V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".
Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Vilém Pospíšil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Vilém Pospíšil (rozcestník).
JUDr. Vilém Pospíšil
Vilém Pospíšil
Vilém Pospíšil
Narození 5. května 1873
Nový Rychnov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. listopadu 1942 (ve věku 69 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí po výslechu na gestapu
Místo pohřbení rodinná hrobka na hřbitově v Novém Rychnově
Národnost česká
Vzdělání Karlova univerzita
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání bankéř
Znám jako bankéř a první guvernér Národní banky Československé
Podpis Vilém Pospíšil – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
synovec Jan Pospíšil

Vilém Pospíšil (5. května 1873 Nový Rychnov[1]27. listopadu 1942 Praha) byl český národohospodář, právník a publicista. Byl blízkým spolupracovníkem Aloise Rašína a stoupencem jeho měnové a finanční koncepce.[2] Aktivně se podílel na měnové odluce v roce 1919 a jako významný finanční odborník[3] byl v letech 19261934 guvernérem tehdy nově vzniklé Národní banky Československé. Během první republiky byl navíc členem několika významných finančních institucí. Řadil se mezi vyznavače spíše měnové stability a opatrné úvěrové politiky.[4]

Ovládal několik světových jazyků (němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, ruštinu) a našel také zálibu ve vážné hudbě. Jeho manželkou byla Zdenka (dívčím příjmením Sedláková), dcera politika a podnikatele Prokopa Sedláka.[5] Pospíšilovým synovcem je český právník Jan Pospíšil.[6]

Život[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1918[editovat | editovat zdroj]

Pospíšil po maturitě na pelhřimovském gymnáziu[7] vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vzhledem k tomu, že pocházel z chudších poměrů, přivydělával si například jako člen redakce časopisu Politik, což mu pomohlo získat značný rozhled a známosti.[7] Po dokončení studií se věnoval národohospodářství a přispíval odbornými články do tehdejších novin Národní politika.[4] Pracovat začal v soudní službě,[7] avšak již roku 1902 přestoupil na pozici úředníka do Městské spořitelny pražské. Roku 1917 se stal jejím ředitelem a v letech 19191926 dokonce zastával funkci jejího vrchního ředitele.[4][8]

Během první světové války byl činný v odbojovém uskupení Maffie.[4][8] Spolu s Jaroslavem Preissem navíc během válečných let sepsali návrh takzvaného základního hospodářského zákona, který obsahoval jak krátkodobé, tak dlouhodobé cíle nutné k převzetí hospodářské moci po očekávané porážce Centrálních mocností.[9]

Po první světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po válce se aktivně podílel na československé měnové odluce v roce 1919. Během působení v Městské spořitelně pražské coby vrchní ředitel byl také místopředsedou Bankovního výboru Bankovního úřadu při ministerstvu financí, což byla tehdejší centrální banka Československa a Bankovní výbor byl jejím řídícím orgánem.[10] Spolu s tím byl i prvním předsedou Svazu československých spořitelen (což bylo kontrolní a organizační ústředí všech spořitelen v republice),[8][11] na jehož založení se roku 1920 významně podílel. A z jeho popudu vznikl roku 1924 (zákonem číslo 238/1924 Sb.) též Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé,[4] který měl podpořit spořivost zvýšením bezpečnosti vkladů a tím zajistit příznivý rozvoj peněžnictví.[12] Tento fond byl posléze v roce 1949 zrušen (zákonem číslo 157/1949 Sb.) a jeho veškerá práva i závazky přešly na Československý stát.[13] Republiku Pospíšil také zastupoval ve finanční komisi Společnosti národů, v níž například prosadil jednotný postup členských zemí v oblasti potírání penězokazectví.[8]

Působení v Národní bance Československé[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Národní banky Československé roku 1926 se na slavnostním zasedání konaném ve Smetanově síni Obecního domu v Praze[3] stal 1. dubna jejím prvním guvernérem. Během svého působení v bance navíc připravil převedení koruny československé roku 1929 na zlatý základ.[4] Kvůli názorovým rozporům s Karlem Englišem na devalvaci československé měny však na funkci guvernéra 16. února 1934 rezignoval.[8][14][15] V té době totiž probíhala světová hospodářská krize, a ta v letech 19291934 zasáhla i Československo. Během krize se na světových trzích zvyšovala cena zlata, jejímž následkem byl silný deflační tlak na měny, které byly na zlato vázány. Mezi takové patřila i československá koruna. Objevily se dva názorové proudy na řešení nastalých potíží s měnou. Dle jednoho, který byl podporován národní bankou v čele s Pospíšilem, se měl ponechat zlatý obsah koruny a jejímu znehodnocování se mělo přizpůsobovat postupnou úrokovou, mzdovou, rozpočtovou, devizovou a cenovou politikou. Podle druhého proudu, reprezentovaného například Karlem Englišem, se mělo prostřednictvím snížení zlatého obsahu iniciovat takové znehodnocení koruny, které by obnovilo soulad její kupní síly s kupní silou zlata, a tím se vyhnout dlouhodobému procesu adaptace všech hospodářských čísel. Vláda se nakonec rozhodla pro druhé – devalvační – řešení, a na protest proti tomu podal guvernér Pospíšil s celou bankovní radou demisi. Guvernérem byl 23. února 1934 jmenován Engliš, a ten krátce po svém jmenování snížil zlatý obsah koruny o šestinu na 37,15 mg. Některé státy mající také měnu navázanou na zlato přistoupily ke snížení později, a tomu se přizpůsobila i československá měna, která byla v říjnu 1936 devalvována znovu, a sice opět o šestinu na 31,21 mg. Po těchto devalvacích se již cenový i měnový vývoj stabilizoval.[16]

