Edvard Rusjan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edvard Rusjan
Edvard Rusjan 1911.jpg
Narození 6. června 1886
Terst
Úmrtí 9. ledna 1911 (ve věku 24 let)
Bělehrad
Příčina úmrtí letecká nehoda
Místo odpočinku Novo groblje
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edvard Rusjan (6. června 1886 Terst9. ledna 1911 u Bělehradu[1][2]) byl rakousko-uherský průkopník letectví italsko-slovinského původu a konstruktér letadel. Zahynul při letecké nehodě u Bělehradu.[1][3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Edvard Rusjan se narodil v Terstu[1], tehdy hlavním přístavu Rakousko-Uherska (dnes v Itálii). Jeho oba rodiče pocházeli z regionu Gorice a Gradiška: jeho otec bednář Franc Rusjan byl Slovinec, matka Grazia Cabas, pocházela z Furlanska.[4] Rusjan své dětství a mládí strávil v Gorici, na předměstí Pristava.

Vyučil se bednářem a v mládí se stal profesionálním cyklistou, společně s bratrem Josipem (* 1884) navrhl vlastní jízdní kola. Byl také členem Sokola.

Replika stroje EDA V.

Od roku 1900 až 1908 se Rusjan zabýval stavbou modelů letadel. V následujícím roce postavil první skutečné letadlo. Od italského výrobce motorů, firmy Anzani, s jejímž majitelem Alessandrem Anzanim se Rusjan setkal na leteckém týdnu v italské Brescii, získal motor o výkonu 22-25 koní. Na oplátku s ním spolupracoval na vývoji letadel. Motor byl použit ve všech letadlech, která pod názvem EDA I-VII Edvard postavil se svým bratrem Josipem. Eda byla Edvardova přezdívka, kterou mu dala jeho matka.[1][5] Stroj EDA I byl dvouplošník, s nímž Rusjan vzlétl poprvé 25. listopadu 1909 v okolí města Gorizia. Šlo o první motorový let s letadlem vlastní konstrukce v Rakousko-Uhersku. Let měl délku asi 60 metrů a stroj dosáhl dvoumetrové výšky. 29. listopadu 1909 uletěl 600 metrů ve výšce 12 m. Následovala různá vylepšení původního designu a přestěhování do hangáru poblíž Mirenu jižně od Gorici.

Rusjan let s modelem EDA V poprvé veřejně předvedl 6. prosince 1909, ale jeho stroj se rozpadl při přistání.[1] V červnu 1910 už s modelem EDA V letěl 40 metrů nad zemí a přeletěl celé pole v Mirenu, které později sloužilo jako civilní a vojenské letiště. Letoun EDA VI byl jednoplošník podle vzoru Blériotova stroje. Rusjan s piloty Heimem a Sablatnigem s ním létal v Gorici v červnu 1910.

Motor Anzani se ale ukázal jako slabý a tak bratři se svým novým partnerem, chorvatským fotografem a podnikatelem Mihajlo Merćepem ze Záhřebu, koupili v Paříži silnější model Gnôme o výkonu 50 koní. Se strojem Merćep-R, jehož vzorem byl částečně stroj Taube („holubice“) rakouského konstruktéra Igo Etricha, letěl v listopadu a prosinci 1910 asi dvacetkrát nad Záhřebem. Ke startu stroje potřeboval Rusjan pouze 28 metrů, což byla v té době nejkratší vzletová dráha na světě. Bratři tak v Záhřebu plánovali výrobu ve větším měřítku. V listopadu také postavili nový model.[1]

V lednu 1911 uspořádali Edvard a Josip Rusjanovi propagační turné po balkánských městech. Během letu v srbském Bělehradě 9. ledna 1911 zlomil silný vítr křídlo letadla a to narazilo do železničního náspu nedaleko bělehradské pevnosti.[2][5] Jeho pohřbu se účastnilo asi 14 000 lidí.[6][7] Edvard Rusjan je pohřben na bělehradském Novém hřbitově, oddíl 15, hrob číslo 343.

Edvardův bratr Josip poté pokračoval ve spolupráci s Merćepem. Postavili společně ještě další stroje. Pokoušel se získat práci i u Blériota, ale neúspěšně. Poté odešel do Argentiny.

Konstruovaná letadla[editovat | editovat zdroj]

  • Papirnata vragolija – model z kartonu a bambusových tyčí, 1908, nikdy neletěl
  • Eda I - 1909
  • Eda II - 1909
  • Eda III - 1910
  • Eda IV - 1910
  • Eda V - 1910
  • Eda VI - 1910
  • Eda VI - 1910
  • Sokol - 1910

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Edvard Rusjan na německé Wikipedii a Edvard Rusjan na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f MESESNEL, France. Rusjan Edvard [online]. Příprava vydání Vide Ogrin, Petra (electronic ed.). Cankar, Izidor et al. (printed ed.). 1925–1991 (printed ed.). 2009 (electronic ed.). [1]. (Slovenian) 
  2. a b Sitar, Sandi(1989). Edvard Rusjan. Partizanska knjiga, 72. 
  3. http://www.vazduhoplovnetradicijesrbije.rs/index.php/clancivlepojevica/160-m-mercep-i-e-rusjan
  4. Gombač, Srečko(2004). Brata Edvard in Josip Rusjan iz Gorice: začetkí motornega letenja med Slovenci. Puhek. 
  5. a b Edvard Rusjan, Pioneer of Slovene Aviation [online]. Republic of Slovenia – Government Communication Office, [cit. 2013-09-11]. [2]. (anglicky) 
  6. Edvard Rusjan [online]. Edvin Bernetič, [cit. 2007-05-07]. [3]. (anglicky) 
  7. http://www.vazduhoplovnetradicijesrbije.rs/index.php/clancivlepojevica/160-m-mercep-i-e-rusjan
  8. Eda Center [online]. [cit. 2012-06-06]. [4]. (anglicky) .
  9. Sběratelské mince 2009 na stránkách Slovinské centrální banky (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Edvard Rusjan. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 9, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1988, ISBN 3-7001-1483-4, s. 332
  • Flug- und Motortechnik: Österr. Aeroplan EDA I der Brüder Rusjan, 1909, s. 5
  • Flugsport I. Flieger Rusjan, 1909
  • Sitar, Sandi: Letalstvo in Slovenci I. Ljubljana: Borec, 1985
  • Kladnik, Darinka (2008). Zgodovina letalstva na Slovenskem: od začetkov do današnjih dni. Ljubljana: ZIP - Zavod za intelektualno produkcijo

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]