Bohumil Baxa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. JUDr. PhDr. Bohumil Baxa

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925 – 1929

13. rektor Masarykovy univerzity
Ve funkci:
1931 – 1932
Předchůdce Stanislav Souček
Nástupce Rudolf Vanýsek

Děkan Právnické fakulty MU
Ve funkci:
1923 – 1924
Předchůdce Josef Vacek
Nástupce Dobroslav Krejčí
Ve funkci:
1933 – 1934
Předchůdce Jan Vážný
Nástupce Jaromír Sedláček
Stranická příslušnost
Členství Čs. nár. demokracie

Narození 27. července 1874
Sedlčany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. června 1942 (ve věku 67 let)
Praha-Kobylisy
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Choť Blanka Baxová (Kesslerová)
Děti Bohumil Baxa
Libuše Lagusová (Baxová)
Příbuzní Karel Baxa (bratr)
Karel Havlíček Borovský (strýc)
Zdeňka Havlíčková (sestřenice)
Alma mater Univerzita Karlova
Vídeňská univerzita
Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg
Profese pedagog a soudce
Commons Kategorie Bohumil Baxa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumil Baxa (27. července 1874 Sedlčany5. června 1942 Praha-Kobylisy) byl český a československý ústavní právník, profesor československých právních dějin, rektor Masarykovy univerzity a děkan její právnické fakulty, politik a senátor Národního shromáždění ČSR za Československou národní demokracii.

Jeho bratrem byl československý politik a pražský primátor Karel Baxa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, roku 1897 Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity a krátce studoval i na Vídeňské univerzitě a na univerzitě v Heidelbergu. V roce 1905 získal doktorát také na filozofické fakultě, kde se věnoval historii.[1] V roce 1902 se oženil s Blankou Kesslerovou, se kterou měl dceru Libuši (* 1905) a syna Bohumila (* 1906).[2] Začal publikovat odborné články z právní historie a roku 1909 se habilitoval pro říšské dějiny rakouské a o pět let později pro všeobecné a rakouské právo státní. V roce 1919 přešel z pražské univerzity na nově zřízenou Masarykovu univerzitu v Brně, kde byl po dvacet let řádným profesorem československých právních dějin a kde působil opakovaně jako děkan tamní právnické fakulty. V letech 1931–1932 byl rektorem Masarykovy univerzity, vyučoval ovšem taky na Vysoké škole obchodní v Praze (od roku 1923) a na Svobodné škole politických nauk (od roku 1928). Ve vědecké činnosti u něj prvotní zájem o právní historii postupně ustoupil bádání převážně nad otázkami ústavního práva.[1]

Původně jej ovšem zajímala justice, už v roce 1901 se stal čekatelem u okresního soudu a o devět let později byl jmenován okresním soudcem v Praze, aby v roce 1918 přešel k zemskému soudu. Ačkoli už o rok později soudnictví opustil a přešel na univerzitu do Brna, ještě v letech 1923–1925 se stal členem Státního soudu.[2]

Angažoval se výrazně i v politice, původně jako člen mladočeské strany, později Národní demokracie. V roce 1917 se stal členem komise pro ústavní reformu, jež fungovala při Národním výboru. Po vzniku republiky byl expertem, který spolupracoval s Revolučním národním shromážděním na vypracování parlamentních jednacích řádů.[3][4] V parlamentních volbách v roce 1925 získal za volební kraj brněnský, jihlavský a uhersko-hradišťský senátorské křeslo v Národním shromáždění. Senátorem byl do roku 1929.[5][6] Byl odpůrcem župního zřízení, kritizoval zrušení zemí s poukazem na jejich veřejnoprávní charakter a historickou tradici. Jeho argumenty byly později využity při návratu k zemskému zřízení.[7][8] Počátkem 20. let 20. století patřil k nacionalistickým politikům národní demokracie, kteří jevili sympatie k začínajícímu hnutí českých fašistů. V Brně se okolo něj vytvořila buňka Národního hnutí čítající cca 500 osob. Z těchto skupin se později vyvinula Národní obec fašistická.[9]

Byl předsedou československé sekce Meziparlamentní unie Společnosti národů. Historik Marek Waic ho ve své knize Sokol v české společnosti 1862–1938 řadí mezi vlivné členy Sokola.[10] V roce 1939 odešel z Masarykovy univerzity a přešel do Prahy, kde působil coby předseda Ústředí veřejných zaměstnanců. Působil v odbojové organizaci Obrana národa a za stanného práva v období heydrichiády byl zatčen a popraven na Kobyliské střelnici. V roce 1946 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Některá díla:

  • K dějinám veřejného práva v zemích Koruny české (1906)
  • Inkolát a indigenát v zemích Koruny české od roku 1749–1848 (1908)
  • Ústavní listina Republiky československé a vliv cizích ústav (1921)
  • Zákon o župním zřízení a jeho nedostatky (1922)
  • Parlament a parlamentarismus (1924)
  • Dějiny veřejného práva ve střední Evropě od roku 1848 (1926 a 1932)
  • Dějiny práva na území Republiky československé (1935)

Podílel se také na zpracování Slovníku veřejného práva československého a přispěl historickým výkladem do Sedláčkova a Roučkova komentáře k obecnému zákoníku občanskému.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KADLECOVÁ, Marta. Bohumil Baxa. In SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 418–420.
  2. a b Bohumil Baxa (1874 – 1942) [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity, [cit. 2014-07-29]. Dostupné online.  
  3. a b Prof. JUDr. et PhDr. Bohumil Baxa [online]. Encyklopedie dějin města Brna, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online.  
  4. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 175.  
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online.  
  6. 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-01]. Dostupné online.  
  7. KADLECOVÁ, Marta; SCHELLE, Karel; KNOZ, Tomáš. Život a dílo prof. JUDr. Bohumila Baxy. Brno : Masarykova univerzita, 1993. ISBN 80-210-0654-4. S. 4–6.  
  8. MÁDLOVÁ, Vlasta. Bohumil Baxa. Akademický bulletin. 2004, čís. 7. Dostupné online.  
  9. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 631.  
  10. WAIC, Marek: Sokol v české společnosti 1862–1938. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 1997. ISBN 80-238-3287-5
  11. Bohumil Baxa (1874 – 1942) [online]. Brno: The European Society for History of Law, [cit. 2014-07-29]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]