Třicátá léta[editovat | editovat zdroj]

Na konci 30. let byl Pospíšil československou vládou jmenován zmocněným ministrem Československé republiky pro mezinárodní finanční jednání.[8][17] Absolvoval tak jednání například v Bruselu, Janově či Londýně.[4]

Pospíšilův dům na pražském Spořilově

Roku 1938 byl obecním zastupitelstvem jmenován čestným občanem Nového Rychnova za zásluhy o rozvoj obce,[17][18] v níž si začal v červnu roku 1932 poblíž silnice na Čejkov[19] stavět vlastní vilu.[18] Navíc sem často jezdíval trávit své dovolené.[7] U příležitosti 130. výročí Pospíšilova narození (v roce 2003) odhalili místní občané u vchodu na radnici v Novém Rychnově jeho pamětní desku.[20][21] Během svého pražského působení bydlel ve vile na Spořilově, v ulici Roztylské sady číslo 1212/21.[4]

Pospíšil byl také významným sponzorem a donátorem. Například na Křemešníku je poutní kostel a jeho okno poblíž oltáře je ozdobeno vitráží darovanou právě Pospíšilem.[7] Ve své rodné obci se zas významně finančně podílel na vybudování pomníku padlým, který byl slavnostně odhalen a svěcenčervnu 1938.[17]

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Pospíšil po výslechu na gestapu (kvůli účasti na protinacistickém odboji) dne 27. listopadu 1942 v Praze zemřel. Jeho pohřbu a uložení do rodinné hrobky se 3. prosince 1942 účastnilo množství lidí z Pospíšilovy rodné obce i hostů.[6][17][18]

Roku 1943 byla Pospíšilovým jménem zřízena Nadace pro chudé s jměním ve výši 10 000 korun. Národní banka pro Čechy a Moravu (což byla centrální banka v době protektorátu) dále věnovala k uctění jeho památky částku 5000 korun určenou nadaným studentům obchodní akademie z Nového Rychnova.[17][18]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Pospíšil přispíval do Národních listů a časopisů Politik a Národ.[4] Vedle toho sepsal i několik spisů, k nimž patří například:[4]

  • Úsilí o reformu druhořadého reálného úvěru městského (1918)
  • Mezinárodní stránka současného problému měnového (1922)
  • Půlstoletí Městské spořitelny pražské (1875–1925) (1925)
  • POSPÍŠIL, Vilém. Hlavní zásady měnové v díle Společnosti národů. Praha, Brno: Vilém Pospíšil, 1930. 
  • Světové problémy měnové (1936)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. VENCOVSKÝ, František. František Vencovský: Byla to krize měnová, deflační [online]. Centrum pro ekonomiku a politiku, 2005-03-01 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  3. a b VENCOVSKÝ, František. Řízení naší měny v prvním Československu (K 70. výročí vzniku národní banky Československé) [online]. Praha: Ministerstvo financí České republiky ve spolupráci s Českou národní bankou, 1996 [cit. 2010-09-30]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j PROSTOR-AD.CZ. Spořilov: Osobnosti – JUDr. Vilém Pospíšil [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  5. Významné osobnosti Polenska [online]. kzhp.cz [cit. 2013-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b BOUŠKA, Tomáš. Jan Pospíšil [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  7. a b c d e GÓBL, Luboš. Krajan s nejrozšířenějším autogramem. Kraj Vysočina. Květen 2010, roč. 7, čís. 5, s. 4. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. a b c d e f Pospíšil Vilém [online]. Praha: Česká národní banka, 2003 [cit. 2018-08-26]. Dostupné online. 
  9. ŠRÁMEK, Dušan. Československá ekonomika v letech 1918–1938. Revue politika [online]. 2008-11-20 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. ISSN 1803-8468. 
  10. BAŽANTOVÁ, Ilona. Ilona Bažantová: Právní zakotvení centrální banky v meziválečném období [online]. 2002-02-20 [cit. 2010-09-29]. Dostupné online. 
  11. HANÁKOVÁ, Silvie. Lidové peněžní ústavy. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2010. 89 s. Dostupné online. Magisterská diplomová práce. 
  12. Návrh zákona, jímž se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé [online]. [cit. 2010-09-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  13. GOTTWALD, Klement. Zákon ze dne 15. června 1949, kterým se zrušují Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé a Pomocný fond peněžních ústavů [online]. 1949-06-30 [cit. 2010-09-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  14. ROBBIE. Vznik Československé měny [online]. 2008-10-06 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  15. VENCOVSKÝ, František. Lidé a peníze – Naše centrální banka oslavila v minulém roce 75 let své existence. iHNed.cz [online]. 2002-01-24, rev. 2002-02-04 [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. [nedostupný zdroj]
  16. PROSTOR-AD.CZ. Popis reakce československé měny na krizi ve 30. letech [online]. [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. 
  17. a b c d e VALENTOVÁ, Jaroslava. Almanach ke 120. výročí Sboru dobrovolných hasičů Nový Rychnov [online]. 2004-05-31 [cit. 2010-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-11. 
  18. a b c d VALENTOVÁ, Jaroslava. Stručné dějiny Nového Rychnova [online]. 2002 [cit. 2010-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-21. 
  19. Mikroregion Třešťsko: Nový Rychnov [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  20. Sdružení mikroregionu Pelhřimovsko: Nový Rychnov [online]. [cit. 2010-09-20]. Dostupné online. 
  21. Ze života v obci [online]. [cit. 2010-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-18. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]