Přeskočit na obsah

Gymnázium Jana Nerudy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gymnázium Jana Nerudy
Informace
ZkratkaGJN[1]
Právní formapříspěvková organizace
Datum založení1865
Zaměstnanci
ŘeditelPhDr. Zuzana Wienerová
ZástupceRNDr. Jaromír Kekule, Ph.D, Mgr. Štěpán Mička
Poloha
MěstoPraha
Zeměpisné souřadnice
Map
Identifikátory
IČO70872767 (VR)
REDIZO600004589
Oficiální webwww.gjn.cz
Obory vzdělání
  • 79-41-K/61 Gymnázium 6leté
  • 79-41-K/610 Gymnázium 6leté s vybranými předměty v cizím jazyce
  • 79-41-K/41 Gymnázium 4leté
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gymnázium Jana Nerudy je veřejné šestileté gymnázium v Praze na Malé StraněHellichově ulici. Své jméno získalo při příležitosti stého výročí narození českého spisovatele a básníka Jana Nerudy. Roku 2010 bylo gymnázium označeno Ministerstvem školství za 2. nejlepší střední školu v České republice. Gymnázium je oceněno certifikátem LabelFrancÉducation. Každoročně pořádají studenti gymnázia přednáškovou akci NeruDny.

K založení školy došlo na základě petice 113 malostranských měšťanů zaslané dne 31. května 1863 prvnímu pražskému primátorovi F. Pštrossovi. Jednalo se založení první pražské školy tohoto typu na levém břehu Vltavy. Výuka na škole byla zahájena 6. října 1865 v budovách Vratislavského paláce a v domě U Stennitzů. Stávající budova v Hellichově ulici byla postavena později, na místě bývalého paláce hraběte Mirbacha, dle plánů Josefa Srdínka (1840–1932). Tam se škola přestěhovala v roce 1876. První maturity proběhly v roce 1872 (reálka, bývalá část školy) a 1873 (gymnázium). Tradiční název školy byl Malostranské gymnasium.

Od roku 1948 pracuje na škole dramatický soubor, od roku 1967 hudební a pěvecký soubor. Od roku 1978 je GJN přidruženou školou UNESCO. Novodobou tradicí se stal vzdělávací program Malostranská akademie.

Prvním ředitelem byl literát a politik Václav Zelený, jehož později nahradil Martin Pokorný. Ve škole studovalo, odmaturovalo nebo vyučovalo několik stovek významných osobností, mezi nimi například akademik Bohumil Bydžovský, první česká lékařka Bohuslava Kecková, profesor Jan Patočka, profesor Radim Palouš, taneční choreograf Luboš Ogoun, spisovatel Vladislav Vančura, herci Milan Neděla, Martin a Petr Štěpánkové, Jan Tříska, Jan Hartl, malíř Aleš Ogoun, kajakář, olympijský vítěz Josef Dostál a mnoho dalších.

Stoleté výročí

[editovat | editovat zdroj]

Ke stoletému výročí trvání této střední školy proběhly v říjnu 1965 oslavy, v čestném předsednictvu oslav byli: Čestmír Císař, Ludvík Černý, František Budský (náměstek primátora), Jan Štěpánek (odborový svaz), František Burian, Bohumil Bydžovský a Antonín Frinta. Publikace, která byla při této příležitosti vydána, obsahuje podrobnou historii školy, významné osobnosti, seznamy profesorů i abiturientů a vzpomínky.[2][3]

Na gymnázium je možnost výběru ze dvou (od školního roku 2024/25 ze tří) zaměření, všeobecného šestiletého (dříve bylo rozděleno na humanitní a přírodovědné), dvojjazyčné česko-francouzského a všeobecného čtyřletého.

Dvojjazyčné studium je součástí gymnázia od roku 1990 a kombinuje francouzský a český přístup k učení. Žáci 2 roky studují v češtině, ale klade se důraz na francouzský jazyk (15 hodin týdně). Od třetího ročníku přejdou studenti do francouzského režimu a vybrané předměty (dějepis, zeměpis, chemie, fyzika a matematika) mají ve francouzštině a samotný jazyk je vyučován "pouze" 6 hodin týdně.

Mezi lety 1996/97 a 2011/12 měla škola osmileté hudební studium v budově na Komenského náměstí.

Od školního roku 2024/25 škola otevírá i jednu třídu čtyřletého všeobecného studia.

  1. http://www.gjn.cz
  2. Škola Nerudova 1865–1965: Sborník k 100. založení české střední školy na Malé Straně. Praha: Nákladem SVVŠ Jana Nerudy, 1965. 164 s. Kolektiv autorů. 
  3. DATABAZEKNIH.CZ. Škola Nerudova 1865 - 1965 - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-11-17]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Novodvorská, s. 794–795. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]