Blažej Ráček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Blažej Ráček
Narození 3. února 1884
Křoví, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. listopadu 1970
(ve věku 86 let)
Moravec, Československo
Národnost česká
Povolání římskokatolický duchovní; jezuita
Znám jako Církevní historik
Nábož. vyznání římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Blažej Ráček (3. února 1884, Křoví26. listopadu 1970, Moravec) byl český římskokatolický kněz, člen jezuitského řádu, profesor arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči a církevní historik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení obecné školy v Křoví studoval v letech 18961902 v Brně na prvním českém gymnáziu, noviciát vykonal na Velehradě. První sliby složil v roce 1904 v Kalksburgu, kde završil gymnaziální studia maturitou v roce 1906. Ve Svatém Ondřeji v Korutanech studoval rétoriku, v letech 19071910 v Bratislavě filozofii. Řád jej pověřil povoláním profesora, a proto v letech 1910-1915 studoval dějepis a zeměpis na Karlově univerzitě, poté v Innsbrucku na řádové univerzitě teologii. Na kněze byl vysvěcen na kněze 5. července 1918 v Brně. V roce 1919 skončil studia teologie a začal učit na arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči, mezitím ovšem vykonal v Linci svou třetí probaci. Své působení na bubenečském gymnáziu v Praze zakončil s ostatními profesory a žáky poté, co budovu zabrali nacisté v prosinci 1940. Do roku 1942 pak arcibiskupské gymnázium sídlilo na Smíchově. Po zrušení jezuitských gymnázií v roce 1942 prožil zbytek války na Velehradě a do roku 1945 se věnoval spisovatelské činnosti. V roce 1945 se vrátil k výuce, tentokrát na obnoveném velehradském jezuitském gymnáziu, odkud v roce 1949 odešel do Bohosudova. V rámci Akce K se v dubnu 1950 z Bohosudova stal tzv. internační klášter, do kterého byli kromě jezuitů svezeni také františkáni a Minorité. V Bohosudově Ráček zůstal s ostatními jezuity do září, pak byl internován v Oseku a v Králíkách, kde mu byly přidělovány polní práce. 27. ledna 1953 byl uznán práce neschopným a převezen do domova v Moravci. 12. července 1960 byl Krajským soudem v Brně v rámci procesu označeného Ráček a spol. s dvěma dalšími jezuity odsouzen za údajné podvracení republiky. Trest v trvání dvou a čtvrt roku strávil na Mírově a ve Valdicích.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Je autorem populárních historických přehledů světových církevních a českých dějin, zčásti koncipovaných jako středoškolské učebice tradičního apologetického typu. Věnoval se i historii jezuitského řádu. Během pobytu v Moravci rozpracovával další kapitoly svých církevních dějin a pro spolubratry jako samizdat sepsal brožuru Řád nejvíc milovaný a nejvíc nenáviděný, která je zmiňována i v rozsudku jako doklad "trestné činnosti".[1] Většinu času však věnoval textu Život Ježíše Krista, který vyšel v roce 1969 v exilu.

Vydané knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Československé dějiny, Praha 1922, 1929, 1948
  • Církevní dějiny v přehledu a obrazech, Praha 1939
  • Život Ježíše Krista, Křesťanská akademie, Řím 1969

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VLČEK, Vojtěch: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2003, s. 233-234.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • VLČEK, Vojtěch. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003. 597 s. ISBN 80-7266-179-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]