Anton Martin Slomšek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Blahoslavený
Anton Martin Slomšek
Anton Martin Slomšek 1863.png
Heslo Vše pro větší slávu Boží a spásu duší
Svěcení
Kněžské svěcení 8. září 1824
Biskupské svěcení 5. července 1846
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kanovník svatoondřejský
  • biskup lavantsko-mariborský
Osobní údaje
Datum narození 26. listopadu 1800
Místo narození Slom u Ponikve, kraj Šentjur
Datum úmrtí 24. září 1862 (ve věku 61 let)
Místo úmrtí Maribor
Vyznání Římskokatolická církev
Svatořečení
Beatifikace 19. září 1999
SlovinskoSlovinsko Slovinsko
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek 24. září
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bl. Anton Martin Slomšek (26. listopadu 1800 Slom u Ponikve – 24. září 1862 Maribor) byl slovinský římskokatolický kněz a biskup, spisovatel, autor duchovních písní, pedagog a vlastenecký pracovník. 19. září 1999 ho papež Jan Pavel II. během návštěvy Slovinska prohlásil za blahoslaveného.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší syn Marie a Marka Slomšekových. Po gymnaziálních studiích v Celji absolvoval bohoslovecký seminář v Klagenfurtu, po vysvěcení na kněze (1824) dva roky působil jako kaplan v Bizeljsku a další dva v Nové Cerkvi u Celje. V roce 1829 byl vybrán za spirituála v Klagenfurtu, kde po devět let vyučoval bohoslovce slovinštinu. Od roku 1838 byl farářem ve Vuzenici, v roce 1844 byl jmenován kanovníkem katedrální kapituly ve Svatém Ondřeji a školním inspektorem. Už v této době byl literárně činný. V roce 1846 přijal úřad celjského faráře a krátce na to i biskupskou nominaci.

Biskupem ve Svatém Ondřeji a Mariboru[editovat | editovat zdroj]

V roce 1846 byl jmenován do čela lavantské diecéze se sídlem ve Svatém Ondřeji ve východním Korutansku, sídlo biskupství však v souladu s přáním lidu později přenesl z poněmčeného území do Mariboru, ležícího v kraji obydleném Slovinci. Biskupské svěcení přijal 5. července 1846 v Salzburgu z rukou kardinála Bedřicha Schwarzenberga, pozdějšího pražského arcibiskupa.[1] Biskupské heslo si zvolil podle sv. Ignáce z Loyoly: "Vše pro větší slávu Boží a spásu duší!" Snažil se povznést náboženský život, a to zvláště podporou lidových misií a duchovních cvičení. Energicky přistoupil k úkolu záchrany a rozšíření národního jazyka. Už v roce 1846 zahájil vydávání ročenky Drobtinice (Drobečky), v nichž publikoval své překlady (hlavně z němčiny), poezii, povídky, rčení a přísloví. V roce 1851 založil v Celji dosud existující nakladatelství Mohorjeva Družba, které popularizovalo slovinský jazyk vydáváním knížek pro děti. Velké úsilí vynaložil na povznesení slovinského školství. Několik školních učebnic bylo jeho dílem a některé z nich napsal ve spolupráci s jazykovědcem Franem Miklošičem. Mimoto složil a vydal množství národních a duchovních písní. V Mariboru z vlastních prostředků a z darů dal přestavět katedrálu a postavit biskupskou rezidenci, kanovnické domy a seminář. V roce 1851 založil bratrstvo sv. Cyrila a Metoděje, jehož cílem bylo náboženské sjednocení Slovanů a které mělo už v roce 1854 kolem 13 tisíc členů. Do 90. let 19. století počet členů bratrstva, spolupracujících na díle laického apoštolátu a sjednocení křesťanů východního i západního ritu, dosáhl 150 tisíc. Jako papežský legát pověřený vizitací bernardýnských klášterů v Rakousku navštívil i Moravu a v Rajhradě se setkal s Františkem Sušilem.[2] Ve Slovinsku je po něm pojmenována řada ulic, náměstí, škol a dalších institucí a zasvěceno mu je několik kostelů.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rozvíjení jednotného syntaktického a lexikálního systému v Slomšekově bohaté literární, vydavatelské a osvětové činnosti vytvořilo základy pro kodifikaci jednotného slovinského literárního jazyka a přispělo k jeho dalšímu rozvoji v rozmanitých oblastech jeho užití včetně slovesného umění. Slomšek zavedl jazykovědnou a matematickou terminologii a přispěl k rozvoji publicistického i vědeckého jazyka.

Snahy o jeho beatifikaci jsou starého data,[3] ale beatifikační proces byl završen až koncem 20. století.

Hrob pod oltářem kaple sv. Kříže v mariborské katedrále

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Antoni Marcin Slomšek na polské Wikipedii a Anton Martin Slomšek na slovinské Wikipedii.

  1. www.catholic-hierarchy.org, online
  2. RÁČEK, Blažej: Církevní dějiny v přehledu a obrazech, Praha: Vyšehrad, 1939, s. 618.
  3. RÁČEK, Blažej: Tamtéž.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠAVLI, Jožko, Slovenski svetniki, Bilje: Studio Ro, Založništvo Humar, 1999 ISBN 961-6097-03-2
  • RÁČEK, Blažej, Církevní dějiny v přehledu a obrazech, Praha: Vyšehrad, 1939. S. 678
  • HLADKÝ, Ladislav – RYCHLÍK, Jan - TONKOVÁ, Monika: Dějiny Slovinska, Praha: NLN, 2011
  • KOSAR, Franc; KLÍMA, František. Antonín Martin Slomšek, knížebiskup Lavantský, prísežný apoštolské stolice, měšťan Římský : jeho život a apoštolská činnost. Brno: Knihtiskárna benediktinská, 1882. 34 s. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


biskup mariborský
Předchůdce:
Franz Xaver Kuttnar
18461862
Anton Martin Slomšek
Nástupce:
Jakob Ignaz Maximilian Stepischnegg