V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Jan Palouš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o hokejistovi. O astronomu pojednává článek Jan Palouš (astronom).
Ing. Jan Palouš
Jan Palouš
Osobní informace
Datum narození 25. října 1888
Místo narození České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 25. září 1971 (ve věku 82 let)
Místo úmrtí Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Stát Čechy
Československo
Držení hole vlevo
Klubové informace
Současný klub ukončil kariéru
Pozice obránce
Předchozí kluby ČSS Praha
Slavia Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Letní olympijské hry
bronz 1920 Antverpy ČSR
Mistrovství Evropy v ledním hokeji
zlato ME 1911 Čechy
stříbro ME 1913 Čechy
zlato ME 1914 Čechy
stříbro ME 1921 ČSR

Příbuzenstvo
syn Radim Palouš
vnuk Martin Palouš

Jan Palouš (25. října 1888 České Budějovice[1]25. září 1971 Praha), do roku 1947 Jan Leopold Alois Pallausch, byl československý lední hokejista, autor memoárů a filmový režisér. Patřil mezi české hokejové mušketýry, proslavil se jako střelec první branky hokejového mužstva Čech a získal dva tituly mistra Evropy. Používal mnoho dalších jmen, jako Pal, Valda, Algy, atd.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Jan Leopold Alois Pallausch, syn báňského rady Aloise Pallausche (1835–1914) a jeho manželky Leopoldiny, rozené Limpové (1849–1916). K úřední změně příjmení na Palouš došlo až v roce 1947.[1] Od roku 1899 byla rodina policejně hlášena na Královských Vinohradech (dnes Praha), Jan byl nejmladší ze šesti dětí.[2] Vystudoval pražskou techniku.[3]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. října 1919 se oženil (civilní sňatek) s Marií Kafkovou (1889–??)[4] Syn Radim Palouš byl filosof, pedagog a komeniolog, mluvčí Charty 77 a v letech 1990–1994 rektor Univerzity Karlovy.

Po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce se věnoval redakční činnost, sepsal svoje memoáry. V roce 1959 získal spolu s dalšími vynikajícími bývalými fotbalisty a hokejisty titul Zasloužilý mistr sportu.[5]

Zemřel v Praze.[6]

Sportovní dráha[editovat | editovat zdroj]

Jan Palouš hrál od mládí bandy hokej za Akademický SK[7] (později přejmenovaný na Českou sportovní společnost). Jako člen tohoto klubu se společně s hráči Slavie Praha v roce 1909Chamonix seznámil na mezinárodní úrovni se skutečným ledním hokejem (tehdy pro rozlišení označovaným slovem kanadský). Vstřelil tam historicky první reprezentační český gól v tomto sportu. Po návratu z Chamonix v časopise Sport a hry zveřejnil myšlenku, že lední hokej v budoucnu dostane přednost před bandy hokejem. Novinářsky byl činný i v dalších letech. V roce 1912 požadoval postavení zastřešené haly s umělým ledem v Praze shodou okolností právě na místě, kde se tak po více než padesáti letech i stalo. Byl pevnou součástí národního hokejové reprezentace Čech. Před první světovou válkou vynechal pouze první dva zápasy na mistrovství Evropy v ledním hokeji 1914, kam se dopravil po složených zkouškách na technice potají až k poslednímu utkání.

Po 1. světové válce změnil klubový dres a přešel do Slavie Praha. Jako hráč Československa se zúčastnil olympijských turnajů v letech 1920 (zde Čechoslováci získali bronz) a 1924, které byly zároveň i prvními mistrovstvími světa, a jednoho mistrovství Evropy 1921. Reprezentoval dohromady v 19 zápasech, v nichž vstřelil 2 góly.

Redaktor, spisovatel a filmař[editovat | editovat zdroj]

Byl redaktorem Prager Presse, sportovním publicistou a autorem pamětí. V 50. letech 20. století spolupracoval na obrazových publikacích, mj. se synem Radimem Paloušem.

Memoárová literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Haló, zde redaktor Laufer! (vzpomínky a dobrodružství sportovního hlasatele v klubech a na hříšti, ve vlaku a u mikrofonu; pod původním příjmením J.A. Pallauš, kresby Ondřej Sekora; Praha, Orbis, 1931)
  • Mušketýři s hokejkou (vyprávění o smutných a veselých osudech našich prvních hokejistů, předmluva Josef Laufer, ilustrace Jiří Hejna; Praha, Mladá fronta, 1955, 1959, 1968)
  • S hokejkou po světě (obálka, vazba a ilustrace Jiří Hejna; Praha, Mladá fronta, 1956)

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Tvář Československa (sestavil Jan A. Palouš, texty František Halas; Praha : Orbis, 1948)

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Režíroval filmy Noční děs (1914), Šestnáctiletá (1918), Sen frátera Ondřeje (1918), Princezna z chalupy (1918), České nebe (1918), Čertisko (1918) a Cesta kolem republiky (1923).

K filmu Princezna z chalupy napsal scénář, ve filmu Cesta kolem republiky též účinkoval.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Mikuláše v Českých Budějovicích
  2. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 439, obraz 624, Pallausch Alois
  3. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 439, obraz 631, Pallausch Johann
  4. Matrika oddaných, Okresní správa politická Vinohrady, 1919-1920, snímek 76
  5. Nezapomenutelné chvíle na stadionu Spartak Praha Sokolovo. Rudé právo. 7. 9. 1955, s. 4. Dostupné online. 
  6. (dostupné online v NK ČR). Pravda. 27. 9. 1971, s. 4. Dostupné online. 
  7. Hockey (na ledě). Národní politika. 13. 1. 1908, s. 4. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]