato společnost věnovala, byl případ Radima Špačka, nespravedlivě odsouzeného v kauze spojené s tunelováním evropských fondů.[5][6][7]

Členem správní rady watchdog organizace Kverulant.org se stal 28. září 2017.

V prosinci 2018 vystoupil na semináři 100 let od konce monarchie v Akademii věd, kde přednesl příspěvek Republika aneb ztráta důstojnosti. Navázal v něm na myšlenky britského myslitele Waltera Bagehota a jeho dělení ústavnosti a politiky na dvě složky, důstojnou a efektivní, a vztáhl jej na prostor střední Evropy a konkrétně Českých zemí, kde zrušením monarchie byla ona důstojná složka odstraněna a republikánství ji už nedokázalo ničím nahradit.[8]

V listopadu 2021 byl vyznamenán cenou Ústavu pro studium totalitních režimů za své občanské postoje v době komunistické diktatury.[9] Vstup Václava Havla do politiky označil za omyl.[10]

Výbor z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Urban J.: Všem sráčům navzdory : válka, o které nechcete nic vědět. G plus G. 1997.
  • Urban J.: Tunel plný krve, aneb, Kauza Diag Human (trochu jinak). Gema Art Group. 2007.
  • Urban J.: Extrémy a lidé blízcí : rozhovor se Šimonem Pánkem. Galén. 2008.
  • Gál, F. – Urban J.: Mýty v nás a kolem nás’’. Anaon. 2022.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dostupné online: http://www.youtube.com/watch?v=cvcpYffPx5g
  2. ↑ http://zpravy.idnes.cz/video-jan-urban-o-zemanovi-dc0-/domaci.aspx?c=A130118_143643_domaci_jw
  3. ↑ Dostupné online: http://www.youtube.com/watch?v=kLK2c9i6KJ8
  4. ↑ URBAN, Jan. Soumrak a naděje střední Evropy. HlídacíPes.org [online]. Ústav nezávislé žurnalistiky, 2016-03-06 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Vzniká Společnost na obranu nespravedlivě stíhaných. Hlásí se k odkazu VONS z doby komunismu. HlídacíPes.org [online]. Ústav nezávislé žurnalistiky, 2017-05-05 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ URBAN, Jan. Lenka Bradáčová aneb Ne-spravedlnost s lidskou tváří. Tiscali.cz [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ URBAN, Jan. Spravedlnost jako služka zločinu. HlídacíPes.org [online]. Ústav nezávislé žurnalistiky, 2015-06-02 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Seminář 100 let od konce monarchie – videozáznam a fotografie. Koruna Česká [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-25. 
  9. ↑ Cenu za statečné občanské postoje dostal i Jan Urban | kverulant.org [online]. 2021-11-10 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ URBAN, Jan. Havlův vstup do polistopadové politiky byl od začátku omylem. HlídacíPes.org [online]. Ústav nezávislé žurnalistiky, 22. 12. 2021 [cit. 2021-12-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 399. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Lídr Občanského fóra
Předchůdce:
Petr Pithart 		leden – červen 1990
Jan Urban 		Nástupce:
Petr Kučera
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Urban_(novinář)&oldid=22456166“