Československá měnová reforma (1919)
Československá měnová reforma roku 1919 také zvaná Rašínova měnová reforma měla za úkol oddělit československý peněžní oběh od ostatních částí bývalého Rakousko-Uherska, kde byla používána rakousko-uherská koruna. Jejím výsledkem bylo mimo jiné zavedení československé koruny. Hlavním architektem reformy byl první československý ministr financí Alois Rašín.
Cíle reformy
[editovat | editovat zdroj]- osamostatnit peněžní oběh
- zlikvidovat inflační peníze, které vznikly během první světové války
- vytvořit novou československou měnu
- založit měnovou politiku na maximálním zhodnocení měny – tedy na zvyšování její kupní síly
- spojit korunu se zlatem – zlatý standard
Provedení
[editovat | editovat zdroj]V noci z 25. na 26. února byly uzavřeny hranice a byl zastaven veškerý pohyb osob a zboží přes hranice, včetně poštovního styku.[1] V době od 3. do 9. března bylo provedeno okolkování většiny rakousko-uherských bankovek nalézajících se na území ČSR[1] a namísto rakousko-uherské koruny byla zavedena koruna československá v poměru 1 : 1.[2]
V první fázi reformy byla provedena měnová odluka od Rakousko-Uherska a vytvořena nová samostatná československá měna.[3]Při kolkování bankovek byla označena polovina[zdroj?] předložených hotovostí. V rámci druhé fáze reformy, spočívající v realizaci deflační politiky, byla třetina hotovosti předložené ke kolkování zadržena jako nucená státní půjčka úročená jedním procentem.[3] Byly vydány vkladní listy, tedy vládní dluhopisy, které zněly na jméno a byly nepřevoditelné; tímto způsobem bylo staženo z oběhu asi 34,3 % oběživa.[3] Současně s tím byl pořízen soupis veškerého movitého a nemovitého majetku, cenných papírů a vkladů. Tento soupis byl podkladem pro dávku z majetku a z přírůstku majetku. Úkolem tohoto opatření bylo eliminovat aktiva a majetek, který byl inflačního původu. Dávky byly výrazně progresivní a měly za úkol odčerpat finanční bezhotovostní kupní sílu a zdanit válečné zbohatlíky. Je nutno upozornit, že samotnou měnovou odlukou, tj. okolkováním, ještě nevznikla samostatná československá měna. Právně se stále jednalo o rakousko-uherské koruny, pouze okolkované. Bylo to až přijetí zákona č. 187/1919 Sb. z. přibližně o měsíc později po kolkovací akci, kterým bylo uzákoněno nové platidlo.
Od 10. dubna 1919 byla zavedena koruna československá – peněžní jednotka nového československého státu.[1] Proti tomuto označení protestovala řada historiků, kteří namítali, že toto jméno nemá oporu v české historii. Navrhovali jiné označení – např. frank, sokol, řepa apod.[4] Současně s tím se připravovaly podmínky pro zavedení zlatého standardu. Hlavním úkolem bylo vytvoření potřebné zlaté rezervy – zlatého pokladu. Jedním zdrojem byly dobrovolné dary (94 tisíc zlatých mincí a medailí, 64 kg ryzího zlata) a výnos státní půjčky ve zlatě, stříbře a cizích valutách. Tak bylo získáno 3 300 kg ryzího zlata, 272 000 kg ryzího stříbra). Půjčka byla splacena do roku 1926.
Zároveň byla zavedena povinnost pro československé občany a pro cizince zdržující se v ČSR déle než jeden rok nabídnout cizí měny Československé devizové ústředně.[1]
V druhé fázi reformy bylo tlačeno na apreciaci měnového kurzu, protože jedním z cílů měnové reformy z pera A. Rašína bylo omezit inflační vývoj a zvýšit kupní sílu československé koruny, a to jak vnitřní, tak vnější. V druhé fázi se tak zaměřil na posilnění vnější kupní síly koruny právě skrze zamýšlenou apreciaci koruny. Kvůli tomu si stát půjčil zahraniční devizy při dosti nevýhodném úroku 8 % ve Velké Británii a USA. Za tyto prostředky následně nakupoval československou korunu na devizových trzích a tak uměle zvyšoval poptávku po ní. Výsledkem byla poměrně silná apreciace koruny z 15,38 Kč za švýcarský frank na pouhých 6,25 Kč či z 76,92 Kč za americký dolar na 32,26 Kč. Z hlediska inflačního vývoje je to právě tato druhá fáze reformy, která opravdu přináší zlom a dochází tak ke značnému snížení cenové hladiny, a to jak skrze levnější importované zboží, tak skrze oslabenou domácí poptávku díky zhoršené situaci československého exportu na zahraničních trzích z důvodu apreciované měny.[5]
Provedení i výsledek reformy je dodnes považován za obdivuhodný. Československá koruna se stala jednou z nejstabilnějších měn v Evropě. Problematickou okolností byl fakt, že v době provedení reformy nebyla ještě uzavřena versailleská mírová jednání a stanovena definitivní hranice ČSR – proto byla v některých oblastech osídlených národnostními menšinami reforma bojkotována. Nutno podotknout, že druhá fáze reformy sice byla účinná z hlediska snižování cenové hladiny, ale za cenu poklesu exportu až o více než 50 % mezi lety 1921-1923 (29,5 mld. Kč v roce 1921; 13,9 mld. Kč v roce 1923), nárůstu nezaměstnanosti ze 71,5 tis. v roce 1921 na 207,3 tis. v roce 1923, bankovní krize (počet bank se v době deflační krize 1921-1923 snížil ze 38 na 31 díky fúzím či defaultům) a všeobecnému ekonomickému poklesu. Výsledkem ale byla silná měna, která byla stabilizovaná na úrovni přibližně 6,5 Kč za švýcarský frank, přičemž tento kurz byl již udržován po celá 20. léta a stal se podkladem pro stanovení parity zlatého standardu v roce 1929.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d KALABIS, Zbyněk. Pracovat a šetřit. Projděte si život a dílo Aloise Rašína. Měšec.cz [online]. Internet Info, 2019-02-13 [cit. 2019-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 187/1919 Sb., Zákon, jímž se upravuje oběh a správa platidel v československém státě a doplňuje se zmocnění ministerstva financí dané zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n.. In: Sbírka zákonů. 1919. Dostupné online. § 6. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ a b c Rašínova měnová reforma [online]. Česká národní banka [cit. 2018-10-07]. Dostupné online.
- ↑ ama. Místo koruny mohli Češi platit řepou nebo sokolem. ČT24 [online]. Česká televize, 2014-04-10 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online.
- ↑ VENCOVSKÝ, František. Vzestupy a propady československé koruny. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2003. 248 s. ISBN 80-245-0497-9. S. 29-34, 46-49.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jan Vokrouhlecký: Komparace československých měnových reforem 1919, 1945 a 1953, Bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií, 2004