Bělehradská pevnost
| Bělehradská pevnost | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Bělehrad,  Srbsko |
| Souřadnice | 44°49′24,96″ s. š., 20°27′1,08″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bělehradská pevnost (srbsky: Београдска тврђава, Beogradska tvrđava) je rozsáhlý fortifikační útvar v srbském hlavním městě Bělehradě. Kořeny pevnosti sahají až do 2. století, budována byla až do století osmnáctého. Postavena byla Římany na návrší nad soutokem řek Sávy a Dunaje. Pevnost později využívali i středověká srbská království, Maďaři, Osmani a Rakušané. Pevnost se skládá z Horního a Dolního města a počítá se k ní i rozlehlý park Kalemegdan (někdy je pevnost pojmenovávána, přísně vzato nesprávně, podle parku a hovoří se o "Pevnosti Kalemegdan"). K významným architektonickým prvkům patří hodinová Věž Sahat, Turbeh Damada Aliho Paši, turecké lázně Hamam nebo dělová věž Nebojša, kterou Turci proměnili v žalář. V pevnosti se nachází i Vojenské muzeum.[1] Symbolem Bělehradu se stala i socha Vítěze (Pobednika). Bronzová plastika nahého muže s holubem a mečem, dílo sochaře Ivana Meštroviće, byla umístěna na Bělehradskou pevnost u příležitosti desátého výročí průlomu na Soluňské frontě.[2] Pevnost je nejnavštěvovanější turistická atrakce v Bělehradě (druhá je Skadarlija). Celkový počet návštěvníků se odhaduje na 2 miliony ročně. Vstup je zdarma.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Římané v místě nejprve zřídili město Singidunum. K jeho ochraně vyslali nejprve legii VIII Augusta (46 až 69), později legii IV Flaviae, která zde působila od roku 86 až do 5. století. Pro legii postupně začali budovat pevnost, jež měla být především pevností pohraniční. Nejprve byla pevnost vytvořena jen hliněnými valy a dřevěnými palisádami, ale brzy byla opevněna kamenem. Pozůstatky lze dnes vidět poblíž severovýchodního rohu akropole. Castrum mělo vysoké zdi z bílého tašmajdanského vápence a rozkládalo se na ploše 16-20 hektarů, přičemž mělo tvar nepravidelného obdélníku. Když římská moc ochabovala, v letech 378 až 441, byla pevnost mnohokrát dobyta a zpustošena Góty a Huny. Legenda praví, že pod pevností se nachází hrob vůdce Hunů Attily. Byzantský císař Justinián I. přestavěl pevnost kolem roku 535, ale mnoho to nepomohlo, byla znovu dobyta Avary a jejich spojenci Slovany. Slované se jí zmocnili v 7. století natrvalo. Podle bílého hřebene, na němž pevnost stála, případně podle bílého vápence pevnosti, začali Slované místu říkat bílé hradiště - Bělehrad. Byzantinci nad nimi sice znovu získali nadvládu, ale obyvatelstvo zůstalo již slovanské. Později se pevnosti zmocnili Maďaři. Maďarský král Béla I. daroval pevnost Srbsku v 11. století jako svatební dar (jeho syn se oženil se srbskou princeznou Jelenou), ale zůstala fakticky pod maďarskou kontrolou, s výjimkou období 1282–1319. Poté, co se Srbské království po kosovské bitvě zhroutilo, stal se Bělehrad v roce 1402 hlavním městem Moravského Srbska despoty Stefana Lazareviće. Dolní město muselo být výrazně rozšířeno, neboť do Bělehradu proudily davy uprchlíků ze Srby ztracených oblastí. Pevnost zůstala v srbských rukou téměř století. Pak připadla znovu Maďarům. Pokus osmanského sultána Mehmeda II. o dobytí pevnosti v roce 1456 zhatil János Hunyadi. V roce 1521 byla pevnost Turky ale nakonec dobyta a zůstala (s krátkými obdobími rakouské a srbské okupace) pod nadvládou Osmanské říše až do roku 1867.[3] Během krátkého období rakouské nadvlády (1718–1738) byla pevnost z velké části přestavěna a modernizována. Čtyři městské brány s přilehlými hradbami byly zbořeny roku 1862 (brána Sáva, Vidin a Varoš) a roku 1866 (brána Stambol). První četa srbských vojáků pod velením plukovníka Svetozara Garašanina slavnostně vystřídala osmanské gardisty v pevnosti 18. dubna 1867. Pevnost pak tvořila jednu ze čtvrtí Bělehradu zvanou Grad. Pevnost a park byly poškozeny během první světové války, zejména během těžkého bombardování v letech 1914–1915. Meziválečné plány na přebudování pevnosti, zejména Dolního města, na zábavní park nebo dokonce olympijský stadion, nebyly realizovány. Během druhé světové války utrpěla pevnost další škody. Vojenské muzeum bylo poškozeno při bombardování v dubnu 1941 a následně vydrancováno.
Kalemegdan[editovat | editovat zdroj]
Park Kalemegdan, který pevnost obklopuje, je největším bělehradským parkem. Název Kalemegdan se původně vztahoval na prostory v okolí pevnosti, pochází z turečtiny a je spojením dvou slov - kale (pevnost) a megdan (bitva). Tyto prostory však byly v 80. letech 19. století při rozsáhlých proměnách Bělehradu přebudovány na rozsáhlý park. Budování parku začalo po předání pevnosti srbské správě roku 1867. Plán parku vytvořil první bělehradský urbanista Emilijan Josimović. Mezi lety 1873 a 1875 byly vysázeny první stromy. Systematické úpravy Kalemegdanu byly zahájeny roku 1890, kdy vojenská správa předala park bělehradské opštině. Tehdejší předseda opštiny Nikola Pašić schválil půjčku ve výši 10 000 dinárů na potřebné práce. Roku 1905 se přistoupilo k rozšíření parku zřízením Malého Kalemegdanu, který se rozprostíral od pavilonu Cvijeta Zuzorić až k nově vybudované zoologické zahradě. Ve 21. století se začalo silně diskutovat o přemístění zoo, ale prozatím zůstává na svém místě.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bělehradská pevnost na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belgrade Fortress na anglické Wikipedii.
- ↑ Belgrade Fortress: Follow the paths of history. Serbia.com [online]. [cit. 2023-08-26]. Dostupné online.
- ↑ The Victor monument. Beogradskatvrdjava.co.rs [online]. [cit. 2023-08-26]. Dostupné online.
- ↑ ŞENGELEN, Özge. Belgrade's historical, mysterious, most beautiful spot: Kalemegdan. Daily Sabah [online]. 2022-10-27 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online. (anglicky)
